Archive for category: Můj příběh

Probudím se u svého kluka v sedm hodin. Nemusím vstávat, ale vstanu a tvrdím, že musím za mamkou. Utíkám domu, respektive utíkám do sámošky a počítám na kolik mám rohlíků a jestli mi náhodou nezbude na nějakou sušenku. Přiběhnu domů, po cestě sním rohlík, a čumím co sežeru.No, samozřejmě, že to co je nejtučnější a nejnechutnější pro mě. Párky, klobásy, máslo, koláče, sušenky, klíďo píďo škvarky, sádlo, jitrnice, no všechno co se dá a když není moc velký výběr, tak se spokojím s bochníkem chleba, který má maminka už pro jistotu dává do mrazáku-stačí dát na pár sekund do mikrovlnky, a máslo. Je to strašný, je mi blbě, chvíli dobře, ale každopádně je mi do breku.Ach jo, jak bych chtěla spapat šest knedlíků s koprovou omáčkou(mé nej,nej, papů) a nevyzvracet to. Nedokážu se normálně najíst a tak strašně moc CHCI.Do prkenný ohrady(slušně) jak se toho mám zbavit?Já chci být normální holka a ne z dvanácti hodin dne problít šest.Co to je za život?Byla jsem už na léčení(stacionář), a nic moc, já si myslím, že to musím strašně móóóc chtít já sama, ale já to chci strašně móc a nezvládám to. Mám zkusit léčení ještě jednou? Ale já tam nechci.Nechci vidět ty vychrtlý holky- i já, který se hádaj o bramboru?..

Ahojík<p> Teprve nedávno sem objevila vaší stránku. Číst si maily takových holek, které sou mě tak hrozně moc podobné je ? děsivý!!! <p> Holky, nejsme my hloupé??! Kluci se nacpou i v deset večer a vůbec je netíží, že třeba přiberou? <p> Mě je 17 let. Od 15 mám problémy s bulímií. V 8. třídě sem začala držet dietu. Ráno sem málo snídala, malá svačina, menší oběd a téměř žádná večeře. Každý večer sem cvičila a když sem si nezacvičila, měla sem blbý pocit? A začala sem hubnout. Na začátku osmičky sem vážila 60 kg, což mi ségra pořád dávala na talíř, a tak sem se nad sebou zamyslela. Bříško začínalo být krásně plochý, vystupovaly mi pánevní kosti, které sem měla moc ráda.<p> Na konci osmičky sem vážila 56 kg. Jenže? Začala sem mít problémy s vlasama. Ne kvůli dietě, jedla sem téměř všechno, jen sem se hlídala. Vlasy padaly kvůli hormonům. Dělali mi různé testy, které to potvrdily. A tak mi byla předepsána antikoncepce. Po které sem měla pořád hlad a chuť na něco ?dobrého?. O prázdninách sem se začala přejídat, ale ne tak moc. Když sem přišla do školy vážila sem téměř 60 kg, což sem chtěla zase změnit, ale už to nešlo tak dobře? <p> Ráno sem nesnídala a když sem přišla ze školy, tak sem se pořádně narvala, ale nezvracela sem, to až dýl. Jednou sem to zkusila večer a ráno se šla zvážit a kilo bylo dole!!!!<p> Od tý doby sem to párkrát udělala a kila lezla tak rychle dolů, že sem byla nadšená! Říkala sem si, že až budu vážit 55 kg, tak přestanu, což si říkám pořád. Měřím 170 cm a nejmíň sem vážila před prázdninama v prváku ? 50 kg. Řeknu vám, že krásnější pocit sem nezažila, než vlíst na váhu a ta vám ukáže 50 kg!!! Říkáte si, že můžete jíst všechno a klidně i přibrat, protože ste hubené a to je super? Všichni se na mě koukali, ptali se, jak je možný, že sem tak hubená, když tolik jím, a já se jen usmívala. Ale jak mi bylo uvnitř, to neví nikdo!!! Ve třídě sem nejblbější, mám vysvíko samou čtyřku, páč na učení už nezbývá čas. Přídu ze školy a rovnou se vrhnu na ledničku a baštím a baštím, až to nakonec vyzvracím. Je to neustálý kolotoč!!! <p>Začala sem chodit k psycholožce, ale ta nebyla k ničemu, pořád mlela svoje dokola. Nakonec nám doporučila pani doktorku Benošovou ? holky, esli vám může poradit, napište mi a já vám dám její adresu, páč tohle je doktorka, která se s váma nemazlí, a říká všechno narovinu, což je na ní prima. <p> Před tím, než sme k ní šly, tak sem myslela na sebavraždu, bylo mi na nic, ale dneska se cítím moc fajn, i když bulimií pořád mám. Říkám si, že až příde ten pravý kluk, dokážu kvůli němu přestat úplně a já tomu fakt věřím, páč když něco moc chci, tak to dokážu!!! Jak říká moje mamina ? v životě budou horší věci, který budu muset vydržet!!! A má pravdu. I když mamině lžu, že už sem za vodou? Určo by to pochopila. Vím určo, že za vodou úplně nebudu nikdy!! Pořád tu bude ta hrozná nemoc, která mě bude chtít dostat tam, kde sem byla a tam kde sem. Ale mě je teď opravdu fajn. Mám bezva kamarádky, škola mě začala bavit, ale to učení nějak eště neovládám!!! <p> Můj bývalý kluk mi řekl, že nemůžu mít ráda nikoho, když nemám ráda ani sebe? Měl pravdu. On nebyl ten, kvůli kterýmu bych dokázala přestat. Jeden takovej existuje. Bydlí ode mě asi 30 km. Píše mi, prozvání, skoro každej den volá?. Nikdy sme se osobně neviděli, jen na fotce. Ublížila mu jeho bývalá holka a on je teď moc opatrnej a tak na něj nechci tlačit, aby sme se setkali ? nechám to na něm a nebo na osudu. <p> Chtěla bych jen říct holkám, který nemají problémy s jídlem ? holky vykašlete se na diety!!!!!! Fakt. Mám kámošku, která je moc hezká a není nejhubenější. Má zadeček, stehna a trošku bříško a mě se ta její postavička moc líbí. A klukům taky. Jí úplně všechno a kdykoliv. Má krásnou pleť, zuby jak perličky, krásný lesklý vlasy ? a to díky pravidelné stravě. Páč díky zvracení a nejedení budete mít pleť ošklivou, zuby žlutý, vlasy vám nebudou držet?<p> Vím o čem píšu? <p> Holky kdybyste měly zájem mi napsat, tak můžete ? lidi si mají pomáhat a já ráda pomůžu, když to bude v mých silách : marussska@centrum.cz <p> PS: Chtěla bych moc poděkovat svojí mamině, ve který mám obrovskou oporu a který sem přidělala takový starosti, že byste tomu nevěřili. Mami, seš fajn, i když to moc často neříkám <p> Ahoj Maruška

Ahoj holky!<p> Zase píšu.A doufám,že mi to pomůže,protože je tu pořád jedna věc,kvůli kzeré se trápím.<p> Zase hubnu.A hubnu kvůli svýmu zadku a špekatýmu břichu.Už jednou jsem si prošla sklonama k anorexii,takže vím,co všechno hubnutí obnáší.Já to ale překonám.Mám 45,skoro 46 kilo.Chci být zase jako dřív…plochý bříško,menší prsa,vystouplá žebra.To jsem byla štastná,protože jsem byla docela hubená.Já jsem to na sobě poznala,ale chtěla jsem víc.Bohužel to prasklo,tak to zkouším nanovo.Až budu mít 43 kilo,přestanu hubnout.SLIBUJU!Ale nechci mít velkej zadek,každej den se kvůli tomu trápím.Proč jsou u nás ve třídě samý hubenďoury?A proč zrovna já musím být taková tlustá?Mám 165 cm a 45,5 kila.Zdá se to málo,ale není.V tomto budu sobecká a nekompromisní.V těchto dnech mám totiž velký prosblém v osobním životě.Miluju kluka,kterýho mi rodiče zakazujou,nenáviděj ho.Nemůžu kvůli tomu ven,aby mě jen nezneužil a neodkopnul,jak se o něm říká.Tak se chci mstít,chci se mstít anorexií.Nehodlám jít přes mrtvoly,ale hubenější budu!<p> Pro Péťu H.,mýho miláčka:Péťo,nezlob se,prosím! Pro Lucku Č.:Luci,prosím neříkej to mamce ani tátovi,ani bráchovi,nech mě jednou něčeho dosáhnout! <p> Snad mi tenhle příspěvek nezkomplikuje život ještě víc…a kdyby přece jen zkomplikoval…kdybych nemohla být s Petrem,nemohla bych hubnout(trošku)…tak sem píšu naposledy…Dík za pochopení!<p> P.S. ADMINISTRÁTOR: Případné reakce na článek pište prosím do Pokecu.

Chci se s vámi podělit o mou zkušenost. Hanku jsem poznal před 3 lety, když k nám do fabriky docházela učit němčinu. Byla to moc hezká a příjemná holka a moc se mi líbila. Slovo dalo slovo, přišlo první rande a byla z toho láska jako trám. Po čase jsme si našli podnájem a začali bydlet spolu. Vše bylo v nejlepším pořádku. Když jsme si dávali večeři, podivoval jsem se, že si dává tak ráda melouny a ananasy a nejí „normální“ jídlo. „Je léto a to ovoce k tomu patří“, odvětila. Já, nejsa lékař, navíc k tomu zamilovaný jsem jí to „zbaštil“. Teď si uvědomuji, že to byla moje první chyba, že jsem se tenkrát o věc nezajímal podrobněji. Nicméně, náš vztah byl naprosto v pohodě a po roce nastala svatba. Hanka byla ještě nějakou dobu O.K ale pak začala být ambiciózní a chtěla jít pracovat do zahraničí, což nám moje druhá státní příslušnost umožňovala. Najednou začala střídat své názory na svého zaměstnavatele každých 14 dnů a tlačila dost na to, ať odsud odjedeme. Já nebyl proti, protože žít v zahraničí alespoň nějakou dobu jsem si vždy přál. Jednou jsme byli na návštěvě u mých rodičů. Moje máma mi poté smutně sdělila, že jsem si vzal bulimičku, protože našla po naší návštěvě pozvracené WC. Zeptal jsem se Hanky, jak je na tom, poté, co máminu doměnku potvrdila, jsem jí ujistil, že jsem s ní, ale že prosím, ať se léčí. Šli jsme tedy k mému obvodnímu lékaři, kde se provalilo, že bulimií trpí už 6 let. Vše se zdálo být v pořádku, tvrdila mi , že se léčí, až jsem našel důkazy, že své problémy řeší se svým nadřízeným v práci, takže vlastně zničila 2 manželství. A to bylo v situaci, kdy jsme měli odejít o zahraničí, měli jsme tam nalezenou práci, v ČR podány výpovědi jak z práce, tak z podnájmu, půjčky, atd. Pokoušel jsem se situaci ještě zachránit návrhem na smír, manželskou poradnu,nabízel jsem jí podporu při léčení, ale bez úspěchu a dnes tvrdím díkybohu, že to tak dopadlo. Jen pro ilustraci : poslední den, co jsme byli spolu dokázala za 30 km cesty autem sníst nanuk, 5 müsli tyčinek, 5 broskví a vypít 2 litry coly. Když k tomu připočtu její rostoucí alkoholismus, tak jsem rád, že jsem našel sílu k podání žádosti o rozvod. I když jsem navštívil nakonec psychiatra já, dostal jsem se z toho, našel si novou ženu a dnes žiji spokojeně, zatímco z Hanky je troska. Varuji vás proto pánové, vemte si z mé chyby poučení. Bulimičku poznáte následovně : hojí se jí špatně rány, padají ji vlasy, mění názory jak ponožky, je egocentrická, nespolečenská, aby s někým „nemusela“ stolovat, pokud nebere hormonální antikoncepci, nemá menzes. Platí zde víc než jinde : Důvěřuj, ale prověřuj !!! Tomáš

Ani si nepamatuju, kdy to začalo. Ta léta se jakoby vypařila z mého života… mohly to být jedny z nejštastnějších roků. Jako malá jsem nikdy tlustá nebyla. Od narození dost veliká, ale ne tlustá. Mezníkem se stala nečekaná nemoc jater (příběh sám o sobě). Dieta byla cesta k uzdravení. Nijak mi to nevadilo (sama se divím, co jsem to byla za dítě:o), problém přišel když dieta skončila. Já, milovník všeho čokoládového, jsem v průběhu pár dni slupla celého Mikuláše (a že ho bylo… rodiče jsou v tomhle štědří až až:o). Tak to vesele pokračovalo a kilíčka nevesele naskakovala, šaty se „zmenšovaly“ a blbých narážek (do dneška podobný kecy nemám ráda, at už jsou adresovány komukoliv) na můj účet přibývalo. Pamatuju se, jak jsem s redukcí váhy začínala… méně sladkého, méně tučného apod. Bylo mi asi 10 a o dietách jsem věděla velký prd. Jenomže ono to fungovalo a váha šla dolů (co jsem nevěděla, to jsem jednoduše zjistila), narážky vystřídaly pochvaly a to se mi MOOC LÍBILO. Představa znovunabrání kil byla nepředstavitelná. Prostě jsem naprosto zapoměla normální zdraví stravovací režim. Pak už si jen pamatuju neustálou zimu, samotu (dost přátel jsem ztratila), neustálé přemýšlení o jídle, strašnou chut na jídlo, strašný strach z jídla, každodenní prohlížení kuchařských časopisů, vypadávání vlasů, nepříjemné pohledy…. atd… toho ošklivého je opravdu hodně. V nejkrušnějším období ručička váhy ukazovala 36 kg při výšce 168cm. Vyhrabala jsem se z toho… karta se obrátila a já se řítila do druhého extrému. Přejídání. Není to ani rok, kdy jsem si naposledy zahrávala s projímadly a zvracením. A dnes?? Se svou váhou nejsem spokojena, ale budu někdy??? Stále prahnu po vytoužené postavě, ale jsem už v pohodě. Věřím, že jednou se budu mít ráda se vším všudy… at už za pomoci nějaké (normální, zdravé) změny ve stravování. Držím Vám všem a sobecky i trochu sama sobě palečky… držte se:o)