Archive for category: Můj příběh

Prázdno, to je to co poslední dobou pořád cítím. Nic mě nebaví nic se mi nechce dělat, jenom bych pořád myslela na jídlo a to jak se najím. Už to budou dva roky co jsem propadla bulimii a ne a ne se jí zbavit. Mám období, kdy se mě povede zvracet tak jednou týdně, ale potom se to zase zvrtne a já zvracím dvakrát denně. Přijde mě, že nad tím nemůžu zvítězit, na to jsu moc slabá. Rozhodla jsem se, že začnu víc jíst a chodit na obědy, kterým jsem se do teďka vyhývala. Ale nevím, jestli je to pro mě lepší, protože jakmile se najím, tak mám stále větší a větší hlad, místo, aby se utišil. U mě nejspíš v této době vyhrává žravost a já ji nedokážu ovlávat. Ted jsu v pohodě, ale když si vzpomenu na včerejšek, kdy jsem se zase nebyla schopná ovládnout a přestat jest i když jsem věděla, že už mám dost a jak to dopadne, je mě hrozně a bojím se toho, kdy na mě přijde další záchvat. V současné době se mě zdá nemožné nad tím zvítězit. Hodně sporutuju, dá se říct, že každy den něco dělám, ale mám pomocit, že už ani ten sport mě nebaví, vždyť já ho vlastně začala dělat jenom z toho důvodu, abych zhubla. Ted už ho dělám jenom ze zvyku, abych nebyla doma v blízkosti jídla, ale stejně mě to nepomáhá. Nejradši bych se někam ztratila a už nevylezla. O této nemoci jsem řekla svýmu klukovi, se kterým chodím terpve 3 měsíce, protože on bydlí sám, mám tam přístup k jídlu a záchodu. On říká, že mi chce pomoct, ale neví úplně jak, že by si mě musel uvázat na řetěz, někdy si říkám, že by to bylo nejlepší. Přemýšlela jsem o tom, jestli by nebylo lepší se sním rozejít, protože tahle nemoc bude podle mě ničit i jeho, jestli se s ní nevypořádám a tomu už přestávám věřit. No snad se mi to podaří dřív, než se stačím úplně odrovnat.

Ahojky holciny!!!(i chlapci) Tyhle stranky navstevuji fakt skoro pravidelne, jsem tu skoro kazdej den…Jak jste si uz mohly vsimnout, jednou jsem vam tu uz psala clanek s nazvem ZVITEZIM.Moc dekuju vam vsem, kteri jste se mi ozvali a nadale se mi snazite pomahat a chtela bych vzkazat Markete, ktera mi psala ve ctvrtek 12.2. at se mi prosim jeste jednou ozve, omylem jsem si jeji mail vymazala!!! Myslela jsem si, ze je se mnou vsechno v pohode a je to treba uz i za mnou,(vzdyt jsem merila 167 cm a vazila 58 kg – nikdy jsem si nepripadala tlusta, ale vse se zmenilo, kdyz mi muj kamarad rekl, ze jsem tak trochu tlusta(nevim, jestli ze srandy, nebo ne) – ale na tuhle vetu nemohu zapomenout a jemu to uz asi nikdy nezapomenu a neodpustim), ale neni…a ja si to zacinam cim dal tim vic uvedomovat a taky cim dal tim vic citim, ze bude hrozne tezke se z toho vseho dostat…dostat se z toho, abych z meho zivota mela neco jineho nez jidlo, pocitani kalorii, cviceni, hubnuti…abych myslela na ty krasne veci, ktere jsou kolem nas…na prirodu, tesit se z kazdodennich malickosti a ne se jenom porad stresovat z toho, kolik a co snim…Je to opravdu hrozny zivot, ktery ted prozivam a pomalu uz zacinam citit, ze nevim, jak a kam dal…Ano, musim si to priznat, mam sklony k anorexii, a ne male, jsou obrovske, i kdyz prava anorexie u me asi nepropukla, citim, ze se to jednou stane a ja nad tim proste asi nezvitezim a muj zivot se bude tocit jenom kolem toho jednoho-pocitani kalorii, hladovek, prezirani, atd… a nakonec navzdy prohraju!!! Vy, ktere me chapete, si dokazete predstavit, jake to doopravdu je!!!Napr.desetkrat denne si stoupat na vahu a ona vam porad ukazuje tu stejnou hodnotu, i kdyz treba jste cely den nic nejedly a v tom nejhorsim, kdyz vam ukazuje jeste vic, nez kdy predtim(to je ted muj pripad), jsem opravdu beznadejna a opravdu nevim, jak dal…Je to fakt strasne nepredstavitelne peklo,(i kdyz se vam treba vubec nemusi zdat) – (nikdy bych si nemyslela, ze zrovna ja, tohle nekdy vubec vyslovim), ktere bych niktere z vas vubec neprala, protoze jak se z tohohle opravdu vyhrabu, to sama nevim…V listopadu mi bylo patnact, ubohouckejch patnact…vzdyt ja si prece nechci znicit zivot v patnacti…je to opravdu strasne tezke…a ja vim, ze potrebuji pomoc!!!A nutne!!! Ale asi nikdy nenajdu odvahu, abych to rekla nasim, kamaradum, natoz, abych sla za nejakym psychologem, tohle proste nedokazu!!! A tak prosim vas vsechny, co si ted ctete muj pribeh, pokud vite, jak mi pomoc, nebo alespon ty, kdo si chcete popovidat, ozvete se prosim vas na muj mailik:lenino@centrum.cz. Moc vas vsechny moc moc moc prosim!!!Budu vdecna za vse, co mi napisete a co mi poradite!!!Moc vam dekuju a zvlaste tem, ktere jste si muj pribeh docetly az sem do konce!!! Pro vas, co byste chtely treba jen trochu zhubnout, radim vam moc dobre, opravdu to nedelejte, at nedopadnete jako ja a miliony ostatnich holek!!!Polozte si tyhle tri otazky:Co se zmeni tim, ze zhubnu???Budou me mit vsichni radsi???Ceho tim vubec docilim???Ja sama si na tohle dokazu odpovedet, ale vim, ze je to ve me a ja s tim opravdu nedokazu bojovat!!! P.S.Pevne vim a verim tomu, ze se klukum libi holky podle toho, jak se chovaji a tak…a ne podle toho, jakou maji postavu, jestli maji nejaky to kilicko nekde navic, nebo tak, moc dobre to vim, ale bojovat s tim, natoz zvitezit, proste asi nedokazu!!! Dekuju vsem, kteri si muj pribeh prectli a dekuju, ze jsem nasla alespon nekoho, komu jsem se mohla poradne ,,vykecat“!!!

Zdravim vsechny.!! Tak jsem hledala ve vsech tech Vasich pribezich to co hledam uz 7 let.To je prave doba, kterou jsem prozvracela!! Trpim take bulimii, ale s vahou jsem na tom porad stejne.+-5 kilo. Nezvracim kazde jidlo, jen kdyz to opravdu prezenu. A kdyz to tak vezmu je to kazdy den 1x. Nechci si stezovat, ani vypravet, chci se neco dozvedet. Zajimalo by me z odborneho hlediska, jestli je 1x denne zvraceni nebezpecne, projevi se za par let neco?? Budu na tom hur, nez ta co nezvraci?? Jestli to nekdo vite napiste mi to, protoze ja se o sebe bojim, mam krasnou holcicku a chtela bych jeste dalsi deti, ale bojim se, ze je treba jednou opustim driv, nez za normalnihch okolnosti. Dekuji Vsem, asi s tim nikdy neprestanu…je to proste nemoc..Diky Jana

Ahoj vsichni Chci vam jenom rict at neblbnete s hubnutim opravdu to neni sranda zvlast tem lidem co si ctou nase pribehy ktere si sou dost podobne,zvlast lidem kteri chteji zhubnout a v nasem povidani si jen hledaji navod…Ja vim zni to trochu divne ale presne takhle sem zacinala ja.A co ze me je?bulimicka,clovek,co cely den mysli jen na jidlo,pro nehoz prestal mit zivot cenu.Je-li nekdo na tom podobne jako ja,tak mi klidne napiste na mail,ja stale doufam ze si dokazeme pomoci,ne my si musime pomahat…za pokus to prece stoji,ne?

Čím mám začít???!! Je mi 17 let? Chodím druhým rokem na střední školu. Mám bezvadnou maminu, který téměř všechno můžu říct, bezva tátu, který mu nevadí skoro nic, dvě ségry ? starší a nejstarší? Obě dvě jsou chytrý, slušný, bezproblémový studentky. Každá má chlapce – fakt bezvadný povahy, kde kdo by jim je mohl závidět. Já od patnácti začala chodit s klukem, který nebydlel zrovna nejblíže, v té době mu bylo 18 let. Byl hubený, až vychrtlý. A pořád sem jen slyšela: ?Ať sním, co sním, tak nemůžu přibrat, ale Pavla od nás z intru, to je anorektička, ale ona jí všechno a taky nemůže přibrat a Pavla to a Pavla tamto? Už mi to lezlo krkem! Poznala sem ho začátkem novýho roku 2002, v té době sem už ?uměla? zvracet. Jednou do tejdne sem se nahla nad mísu, strčila prst do krku a už to jelo? Měla sem krásnou, pevnou postavu, jen sem si jí chtěla udržet a nebo ještě trošku víc zhubnout, jenže přišel ON a bylo ? O letních prázdninách sem neměla čas zvracet a přejídat se a tak sem to všechno úspěšně doháněla po večerech, když už naši spali, protože ráno vstávali brzy do práce. A pak přišel NÁSTUP NA NOVOU ŠKOLU ? STŘEDNÍ!!!! V té době sem byla dost ovlivněna svým kamarádem, který vyhrožoval se sebevraždou atd? Jeho slova: ?Proč se budu učit, když třeba za dva dny mě srazí auto??! To si radši budu užívat života, vždyť je tak krátkej.? Už sem sem jednou ty svoje začátky s kámoškou BULÍMIÍ psala, takže se nebudu opakovat! Pro mě je důležitý, že sem nepřestala, naopak!!!! Je to ještě horší! Celej den ve škole přemejšlím, jak se pěkně narvu vším možný, až přídu domůůůůůů. Bože, už abych tam byla? Do tý doby se nemůžu na nic soustředit. Pak přídu domů, najím se a můžu normálně fugkovat:-( Jak mě je ze mě špatně!!!! HOLKY, PROSÍM VÁS, POMOZTE MI!!! UŽ NEVÍM, JAK DÁL! Ani o kluky nemám zájem, je mi přednější jídlo! Asi už sem úplně v řiti?.:-( Nejhorší jsou víkendy, ráno vstanu a jím a jím a jím, celej den sedím doma na zadku a žeru a žeru, večer nebo k večeru to všechno vyhodím a du úplně stahaná spát. Ani nemám čas na učení, pořád jen to jídlo, žiju kvůli jídlu, ale už neee, chci to změnit. POMOZTE, JAKOUKOLIV RADOU, BUDU VÁM VDĚČNÁ!!!!! Bojím se o svý zuby!!!! Byla sem takový pěkný děvče a teď?! Když se kouknu do zrcadle, je mi špatně? Chci si opravit známky, co mám teď na vysvíku, chci doma všechny překvapit, ale? Nějak to sama nezvládám. Po škole du do obchodu a tam moje sliby berou za svý. Když sem přežraná, říkám si, už nikdy, ale když sem normálně ve škole, už se těším, jak si dám doma něco mňam?. BUDU VÁM VDĚČNÁ, KDYŽ SE OZVETE!!!!! ZA JAKÝKOLIV RADY BYCH UDĚLALA COKOLIV, DÍKY!!!! neeelinka@centrum.cz