Archive for category: Můj příběh

Ahojík<p> Teprve nedávno sem objevila vaší stránku. Číst si maily takových holek, které sou mě tak hrozně moc podobné je ? děsivý!!! <p> Holky, nejsme my hloupé??! Kluci se nacpou i v deset večer a vůbec je netíží, že třeba přiberou? <p> Mě je 17 let. Od 15 mám problémy s bulímií. V 8. třídě sem začala držet dietu. Ráno sem málo snídala, malá svačina, menší oběd a téměř žádná večeře. Každý večer sem cvičila a když sem si nezacvičila, měla sem blbý pocit? A začala sem hubnout. Na začátku osmičky sem vážila 60 kg, což mi ségra pořád dávala na talíř, a tak sem se nad sebou zamyslela. Bříško začínalo být krásně plochý, vystupovaly mi pánevní kosti, které sem měla moc ráda.<p> Na konci osmičky sem vážila 56 kg. Jenže? Začala sem mít problémy s vlasama. Ne kvůli dietě, jedla sem téměř všechno, jen sem se hlídala. Vlasy padaly kvůli hormonům. Dělali mi různé testy, které to potvrdily. A tak mi byla předepsána antikoncepce. Po které sem měla pořád hlad a chuť na něco ?dobrého?. O prázdninách sem se začala přejídat, ale ne tak moc. Když sem přišla do školy vážila sem téměř 60 kg, což sem chtěla zase změnit, ale už to nešlo tak dobře? <p> Ráno sem nesnídala a když sem přišla ze školy, tak sem se pořádně narvala, ale nezvracela sem, to až dýl. Jednou sem to zkusila večer a ráno se šla zvážit a kilo bylo dole!!!!<p> Od tý doby sem to párkrát udělala a kila lezla tak rychle dolů, že sem byla nadšená! Říkala sem si, že až budu vážit 55 kg, tak přestanu, což si říkám pořád. Měřím 170 cm a nejmíň sem vážila před prázdninama v prváku ? 50 kg. Řeknu vám, že krásnější pocit sem nezažila, než vlíst na váhu a ta vám ukáže 50 kg!!! Říkáte si, že můžete jíst všechno a klidně i přibrat, protože ste hubené a to je super? Všichni se na mě koukali, ptali se, jak je možný, že sem tak hubená, když tolik jím, a já se jen usmívala. Ale jak mi bylo uvnitř, to neví nikdo!!! Ve třídě sem nejblbější, mám vysvíko samou čtyřku, páč na učení už nezbývá čas. Přídu ze školy a rovnou se vrhnu na ledničku a baštím a baštím, až to nakonec vyzvracím. Je to neustálý kolotoč!!! <p>Začala sem chodit k psycholožce, ale ta nebyla k ničemu, pořád mlela svoje dokola. Nakonec nám doporučila pani doktorku Benošovou ? holky, esli vám může poradit, napište mi a já vám dám její adresu, páč tohle je doktorka, která se s váma nemazlí, a říká všechno narovinu, což je na ní prima. <p> Před tím, než sme k ní šly, tak sem myslela na sebavraždu, bylo mi na nic, ale dneska se cítím moc fajn, i když bulimií pořád mám. Říkám si, že až příde ten pravý kluk, dokážu kvůli němu přestat úplně a já tomu fakt věřím, páč když něco moc chci, tak to dokážu!!! Jak říká moje mamina ? v životě budou horší věci, který budu muset vydržet!!! A má pravdu. I když mamině lžu, že už sem za vodou? Určo by to pochopila. Vím určo, že za vodou úplně nebudu nikdy!! Pořád tu bude ta hrozná nemoc, která mě bude chtít dostat tam, kde sem byla a tam kde sem. Ale mě je teď opravdu fajn. Mám bezva kamarádky, škola mě začala bavit, ale to učení nějak eště neovládám!!! <p> Můj bývalý kluk mi řekl, že nemůžu mít ráda nikoho, když nemám ráda ani sebe? Měl pravdu. On nebyl ten, kvůli kterýmu bych dokázala přestat. Jeden takovej existuje. Bydlí ode mě asi 30 km. Píše mi, prozvání, skoro každej den volá?. Nikdy sme se osobně neviděli, jen na fotce. Ublížila mu jeho bývalá holka a on je teď moc opatrnej a tak na něj nechci tlačit, aby sme se setkali ? nechám to na něm a nebo na osudu. <p> Chtěla bych jen říct holkám, který nemají problémy s jídlem ? holky vykašlete se na diety!!!!!! Fakt. Mám kámošku, která je moc hezká a není nejhubenější. Má zadeček, stehna a trošku bříško a mě se ta její postavička moc líbí. A klukům taky. Jí úplně všechno a kdykoliv. Má krásnou pleť, zuby jak perličky, krásný lesklý vlasy ? a to díky pravidelné stravě. Páč díky zvracení a nejedení budete mít pleť ošklivou, zuby žlutý, vlasy vám nebudou držet?<p> Vím o čem píšu? <p> Holky kdybyste měly zájem mi napsat, tak můžete ? lidi si mají pomáhat a já ráda pomůžu, když to bude v mých silách : marussska@centrum.cz <p> PS: Chtěla bych moc poděkovat svojí mamině, ve který mám obrovskou oporu a který sem přidělala takový starosti, že byste tomu nevěřili. Mami, seš fajn, i když to moc často neříkám <p> Ahoj Maruška

Po precteni vasich clanku jsme se rozhodla, ze i ja pridam svou trosku do mlyna…<p> Jmenuju se Zuzka, je mi dvacet dva, studuju vysokou, ted zrovna v Nemecku. Mam kluka, se kterym nam to klape uz vic nez dva roky, bydlime spolu, jsem stasna. Myslim si, ze ani vzhled neni tak strasny, kamaradu mam taky spoustu…proste pohodova holka, jak o me ostatni rikaji. Nikoho by ani nenapadlo, ze bych mohla mit nejake problemy. Proc taky? Ma vsechno co chce, je uspesna, porad se usmiva-ji by mohlo neco trapit? Jo, trapi… Kdyz jsem byla jeste mensi, porad jsem od ostatnich slychala, ze jsem po tatinkovych rodicich, takova udelana (ale nikdy jsem nebyla silna, jen jsem proste nebyla typ mamky a brachy, kteri kdyz snedli kilo cokolady, nikdo to na nich nepoznal). Asi ve trinacti se zacaly objevovat poznamky lidi z okoli-tys nam ale vyrostla, uz budes za chvilku vetsi nez maminka…Strasne me to rozcilovalo. Do toho jeste o tri roky mladsi bracha, kdyz uz nevedel, jak by me mohl ranit, pronasel slova jako tlustoprdka atd…Po nejakem case jsem si zvykla a prestala na podobna osloveni reagovat, ale porad jsem je mela nekde vzadu uchovane… Ve druhaku na gymplu jsem zacala chodit s nejkrasnejsim klukem skoly, vsechny holky mi ho zavidely, sportovec telem i dusi. Rikala jsem si, ze prece nemuzu byt pecival, takovou by me nechtel (i kdyz to nebyla pravda), a zacala jsem sportovat. Protoze mi nasadily rovnatka, diky kterym jsem mohla jist jen tekutou stravu, pomerne rychle jsem zhubla a vypadala jsem skvele. Se Standou nam to skvele klapalo i potom, co jsem se diky normalni strave vratila na svou puvodni vahu. Sportovala jsem a byla jsem stastna. Jenze pak jsem si vsugerovala, ze on, ktery vypada jako model ze zurnalu, musi mit po svem boku stejne vypadajici holku…a zacala jsem zvracet. Nastesti mame pomerne velky zachod, nasi nic neslyseli, vse bylo O.K. Jenze jsem tusila, ze je to cosi nespravneho, ale nedokazala jsem s tim prestat. Kdyz uz by mohlo byt neco napadneho, sla jsme zvracet k babicce, ktera byla zrovna v laznich, nebo jsem doma nahlasila, ze jdu behat, a vyzvracela se nekde za krovickem. Nasi nic netusili, kdyz me nahodou videli, rekla jsem, ze mi nesedlo jidlo…Asi po roce jsem to rekla Standovi, doufala jsem, ze s tim zacne treba on neco delat, kdyz uz ja nejsem schopna, ze alespon on me dotahne k doktorovi. Jenze ne, proste to nejak presel. A byla jsem v tom znova. Samozrejme jsem se snazila nekolikrat prestat, ale neslo to. Po trech letech, kdyz jsem byla v prvaku na vysoke, v Hradci Kralove, daleko od domova, jsme se rozesli. Svym spolubydlicim jsem o bulimii rekla a zacaly me hlidat. Bylo to super. Jenze jsem diky divokemu zpusobu zivota pribrala par kilo, teda ne par, ale hrozne moc a na konci prvaku jsem pri vysce 161 cm vazila 67 kg. Shodou okolnosti jsem dostala mononukleozu a musela na tri tydny do nemocnice. Tam mi nasadili prisnou dietu a ja i bez zvraceni zacala hubnout. Super pocit. Na podzim jsem si nasla sveho soucasneho pritele, o bulimii mu hned rekla, ptal se me,jestli potrebuju nejak pomoct, ale ja jsem verila, ze uz je to rok za mnou. Tim, ze jsem se dostala pryc z domu, jako by i bulimie zmizela ci zustala tam nekde za kopci. Presel jeden rok, pak druhy, po bulimii ani pamatky. Dokonce jsem o ni zacala i verejne mluvit, sverila jsem se svym kamaradkam a pak i spoluzakum pri hodine psychologie. Nikdo nechapal, ze zrovna ja…Jen doma jsem to nerekla, myslela jsem si, ze bych tim rodice nejak zklamala a hlavne zarmoutila, ja-jejich uspesna holcicka (i kdyz vim, ze by mi radi pomohli. Proste se toho bojim). Za dva roky jsem pak zhubla 15 kg a vypadala jsem skvele. Letos v zari jsem odjela studovat do Nemecka. Vsichni, kteri tu drive byli, me varovali, ze tady pribrali, ale ja jsem verila, ze me se to nemuze stat. Lec stalo se, nemam tady zadny stres, skoly je malo, porad nejaka party a hlavne-nemecke cokolady jsou tak dobre. Nemuzu ale rict, ze bych se tu nehybala, kazdy den navstevuju nejaky sport nebo cvicim. Holkam, s nimiz bydlim, jsem o bulimii taky rekla hned ze zacatku…Jenze najednou jsem do toho spadla znovu. Porad jsem mela strach, abych nepribrala. Holky to jeste nevi, jedna z nich, hubena jak tycka, ktera porad cvici a mluvi o tom, ze je straaaasne tlusta, by to asi nepochopila, ale behem toho mailu jsem se rozhodla,ze te druhe to reknu. Potrebuju pomoct. V sobotu jedu na Vanoce domu, reknu to hned Jirkovi a doufam, ze se nam podari najit nejake reseni…Jen se porad bojim rict to doma. Doufam, ze se budu doma drzet, mam rotoped, lyze, tak se budu snazit hubnout jinak…Jen me mrzi, ze kdyz jsem si myslela, ze je tahle pitoma nemoc za mnou, ze jsem si to nalhavala. Verim, ale ze jednou tohle vsechno zvladnu. Kdysi jsem v televizi videla film o bulimii, ve kterem ukazovali, jaky vliv muze mit bulimie na tehotenstvi matky a plod. A ja chci mit deti. Treba s tim skoncim kvuli nim-treba taky kvuli sobe. <p> Vsem vam drzim palce, abyste se jednou z tohoto bludneho kruhu dostaly.

Včera jsem se dostala poprvé za dobu, co jsem bulimička, na vaši adresu. Popravdě ji nikdy nevyhledávala. Bulimii mám už přesně půl roku od začátku srpna. Začalo to stanováním s mou partou u lesa daleko od vesnic. Ráno jsem se najedla jako vždy hodně, dala si svačinu na cestu, vzala pro lidi bublaninu s uzeným, kterou jsme sama pekla podle receptu z časopisu, a táta mě autem odvezl na sraz. Bublanina úžasně voněla, držela jsem jí v rukou, pak nabídla holkám a jelikož byly po obědě, hodně mi jí zůstalo, tak jsem ju snědla. Byla výborná..Potom jsme naložily na válník stany, baťohy, jelikož nás bylo asi patnáct ve směs kluci a holky. Posedali na kola, do traktoru a já zůstala na válníku, abych držela věci. Bohužel cesta byla maximálně polní a hrozně to drncalo, pocítila jsem bublaninu v krku. Jak jsme dojeli na místo, letěla sem do lesa zvracet. Ten den ještě třikrát. Večer byl oheň, já hrála na kytaru, pilo se, neboť každej dovezl minimálně flašku, a mě ráno po snídani domácí bábovky s předchozí griotkou bylo opět špatně. Asi to musí znít velmi nechutně, ale nikdo z kamarádů si ničeho nevšiml.. Po pár dnech sem jela domů. Byla sem unavená a vyčerpaná..Za pár dní jsem jela na Slovenska do lázní, byla jsem tam měsíc a přibrala jsem z 55 na 58-59. Když jsem přijela domů, rychle jsem chtěla zhubnout do původní váhy či ještě míň. Nenašla jsme jinej způsob, než začít zvracet, co sním. Většinou jsem zvracela jednou denně večer po večeři. Už přes rok jím do 17. hodiny. Od té doby, zvracím, ale že bych zhubla říct nemůžu. Nyní to ví moje mamina, teprve 2 týdny, nejlepší kamarád 2 dny a má nejlepší kamarádka od začátku. Bohužel už ani ona neví, jak by mi pomohla, ale musím přiznat, že bez ní, bych dopadla daleko hůř.. Teď už se jen přesvědčit, že dokážu zhubnout i bez zvracení..chce to jen čas a věřit si..

ahoj..ehm,nevim jak zacit.Nikdy sem nemyslela,ze budu tak hloupa,ze se mi neco takovyho prihodi.Obcas snim trosku vic cokolady a letim,rovnou na zachod..Trva to teprv mesic,mozna dva.Tak jednou dvakrat tydne,vcera dvakrat denne..jedina zachrana je,kdyz si beru prasek na imunitu,to se totiz nesmi zvracet,ale obcas nevide ani to.Vydrzela sem to tejden,ale vcera zlom..je to des,nikdo to nevi.Kdyz sem cetla ty vase pribehy tak me to trosky vratilo zpatky,vidim jak to dopada a nejde to ovladat,rekla sem si ze to delat nebudu,nevim jesli se to podari.Ale holky vsima te si,ze chcem jenom zhubnout a vetsina z vas takhle tloustne?ja si to uvedomuju,vim,ze mi to skodi,vim ze sem asi nahlavu,ale obcas to proste neprekonam,meli by sme prestat,ja urcite,sem v tom jenom chvili,ale je fakt,ze krk me celkem boli,mam depky,sem utahana.Merim asi 166cm,vazim asi 60kg,vsichni mi rikaj,ze sem stihla,ze vypadam dobre,ale citim se jak ten nejvetsi spek na svete,ale nechci bejt nemocna,na hlavu..je mi teprve 15,pristi rok jdu na stredni,chci aby ze me neco bylo,mam cil,kluky,tak co mi sakra furt schazi??sem opravdu nemocna??neskonci to?bojim se..chce to vuli,myslela sem,ze vuli mam.asi ne..doufam,ze mi todle pomuze a hlavne vam!!precte te si to vsechno!vsichni mame stejnej duvod,zhubnout!!sme stejny,nechci bejt takova..nejhorsi je,ze se to bojim nekomu rict,rekli by si ze sem blazen,magor,to nechci.mam strach z Vanoc,takovyho jidla,dobrot,ze zas priberu..musim stim skoncovat!!!a vy taky!!!

Pred ctyrmi lety,jsem zacala drzet dietu a strasne moc sportovat,bylo mi ctrnact let a pripadala jsem si hrozne oskliva a strasne tlusta.Mela jsem lepena rovnatka,65 Kg a nemela jsem kluka a jenom tyhle tri veci mne malem zabily.Byl to rok pred zkouskami na stredni skolu,takze jsem postupem casu nemela cas sportovat a jedine co mne napadlo,jak rychleji zhubnout,bylo prestat jist.Porad jsem si rikala,ze peclive dodrzim jedno jidlo denne a to obed,ale zvrtlo se to a za osum mesicu jsem zhubla jedenact kilo.Byla jsem porad strasne smutna,vanoce,ktere ze vsech svatku miluji nejvice jsem obrecela,pripadalo mi ze vsichni kamaradi,kteri se mi pouze snazili pomoci,jsou na mne strasne zli,ze mne nechapou.Imunitni system jsem mela strasne moc oslebeny,takze jsem byla porad nemocna a nezvladla jsem talentove zkousky na sportovni gymnasium,jelikoz jsem v te dobe mela horecky.A pak prisel zlom,rodicum nekdo rekl,ze mam asi anorexii,ze vypadam strasne pohuble a je to strasne zlomilo,o vsem jsme si popovidali,kazdy den kontrolovali moji vahu a hrozne se o mne bali.A ja jsem z toho mela radost,protoze to znamenalo,ze se mi vazne podarilo ZHUBNOUT,kdyz mi vsichni rikali jak jsem strasne hubena,tak jsem byla strasne stastna.A tak jsem si rekla,ze jsem sveho cile dosahla a opravdu jsem se snazila zase normalne jist,ale slo to hrozne tezko,vaha stale sla dolu,az jsem po deseti mesicich vazila 50 Kg.Dostala jsem se na normalni gymnasium a o prazdninach jsem odjela s rodici na dovolenou do Turecka.O dva dny pozdeji jsem chytla strevni chripku,mela jsem strasne horecky a porad jsem zvracela a behala na zachod a po tydnu jsem vazila 44 Kg,slaby imunitni system!Pak uz jsem jist nedokazala,mela jsem ukrutne bolesti,vsude modriny a musela jsem si vystylat postel rucniky,jelikoz mne ta matrace strasne tlacila a bolelo to!Jednou jsem se pokusila jit ven do restaurace a pak jsem se probudila az v hotelovem pokoji,byla jsem strasne slaba,chodila jsem strasne pomaloucku.Nikdy nezapomenu na to jak muj tatinek prisel do meho pokoje a snazil se vymyslet jak mne dostat domu,jelikoz cestu letadle bych urcite nezvladla,pomalu plakal,jak se o mne bal,strasne jsem jemu a mamince touhle blbosti ublizila a pritom to zacalo tak nevinne,jenom trosicku prestat jist !!!!!Ted je mi osumnact,pisu z ameriky,jsem tady jako studentka na jeden rok,vazim 60 Kg,jsem stejne velka jako jsem byla pred ctyrmi lety,zarazila jsem si rust!Ale co je nejdulezitejsi pred rokem jsem si opravdu uzila vanoce,jsem tri roky stasna se svym pritelem,strasne mi v te dobe pomohl.Nemyslim si ze jsem z toho uplne venku,ale ta dovolena mi strasne otevrela oci,kdybych tam nebyla a nezazila vsechny ty strasne veci asi bych na tom byla ted zle.Citit se tak slaba a bezmocna jako jsem se tehdy citila ja,bych nikdy nikomu neprala.Trvalo mi dlouho se z toho dostat,jeste rok po te jsem s tim bojovala,ale jsem ziva zdrava,snazim se sportovat a neprejidat se a holky,VAZNE to jde,jenom si musite uvedomit,ze jste to jenom,vy,vase telo a vase zdravi,ktere strasne nicite a jak strasne moc ublizujete lidem kteri,ackoliv si to nemyslite,vas strasne moc miluji a snazi se vam pomoci,jenom nevedi jak !Jenom vy samy to musite strasne chtit,a milovat se!Zijete jenom jednou,tak si to uvedomte !!!