Nejen o jídle

U mě to začalo asi takhle:Zradil mě kluk,o kterém jsem si myslela,že mu na mě záleží.Ošklivě jsem se spletla…Ubížil mi tak,že jsem chtěla umřít.Vzala jsem si pár prášků a pak žiletku. Naštěstí mě přišla zachránit kamarádka.Od té doby prostě nejsem schopná jíst,a když už přece jen něco sním,mám depku a jdu na záchod.Možná to teď bude znít divně,ale já chci být anorektička,abych ostatním a taky sobě dokázala,že mám vůli zhubnout a taky aby si lidi uvědomili,že mám city a že mi nemůžou jen tak ubližovat… P.S. ADMIN: Odpovědi prosím do Pokecu.

Od puberty buřtem !!!!

Ahoj všem.<p> Můj příbeh bude truchu odlišnější než Vás všech. Jelikož mi není 16 ale 34,mám nádherného 3letého klučinu, docela průměrného manžela a fantastického přítele a přesto trpím stejnou stupidní psychickou úchylkou – bulimií.<p> Začalo to dávno, když mi bylo nějakých 14 let a začala jsem růst a zároveň tloustnout. Samozřejmě že při výšce 182 cm nemůžete vážit 50kg ( můžete ale není to asi zrovna zdravé ). Jenže já jsem tloustla a tloustla, moje maminka která měla v mládí stejný problém mě preventivně upozorňovala “ Nejez, budeš tlustá !“ tudíž dosáhla úžasného efektu: začala jsem žrát tajně a to víc abych se nacpala dopředu. <p> Ve svých 18 letech jsem se dopracovala k „nádherným“ 116 kilům.<p> Všechny moje kámošky měly kluka, některé se vdávaly a já , Byla jsem hnusné tlusté cosi, co nikdo nechtěl – Golem který je středem pozornosti ale ne proto že by chtěl. pak plynuly roky až jsem najednou ve svých 28 letech navštívila jednu paní doktorku která se zabývá hubnutím a podařilo se mi zhubnout 40 kg.<p> Najednou bylo všechno nádherné, motali se kolem mě mužský, každý mě chválil, obdivoval. Konečně se za mě nemusel nikdo stydět.<p> Vdala jsem se za člověka který mě po celou dobu hubnutí podporoval a držel mi palce, strašně moc mi pomohl. vzala jsem si ho, mám s ním 3letého syna, v těhotenství jsem přibrala 13kg a to jen proto že jsem se nekontrolovala ! celé těhotenství jsem ŽRALA – ZVRACELA ze strachu že ztloustnu. To mi vydželo do dnes. Nejdřív jsem zvracela jen v pátek a v sobotu a ostatní dny jsem držela přísnou dietu, ale nyní, zvracím i 2x denně. Místo toho abych byla šťastná za všechno, zvracím i na úkor toho klučiny. Myslím na žřádlo 24 hodin denně, místo toho abych si sním hrála a učila ho spostu věcí. <p>Nevím jakz toho ven, budu musez k odborníkovi, ale těžko člověk přiznává že dělá něco tak odpornýho jako já. Vím že mi nepomůže nikdo, je to všechno o psychice ale jen chci říci že v tom nejste sami a že i starší ženský mají tenhle problém.<p> Ahoj a buďte statečný !!!!!!!!!!!!!!

V uzkych

Zacalo to zcela nevinne…. odjakziva jsem byla plnostihlejsi . Ve sve vysce 163 cm jsem jeste v 8.tride mela 65 kill.Holky kolem me byly jak modelky , uz mely plno kluku a o me neskrtl ani jeden… Je mi 19 let a od svych 12-ti zkousim vselijake diety,ale stejne jsem je porusila…Minuly rok ve 4. rocniku se ve me neco zlomilo- Vice nez rok jsem chodila se svym pritelem a chtela jsem taky pred nim vypadat k svetu… On me ma rad takovou jaka jsem. Vzdyt se mnou zacal chodit kdyz jsem byla prave boubelka.Ale ja proste pro sebe chtela neco udelat a taky nejak vypadat do plavek kdyz pojedem o prazdninach do Chorvatska.¨…. Bylo to minuly rok. Treti rocnik graficke skoly. Mame tu v Köline docela dost pohodovy fitko… Zacala jsem v listopadu s vahou 62,5kg.Mam tu trenera,ktery mi udelal cvicebni plan a jidelnicek.Zacala jsem podle toho makat. 4x tydne v posilovne a doplnit to jete obcas aerobicem. V breznu jsem mela uz 53kilo. Nikdo mi neveril ze jsem to zhubla zdravym zpusobe.. Vzdyt take ano! Jedla jsem zdrave 5x denne pravidelne cvicila a bylo to vazne super.. kamosky zacaly zavidet a vyptavaly se jak to delam— ja jim take poradila.Pak mi sestrenka doporucila KORINKOVOU DIETU( delena strava) to bylo fakt super a drzim ji stale.Muj cil byl 56 kg ale chtela jsem jeste vic… diky delene strave jsem mela 50 kg.V cervenci letosniho roku me chytly 2 strevni chripky a snizila jsem se az na 48kg ale to jsem pak radsi nabrala protoze jsem pri tom nemohla nic pozrit a to telo si o vse proste rekne… A ted to zacina… Jednou se ve me neco zlomilo a ja zacala zobat jidlo i mimo muj jidelni rezim… pak prisly vycitky… nejedla jsem po 18. hodce,ale pak se to opet zvrtlo a ja jedla i v 11h. Nastaly stavy uzkosti a strachu ze priberu a tak to slo poprve do misy… nejdrive jen treba 1x tydne…ale ted co jsem mela svuj rekord tak 6x za den :(( jsem z toho nestastna… taky jsem si rekla.ZITRA UZ TO BUDE FAJN… UDRZIM SE…ale prdlajs.. propadla jsem tomu nehoraznym zpusobem a nejhorsi na tom je, ze i kdyz vsechno vyklopim a nemam v sobe nic.. tak z 50kg mam uz 52:( jsem v sileny depresi… honim se ve fitku denne,preziram se, zvracim:( bojim se o svy zuby, kosti atd. vi to bracha a me dve super kamosky…. jen ja se nedonutim nekam jit… svym zpusobem me to vyhovuje ze uvnitr me noc nezustane… jen kdyby to nebylo to znaaameee „NECO ZA NECO “ 🙁 holky prosimvas neblbnete… podivejte jak suprove jsem zacala,zdrave! A JAK ME ME TELO PODVEDLO TIM NEJHNUSNEJSIM ZPUSOBEM:( nekdy zvracim i krev, mam obrovskej bolavej knedlik v krku a oci zaslzeny pod brylema ze ani nevidim…. boli me to… ale jako fetak potrebuje drogu… tak moje telo potrebuje jidlo… a ma mysl… muj pitomej mozek a strach ho tam PROSTE NECHTEJ!!!!!!

je to těžký

Už to trvá moc dlouho a já nevím jak s tím skončit.Začalo to v březnu 2003,nebyla jsem tlustá,jen trochu oplácáná,ale přála jsem si zhubnout.Měla jsem tenkrát 65kilo a chtěla se dostat pod 60.Začala jsem zvracet a sportovat a za 2 nebo 3 měsíce jsem měla 58kilo.Ale mě to nestačilo,najednou jsem chtěla pod 55 a tak jsem v tom pokračovala.Dneska mám svých vysněných 55 kilo,ale nedokážu s tím seknout,prostě to nejde.Trvá to už 9 měsíců,z toho 5 měsíců se pokouším přestat.Teď nezvracím proto,abych ještě víc zhubla,ale proto,že se bojím,že zase ztloustnu.Svěřila jsem se pár kamarádkám a slíbila jim,že s tím skončim,oni si myslí,že už jsem z toho venku,ale já nejsem a asi nikdy nebudu.Vím moc dobře,že to co dělám není správný,ale já už to neovládám,ono to ovládá mě a já nevím jak dál.Je to těžký a doufám,že jednou zase budu normální,je mi přece teprve 16 a nechci si zkazit život,ale to už je asi pozdě.

?

Prominte, nedokazi napsat sve jmeno, ani nejakou prezdivku, bojim se, aby nekdo nepoznal, ze jsem to ja, kdo pise tyto radky. Dnes, ale potrebuji nekomu napsat, napsat nekomu, kdo mi aspon trosku dokaze porozumet. <p> Vim, kdy zacaly me problemy s bulimii, ale nebudu o tom psat, vim, ze ji mam dodnes. Kdyz jsem sama doma tak jim a jim a jim, ale vim, ze hned po tom musim na zachod, a zvracim, tak dlouho dokud si nejsem jista, ze je to vse, ale pak si kladu otazku, je to opravdu vse? Co, kdyz, byt jen maly kousek zustal ve me? Hned po tom mam deprese a stve me, ze jsem vubec neco snedla, ze jsem nedodrzela to predsevzeti nejsit. Proste si vypestovat anorexii. Nejhorsi je, ze nehubnu, naopak, mam pocit, ze jsem tlustsi a tlustsi. Vsude jen tuky a faldiky, ale ja to nechci. Holky jak ja to nechci. <p> Dnes jsem byla v knihovne, a pujcila si knihy o bulimii a anorexii. A dnes po precteni, nekterych techto knih jsem se rozhodla,PEVNE, ze dokazi nejist. Ze nad sebou zvitezim a anorexie bude ma pritelkyne. Uz jsem to zkousela mnohokrat, dokonce jsem ji dala i jmeno, jmeno, ktere tolik miluji, ale nepomohlo to dostatecne. Dnes, kdyz pisi sem k vam, beru to jako zavazek. Jako slib, ze to neporusim. Jako slib, ze anorexie bude semnou a ja budu vitez. Pokud to nedokazi, pak nemam pravo byt v tomto svete. Pak selzu a zklamu vse, v co jsem verila. Pak vse ukoncim. <p> To slibuji a to take dokazi. Davam si ted 14 dni,za tu dobu musim zhubnout 5 kilo. Za tuto urcenou dobu tady budu znovu a napisi vam, jak to dopadlo. Beru to jakou maly test sebe sama. <p> S laskou vam vsem. <p> Drzte mi pesti!!! Pokud me budete chtit nekdo v mem odhodlani podporit, napiste mi prosim. Adresa je luki.k@centrum.cz Moc predem dekuji.

Jsem, ale chci přestat

Jak se říká, nějak se začít musí. Tak i já začínám touto větičkou každý nadějný den, že přestanu a bude ze mě normální holka, která je pořád fajná a usměvavá, ale vždy to dopadne stejně a je tu večer a začíná peklo. Asi váháte o čem bude tento příběh, ale je to o jídle a mě. Protože já jídlu nedokážu odolat a je to má chyba. každý ráno vstanu, jdu do kuchyně dám si jablko a horký čaj na zahřátí a řeknu si:“Bude to už konečně normální den, musím nějak začít žít“. A tím můj krásný den začíná. I když škola jako po másle nejde a mám problémy, ale přece jen si říkám bude to den v pohodě. Ve škole jdu normálně na oběd sním ho v pohodě a jdu znovu do učebny strávit hodinu či dvě ve škole a hurá domů.<p> Ale chybička se vloudí, jsem doma sama a čeká mě nachystat se na další den, tož začínám. Potom nastává večer a začíná peklo. Po celém dnu mám hrozné chutě, říkám si ne ty odoláš, ale nejde to. Jdu do kuchyně a něco začnu kuchtit, jsem schopná vyjíst celou ledničku ani ne za půl hodiny potom nějaké sladké a ještě pár maličkostí, skoro celý chleba a je to. Letím na záchod, někdy to jde a někdy ne. Jsem tam zavřená i hodinu. Ale většinou i míň. Zvracím, zvracím a zvracím. Když to nejde jdu si lehnout protože přece jen je večer a všichni už spí. Tak to chodí skoro každý den. Už to trvá rok a něco a víte neodsuzujte mě hned. Snažím se s tím přestat ta shana tam je, a jak se říká snaha se vždy oceňuje, ale né u mě. Za poslední rok jsem díky tomu všemu přibrala s postavy modelky na postavu boubelky. A je to hlavně díky tomu. Proto kdokoliv si toto bude číst, radím Vám nedělejte to jako já, nesnažte se být hubení, važte si toho jací jsme a nikdy nehctějte být tak blbý jako já. Fakt ne….měj te se<p> PS: držte mi palečky abych to už konečně dokázala, protože nechci umřít mladá,je mi teprv osmnáct let, ale stává se to. A u mě je to hlavní důvod že to tak i vypadá, nezvracím totiž jenom jídlo, ale hlavně krev…a to je špatné….hodně špatné

Dieta-smysl zivota…

Moje matka je obezni. <p> Muj otec taky, moje teta, sestra, babicka…snad vsichni, na koho si v mym okoli vzpomenu je tlusty. <p> Cela moje rodina s tim priserne bojuje. Uz jako 4leta sem s maminkou chodila do cukraren, kde se mamka cpala na kila slehackou, dalsi den parky, 3. den byl syr, prozivala sem s ni tyhle „jeden den neco diety“ docela intenzivne. Moje teta varila kapustove polevky a cpala do sebe vselijake ruzove, zlute a hnede koktejly, sestra jela na delene strave jak blazen…Strucne receno posahana rodina. <p> Jako dite sem byla stastna, jedla vsechno a vypydala jak tycka, nozicky jak sirky, cpala do sebe tuny cokolady, ale nic videt nebylo.<p> Kdyz mi bylo dvanact, davku sem zvetsila o dva sacky chipsu denne a zacala kynout. Vubec mi to nevadilo, moje kamaradky uz mely kluky, ale ja raci travila sobotni odpoledne v kruhu sve vypasene rodinky u vetrniku. Az mi jednou nekdo rekl: hejbni tou svou prdeli ty tlusta svine.“ Jejda, to bolelo, celkem hodne bolelo, to mi bylo 13 a ja sem se zacala malounko omezovat. Nejedla sem cokosku jako hlavni jidlo, dala sem si ji po obede. Jedla sem pravidelne, a trochu zhubla. Asi ve 14 letech sem merila 178 cm a mela 64 kilo. Vsichni mi rikali, jak mi to slusi, bylo mi fajn. Chipsy sem jedla porad, cokoladu taky, pohary, zmrzku, vsechno, ale s mirou, proste sem nepribrala… <p> Pak sem presla na gympl…stres, nestihacka, deprese a frustrace…proste sem zacala jist. Hodne, ale ne tak moc jako pozdeji. O prazdninach sem se tak precpavala, az mi z toho bylo zle a to tak 5 krat denne. V zari sem sla do skoly se 74 kily, volne obleceni a nulova sebeduvera. Zacala sem s kamoskou hubnout. Chodili sme cvicit, jedly zdrave, ze zacatku uplne normalne 3 krat denne, pak sme to zacaly snizovat. Po pul roce sem s vyskou 180 cm koncila na vaze 60kg. Uzasnej pocit, i ty nejuzsi kalhoty mi padaly. Prestala sem skoro uplne jist. Byla blazen do cviceni. Doma sem strasne podporovala mamku, diky me zhubla 10kg, dostala sem ji do te spravne hubnouci manie. Ale casem ji to prislo podezreli. Zacala mi domlouvat, pak sme se zacaly hadat, potom kricet a pak spolu nemluvily. Bylo toho na me psychicky tak moc, ze sem to nevydrzela a zacala se prejidat. Behem pul roku sem mela svych puvodnich 74 kg zpet. Silene casto sem se pokousela prestat, neslo to… Pak sem odjela pryc a zacala od znova. Pomalu snizovala davky, omezovala potraviny.<p> Dneska? Dneska se do me nevejde vic nez pomeranc k obedu, ale za jakou cenu. Cenu nervu, aby mi nekdo neco nenabidl, abych nebyla napadna, kdyz schovavam jidlo do tasky na kline. Bojim se, ze nekdo neco tusi, ze me donuti jist, ze se budu zase prezirat…ach jo, je to sileny, nesmim se nechat strhnout, snad to vydrzim. Rekla bych ze je hrozne dulezita rodina v uzdravovaci fazi. Ksdyby mamka uz od myho malicka neblbla, asi bych takhle neskoncila, ale vlastne sem ji za to vdecna…diky mami. P.S. ADMIN: Reakce prosím do Pokecu. Díky.

Nežiju plnohodnotný život

Ahoj, před chvílí jsem objevila tuhle stránku, a tak mě napadlo, že vám řeknu, jak se to od anorexie přes přejídání a bulimii táhne se mnou. <p> Všechno začalo když jsem byla v osmé třídě a kamarádka mi řekla, že chodí do místní modelingové agentury a ať to zkusím taky. V této mostecké agentuře mi řekli, že mají o mě zájem. Na konci školního roku jsem se tam jednou ukázala v kraťasech, které odhalovaly nohy a kus zadku. Naše vedoucí mi řekla: „to musí dolu“ a ukazovala na ony partie. Byla bych se před ní rozbrečela. Celé prázdniny jsem buď jedla málo a nebo se přejedla, 2x denně posilovala ale nakonec jsem byla tlustší než předtím. V devítce jsem začala s přejídáním fakt hustě a okolo února (pamatuju si to úplně přesně) jsem měla na tréninku chození v agentuře černou sukni. Řekli mi, že bych s tím měla něco udělat. Zkusila jsem jíst málo ale vždycky jsem to vydržela tak 5 dnů a pak se zase přejedla. Tehdy už jsem měla z původních 55 kg kil 60. Nevím, kdy se to zlomilo, ale najednou to šlo a mě bylo krásně nádherně úžasně. závistivé pohledy spolužaček mi lichotily a já jedla 3x denně, poslední jídlo před pátou, každé ráno mističku corn flakes a každý večer jsem chodila na aerobik. tehdy se mi napořád změnil pohled na tělo a na jídlo vůbec. Přemýšlela jsem o něm každý den, propadlé břicho bylo podmínkou pro spokojené ráno a ručička na váze udávala směr mého života.Po čase rodiče poznali, že na mě všechny kalhoty visí, to jsem měla 53 kg. Nutili mě jíst večer po aerobiku, a tak jsem nesnídala, svačiny dávala kamarádům a oběda jsem se jen dotkla. Na konci roku jsem měla 48,5 kg na svou výšku 177 cm. V té době mi rodiče přes můj obrovský nesouhlas našli v Praze psycholožku, která mi formou rodinné terapie z toho jakž takž pomohla. Po bezva prázninách, které jsem trávila na koupališti neskutečně šťastná, jak vypadám v plavkách, jsem nastoupila do prváku. Musela jsem si psát, co jím a jíst pravidelně. V této době jem měla 52 kg, sebevědomí i kluka. Občas jsem se ale u televize přejedla a pak cvičila a nervovala se. |V této době už o mě projevila zájem i pražská modelingová agentura a já fotila pro bravo girl, katku, makro a chodila přehlídky E-daniely. Ve druháku ale přejídání pokročilo. Dodneška nevím, čím to bylo. Během druháku jsem přibrala 10 kg a nemohla dál jako modelka pracovat. Bylo mi strašně. Měla jsem po přejedení nafouklé břicho, a tak to řešila laxativa. Přestala jsem chodit mezi lidi, byla jsem jen doma u televize, která mi pomáhala na vše okolo mě zapomenout a snáze se přejíst. Začala jsem chodit za školu, protože jsem nemohla vidět oči všech studentů na mém tlustém zadku, a tak jsem byla doma, koukala celý den na tv a jedla. Často jsem si zkoušela strčit prst do krku, ale nikdy mi to nešlo, tak jsem se zaměřila na projímadla. |taneční pro mě byly utrpení. Tancovat v šatech s nafouklým břichem bylo neskutečně příšerný a já cítila jak se nenávidím . pořád jsem si říkala, že do prázdnin to bude dobrý, ale přišly prázdniny a já byla ještě tlustší měla jsem 62 kg. V srpnu jsem to vydržela a zhubla na 57 kg. Teď je listopad a já jsem zase tam, kde jsem byla. Můj život je jídlo, televize a deprese. Opět navštěvuju tu paní psycholožku v Praze jako předtím. V pražské agentuře nova models dělám mrtvého brouka, protože z estetických důvodů nemohu pracovat.Za chvíli se na mě vykašlou a vyhodí mě nadobro. Z toho mám strašný pocity. Už nebudu ta žaneta z gymplu , co je v časopisech, ale obyčejná tlustá žaneta, která se vyhýbá lidem. Je mi strašně a když se nepřejím je mi špatně taky. Bolí mě hlava a nemůžu se soustředit na učení, dokud se nepřejím. Bulimie mi vždycky řekne, že se učit nemusím, že důležitá je lednička, že pak bude líp. Ale není. Jsem ve třeťáku a měla bych se učit na maturitu. Nic nedělám. Nežiju. Asi si řeknete je slaboch a máte pravdu. Nenávidím se a nechci chodit do školy. Myšlenky na sebevraždu přicházejí často. I přes odbournou pomoc v gaudia centru zatím nezvládám. Radu všem holkám však dám. nejezte u televize a neseďte domajako já, jděte ven a bavte se, žijte, radujte se a počkejte tam na mě jednou tam za vámi také přijdu….

Nejde to….

Už 10 let mám problémy s nadváhou tenkrát jsem měla vážný úraz a byla jsem upoutáná na lůžko no a když nemužete jít ani na zachod tak přiberete já jsem přibrala z 50 na 70 kg. Poslední roky jsem dostala astma tak,že jsem nemohla cvičit běhat a dělat prostě běžné věci stačilo, když jsem chtěla stihnout autobus a běžela na zastávku byla jsem hrozně udýchaná a nemohla jsem popadnout dech. Váha mě tenkrát moc netrápila našla jsem si přítele a byla jsem s ním 2 roky stastná a hodně stastná moje váha se zvýšila na 80 kg. S přítelem jsem se po dvou letech rozešla nejprve jsem měla na sebe vztek a požezala jsem si žíly jizvy tam mám dodnes. Všichni mě měli za blázna jen moje nejlepš kamarádky to chápali podváděl mě chtěla jsem se mu pomstít, ale místo toho abych mu nějak ublížila ublížovala jsem sobě. Po nějaké době moje kamarádka začala držet dietu po měsíci byla tak krásná hubená že jsem se rozhodla to zkusit taky, ze začátku jsem jedla jen jogurty 3x denně. Někdy i oběd ale v malém možství po 14 dnech mě to přestalo bavit a měla jsem hlad přejedla jsem se a měla výčitky svědomí tak jsem běžela na zachod a bylo všechno venku ten pocit byl krásnej neměla jsem to v sobě nepřiberu zhubla jsem za týden 2 kg. Nejvíc se divý mí rodiče nedávno jsem jestě držela dietu a ted jim za dva a pak pádím na zachod. Neví o tom nikdo jen moje nejlepší kamarádka, ale nevím jestě jsem ji neviděla tušila to už když jsem držela dietu a já jí řikala, že do toho nespadnu a spadla jsem. Teď mi je pořád špatně mám oteklý obličej, hrozně se mi lesknou oči, kolena mě bolí a vůbec cítím se hrozně slabá. Nejhorší na tom je, že mě čekají závěrečky a já místo toho abych se učila myslím na jídlo a na to jak se ho zbavim. Mívám hrozné deprese přejím se a vyzvracím to a je mi líp. Chápu že to nemůže trvat věčně,ale aspon pár kilo schodím i když blbým způsobem. P.S. ADMIN: Reakce prosím do Pokecu. Díky.

Můžeme si pomáhat

ahoj, před chvílí jsem poslala svůj příběh a teprve pak si přečetla ty vaše ostatní, bylo mi do breku jak je to všechno podobný. Kdybyste některá z vás chtěla, tak mi napište mejla a mohly bychom si s tím pomáhat a nebo se prostě jenom vyzpovídat, protože já to v sobě dusím už dlouho. tak kdybyste chtěly: zaneta.b@centrum.cz žádná v tom nejsme sama mějte se:-)<p> P.S. doufám že to zveřejní, když píšu dneska už podruhý