Archive for category: Můj příběh

Včera jsem se dostala poprvé za dobu, co jsem bulimička, na vaši adresu. Popravdě ji nikdy nevyhledávala. Bulimii mám už přesně půl roku od začátku srpna. Začalo to stanováním s mou partou u lesa daleko od vesnic. Ráno jsem se najedla jako vždy hodně, dala si svačinu na cestu, vzala pro lidi bublaninu s uzeným, kterou jsme sama pekla podle receptu z časopisu, a táta mě autem odvezl na sraz. Bublanina úžasně voněla, držela jsem jí v rukou, pak nabídla holkám a jelikož byly po obědě, hodně mi jí zůstalo, tak jsem ju snědla. Byla výborná..Potom jsme naložily na válník stany, baťohy, jelikož nás bylo asi patnáct ve směs kluci a holky. Posedali na kola, do traktoru a já zůstala na válníku, abych držela věci. Bohužel cesta byla maximálně polní a hrozně to drncalo, pocítila jsem bublaninu v krku. Jak jsme dojeli na místo, letěla sem do lesa zvracet. Ten den ještě třikrát. Večer byl oheň, já hrála na kytaru, pilo se, neboť každej dovezl minimálně flašku, a mě ráno po snídani domácí bábovky s předchozí griotkou bylo opět špatně. Asi to musí znít velmi nechutně, ale nikdo z kamarádů si ničeho nevšiml.. Po pár dnech sem jela domů. Byla sem unavená a vyčerpaná..Za pár dní jsem jela na Slovenska do lázní, byla jsem tam měsíc a přibrala jsem z 55 na 58-59. Když jsem přijela domů, rychle jsem chtěla zhubnout do původní váhy či ještě míň. Nenašla jsme jinej způsob, než začít zvracet, co sním. Většinou jsem zvracela jednou denně večer po večeři. Už přes rok jím do 17. hodiny. Od té doby, zvracím, ale že bych zhubla říct nemůžu. Nyní to ví moje mamina, teprve 2 týdny, nejlepší kamarád 2 dny a má nejlepší kamarádka od začátku. Bohužel už ani ona neví, jak by mi pomohla, ale musím přiznat, že bez ní, bych dopadla daleko hůř.. Teď už se jen přesvědčit, že dokážu zhubnout i bez zvracení..chce to jen čas a věřit si..

ahoj..ehm,nevim jak zacit.Nikdy sem nemyslela,ze budu tak hloupa,ze se mi neco takovyho prihodi.Obcas snim trosku vic cokolady a letim,rovnou na zachod..Trva to teprv mesic,mozna dva.Tak jednou dvakrat tydne,vcera dvakrat denne..jedina zachrana je,kdyz si beru prasek na imunitu,to se totiz nesmi zvracet,ale obcas nevide ani to.Vydrzela sem to tejden,ale vcera zlom..je to des,nikdo to nevi.Kdyz sem cetla ty vase pribehy tak me to trosky vratilo zpatky,vidim jak to dopada a nejde to ovladat,rekla sem si ze to delat nebudu,nevim jesli se to podari.Ale holky vsima te si,ze chcem jenom zhubnout a vetsina z vas takhle tloustne?ja si to uvedomuju,vim,ze mi to skodi,vim ze sem asi nahlavu,ale obcas to proste neprekonam,meli by sme prestat,ja urcite,sem v tom jenom chvili,ale je fakt,ze krk me celkem boli,mam depky,sem utahana.Merim asi 166cm,vazim asi 60kg,vsichni mi rikaj,ze sem stihla,ze vypadam dobre,ale citim se jak ten nejvetsi spek na svete,ale nechci bejt nemocna,na hlavu..je mi teprve 15,pristi rok jdu na stredni,chci aby ze me neco bylo,mam cil,kluky,tak co mi sakra furt schazi??sem opravdu nemocna??neskonci to?bojim se..chce to vuli,myslela sem,ze vuli mam.asi ne..doufam,ze mi todle pomuze a hlavne vam!!precte te si to vsechno!vsichni mame stejnej duvod,zhubnout!!sme stejny,nechci bejt takova..nejhorsi je,ze se to bojim nekomu rict,rekli by si ze sem blazen,magor,to nechci.mam strach z Vanoc,takovyho jidla,dobrot,ze zas priberu..musim stim skoncovat!!!a vy taky!!!

Pred ctyrmi lety,jsem zacala drzet dietu a strasne moc sportovat,bylo mi ctrnact let a pripadala jsem si hrozne oskliva a strasne tlusta.Mela jsem lepena rovnatka,65 Kg a nemela jsem kluka a jenom tyhle tri veci mne malem zabily.Byl to rok pred zkouskami na stredni skolu,takze jsem postupem casu nemela cas sportovat a jedine co mne napadlo,jak rychleji zhubnout,bylo prestat jist.Porad jsem si rikala,ze peclive dodrzim jedno jidlo denne a to obed,ale zvrtlo se to a za osum mesicu jsem zhubla jedenact kilo.Byla jsem porad strasne smutna,vanoce,ktere ze vsech svatku miluji nejvice jsem obrecela,pripadalo mi ze vsichni kamaradi,kteri se mi pouze snazili pomoci,jsou na mne strasne zli,ze mne nechapou.Imunitni system jsem mela strasne moc oslebeny,takze jsem byla porad nemocna a nezvladla jsem talentove zkousky na sportovni gymnasium,jelikoz jsem v te dobe mela horecky.A pak prisel zlom,rodicum nekdo rekl,ze mam asi anorexii,ze vypadam strasne pohuble a je to strasne zlomilo,o vsem jsme si popovidali,kazdy den kontrolovali moji vahu a hrozne se o mne bali.A ja jsem z toho mela radost,protoze to znamenalo,ze se mi vazne podarilo ZHUBNOUT,kdyz mi vsichni rikali jak jsem strasne hubena,tak jsem byla strasne stastna.A tak jsem si rekla,ze jsem sveho cile dosahla a opravdu jsem se snazila zase normalne jist,ale slo to hrozne tezko,vaha stale sla dolu,az jsem po deseti mesicich vazila 50 Kg.Dostala jsem se na normalni gymnasium a o prazdninach jsem odjela s rodici na dovolenou do Turecka.O dva dny pozdeji jsem chytla strevni chripku,mela jsem strasne horecky a porad jsem zvracela a behala na zachod a po tydnu jsem vazila 44 Kg,slaby imunitni system!Pak uz jsem jist nedokazala,mela jsem ukrutne bolesti,vsude modriny a musela jsem si vystylat postel rucniky,jelikoz mne ta matrace strasne tlacila a bolelo to!Jednou jsem se pokusila jit ven do restaurace a pak jsem se probudila az v hotelovem pokoji,byla jsem strasne slaba,chodila jsem strasne pomaloucku.Nikdy nezapomenu na to jak muj tatinek prisel do meho pokoje a snazil se vymyslet jak mne dostat domu,jelikoz cestu letadle bych urcite nezvladla,pomalu plakal,jak se o mne bal,strasne jsem jemu a mamince touhle blbosti ublizila a pritom to zacalo tak nevinne,jenom trosicku prestat jist !!!!!Ted je mi osumnact,pisu z ameriky,jsem tady jako studentka na jeden rok,vazim 60 Kg,jsem stejne velka jako jsem byla pred ctyrmi lety,zarazila jsem si rust!Ale co je nejdulezitejsi pred rokem jsem si opravdu uzila vanoce,jsem tri roky stasna se svym pritelem,strasne mi v te dobe pomohl.Nemyslim si ze jsem z toho uplne venku,ale ta dovolena mi strasne otevrela oci,kdybych tam nebyla a nezazila vsechny ty strasne veci asi bych na tom byla ted zle.Citit se tak slaba a bezmocna jako jsem se tehdy citila ja,bych nikdy nikomu neprala.Trvalo mi dlouho se z toho dostat,jeste rok po te jsem s tim bojovala,ale jsem ziva zdrava,snazim se sportovat a neprejidat se a holky,VAZNE to jde,jenom si musite uvedomit,ze jste to jenom,vy,vase telo a vase zdravi,ktere strasne nicite a jak strasne moc ublizujete lidem kteri,ackoliv si to nemyslite,vas strasne moc miluji a snazi se vam pomoci,jenom nevedi jak !Jenom vy samy to musite strasne chtit,a milovat se!Zijete jenom jednou,tak si to uvedomte !!!

.. že ani u mě to není tak,jako u klasických anorektiček, i když tělesné následky jsou asi tak stejné. Bude to jen stručně,potřebuju to napsat,abych to před sebou měla černé na bílém. Má původní váha: 53kg/171.5 cm<p> Štíhlá,všemi obletovaná „kočka“, ,tanečnice,nejlepší v souboru,za kterou se každý otočil. Zbyly z ní jen ty obrovské hnědé oči, plné smutku..<p> Dneska 40kg, po nástupu na kolej. Jinak jsem měla průměrně přes prázdniny tak 42-44 kg. Ptáte se proč? Nevím,nevím. Mám úplně stejný problém jako Holly a jiné dívky. Nepřekonatelná láska k jídlu.Od malička jsem se cpala bez následků,ani později jsem neměla problémy s váhou, protože jsem hodně cvičila. Ale před rokem jsem přestala stíhat přes den obědy( tréninky od 15:30-21:00, mezi tím se cpát nelze..<p> Takže to bylo,že když jsem tréninky neměla,vynahrazovala jsem si to OBROVSKÝM žraním. Bohužel- váha začšala klesat( sama od sebe),protože jsem se i stresovala ze školy. Jenže když už jsem si toho všimla i já,bylo pozdě. Nahoru to nešlo(ani jedením ) a já si na to začala zvykat. Pdozději už mi přišlo divné,že bych vypadala jako dřív a žravost se začala střídat s hladověním. Nezvracím,jen občas projímadlo (přírodní) ale snažím se z toho dostat už od dubna a přijde mi,že se to opakuje stále dokola. Nevím co mám dělat- chci přibrat,ale zároveň se bojím,že to bude divné… Na své přežírání se kolikrát úplně těším(většinou vím,kdy to přijde- když jsem sama na koleji–) Tak to je vše. Smutné,ale ne ojedinělé,záleží všechno jen na nás,na vůli( a taky na lásce k rodičům- vidím,jak trpí,a to je to,co si nikd neodpustím!!!)

Ahoj, tak už jsem zase tady, je to pár měsíců, co jsem psala. Bohužel to není lepší, spíše naopak. Moje nemoc se nelepší, ke všemu se mi hroutí i celý můj svět okolo. Jsem tak strašně sama, opuštěná, nemilovaná, osamělá, nešťastná…Právě jsem dojedla pizzu a celou 250 g bonboniéru čokoládových mořských plodů. Přitom jsem dnes vůbec nechtěla jíst. Jsem odporný tlustý prase!!! Dnes ráno jsem si nemohla vzít svoje oblíbené kalhoty, protože mi z nich v pase lezly špeky. Katastrofa……už se mi dál nechce žít. Sedím tu sama, nikoho nezajímá, kde jsem, co dělám, jak se mám. Naši mě vykopli z domu. Nevím jak dál, od čeho se odrazit, kde začít. Píšu asi nesmyslně. Je mi hrozně, v hlavě mám kolotoč, slyším stále dokola, jdi zvracet, jdi zbav se toho hnusu, co máš v sobě. Nevím, jestli ale bude stačit, když se zbavím jen jídla. Já celá jsem hnusná, nenávidím se, tak hrozně moc. Jsem nečistá, odporná a tlustá. Bože pomoz mi, pomoz mi ven z toho bludného kruhu. Už nemůžu a nechci dál……….