Archive for category: Můj příběh

.. že ani u mě to není tak,jako u klasických anorektiček, i když tělesné následky jsou asi tak stejné. Bude to jen stručně,potřebuju to napsat,abych to před sebou měla černé na bílém. Má původní váha: 53kg/171.5 cm<p> Štíhlá,všemi obletovaná „kočka“, ,tanečnice,nejlepší v souboru,za kterou se každý otočil. Zbyly z ní jen ty obrovské hnědé oči, plné smutku..<p> Dneska 40kg, po nástupu na kolej. Jinak jsem měla průměrně přes prázdniny tak 42-44 kg. Ptáte se proč? Nevím,nevím. Mám úplně stejný problém jako Holly a jiné dívky. Nepřekonatelná láska k jídlu.Od malička jsem se cpala bez následků,ani později jsem neměla problémy s váhou, protože jsem hodně cvičila. Ale před rokem jsem přestala stíhat přes den obědy( tréninky od 15:30-21:00, mezi tím se cpát nelze..<p> Takže to bylo,že když jsem tréninky neměla,vynahrazovala jsem si to OBROVSKÝM žraním. Bohužel- váha začšala klesat( sama od sebe),protože jsem se i stresovala ze školy. Jenže když už jsem si toho všimla i já,bylo pozdě. Nahoru to nešlo(ani jedením ) a já si na to začala zvykat. Pdozději už mi přišlo divné,že bych vypadala jako dřív a žravost se začala střídat s hladověním. Nezvracím,jen občas projímadlo (přírodní) ale snažím se z toho dostat už od dubna a přijde mi,že se to opakuje stále dokola. Nevím co mám dělat- chci přibrat,ale zároveň se bojím,že to bude divné… Na své přežírání se kolikrát úplně těším(většinou vím,kdy to přijde- když jsem sama na koleji–) Tak to je vše. Smutné,ale ne ojedinělé,záleží všechno jen na nás,na vůli( a taky na lásce k rodičům- vidím,jak trpí,a to je to,co si nikd neodpustím!!!)

Ahoj, tak už jsem zase tady, je to pár měsíců, co jsem psala. Bohužel to není lepší, spíše naopak. Moje nemoc se nelepší, ke všemu se mi hroutí i celý můj svět okolo. Jsem tak strašně sama, opuštěná, nemilovaná, osamělá, nešťastná…Právě jsem dojedla pizzu a celou 250 g bonboniéru čokoládových mořských plodů. Přitom jsem dnes vůbec nechtěla jíst. Jsem odporný tlustý prase!!! Dnes ráno jsem si nemohla vzít svoje oblíbené kalhoty, protože mi z nich v pase lezly špeky. Katastrofa……už se mi dál nechce žít. Sedím tu sama, nikoho nezajímá, kde jsem, co dělám, jak se mám. Naši mě vykopli z domu. Nevím jak dál, od čeho se odrazit, kde začít. Píšu asi nesmyslně. Je mi hrozně, v hlavě mám kolotoč, slyším stále dokola, jdi zvracet, jdi zbav se toho hnusu, co máš v sobě. Nevím, jestli ale bude stačit, když se zbavím jen jídla. Já celá jsem hnusná, nenávidím se, tak hrozně moc. Jsem nečistá, odporná a tlustá. Bože pomoz mi, pomoz mi ven z toho bludného kruhu. Už nemůžu a nechci dál……….

Ctu kazdy novy pribeh a zacinam byt celkem na dne,chce se me strasne moc plakat a tlaci me slzy v ocich a nevim co mam delat…Je me Vas vsech lito..a ja si pripadam jako ta ovecka,ktera zapada do sveho stada..Kazda z nas je ta ovecka…..a ted uvaha?Co me dala kamaradka anorexie?Dobry pocit….jiste tak na par tydnu ci na dva mesice…ty deprese jsou opravdu k nezaplaceni..A co vzala?Vykaslala jsem se dobrovolne na skolu,kterou jsem chtela delat jenze..anorexie je mrska a vyska nejde vystudovat bez jidla a na sportovani taky tolik casu neni,jsem ztracena,me sebevedomi je na bodu mrazu,ale snad svita i na lepsi casy….Ted o Vanocich jsem mela strasne deprese,chtelo se me plakat a nevim proc ale,chtelo se me i zemrit..asi je to blbost,kdyz to pise 20 -ti leta holka,ktera by mela byt uz celkem normalni a nemyslet na blbosti…A pak jsem potkala jednoho fajn kluka….neni vubec vychrtly a ani hubeny…ma normalni postavu a me silene zvedl sebevedomi tim jak me lichotil, a dal me dost zretelne anjevo,ze nezalezi na tom jak vypadate,ale co je ve vasi dusicce.Ta ma je ztrapena a znicena…ale tady ten kluk me dal sanci,ze bych mohla zacit od nuly…..Je mym novorocnim pranim,aby jsme se z toho vsechny jednou dostaly a mely radost z kazdeho noveho dne a netrapily se vycitkamy,kdyz jde rucicka na vaze doprava a ne doleva….Majky

TAk jsem to zase nevydržela a bylo to docela hrozný, protože tentokrát jsem zvracela dvakrát za jeden den. Už jsem si myslela, že se to lepší, ale je to pořád stejný. Už na tom nejsu tak hrozně, protože mě teď přežírací záchvat chytne tak jednou dvakrát do týdne a to se potom uklidnuju, že to není tak hrozný a příště se to nestane. Je to vždycky v době, kdy si doma a mám volný přístup k jídlu. Proto se snažím být celý dny mimo domov a hodně sportovat, protože při sportu na jídlo zapomínám. <p> Sama nevím, proč jsem s vracením začala, ale vím, lžu jen sama sobě, chtěla jsem být hubenější. Už na základce jsem byla jako cvalda, spolužáci mě nadávali, že su vyžraná a plivali po mně. Ségra s bráchám měli taky pořád narážky, že jsu tlustá a tak jsem se snažila omezit jídlo. Poprvé jsem ale zvracela až ve 20.<p> Před nějakou dobou jsem si našla nového kluka a byla jsem v pohodě, jenže teď to mezi náma skřípe a já jsem zase v prdeli, abych zapomněla na problémy, tak jím a zvracím. Z toho kolotoče se asi opravdu nedá vystoupit. Anorexií jsem nikdy netrpěla a asi mi to nehrozí, protože jídlo miluju. V současné době měřím 180 cm a vážím 70 kilo, což je podle mě hodně, chtěla bych být aspoň o pět kilo mín, ale nedaří se mi to.<p> Doufám, že se té hnusné nemoci někdy zbavím a budu se líbit sama sobě, ale teď to prostě nejde nemám na to sílu.

Tak. Mesic s tim ziju. S tim premlouvat sama sebe ze jidlo nepotrebuju, jak je to hnusny zvykat a polikat.Jak je hnusny na to myslet, vzdy kdyz vidim nakeho obezniho cloveka namlouvam si, jak je mi z toho spatne. Nikdy bych do sebe nerekla ze budu blinkat. Nikdy. Nicmene sem navstivila zachod asi ctyrikrat. Neni to moc, ale je to nebezpecny. Vzdy, kdyz me kamaradi, nebo ma rodina u ktery bydlim donuti snist byt jen pulku krajicku celozrneho chleba, nebo salat se smetanovym dressingem – blinkam, blinkam, blinkam. Neni to to pravy bulimicky blinkani, kdyz do sebe clovek nacpe i celer, ale je to blinkani. Nenavidim kecy typu: “ ja nechapui z ceho zijez“, nebo: „Az se jednou zhroutiz, musis preci neco jist.“ Proc me ale nenechaji?? Moc me to trapi, sem frusrovana, chci zhubnout, ale porad me nekdo neco nabizi, nuti, podstrkuje, domlouva. Nevim co bude dal, nak to musim zvladnou, nebyt s tim, ze jidlo strkam pod stolem do tasky tak napadna…ale jak?? Dnes sme byli v restauraci a ja si dala salat, malem sem se rozbrecela, protoze tam plavalo trochu vice olivoveho oleje…nejsem ja jebla??? Co mam delat? P.S. Admin: Odpovědi prosím do Pokecu