Sacra, sacra, sacra,cast 2.

Tak. Mesic s tim ziju. S tim premlouvat sama sebe ze jidlo nepotrebuju, jak je to hnusny zvykat a polikat.Jak je hnusny na to myslet, vzdy kdyz vidim nakeho obezniho cloveka namlouvam si, jak je mi z toho spatne. Nikdy bych do sebe nerekla ze budu blinkat. Nikdy. Nicmene sem navstivila zachod asi ctyrikrat. Neni to moc, ale je to nebezpecny. Vzdy, kdyz me kamaradi, nebo ma rodina u ktery bydlim donuti snist byt jen pulku krajicku celozrneho chleba, nebo salat se smetanovym dressingem – blinkam, blinkam, blinkam. Neni to to pravy bulimicky blinkani, kdyz do sebe clovek nacpe i celer, ale je to blinkani. Nenavidim kecy typu: “ ja nechapui z ceho zijez“, nebo: „Az se jednou zhroutiz, musis preci neco jist.“ Proc me ale nenechaji?? Moc me to trapi, sem frusrovana, chci zhubnout, ale porad me nekdo neco nabizi, nuti, podstrkuje, domlouva. Nevim co bude dal, nak to musim zvladnou, nebyt s tim, ze jidlo strkam pod stolem do tasky tak napadna…ale jak?? Dnes sme byli v restauraci a ja si dala salat, malem sem se rozbrecela, protoze tam plavalo trochu vice olivoveho oleje…nejsem ja jebla??? Co mam delat? P.S. Admin: Odpovědi prosím do Pokecu

Překonali jste bulimii/anorexii?

Překonali jste bulimii/anorexii? Pro TV pořad TRNÍ hledáme hlavní hosty – partnerský pár a další hosty – jednotlivce, kteří by se s ostatními hosty ve studiu a s televizními diváky chtěli podělit o své osobní zkušenosti s bulimií či anorexií. Téma zní: „Překonali jsme bulimii / anorexii“, proto hledáme především komunikativní partnerský pár, který má odvahu hovořit i o tom, jak bulimie zasáhla jejich vztah. Pokud je mezi vámi někdo takový a máte zájem o bližší informace a osobní setkání, při němž bychom se dohodli na podrobnostech ohledně natáčení, přihlaště se nejpozději do 1.1.2004. Trní by se mělo natáčet 19.1. 2004. Na toto téma budou hovořit také laické terapeutky, které samy bulimií či anorexií prošly a nyní pomáhají dalším. tel: 603 858 776 nebo petruchka@centrum.cz

Vypadalo to jednoduše…CO SE STALO??

Jsem sportovní gymnastka,nikdy jsem si nemyslela že mám nějaký problém s jídlem ale ted když si tu čtu tyhle stránky…nooo…<p> Gymnastika je hodně o postavě.Vždycky když jsme si s holkama něco dobrého koupily tak jsme se pak strašně bály na trénink ale vždy to nějak prošlo ale až jednou mi trnérka řekla že jsem přibrala a musím do závodu zhubnout aspon 4.kg.Měla blbé hlášky jako buřtík se valí do tělocvičny nebo držte bradla ať nám pod ní nerupnou adt.To mě dost vzalo a tak jsem držela ruzné diety ale nic nezabíralo!Když jsme byly před dvěma lety na soustředění,potkaly jsme se tam s fodbalistama,kluci samozřejmě na svou postavu nehledí tak nás pořád tahali at jsi dem snima něco koupi a my když jsme pak přišly na pokoj měly jsme strašné výčitky z toho co jsme snědly a strašne se bály trenérek!Viděly jsme v televizi film o gymnastce která měla MA a B ale ta nás tolik nezaujala pač ta to pak nezvládla zhroutila se a nemohla trénovat ale byla tam jedna,(neměla sice hlavní roly ale nás zaujala víc)která vždy když měla na něco chuť tak to snědla,pak šla na záchod a …. Její trenér pak nic na váze nepoznal a tréninky zvládala dál a tak jsme se rozhodli že to zkusíme.Nekomu to nešlo někdo řek že mu to přišlo hnusné že už to dělat nebude ale mě to šlo a líbilo se mi to pač jsem měla po tom takovej dobrej pocit…ale holkám jsem to nikdy neřekla!!!Dělám to pořád i když ted už z toho žádnej dobrej pocit nemám,naopak jsem z toho děsně vyčerpaná ted už se snažím nejíst raději vubec páč vím jak by to dopadlo…(záchod!)Ted za den sním tak jedno rajče nebo nějakou jinou zeleninu a to je tak jediné co tam udržím :o( Už jsem na tréninku dvakrát omdlela.Poprvé se to dalo hodit na únavu a nevyspání ale po druhé už to začalo být podezřelé,nejvíc se začínají zajímat kámošky,pořád mě hlídají a to mě děsně vytáčí,myslí si že když mě pozvou někam na oběd že to bude fajn ale já vím jak to zkončí když to sním,začínam jim pěkně lhát a to mě mrzí ale můžou si za to samy..nebo ne??!Strašně se bojím že když ještě jednou omdlím nebo se něco provalí bude z toho průšvih ale já už nemuuuuužu,nevím co stím!Vždyť to vypadalo ze začátku tak jednoduše…..NEMÁM PROBLÉM,ŽE NE?!?!?!<p> P.s.omlouvám se těm koho to nezajíma,vím je to asi článek o ničem…prosím prominte!!! P.S. Admin: Článek to není o ničem, odpovědi pište prosím do Pokecu.

BOJ

ahoj!<p> tak sem se rozhodla napsat neco o sobe…asi si to nikod cely neprecte,ale to je jedno……<p> byla sem male tluste dite,proste cil,spekoun.vyrostla sem,vaha zustala stejna,takze sem vypadala normalne..pamatuju si moment,kdy sem poprve skusila zvracet,je to dost davno,asi tak sedma trida..tehdy sem nemela ani tuseni co to delam.od te doby to bylo jen parkrat..az tak dalsi rok sem zacala ujizdet.bylo to krasny,najist se a nestloustnout.holky kolem me byly vzdycky stihlejsi a ja myslela ze toho taky dosahnu.zachvaty byly jen obcas(uz presne nevim,ale rekla bych ze max.2x do mesice)kluka sem za to obdobi mela dvakrat,takze sem si pripadala opustena.ke konci skolniho roku sem uz zvracela vickrat,prazdniny uz potom jely naplno.i na dovolene s rodici sem dokazala zvracet,uvolnovala sem napeti,ktere vzniklo pri konfliktech s nima.zacatek skoly byl utrpeni.nervy sly do hajzlu,kluka sem nikde zadnyho nesebrala..na konci rijna sem zdravotne selhala:natekly mi uzliny,ale byla to mononukleoza.tehdy sem si rikala,ze s tim prestanu,jinak se znicim,urcite sem to chytla kvuli oslabeni z bulimie..mononukleoza je blba nemoc,mate pak dietu..nesmi se skoro nic,jenze ja znala spusob,jak si dat to co mi chutna a nezatizit jatra.slo to,mela sem dobry pocit,jedla sem vetsinu casu dietne a to co bylo nedietni slo ven,vanoce byly neustaly hody nad zakazanym cukrovim.koupila sem si tesny kalhoty,propadly se mi tvare..sice sem se cely prosinec topila v depresich,noce plne uceni a zvraceni,ale pak mi plno lidi reklo:ty si zhubla vid?vypadas dobre..(zvlastni je ze vahu sem mela neustale stejnou,asi to bylo tim oblicejem) po novym roce sem polevila.dokonce sem si v lednu nasla na chatu kluka-sice moc peknyho,ale jinak debila a ja se do nej jako obvykle zabouchla.furt me schazoval,uz sem nevedela jestli ve vtipu ci to mysli vazne.vrcholem bylo,kdyz mi rekl,ze bych mohla zhubnout.ze pry sem pekna,ale kdybych mela o par kil min,tak ze budu uplne nejlepsi…no a co ja na to??zacala zase poradne zvracet.s tim idiotem sem se naposled videla na valnetyna a pak se neozval..zaver byl jednoznacny:sem tlusta!!unor a brezen byly sila,nechapu jaktoze si mama niceho nevsimla.duben byl lepsi,ale kveten zase drsnej.zacala sem na netu hledat informace o leceni,nasla sem si kontakty.odhodlala sem se jit k soukromemu psychologovi,jenze ten mi rekl,ze by mi rad pomohl,ale ze bych musela platit a dal mi kontakt na centrum riaps,tam uz sem se neodhodlala.pak sem se zhroutila na doucovani u jedny znamy(je ji 21,moc hodna holka a vlastne kamaradka).okamzite se chopila situace,misto uceni sme se zvedli a jeli prave do riapsu.ujmula se me tam doktorka,ktera me vyslechla a rekla,ze se mi pokusi pomoct.zacala sem chodit tajne na terapie:rozebirala sem me vztahy s rodici,kamarady..prote vsechno.jenze sem zvracela dal.pak prisly prazdniny-tyden na vode byl v pohode a klidu.a pak tri tydny brigady:denno denni drina,dost velka nuda a stereotyp.vecery travene prejidanim.parkrat terapie.rekla sem to mame,byla zdrcena a obvinovala sebe……..zacatek srpna byl zlom,odjela sem na tabor ke spoluzacce a tam se mi vse zacalo rovnat v hlave.nebo taky mozna ne..znovu sem se setkala se svou prvni laskou,oba sme ted byli o dva roky starsi a rozumejsi,ale presto ta laska zacala nanovo.po par dnech tabore sme stravili tyden u neho na chate a ja byla stastna jako nikdy predtim.zadna touha po zvraceni,jedla sem akorat.doma sem zjistila,ze sem trosku pribrala,ale bylo mi to jedno..zamilovani jsou stastni,nevidi nedostatky ani na sobe,ani na druhem…jenze to se casem meni.na sve narozeniny slavene s kamarady bylo prilis mnoho jidla.a ten vecer sem zas jela..dalsi tyden sem si uvedomila ze sem nedostala kramy:prusem,sem tehotna (sice pravdepodobnost nulova,ale kdo vi).stres asi po pet dni,nez sem se ne gyndu dostala,byl samozrejme uvolnen jidlem..najednou sem si uvedomila,ze uz mi moje laska leze na nervy,nedokazala sem se pretvarovat.sice si to tak hodnej kluk nezaslouzil,ale opustila sem ho.nastoupily <p>vycitky.jidlo.zvraceni.deprese.mame sem lhala,ale pred tydnem na to prisla,den predtim ta ma kamoska doucovatelka.rozhodla ze musime znovu jednat,pujde se mnou znovy k psycholozce a vymyslime plan jak to rict i tatovi a jak se tomu postavi vsichni spolecne……merim 164cm,vazim 60kg.BMI normalni vaha….<p> vcera sem zvracela nejvic ze sve historie,4x za den. koncim.musim.mam rozdrasanej krk,natekly tlacici uzliny.tak nechci skoncit,chci byt normalni.chci najit silu,vuli. doufam,ze to dokazu<p> Zuzko,děkuju.Mami promin mi to prosim.omlouvam se Ondro. simona

bulimie-nemoc na cely zivot?

…cim zacit?Asi tim,ze se omlouvam,ze nemam carky ani hacky,pisu z jine zeme… Je mi skoro 27 let, mam 2 syny jsem vdana…vsechno hezke,jen kdybych netrpela tou pitomou nemoci na cely zivot. Zacala u me v 18-ti.Po rozchodu s klukem…znate to,chcete ho ziskat zpatky a nenapadne vas nic lepsiho nez zestihlet.A to rychle… Po par mesicich a mem „super tele“bylo vsechno v poradku.Zamilovala jsem se nove,vse o.k.Po roce jsem sla pracovat do jine zeme.Zila jsem nocnim zivotem a tak jsem za 3mes.pribrala 10kg.S tim jsem se nemohla smirit.Zacala jsem znova“rychle zhubnout“.Bohuzel to tak nefungovalo jako kdysi.Vdala jsem se,byla doma bez prace a z nudy se cely den prezirala a zvracela.Pak jsem otehotnela.Moje vysvobozeni!!!Duvod proc prestat a duvod jist normalne a nemyslet na kcal a na postavu…vsak jsem tehotna,stejne budu mit bricho atd.Za 1 tehot.jsem pribrala 28kg.Po porodu mi pak zustalo 13kg.Po kojeni to zacalo znova…po 1 roce jsem otehotnela zase.Tentokrat si ale budu davat pozor a proto jsem zvracela i v tehotenstvi.Pribrala jsem 16 kg.Po porodu mi zustalo tak 5kg navic.Ani to nebylo tak tragicke,kdybych pak nedostala zrave nalady…Za 2 mes.jsem pribrala tech 11 kg zpatky.Lidi se me ptali jestli jsem zase tehotna… Rok po porodu jsem zacala chodit do skupiny na hubnuti.Vedlo se mi.Za 4 mes jsem zhubla 13kg.Zvracela jsem v te dobe opravdu jen,kdyz jsem porusila a snedla neco sladkeho.Protoze to pro me pak bylo financne narocne prestala jsem chodit.Chtela jsem si vahu aspon udrzet a tak to zacalo znova,jako vzdycky…Za posledni 1/2 roku jsem zase 3kg pribrala a slibuji si kazdy den,ze s tou „dietou“zacnu znova.Co myslite vede se mi?Je to jako chripka ktera se vzdycky vrati.Ani nechci vedet po tech letech,jak zajizveny je muj zaludek a jicen.Uz tak mam zkazene zuby a porad se mi lomi… O tom vsem vi jen 2 lide.Moje sestra a svagrova,ktera od 15 let taky trpi na bulimii.S tou se navecer nazereme a pak jdeme…Delame si z toho srandu,nic jineho nam totiz nezbyva.Vim,ze se toho nezbavim…Dokud se opravdu neco zdravotne nestane…

Sakra, Sacra,sacra

Ahojda Zlatovlasky, kocky, slecny, pani,<p> tak a pribyla k vam asi dalsi. Sem ted zrovna v cizine, bydlim v rodine a asi ze smutku sem prestala jist. A kdyz me ma adoptivni maminka se zhrozenim, ze uz sem tyden nejedla donutila k vece, blinkala sem. A doprcic!!! De tu asi hlavne taky vo to, ze sem pred rokem mela docela dost slusnej nabeh na anu, nak se to pod tlakem rodiny zvrtlo v preziracku, ale bez blinkani, a ted… beda! Handba mluvit. A nejhorsi na tom je ze vim jaky je to blbi, a presto nic nedelam a dokonce nechci, ja chci bejt jako driv jedna velka vystrcena kycelni kost!! Tak zatim pa berusky. At ste jakykoliv je to pekelne tezky.Kata

Nejen o jídle

U mě to začalo asi takhle:Zradil mě kluk,o kterém jsem si myslela,že mu na mě záleží.Ošklivě jsem se spletla…Ubížil mi tak,že jsem chtěla umřít.Vzala jsem si pár prášků a pak žiletku. Naštěstí mě přišla zachránit kamarádka.Od té doby prostě nejsem schopná jíst,a když už přece jen něco sním,mám depku a jdu na záchod.Možná to teď bude znít divně,ale já chci být anorektička,abych ostatním a taky sobě dokázala,že mám vůli zhubnout a taky aby si lidi uvědomili,že mám city a že mi nemůžou jen tak ubližovat… P.S. ADMIN: Odpovědi prosím do Pokecu.

Od puberty buřtem !!!!

Ahoj všem.<p> Můj příbeh bude truchu odlišnější než Vás všech. Jelikož mi není 16 ale 34,mám nádherného 3letého klučinu, docela průměrného manžela a fantastického přítele a přesto trpím stejnou stupidní psychickou úchylkou – bulimií.<p> Začalo to dávno, když mi bylo nějakých 14 let a začala jsem růst a zároveň tloustnout. Samozřejmě že při výšce 182 cm nemůžete vážit 50kg ( můžete ale není to asi zrovna zdravé ). Jenže já jsem tloustla a tloustla, moje maminka která měla v mládí stejný problém mě preventivně upozorňovala “ Nejez, budeš tlustá !“ tudíž dosáhla úžasného efektu: začala jsem žrát tajně a to víc abych se nacpala dopředu. <p> Ve svých 18 letech jsem se dopracovala k „nádherným“ 116 kilům.<p> Všechny moje kámošky měly kluka, některé se vdávaly a já , Byla jsem hnusné tlusté cosi, co nikdo nechtěl – Golem který je středem pozornosti ale ne proto že by chtěl. pak plynuly roky až jsem najednou ve svých 28 letech navštívila jednu paní doktorku která se zabývá hubnutím a podařilo se mi zhubnout 40 kg.<p> Najednou bylo všechno nádherné, motali se kolem mě mužský, každý mě chválil, obdivoval. Konečně se za mě nemusel nikdo stydět.<p> Vdala jsem se za člověka který mě po celou dobu hubnutí podporoval a držel mi palce, strašně moc mi pomohl. vzala jsem si ho, mám s ním 3letého syna, v těhotenství jsem přibrala 13kg a to jen proto že jsem se nekontrolovala ! celé těhotenství jsem ŽRALA – ZVRACELA ze strachu že ztloustnu. To mi vydželo do dnes. Nejdřív jsem zvracela jen v pátek a v sobotu a ostatní dny jsem držela přísnou dietu, ale nyní, zvracím i 2x denně. Místo toho abych byla šťastná za všechno, zvracím i na úkor toho klučiny. Myslím na žřádlo 24 hodin denně, místo toho abych si sním hrála a učila ho spostu věcí. <p>Nevím jakz toho ven, budu musez k odborníkovi, ale těžko člověk přiznává že dělá něco tak odpornýho jako já. Vím že mi nepomůže nikdo, je to všechno o psychice ale jen chci říci že v tom nejste sami a že i starší ženský mají tenhle problém.<p> Ahoj a buďte statečný !!!!!!!!!!!!!!

V uzkych

Zacalo to zcela nevinne…. odjakziva jsem byla plnostihlejsi . Ve sve vysce 163 cm jsem jeste v 8.tride mela 65 kill.Holky kolem me byly jak modelky , uz mely plno kluku a o me neskrtl ani jeden… Je mi 19 let a od svych 12-ti zkousim vselijake diety,ale stejne jsem je porusila…Minuly rok ve 4. rocniku se ve me neco zlomilo- Vice nez rok jsem chodila se svym pritelem a chtela jsem taky pred nim vypadat k svetu… On me ma rad takovou jaka jsem. Vzdyt se mnou zacal chodit kdyz jsem byla prave boubelka.Ale ja proste pro sebe chtela neco udelat a taky nejak vypadat do plavek kdyz pojedem o prazdninach do Chorvatska.¨…. Bylo to minuly rok. Treti rocnik graficke skoly. Mame tu v Köline docela dost pohodovy fitko… Zacala jsem v listopadu s vahou 62,5kg.Mam tu trenera,ktery mi udelal cvicebni plan a jidelnicek.Zacala jsem podle toho makat. 4x tydne v posilovne a doplnit to jete obcas aerobicem. V breznu jsem mela uz 53kilo. Nikdo mi neveril ze jsem to zhubla zdravym zpusobe.. Vzdyt take ano! Jedla jsem zdrave 5x denne pravidelne cvicila a bylo to vazne super.. kamosky zacaly zavidet a vyptavaly se jak to delam— ja jim take poradila.Pak mi sestrenka doporucila KORINKOVOU DIETU( delena strava) to bylo fakt super a drzim ji stale.Muj cil byl 56 kg ale chtela jsem jeste vic… diky delene strave jsem mela 50 kg.V cervenci letosniho roku me chytly 2 strevni chripky a snizila jsem se az na 48kg ale to jsem pak radsi nabrala protoze jsem pri tom nemohla nic pozrit a to telo si o vse proste rekne… A ted to zacina… Jednou se ve me neco zlomilo a ja zacala zobat jidlo i mimo muj jidelni rezim… pak prisly vycitky… nejedla jsem po 18. hodce,ale pak se to opet zvrtlo a ja jedla i v 11h. Nastaly stavy uzkosti a strachu ze priberu a tak to slo poprve do misy… nejdrive jen treba 1x tydne…ale ted co jsem mela svuj rekord tak 6x za den :(( jsem z toho nestastna… taky jsem si rekla.ZITRA UZ TO BUDE FAJN… UDRZIM SE…ale prdlajs.. propadla jsem tomu nehoraznym zpusobem a nejhorsi na tom je, ze i kdyz vsechno vyklopim a nemam v sobe nic.. tak z 50kg mam uz 52:( jsem v sileny depresi… honim se ve fitku denne,preziram se, zvracim:( bojim se o svy zuby, kosti atd. vi to bracha a me dve super kamosky…. jen ja se nedonutim nekam jit… svym zpusobem me to vyhovuje ze uvnitr me noc nezustane… jen kdyby to nebylo to znaaameee „NECO ZA NECO “ 🙁 holky prosimvas neblbnete… podivejte jak suprove jsem zacala,zdrave! A JAK ME ME TELO PODVEDLO TIM NEJHNUSNEJSIM ZPUSOBEM:( nekdy zvracim i krev, mam obrovskej bolavej knedlik v krku a oci zaslzeny pod brylema ze ani nevidim…. boli me to… ale jako fetak potrebuje drogu… tak moje telo potrebuje jidlo… a ma mysl… muj pitomej mozek a strach ho tam PROSTE NECHTEJ!!!!!!

je to těžký

Už to trvá moc dlouho a já nevím jak s tím skončit.Začalo to v březnu 2003,nebyla jsem tlustá,jen trochu oplácáná,ale přála jsem si zhubnout.Měla jsem tenkrát 65kilo a chtěla se dostat pod 60.Začala jsem zvracet a sportovat a za 2 nebo 3 měsíce jsem měla 58kilo.Ale mě to nestačilo,najednou jsem chtěla pod 55 a tak jsem v tom pokračovala.Dneska mám svých vysněných 55 kilo,ale nedokážu s tím seknout,prostě to nejde.Trvá to už 9 měsíců,z toho 5 měsíců se pokouším přestat.Teď nezvracím proto,abych ještě víc zhubla,ale proto,že se bojím,že zase ztloustnu.Svěřila jsem se pár kamarádkám a slíbila jim,že s tím skončim,oni si myslí,že už jsem z toho venku,ale já nejsem a asi nikdy nebudu.Vím moc dobře,že to co dělám není správný,ale já už to neovládám,ono to ovládá mě a já nevím jak dál.Je to těžký a doufám,že jednou zase budu normální,je mi přece teprve 16 a nechci si zkazit život,ale to už je asi pozdě.