Archive for category: Můj příběh

Nejdřív jsem najednou kolem osmnácti začla tloustout i když jsem byla celý život hubená, jednoho dne jsem se podívala do zrcadla a řekla si dost. Začla jsem jíst málo, míň, skutečně jsem hodně zhubla, začla jsem fotit módu a potřebovala zhubnout ještě víc. Od známého lékaře jsem si zařídila prášky po kterých člověk nemá hlad, dávají se silně obézním lidem. Fungovalo to výborně, ráno jsem snědla jogurt, zapila prášek a do večera nic nejedla, hlad jsem neměla, navíc spoustu energie, akorát mě začlo zlobit srdce, na to jsem ale taky měla prášky. Hubená jsem si vůbec nepřipadala, spíš jsem měla pocit, že bych mohla ještě ubrat, chodila jsem do posilovny, všude chodila pěšky. Samozřejmě jsem většinu dne nemyslela na nic jinéhonež na jídlo a na hubnutí, počítala kolik čeho sním, taky jsem byla často nervózní, uplně jsem zblbla. Okolí kupodivu nic neříkalo, nebo naopak mi kamarádi říkali jak mi to sluší. Taky jsem potkávala spoustu kolegyň, co měly stejné nebo podobné potíže jako já, jednou to se mnou i seklo. Až jsem se jednou najednou na sebe podívala a zamyslela se nad tím co dělám. Když jsem začla zase normálně jíst, bylo nejhorší dívat se na sebe do zrcadla jak tloustnu, všechno oblečení jsem musela vyházet a koupit si nové o několik čísel větší, připadala jsem si ošklivá, kamarádi mi říkali jak mi to tenkrát slušelo, nikdo nevěděl… No ale vydržela jsem. Dlouho jsem měla bolesti žaludku když jsem něco snědla, někdy když jsem se neměla možnost najíst a měla jsem hlad, udělalo se mi zle…Hodně mi pomohl taky můj nový přítel, kterému se líbím taková jaká sem. Navíc jsem začla hodně sportovat, sport který mě baví a který jsem dřív dělat nemohla, protože jsem na to byla slabá. Svůj mozek používám na myšlení o věcech o kterých má smysl přemýšlet a ne o dietách a hubnutí. Dlouho se mi ještě občas vracely pocity, že jsem tlustá, ale pak to přešlo úplně. Je mi výborně.

Ahoj holky!<p> Ano,jste všechyn moc krásné.Já sama jsem anorexii nikdy neměla,ale sklony k anorexii mě potkaly.Nechtěla jsem jíst.Připadala jsem si tlustá a stále si tak připadám.Ale k čemu mi to je když mě ostatní berou takovou jaká jsem?Mám kluka,který má rád holky s velkym zadečekem jako mám právě já a klukům se dneska už nelíbí hubený holky.Jste všechny moc krásné takové jaké jste a nepokoušejte se hubnout,to je nesmysl,pokud vás okolí bere,tak proč hubnout?Zamyslete se…je to vaše volba ale neubližujte si a ani svému okolí…Tereza.

U me to zacalo, kdyz sem nastoupila do prvniho rocniku OA v Beroune. Byla jsem z male vesnice, kde jsem mela i pritele. Najednou jsem byla mezi novyma lidma, ktere jsem neznala. A ja se tak tezce seznamovala. Prisla jsem si sama, bez kamaradu a muj pritel se mel stehovat do Prahy, kde mel novou praci. Bala jsem se, ze o nej prijdu. Najednou jsem take zjistila, ze to co jsem za zakladce zvladala jedna dve, tak na stredni nejde. Musela jsem se ucit kazdy den a nemela jsem cas na nic. Bala jsem se, ze budu mit spatny znamky a tak se ucila a k tomu prichazeli deprese, ze stale jsem bez nekoho blizkeho na nove skole. Vetsina lidi byli z Berouna a tak se znali uz delsi dobu a ja, ktera byla z male vesnice a neustale se svym, o sedm let, strasim pritelem, jsem se bala, ze o nej prijdu a budu na celem svete sama. Mama mi rikala, ze vse bude jinak, jen co ty lidi poznam, tak se zacnu s nima kamaradit. Ale ja spis byla cim dal uzavrenejsi a v depresi. Prestala jsem jist a vubec mi to nevadilo. Bylo mi jedno, jak vypadam. Pak jsem dosla za skolni poradkyni a z niceho nic se tam rozbrecela. Chtela mi pomoc, zkousela vse mozny a volala i mame. A ja utikala ze skoly domu. Mezitim jsem zkusila par skol v PRaze, abych se mohla prestehovat do PRahy, kde jsem mela babicku. Myslela jsem si, ze PRaha bude moje zachrana. Nakonec se mi to povedlo. Ale mezitim, co jsem skoro mesic nejedla,tak jak bych mela, zhubla jsem asi 10 kilo. Po prechodu na skolu v PRaze a bydleni u babicky, ktera vyborne varila, jsem pribrala vse zpet a jeste vic. Jedla jsem a jedla. Vse se nakonec srovnalo celkem sama. Nakonec tenhle malej hladovejici kolotoc me znova prekvapil pred maturitou. Stres! Hroznej napor, at to zvladnu. Jedla jsem min a min a porad se jen ucila. Nakonec vse dopadlo bezva,ale ja jedla porad min a libilo se mi, jak jsem hubena. Jen okoli se hrozilo. Nakonec jsem dostala rozum a chtela si udrzet vahu, kterou jsem mela. Ale pak jsem zacala chodit do meho noveho zamestani, kde jsem sedela a taky hodne jedla. Zase jsem pribrala. Nyni ziju v Plzni u sveho pritele a snazim se vahu dat dolu. Nekdy mam pocit, ze i kdyz snim treba jen malinkatou porci, tak ze jsem hrozne prejedena. Mam stavy, kdy se uz tesim na druhej den, abych neco snedla. A taky se chytnu pritom, ze pri milovani myslim na jidlo a v hlave mi porad behaji susenky, cokolady a dalsi dobroty….<p> Je to hruza, kdyz sem si precetla par clanku a najednou vidim zcasti i samu sebe. Nikdy jsem jidlo neresila, jedla kdyz jsem mela hlad. Tedka si rikam uz jen kousicek, malinkej a zitra budu jist az treba vetri. Pak si dam neco malinkatyho a omlouvam si to sama sobe, proc jsem zase selhala. Nyni jsem ve stadiu, kdy piju a jim suchary. Chci zhubnout. Je to hruza, jak me to ovlada. Vidim napis na casopisu, kde je neco o dietach a hnedka to kupuju. Mama mi rika, jsi hubena, ale ja se tak nevidim. Tata mi parkrat rekl, ze mam velkou pr… jenze ono je to asi tim, ze mam velkou panev, ma postava je proste takova, ze nejsem uz svou podstatou zadna punta, co se zlomi v pase. Jak mi rikal muj prvni pritel, ze se mi jednou bude dobre rodit. CHJO, uz nevim, co mam delat, abych nemyslela bud na jidlo nebo na to jak zhubnout, vecne se nekoukala do zrcadla….

Dnes je tomu 3 týdny, co jsem oslavila sedmnácté narozeniny. a jsou tomu přesně 2 roky, kdy v tom lítám. sakra,mohla bych mít výročí, udělat si dortík a bouchnout šampáňo , ALE , chyba – já nejím dorty a nepiju alkohol. A vůbec, 2 roky se zříkám masa , vajec a mléčných výrobků ,vlastně svěch potravin, které by obsyhovaly tyto suroviny. Dnes se slzama v očích zavzpomínávám, jak mi bylo 15-náct, jedla jsem všechno a měla božských 52 kg. pak do mého života vstoupil kluk a já začala brát antikoncepci. A TAM se to vše zvrhlo. Za 2 měsíce jsem nabrala 10kg a psychicky se zhroutila. Dávala jsem si vinu, rozešla se se svou jedinou láskou, nedokázala se soustředit a nenáviděla všechny hubený holky. O rok později jssem ze svých 62 kg dokázala zhubnout na 57kg. A myslela si (NAIVNE) jak krásná tedy budu přímou úměrností na své sedmnáctiny(52 kg). ale jako by to nebesas tušila, najednou se ve mně něco zvrhlo a já se začala přejídat.ovšem néé masa apo..,to mi má víra)džiismus)nedovoluje a já ani nechci, ale doslova jsem se vrhla na sladkosti a mléčné výrobky. Celý den jsem ve škole nejedla, v 15″ přišla domů a tam jsem se bezstarostně oddávala až dvouhodinovým hodům u TV. Tak to šlo 2 měsíce a já potopila ROK snažení opět ve svých kilech. Období přežírání se mi střídají jako slunečno a deštivo s obdobím půstů. Začalo to v zimě, před Vánoci, to jsem se postila poprvé. 7 dní jen o vodě. Fakt výkon, když nad tím teď tak přemýšlím..ale pak jsem se vrhla do lednice a vše se zas vrátilo do stejných kolejí. Teď nevím jak dál . Nechodím mezi lidi, a když už mne matka donutí vyjít ven, nosím jen všci XXL ač má velikost je M. Jsem asi blázen, alepřipadá mi, že si vše dělám sama. Kolikrát já už měla žiletky na rukách, kolikrát.. Jen brečím a brečím a v těch návalech stresu se přežírám, a pak zas lačním. už toho mám dost, prosím, kdybyste někdo věděl, jak pomoci, klidně mi napište. A napište mi klidně i kdokoliv s tímto problémem. děkuji, že sem to ze sebe mohla dostat. s pozdravem !Batty! <p> můj email je: Sladkajahudka@seznam.cz