Archive for category: Můj příběh

Prominte, nedokazi napsat sve jmeno, ani nejakou prezdivku, bojim se, aby nekdo nepoznal, ze jsem to ja, kdo pise tyto radky. Dnes, ale potrebuji nekomu napsat, napsat nekomu, kdo mi aspon trosku dokaze porozumet. <p> Vim, kdy zacaly me problemy s bulimii, ale nebudu o tom psat, vim, ze ji mam dodnes. Kdyz jsem sama doma tak jim a jim a jim, ale vim, ze hned po tom musim na zachod, a zvracim, tak dlouho dokud si nejsem jista, ze je to vse, ale pak si kladu otazku, je to opravdu vse? Co, kdyz, byt jen maly kousek zustal ve me? Hned po tom mam deprese a stve me, ze jsem vubec neco snedla, ze jsem nedodrzela to predsevzeti nejsit. Proste si vypestovat anorexii. Nejhorsi je, ze nehubnu, naopak, mam pocit, ze jsem tlustsi a tlustsi. Vsude jen tuky a faldiky, ale ja to nechci. Holky jak ja to nechci. <p> Dnes jsem byla v knihovne, a pujcila si knihy o bulimii a anorexii. A dnes po precteni, nekterych techto knih jsem se rozhodla,PEVNE, ze dokazi nejist. Ze nad sebou zvitezim a anorexie bude ma pritelkyne. Uz jsem to zkousela mnohokrat, dokonce jsem ji dala i jmeno, jmeno, ktere tolik miluji, ale nepomohlo to dostatecne. Dnes, kdyz pisi sem k vam, beru to jako zavazek. Jako slib, ze to neporusim. Jako slib, ze anorexie bude semnou a ja budu vitez. Pokud to nedokazi, pak nemam pravo byt v tomto svete. Pak selzu a zklamu vse, v co jsem verila. Pak vse ukoncim. <p> To slibuji a to take dokazi. Davam si ted 14 dni,za tu dobu musim zhubnout 5 kilo. Za tuto urcenou dobu tady budu znovu a napisi vam, jak to dopadlo. Beru to jakou maly test sebe sama. <p> S laskou vam vsem. <p> Drzte mi pesti!!! Pokud me budete chtit nekdo v mem odhodlani podporit, napiste mi prosim. Adresa je luki.k@centrum.cz Moc predem dekuji.

Moje matka je obezni. <p> Muj otec taky, moje teta, sestra, babicka…snad vsichni, na koho si v mym okoli vzpomenu je tlusty. <p> Cela moje rodina s tim priserne bojuje. Uz jako 4leta sem s maminkou chodila do cukraren, kde se mamka cpala na kila slehackou, dalsi den parky, 3. den byl syr, prozivala sem s ni tyhle „jeden den neco diety“ docela intenzivne. Moje teta varila kapustove polevky a cpala do sebe vselijake ruzove, zlute a hnede koktejly, sestra jela na delene strave jak blazen…Strucne receno posahana rodina. <p> Jako dite sem byla stastna, jedla vsechno a vypydala jak tycka, nozicky jak sirky, cpala do sebe tuny cokolady, ale nic videt nebylo.<p> Kdyz mi bylo dvanact, davku sem zvetsila o dva sacky chipsu denne a zacala kynout. Vubec mi to nevadilo, moje kamaradky uz mely kluky, ale ja raci travila sobotni odpoledne v kruhu sve vypasene rodinky u vetrniku. Az mi jednou nekdo rekl: hejbni tou svou prdeli ty tlusta svine.“ Jejda, to bolelo, celkem hodne bolelo, to mi bylo 13 a ja sem se zacala malounko omezovat. Nejedla sem cokosku jako hlavni jidlo, dala sem si ji po obede. Jedla sem pravidelne, a trochu zhubla. Asi ve 14 letech sem merila 178 cm a mela 64 kilo. Vsichni mi rikali, jak mi to slusi, bylo mi fajn. Chipsy sem jedla porad, cokoladu taky, pohary, zmrzku, vsechno, ale s mirou, proste sem nepribrala… <p> Pak sem presla na gympl…stres, nestihacka, deprese a frustrace…proste sem zacala jist. Hodne, ale ne tak moc jako pozdeji. O prazdninach sem se tak precpavala, az mi z toho bylo zle a to tak 5 krat denne. V zari sem sla do skoly se 74 kily, volne obleceni a nulova sebeduvera. Zacala sem s kamoskou hubnout. Chodili sme cvicit, jedly zdrave, ze zacatku uplne normalne 3 krat denne, pak sme to zacaly snizovat. Po pul roce sem s vyskou 180 cm koncila na vaze 60kg. Uzasnej pocit, i ty nejuzsi kalhoty mi padaly. Prestala sem skoro uplne jist. Byla blazen do cviceni. Doma sem strasne podporovala mamku, diky me zhubla 10kg, dostala sem ji do te spravne hubnouci manie. Ale casem ji to prislo podezreli. Zacala mi domlouvat, pak sme se zacaly hadat, potom kricet a pak spolu nemluvily. Bylo toho na me psychicky tak moc, ze sem to nevydrzela a zacala se prejidat. Behem pul roku sem mela svych puvodnich 74 kg zpet. Silene casto sem se pokousela prestat, neslo to… Pak sem odjela pryc a zacala od znova. Pomalu snizovala davky, omezovala potraviny.<p> Dneska? Dneska se do me nevejde vic nez pomeranc k obedu, ale za jakou cenu. Cenu nervu, aby mi nekdo neco nenabidl, abych nebyla napadna, kdyz schovavam jidlo do tasky na kline. Bojim se, ze nekdo neco tusi, ze me donuti jist, ze se budu zase prezirat…ach jo, je to sileny, nesmim se nechat strhnout, snad to vydrzim. Rekla bych ze je hrozne dulezita rodina v uzdravovaci fazi. Ksdyby mamka uz od myho malicka neblbla, asi bych takhle neskoncila, ale vlastne sem ji za to vdecna…diky mami. P.S. ADMIN: Reakce prosím do Pokecu. Díky.

Nez jsem si uvedomila,ze mam bulimii,vzdy jsem si rikala jak to mam pod kontrolou,ale opak je pravdou…je to zacarovany kolotoc,a ja se vezu vic a vic…<p> je mi 17 let a zacalo to celkem nevynne cca pred pul rokem!merim 160cm a vazila jsem 58kg!tlusta sem si neprisla,ale s nastupem na stredni skolu se ve me neco zlomilo a uz to jelo…ze zacatku to bylo jen obcasne zvraceni a dieta,ale postum casu me to pohlcovalo vic a vic!a tak sem behem chvile zhubla na 48kg!je to hrozne,dokazu treba cely den jen jist a pak…vse jde ven…to se opakuje nekolikrat za den!uz nevim jak dal…od zvraceni mam rozkousane klouby na rukou, jsem porad unavena,boli me hlava,mam krvavy krk,silene krece v brise,a o mych vylezych koste ani nemluvim…Nedokazu se toho sama zbavit,ale k doktorovy mam strach jit….<p> rodice mi na to prisli,ale casm se mi je podarilo obelstit!kamaradky o me maji strach a ja o sebe taky,ale vim,ze sama si nepomuzu…mam strach co bude dal!hubnu stale vic a vic a nemuzu to zastavit!postupem casu me zacal palit hrudnik a mam opravdu velky strach co se mnou bude dal,ale zaroven strach o tom nekomu rict…Diky temto strankam se mi trochu ulevilo!<p> PS:“Holky, neblbnete a neudelejte stejnou chybu jako ja!“ …kdyby to slo jen vratit…<p> Papapa a diky za tyto stranky!!!!!!!!<p> Beruska

Nevim jak zacit…<p> Zase jsem to dneska udelala… to jsem si rekla,ze uz nikdy… zase jsem se strasne prejedla a zvracela. Muj pribeh zacal kdyz mi bylo 17 let. Trva to uz 3 roky. 3 roky se trapim svoji vahou, ktera je podle vsech vyborna. Merim 170 cm, vazim 57 kilo, takze by se dalo rict, ze jsem normalni… ale ja nejsem. Jsem psychicky uplne na dne. Kazdy den tak trikrat, ctyrikrat zvracim a neni tu nikdo, kdo by mi pomohl, strhnul me zase zpatky, podal mi zachranej kruh. O to horsi je fakt, ze jsem ted jako Au-pairka v cizine, v nezname rodine, ktera nic netusi a snad ani nikdy nebude doufam… <p> Moje mama o me vi, ze mam tyhle problemy, ale ta si mysly, ze uz jsem z toho venku, protoze jsem ji o tom den co den ujistovala. Mam pritele, je v cechach, ten nic netusi, premyslela jsem, ze bych mu to rekla, ale ted mi nemuze pomoci… <p> Strasne se za tuhle prokletou nemoc stydim, nenavidim se kdyz stojim u zachodovy misy a nutim se zvracet… pomozte mi prosim… ja uz nechci!!!

Ahoj holky!<p> Zase píšu.A doufám,že mi to pomůže,protože je tu pořád jedna věc,kvůli kzeré se trápím.<p> Zase hubnu.A hubnu kvůli svýmu zadku a špekatýmu břichu.Už jednou jsem si prošla sklonama k anorexii,takže vím,co všechno hubnutí obnáší.Já to ale překonám.Mám 45,skoro 46 kilo.Chci být zase jako dřív…plochý bříško,menší prsa,vystouplá žebra.To jsem byla štastná,protože jsem byla docela hubená.Já jsem to na sobě poznala,ale chtěla jsem víc.Bohužel to prasklo,tak to zkouším nanovo.Až budu mít 43 kilo,přestanu hubnout.SLIBUJU!Ale nechci mít velkej zadek,každej den se kvůli tomu trápím.Proč jsou u nás ve třídě samý hubenďoury?A proč zrovna já musím být taková tlustá?Mám 165 cm a 45,5 kila.Zdá se to málo,ale není.V tomto budu sobecká a nekompromisní.V těchto dnech mám totiž velký prosblém v osobním životě.Miluju kluka,kterýho mi rodiče zakazujou,nenáviděj ho.Nemůžu kvůli tomu ven,aby mě jen nezneužil a neodkopnul,jak se o něm říká.Tak se chci mstít,chci se mstít anorexií.Nehodlám jít přes mrtvoly,ale hubenější budu!<p> Pro Péťu H.,mýho miláčka:Péťo,nezlob se,prosím! Pro Lucku Č.:Luci,prosím neříkej to mamce ani tátovi,ani bráchovi,nech mě jednou něčeho dosáhnout! <p> Snad mi tenhle příspěvek nezkomplikuje život ještě víc…a kdyby přece jen zkomplikoval…kdybych nemohla být s Petrem,nemohla bych hubnout(trošku)…tak sem píšu naposledy…Dík za pochopení!<p> P.S. ADMINISTRÁTOR: Případné reakce na článek pište prosím do Pokecu.