Archive for category: Můj příběh

Moje matka je obezni. <p> Muj otec taky, moje teta, sestra, babicka…snad vsichni, na koho si v mym okoli vzpomenu je tlusty. <p> Cela moje rodina s tim priserne bojuje. Uz jako 4leta sem s maminkou chodila do cukraren, kde se mamka cpala na kila slehackou, dalsi den parky, 3. den byl syr, prozivala sem s ni tyhle „jeden den neco diety“ docela intenzivne. Moje teta varila kapustove polevky a cpala do sebe vselijake ruzove, zlute a hnede koktejly, sestra jela na delene strave jak blazen…Strucne receno posahana rodina. <p> Jako dite sem byla stastna, jedla vsechno a vypydala jak tycka, nozicky jak sirky, cpala do sebe tuny cokolady, ale nic videt nebylo.<p> Kdyz mi bylo dvanact, davku sem zvetsila o dva sacky chipsu denne a zacala kynout. Vubec mi to nevadilo, moje kamaradky uz mely kluky, ale ja raci travila sobotni odpoledne v kruhu sve vypasene rodinky u vetrniku. Az mi jednou nekdo rekl: hejbni tou svou prdeli ty tlusta svine.“ Jejda, to bolelo, celkem hodne bolelo, to mi bylo 13 a ja sem se zacala malounko omezovat. Nejedla sem cokosku jako hlavni jidlo, dala sem si ji po obede. Jedla sem pravidelne, a trochu zhubla. Asi ve 14 letech sem merila 178 cm a mela 64 kilo. Vsichni mi rikali, jak mi to slusi, bylo mi fajn. Chipsy sem jedla porad, cokoladu taky, pohary, zmrzku, vsechno, ale s mirou, proste sem nepribrala… <p> Pak sem presla na gympl…stres, nestihacka, deprese a frustrace…proste sem zacala jist. Hodne, ale ne tak moc jako pozdeji. O prazdninach sem se tak precpavala, az mi z toho bylo zle a to tak 5 krat denne. V zari sem sla do skoly se 74 kily, volne obleceni a nulova sebeduvera. Zacala sem s kamoskou hubnout. Chodili sme cvicit, jedly zdrave, ze zacatku uplne normalne 3 krat denne, pak sme to zacaly snizovat. Po pul roce sem s vyskou 180 cm koncila na vaze 60kg. Uzasnej pocit, i ty nejuzsi kalhoty mi padaly. Prestala sem skoro uplne jist. Byla blazen do cviceni. Doma sem strasne podporovala mamku, diky me zhubla 10kg, dostala sem ji do te spravne hubnouci manie. Ale casem ji to prislo podezreli. Zacala mi domlouvat, pak sme se zacaly hadat, potom kricet a pak spolu nemluvily. Bylo toho na me psychicky tak moc, ze sem to nevydrzela a zacala se prejidat. Behem pul roku sem mela svych puvodnich 74 kg zpet. Silene casto sem se pokousela prestat, neslo to… Pak sem odjela pryc a zacala od znova. Pomalu snizovala davky, omezovala potraviny.<p> Dneska? Dneska se do me nevejde vic nez pomeranc k obedu, ale za jakou cenu. Cenu nervu, aby mi nekdo neco nenabidl, abych nebyla napadna, kdyz schovavam jidlo do tasky na kline. Bojim se, ze nekdo neco tusi, ze me donuti jist, ze se budu zase prezirat…ach jo, je to sileny, nesmim se nechat strhnout, snad to vydrzim. Rekla bych ze je hrozne dulezita rodina v uzdravovaci fazi. Ksdyby mamka uz od myho malicka neblbla, asi bych takhle neskoncila, ale vlastne sem ji za to vdecna…diky mami. P.S. ADMIN: Reakce prosím do Pokecu. Díky.

Už 10 let mám problémy s nadváhou tenkrát jsem měla vážný úraz a byla jsem upoutáná na lůžko no a když nemužete jít ani na zachod tak přiberete já jsem přibrala z 50 na 70 kg. Poslední roky jsem dostala astma tak,že jsem nemohla cvičit běhat a dělat prostě běžné věci stačilo, když jsem chtěla stihnout autobus a běžela na zastávku byla jsem hrozně udýchaná a nemohla jsem popadnout dech. Váha mě tenkrát moc netrápila našla jsem si přítele a byla jsem s ním 2 roky stastná a hodně stastná moje váha se zvýšila na 80 kg. S přítelem jsem se po dvou letech rozešla nejprve jsem měla na sebe vztek a požezala jsem si žíly jizvy tam mám dodnes. Všichni mě měli za blázna jen moje nejlepš kamarádky to chápali podváděl mě chtěla jsem se mu pomstít, ale místo toho abych mu nějak ublížila ublížovala jsem sobě. Po nějaké době moje kamarádka začala držet dietu po měsíci byla tak krásná hubená že jsem se rozhodla to zkusit taky, ze začátku jsem jedla jen jogurty 3x denně. Někdy i oběd ale v malém možství po 14 dnech mě to přestalo bavit a měla jsem hlad přejedla jsem se a měla výčitky svědomí tak jsem běžela na zachod a bylo všechno venku ten pocit byl krásnej neměla jsem to v sobě nepřiberu zhubla jsem za týden 2 kg. Nejvíc se divý mí rodiče nedávno jsem jestě držela dietu a ted jim za dva a pak pádím na zachod. Neví o tom nikdo jen moje nejlepší kamarádka, ale nevím jestě jsem ji neviděla tušila to už když jsem držela dietu a já jí řikala, že do toho nespadnu a spadla jsem. Teď mi je pořád špatně mám oteklý obličej, hrozně se mi lesknou oči, kolena mě bolí a vůbec cítím se hrozně slabá. Nejhorší na tom je, že mě čekají závěrečky a já místo toho abych se učila myslím na jídlo a na to jak se ho zbavim. Mívám hrozné deprese přejím se a vyzvracím to a je mi líp. Chápu že to nemůže trvat věčně,ale aspon pár kilo schodím i když blbým způsobem. P.S. ADMIN: Reakce prosím do Pokecu. Díky.

Probudím se u svého kluka v sedm hodin. Nemusím vstávat, ale vstanu a tvrdím, že musím za mamkou. Utíkám domu, respektive utíkám do sámošky a počítám na kolik mám rohlíků a jestli mi náhodou nezbude na nějakou sušenku. Přiběhnu domů, po cestě sním rohlík, a čumím co sežeru.No, samozřejmě, že to co je nejtučnější a nejnechutnější pro mě. Párky, klobásy, máslo, koláče, sušenky, klíďo píďo škvarky, sádlo, jitrnice, no všechno co se dá a když není moc velký výběr, tak se spokojím s bochníkem chleba, který má maminka už pro jistotu dává do mrazáku-stačí dát na pár sekund do mikrovlnky, a máslo. Je to strašný, je mi blbě, chvíli dobře, ale každopádně je mi do breku.Ach jo, jak bych chtěla spapat šest knedlíků s koprovou omáčkou(mé nej,nej, papů) a nevyzvracet to. Nedokážu se normálně najíst a tak strašně moc CHCI.Do prkenný ohrady(slušně) jak se toho mám zbavit?Já chci být normální holka a ne z dvanácti hodin dne problít šest.Co to je za život?Byla jsem už na léčení(stacionář), a nic moc, já si myslím, že to musím strašně móóóc chtít já sama, ale já to chci strašně móc a nezvládám to. Mám zkusit léčení ještě jednou? Ale já tam nechci.Nechci vidět ty vychrtlý holky- i já, který se hádaj o bramboru?..

Ahojík<p> Teprve nedávno sem objevila vaší stránku. Číst si maily takových holek, které sou mě tak hrozně moc podobné je ? děsivý!!! <p> Holky, nejsme my hloupé??! Kluci se nacpou i v deset večer a vůbec je netíží, že třeba přiberou? <p> Mě je 17 let. Od 15 mám problémy s bulímií. V 8. třídě sem začala držet dietu. Ráno sem málo snídala, malá svačina, menší oběd a téměř žádná večeře. Každý večer sem cvičila a když sem si nezacvičila, měla sem blbý pocit? A začala sem hubnout. Na začátku osmičky sem vážila 60 kg, což mi ségra pořád dávala na talíř, a tak sem se nad sebou zamyslela. Bříško začínalo být krásně plochý, vystupovaly mi pánevní kosti, které sem měla moc ráda.<p> Na konci osmičky sem vážila 56 kg. Jenže? Začala sem mít problémy s vlasama. Ne kvůli dietě, jedla sem téměř všechno, jen sem se hlídala. Vlasy padaly kvůli hormonům. Dělali mi různé testy, které to potvrdily. A tak mi byla předepsána antikoncepce. Po které sem měla pořád hlad a chuť na něco ?dobrého?. O prázdninách sem se začala přejídat, ale ne tak moc. Když sem přišla do školy vážila sem téměř 60 kg, což sem chtěla zase změnit, ale už to nešlo tak dobře? <p> Ráno sem nesnídala a když sem přišla ze školy, tak sem se pořádně narvala, ale nezvracela sem, to až dýl. Jednou sem to zkusila večer a ráno se šla zvážit a kilo bylo dole!!!!<p> Od tý doby sem to párkrát udělala a kila lezla tak rychle dolů, že sem byla nadšená! Říkala sem si, že až budu vážit 55 kg, tak přestanu, což si říkám pořád. Měřím 170 cm a nejmíň sem vážila před prázdninama v prváku ? 50 kg. Řeknu vám, že krásnější pocit sem nezažila, než vlíst na váhu a ta vám ukáže 50 kg!!! Říkáte si, že můžete jíst všechno a klidně i přibrat, protože ste hubené a to je super? Všichni se na mě koukali, ptali se, jak je možný, že sem tak hubená, když tolik jím, a já se jen usmívala. Ale jak mi bylo uvnitř, to neví nikdo!!! Ve třídě sem nejblbější, mám vysvíko samou čtyřku, páč na učení už nezbývá čas. Přídu ze školy a rovnou se vrhnu na ledničku a baštím a baštím, až to nakonec vyzvracím. Je to neustálý kolotoč!!! <p>Začala sem chodit k psycholožce, ale ta nebyla k ničemu, pořád mlela svoje dokola. Nakonec nám doporučila pani doktorku Benošovou ? holky, esli vám může poradit, napište mi a já vám dám její adresu, páč tohle je doktorka, která se s váma nemazlí, a říká všechno narovinu, což je na ní prima. <p> Před tím, než sme k ní šly, tak sem myslela na sebavraždu, bylo mi na nic, ale dneska se cítím moc fajn, i když bulimií pořád mám. Říkám si, že až příde ten pravý kluk, dokážu kvůli němu přestat úplně a já tomu fakt věřím, páč když něco moc chci, tak to dokážu!!! Jak říká moje mamina ? v životě budou horší věci, který budu muset vydržet!!! A má pravdu. I když mamině lžu, že už sem za vodou? Určo by to pochopila. Vím určo, že za vodou úplně nebudu nikdy!! Pořád tu bude ta hrozná nemoc, která mě bude chtít dostat tam, kde sem byla a tam kde sem. Ale mě je teď opravdu fajn. Mám bezva kamarádky, škola mě začala bavit, ale to učení nějak eště neovládám!!! <p> Můj bývalý kluk mi řekl, že nemůžu mít ráda nikoho, když nemám ráda ani sebe? Měl pravdu. On nebyl ten, kvůli kterýmu bych dokázala přestat. Jeden takovej existuje. Bydlí ode mě asi 30 km. Píše mi, prozvání, skoro každej den volá?. Nikdy sme se osobně neviděli, jen na fotce. Ublížila mu jeho bývalá holka a on je teď moc opatrnej a tak na něj nechci tlačit, aby sme se setkali ? nechám to na něm a nebo na osudu. <p> Chtěla bych jen říct holkám, který nemají problémy s jídlem ? holky vykašlete se na diety!!!!!! Fakt. Mám kámošku, která je moc hezká a není nejhubenější. Má zadeček, stehna a trošku bříško a mě se ta její postavička moc líbí. A klukům taky. Jí úplně všechno a kdykoliv. Má krásnou pleť, zuby jak perličky, krásný lesklý vlasy ? a to díky pravidelné stravě. Páč díky zvracení a nejedení budete mít pleť ošklivou, zuby žlutý, vlasy vám nebudou držet?<p> Vím o čem píšu? <p> Holky kdybyste měly zájem mi napsat, tak můžete ? lidi si mají pomáhat a já ráda pomůžu, když to bude v mých silách : marussska@centrum.cz <p> PS: Chtěla bych moc poděkovat svojí mamině, ve který mám obrovskou oporu a který sem přidělala takový starosti, že byste tomu nevěřili. Mami, seš fajn, i když to moc často neříkám <p> Ahoj Maruška

Po precteni vasich clanku jsme se rozhodla, ze i ja pridam svou trosku do mlyna…<p> Jmenuju se Zuzka, je mi dvacet dva, studuju vysokou, ted zrovna v Nemecku. Mam kluka, se kterym nam to klape uz vic nez dva roky, bydlime spolu, jsem stasna. Myslim si, ze ani vzhled neni tak strasny, kamaradu mam taky spoustu…proste pohodova holka, jak o me ostatni rikaji. Nikoho by ani nenapadlo, ze bych mohla mit nejake problemy. Proc taky? Ma vsechno co chce, je uspesna, porad se usmiva-ji by mohlo neco trapit? Jo, trapi… Kdyz jsem byla jeste mensi, porad jsem od ostatnich slychala, ze jsem po tatinkovych rodicich, takova udelana (ale nikdy jsem nebyla silna, jen jsem proste nebyla typ mamky a brachy, kteri kdyz snedli kilo cokolady, nikdo to na nich nepoznal). Asi ve trinacti se zacaly objevovat poznamky lidi z okoli-tys nam ale vyrostla, uz budes za chvilku vetsi nez maminka…Strasne me to rozcilovalo. Do toho jeste o tri roky mladsi bracha, kdyz uz nevedel, jak by me mohl ranit, pronasel slova jako tlustoprdka atd…Po nejakem case jsem si zvykla a prestala na podobna osloveni reagovat, ale porad jsem je mela nekde vzadu uchovane… Ve druhaku na gymplu jsem zacala chodit s nejkrasnejsim klukem skoly, vsechny holky mi ho zavidely, sportovec telem i dusi. Rikala jsem si, ze prece nemuzu byt pecival, takovou by me nechtel (i kdyz to nebyla pravda), a zacala jsem sportovat. Protoze mi nasadily rovnatka, diky kterym jsem mohla jist jen tekutou stravu, pomerne rychle jsem zhubla a vypadala jsem skvele. Se Standou nam to skvele klapalo i potom, co jsem se diky normalni strave vratila na svou puvodni vahu. Sportovala jsem a byla jsem stastna. Jenze pak jsem si vsugerovala, ze on, ktery vypada jako model ze zurnalu, musi mit po svem boku stejne vypadajici holku…a zacala jsem zvracet. Nastesti mame pomerne velky zachod, nasi nic neslyseli, vse bylo O.K. Jenze jsem tusila, ze je to cosi nespravneho, ale nedokazala jsem s tim prestat. Kdyz uz by mohlo byt neco napadneho, sla jsme zvracet k babicce, ktera byla zrovna v laznich, nebo jsem doma nahlasila, ze jdu behat, a vyzvracela se nekde za krovickem. Nasi nic netusili, kdyz me nahodou videli, rekla jsem, ze mi nesedlo jidlo…Asi po roce jsem to rekla Standovi, doufala jsem, ze s tim zacne treba on neco delat, kdyz uz ja nejsem schopna, ze alespon on me dotahne k doktorovi. Jenze ne, proste to nejak presel. A byla jsem v tom znova. Samozrejme jsem se snazila nekolikrat prestat, ale neslo to. Po trech letech, kdyz jsem byla v prvaku na vysoke, v Hradci Kralove, daleko od domova, jsme se rozesli. Svym spolubydlicim jsem o bulimii rekla a zacaly me hlidat. Bylo to super. Jenze jsem diky divokemu zpusobu zivota pribrala par kilo, teda ne par, ale hrozne moc a na konci prvaku jsem pri vysce 161 cm vazila 67 kg. Shodou okolnosti jsem dostala mononukleozu a musela na tri tydny do nemocnice. Tam mi nasadili prisnou dietu a ja i bez zvraceni zacala hubnout. Super pocit. Na podzim jsem si nasla sveho soucasneho pritele, o bulimii mu hned rekla, ptal se me,jestli potrebuju nejak pomoct, ale ja jsem verila, ze uz je to rok za mnou. Tim, ze jsem se dostala pryc z domu, jako by i bulimie zmizela ci zustala tam nekde za kopci. Presel jeden rok, pak druhy, po bulimii ani pamatky. Dokonce jsem o ni zacala i verejne mluvit, sverila jsem se svym kamaradkam a pak i spoluzakum pri hodine psychologie. Nikdo nechapal, ze zrovna ja…Jen doma jsem to nerekla, myslela jsem si, ze bych tim rodice nejak zklamala a hlavne zarmoutila, ja-jejich uspesna holcicka (i kdyz vim, ze by mi radi pomohli. Proste se toho bojim). Za dva roky jsem pak zhubla 15 kg a vypadala jsem skvele. Letos v zari jsem odjela studovat do Nemecka. Vsichni, kteri tu drive byli, me varovali, ze tady pribrali, ale ja jsem verila, ze me se to nemuze stat. Lec stalo se, nemam tady zadny stres, skoly je malo, porad nejaka party a hlavne-nemecke cokolady jsou tak dobre. Nemuzu ale rict, ze bych se tu nehybala, kazdy den navstevuju nejaky sport nebo cvicim. Holkam, s nimiz bydlim, jsem o bulimii taky rekla hned ze zacatku…Jenze najednou jsem do toho spadla znovu. Porad jsem mela strach, abych nepribrala. Holky to jeste nevi, jedna z nich, hubena jak tycka, ktera porad cvici a mluvi o tom, ze je straaaasne tlusta, by to asi nepochopila, ale behem toho mailu jsem se rozhodla,ze te druhe to reknu. Potrebuju pomoct. V sobotu jedu na Vanoce domu, reknu to hned Jirkovi a doufam, ze se nam podari najit nejake reseni…Jen se porad bojim rict to doma. Doufam, ze se budu doma drzet, mam rotoped, lyze, tak se budu snazit hubnout jinak…Jen me mrzi, ze kdyz jsem si myslela, ze je tahle pitoma nemoc za mnou, ze jsem si to nalhavala. Verim, ale ze jednou tohle vsechno zvladnu. Kdysi jsem v televizi videla film o bulimii, ve kterem ukazovali, jaky vliv muze mit bulimie na tehotenstvi matky a plod. A ja chci mit deti. Treba s tim skoncim kvuli nim-treba taky kvuli sobe. <p> Vsem vam drzim palce, abyste se jednou z tohoto bludneho kruhu dostaly.