Archive for category: Můj příběh

Zacalo to zcela nevinne…. odjakziva jsem byla plnostihlejsi . Ve sve vysce 163 cm jsem jeste v 8.tride mela 65 kill.Holky kolem me byly jak modelky , uz mely plno kluku a o me neskrtl ani jeden… Je mi 19 let a od svych 12-ti zkousim vselijake diety,ale stejne jsem je porusila…Minuly rok ve 4. rocniku se ve me neco zlomilo- Vice nez rok jsem chodila se svym pritelem a chtela jsem taky pred nim vypadat k svetu… On me ma rad takovou jaka jsem. Vzdyt se mnou zacal chodit kdyz jsem byla prave boubelka.Ale ja proste pro sebe chtela neco udelat a taky nejak vypadat do plavek kdyz pojedem o prazdninach do Chorvatska.¨…. Bylo to minuly rok. Treti rocnik graficke skoly. Mame tu v Köline docela dost pohodovy fitko… Zacala jsem v listopadu s vahou 62,5kg.Mam tu trenera,ktery mi udelal cvicebni plan a jidelnicek.Zacala jsem podle toho makat. 4x tydne v posilovne a doplnit to jete obcas aerobicem. V breznu jsem mela uz 53kilo. Nikdo mi neveril ze jsem to zhubla zdravym zpusobe.. Vzdyt take ano! Jedla jsem zdrave 5x denne pravidelne cvicila a bylo to vazne super.. kamosky zacaly zavidet a vyptavaly se jak to delam— ja jim take poradila.Pak mi sestrenka doporucila KORINKOVOU DIETU( delena strava) to bylo fakt super a drzim ji stale.Muj cil byl 56 kg ale chtela jsem jeste vic… diky delene strave jsem mela 50 kg.V cervenci letosniho roku me chytly 2 strevni chripky a snizila jsem se az na 48kg ale to jsem pak radsi nabrala protoze jsem pri tom nemohla nic pozrit a to telo si o vse proste rekne… A ted to zacina… Jednou se ve me neco zlomilo a ja zacala zobat jidlo i mimo muj jidelni rezim… pak prisly vycitky… nejedla jsem po 18. hodce,ale pak se to opet zvrtlo a ja jedla i v 11h. Nastaly stavy uzkosti a strachu ze priberu a tak to slo poprve do misy… nejdrive jen treba 1x tydne…ale ted co jsem mela svuj rekord tak 6x za den :(( jsem z toho nestastna… taky jsem si rekla.ZITRA UZ TO BUDE FAJN… UDRZIM SE…ale prdlajs.. propadla jsem tomu nehoraznym zpusobem a nejhorsi na tom je, ze i kdyz vsechno vyklopim a nemam v sobe nic.. tak z 50kg mam uz 52:( jsem v sileny depresi… honim se ve fitku denne,preziram se, zvracim:( bojim se o svy zuby, kosti atd. vi to bracha a me dve super kamosky…. jen ja se nedonutim nekam jit… svym zpusobem me to vyhovuje ze uvnitr me noc nezustane… jen kdyby to nebylo to znaaameee „NECO ZA NECO “ 🙁 holky prosimvas neblbnete… podivejte jak suprove jsem zacala,zdrave! A JAK ME ME TELO PODVEDLO TIM NEJHNUSNEJSIM ZPUSOBEM:( nekdy zvracim i krev, mam obrovskej bolavej knedlik v krku a oci zaslzeny pod brylema ze ani nevidim…. boli me to… ale jako fetak potrebuje drogu… tak moje telo potrebuje jidlo… a ma mysl… muj pitomej mozek a strach ho tam PROSTE NECHTEJ!!!!!!

Prominte, nedokazi napsat sve jmeno, ani nejakou prezdivku, bojim se, aby nekdo nepoznal, ze jsem to ja, kdo pise tyto radky. Dnes, ale potrebuji nekomu napsat, napsat nekomu, kdo mi aspon trosku dokaze porozumet. <p> Vim, kdy zacaly me problemy s bulimii, ale nebudu o tom psat, vim, ze ji mam dodnes. Kdyz jsem sama doma tak jim a jim a jim, ale vim, ze hned po tom musim na zachod, a zvracim, tak dlouho dokud si nejsem jista, ze je to vse, ale pak si kladu otazku, je to opravdu vse? Co, kdyz, byt jen maly kousek zustal ve me? Hned po tom mam deprese a stve me, ze jsem vubec neco snedla, ze jsem nedodrzela to predsevzeti nejsit. Proste si vypestovat anorexii. Nejhorsi je, ze nehubnu, naopak, mam pocit, ze jsem tlustsi a tlustsi. Vsude jen tuky a faldiky, ale ja to nechci. Holky jak ja to nechci. <p> Dnes jsem byla v knihovne, a pujcila si knihy o bulimii a anorexii. A dnes po precteni, nekterych techto knih jsem se rozhodla,PEVNE, ze dokazi nejist. Ze nad sebou zvitezim a anorexie bude ma pritelkyne. Uz jsem to zkousela mnohokrat, dokonce jsem ji dala i jmeno, jmeno, ktere tolik miluji, ale nepomohlo to dostatecne. Dnes, kdyz pisi sem k vam, beru to jako zavazek. Jako slib, ze to neporusim. Jako slib, ze anorexie bude semnou a ja budu vitez. Pokud to nedokazi, pak nemam pravo byt v tomto svete. Pak selzu a zklamu vse, v co jsem verila. Pak vse ukoncim. <p> To slibuji a to take dokazi. Davam si ted 14 dni,za tu dobu musim zhubnout 5 kilo. Za tuto urcenou dobu tady budu znovu a napisi vam, jak to dopadlo. Beru to jakou maly test sebe sama. <p> S laskou vam vsem. <p> Drzte mi pesti!!! Pokud me budete chtit nekdo v mem odhodlani podporit, napiste mi prosim. Adresa je luki.k@centrum.cz Moc predem dekuji.

Moje matka je obezni. <p> Muj otec taky, moje teta, sestra, babicka…snad vsichni, na koho si v mym okoli vzpomenu je tlusty. <p> Cela moje rodina s tim priserne bojuje. Uz jako 4leta sem s maminkou chodila do cukraren, kde se mamka cpala na kila slehackou, dalsi den parky, 3. den byl syr, prozivala sem s ni tyhle „jeden den neco diety“ docela intenzivne. Moje teta varila kapustove polevky a cpala do sebe vselijake ruzove, zlute a hnede koktejly, sestra jela na delene strave jak blazen…Strucne receno posahana rodina. <p> Jako dite sem byla stastna, jedla vsechno a vypydala jak tycka, nozicky jak sirky, cpala do sebe tuny cokolady, ale nic videt nebylo.<p> Kdyz mi bylo dvanact, davku sem zvetsila o dva sacky chipsu denne a zacala kynout. Vubec mi to nevadilo, moje kamaradky uz mely kluky, ale ja raci travila sobotni odpoledne v kruhu sve vypasene rodinky u vetrniku. Az mi jednou nekdo rekl: hejbni tou svou prdeli ty tlusta svine.“ Jejda, to bolelo, celkem hodne bolelo, to mi bylo 13 a ja sem se zacala malounko omezovat. Nejedla sem cokosku jako hlavni jidlo, dala sem si ji po obede. Jedla sem pravidelne, a trochu zhubla. Asi ve 14 letech sem merila 178 cm a mela 64 kilo. Vsichni mi rikali, jak mi to slusi, bylo mi fajn. Chipsy sem jedla porad, cokoladu taky, pohary, zmrzku, vsechno, ale s mirou, proste sem nepribrala… <p> Pak sem presla na gympl…stres, nestihacka, deprese a frustrace…proste sem zacala jist. Hodne, ale ne tak moc jako pozdeji. O prazdninach sem se tak precpavala, az mi z toho bylo zle a to tak 5 krat denne. V zari sem sla do skoly se 74 kily, volne obleceni a nulova sebeduvera. Zacala sem s kamoskou hubnout. Chodili sme cvicit, jedly zdrave, ze zacatku uplne normalne 3 krat denne, pak sme to zacaly snizovat. Po pul roce sem s vyskou 180 cm koncila na vaze 60kg. Uzasnej pocit, i ty nejuzsi kalhoty mi padaly. Prestala sem skoro uplne jist. Byla blazen do cviceni. Doma sem strasne podporovala mamku, diky me zhubla 10kg, dostala sem ji do te spravne hubnouci manie. Ale casem ji to prislo podezreli. Zacala mi domlouvat, pak sme se zacaly hadat, potom kricet a pak spolu nemluvily. Bylo toho na me psychicky tak moc, ze sem to nevydrzela a zacala se prejidat. Behem pul roku sem mela svych puvodnich 74 kg zpet. Silene casto sem se pokousela prestat, neslo to… Pak sem odjela pryc a zacala od znova. Pomalu snizovala davky, omezovala potraviny.<p> Dneska? Dneska se do me nevejde vic nez pomeranc k obedu, ale za jakou cenu. Cenu nervu, aby mi nekdo neco nenabidl, abych nebyla napadna, kdyz schovavam jidlo do tasky na kline. Bojim se, ze nekdo neco tusi, ze me donuti jist, ze se budu zase prezirat…ach jo, je to sileny, nesmim se nechat strhnout, snad to vydrzim. Rekla bych ze je hrozne dulezita rodina v uzdravovaci fazi. Ksdyby mamka uz od myho malicka neblbla, asi bych takhle neskoncila, ale vlastne sem ji za to vdecna…diky mami. P.S. ADMIN: Reakce prosím do Pokecu. Díky.

Už 10 let mám problémy s nadváhou tenkrát jsem měla vážný úraz a byla jsem upoutáná na lůžko no a když nemužete jít ani na zachod tak přiberete já jsem přibrala z 50 na 70 kg. Poslední roky jsem dostala astma tak,že jsem nemohla cvičit běhat a dělat prostě běžné věci stačilo, když jsem chtěla stihnout autobus a běžela na zastávku byla jsem hrozně udýchaná a nemohla jsem popadnout dech. Váha mě tenkrát moc netrápila našla jsem si přítele a byla jsem s ním 2 roky stastná a hodně stastná moje váha se zvýšila na 80 kg. S přítelem jsem se po dvou letech rozešla nejprve jsem měla na sebe vztek a požezala jsem si žíly jizvy tam mám dodnes. Všichni mě měli za blázna jen moje nejlepš kamarádky to chápali podváděl mě chtěla jsem se mu pomstít, ale místo toho abych mu nějak ublížila ublížovala jsem sobě. Po nějaké době moje kamarádka začala držet dietu po měsíci byla tak krásná hubená že jsem se rozhodla to zkusit taky, ze začátku jsem jedla jen jogurty 3x denně. Někdy i oběd ale v malém možství po 14 dnech mě to přestalo bavit a měla jsem hlad přejedla jsem se a měla výčitky svědomí tak jsem běžela na zachod a bylo všechno venku ten pocit byl krásnej neměla jsem to v sobě nepřiberu zhubla jsem za týden 2 kg. Nejvíc se divý mí rodiče nedávno jsem jestě držela dietu a ted jim za dva a pak pádím na zachod. Neví o tom nikdo jen moje nejlepší kamarádka, ale nevím jestě jsem ji neviděla tušila to už když jsem držela dietu a já jí řikala, že do toho nespadnu a spadla jsem. Teď mi je pořád špatně mám oteklý obličej, hrozně se mi lesknou oči, kolena mě bolí a vůbec cítím se hrozně slabá. Nejhorší na tom je, že mě čekají závěrečky a já místo toho abych se učila myslím na jídlo a na to jak se ho zbavim. Mívám hrozné deprese přejím se a vyzvracím to a je mi líp. Chápu že to nemůže trvat věčně,ale aspon pár kilo schodím i když blbým způsobem. P.S. ADMIN: Reakce prosím do Pokecu. Díky.

Probudím se u svého kluka v sedm hodin. Nemusím vstávat, ale vstanu a tvrdím, že musím za mamkou. Utíkám domu, respektive utíkám do sámošky a počítám na kolik mám rohlíků a jestli mi náhodou nezbude na nějakou sušenku. Přiběhnu domů, po cestě sním rohlík, a čumím co sežeru.No, samozřejmě, že to co je nejtučnější a nejnechutnější pro mě. Párky, klobásy, máslo, koláče, sušenky, klíďo píďo škvarky, sádlo, jitrnice, no všechno co se dá a když není moc velký výběr, tak se spokojím s bochníkem chleba, který má maminka už pro jistotu dává do mrazáku-stačí dát na pár sekund do mikrovlnky, a máslo. Je to strašný, je mi blbě, chvíli dobře, ale každopádně je mi do breku.Ach jo, jak bych chtěla spapat šest knedlíků s koprovou omáčkou(mé nej,nej, papů) a nevyzvracet to. Nedokážu se normálně najíst a tak strašně moc CHCI.Do prkenný ohrady(slušně) jak se toho mám zbavit?Já chci být normální holka a ne z dvanácti hodin dne problít šest.Co to je za život?Byla jsem už na léčení(stacionář), a nic moc, já si myslím, že to musím strašně móóóc chtít já sama, ale já to chci strašně móc a nezvládám to. Mám zkusit léčení ještě jednou? Ale já tam nechci.Nechci vidět ty vychrtlý holky- i já, který se hádaj o bramboru?..