Archive for category: Můj příběh

Moje story To,že jsem tlustá jsem měla v paměti už od dětství.Nosila jsem vždycky kolem pasu mikiny,aby nebylo vidět můj hnusnej tlustej špekatej zadek a široký stehna.Vzít si na sebe mikinu do pasu pro mě neexistovalo,bylo mi ze mě špatně.Diety jsem nikdy nedržela,až jednou jsem si v časopise Dívka přečetla zajímavou internetovou adresu www.vitalital.cz ?mělo se to zaměřovat na zdraví,být fit,kosmetiku a tak.Tak jsem si tam zajela a udělala si bilanci svého jídelníčku a BMI.Bylo to v normálu něco kolem 20(BMI).Výška 172 a váha 68.No hnus.Bohužel jsem na normál (o štíhlosti nemluvě) nevypadala.Mám lehký kosti,a hodně špeku.Tak to vše začalo v dubnu 2003. Moc si na to nevzpomínám-vůbec jsem o tom nijak moc nepřemýšlela.Nikdy bych nevěřila,že se mi podaří zhubnout byť jen kilo.Každý den jsem 1/2 hoďky běhala.V encyklopedii jsem si našla nutriční údaje potravin-kalorie,?pro mě ale byly hlavní tuky.Třeba u jahod bylo napsáno,že maj na 100g 1g tuku,tak jsem je nejedla.To jsem anorexii ani neměla.Prostě jsem to vyřadila.Vyloučila jsem i veškerý maso,sladkosti,a tak.No vlastně vyřadila jsem to až o prázdninách,kdy jsem nechodila na obědy do školní jídelny.Před prázdninama jsem tedy (i s tim,že jsem chodila na obědy) shodila asi 5 kilo.Asi to bylo tou půl hodinou běhu denně a 3 krát týdně aerobic.Nad kaloriemi jsem vůbec neuvažovala.Jenom jsem si přečetla,že za 1 hodinu běhu spálím 700kcal.Počítala jsem tedy co spálím,ne to co sním. O prázdninách jsem nejedla nic víc než nízkotučné potraviny.To co mělo na 100g více jak 1g tuku bylo tabu.Cítila jsem se moc fajn.Odlehčeně.Na ídlo jsem myslela málokdy.Vůbec jsem nepočítala kolik toho sním.Třeba jsem si smíchala tvaroh s vitalineou (lahůdka).Byl to fajn dezert a jedla jsem to 3 krát denně,pak každý den cca 4 kilový meloun.Najedla jsem se ho vždy až k prasknutí.Byly moc dobrý a hlavně levný.Pak jsem si pochutnávala kdykoli na sucharech Raciol.Jen na těch z pšenice-ty měly na rozdíl od rýžových,které měly 0,2g tuku,jen 0,1g tuku.Ovoce jsem jedla dle libosti.Tak se stalo,že na začátku školního roku jsem vážila 58kg.Jenže jsem byla furt moc tlustá. Byla jsem ale strašně ráda,že si můžu dovolit i mikiny do pasu,přiléhavější trička,?Holky mi říkaly,že jsem zhubla, ale byla jsem přece ještě tak tlustá. Ani nevim jak to přešlo až do tohohle stadia,ale jedla jsem denně 1/2 polévky (někdy 1/4) ze sáčku-FIT polévky.Pak už jenom ovoce-jablka,mandarinky,?Neřešila jsem to.Stačilo mi to.Svý běhání jsem dotáhla na hodinu a půl,pak na 2.Na obědy jsem už nechodila. Jo ještě důležitá součást mé story:Moje nej kámoška začala v dubnu taky s dietou,ale tajně.Změnila se.Byla s ní děsná nuda.Nikdy jsme už nemluvily o ničem jiným než o škole.Na konci roku vypadala jak pravá anorektička a jak jsem se v červenci dozvěděla,tak i byla.To už byla měsíc v nemocnici (ani mi to neřekla) dověděla jsem se to až tehdy,co mi zavolala její ségra ať jí vrátím pučený knížky).Byla tam až do prosince 2003 a můžu říct,že mi nechyběla.Pak se ale vrátila a pro mě začalo peklo:furt měla kecy,že jsem moc hubená a další hovadiny.Strašně jí vadilo,že už nebude moct hubnout,protože ji rodiče hlídaj.Je vychrtlá doteď,ale příjde si strašně tlustá. Tehdy jsem už chodila na vážení.To byl šok:Moje máma za mnou jednou přišla o přestávce do školy a řekla,že jdem kdoktorce.Že prej sem nemocná.Dokonce se i několikrát rozbrečela.Mě polil pot.Coooože??? ?Ale mami,já už budu jíst normálně,slibuju.?Zkoušela jsem to ale na nic.Musela jsem odejít ze školy.Doktorka mě zvážila-55kg.To jsem měřila už 178.Jo musim dodat,že jsem vyrostla tolik asi kvůli tomu,že jsem denně pila kolem 2 litrů odstředěnýho mlíka-vápník.Měla jsem přibrat 1-2 kila.Panejo,tooolik?Třásla jsem se hrůzou.Poslala mě za dietologem.Ten mi řek,že se žádnýho jo-jo efektu obávat nemusim.Tak jsem po dlouhý době začala jíst i corn flakes,nízkotučný sýry,a nízkotuč.sušenky vitalinea.Mňam.Začala jsem se stravovat zdravě.Přesto jsem zhubla další 1 kg.Naplňovalo mě to štěstím.Myslela jsem,že teď už můžu prakticky vše.Stejně jsem jedla nízkotučně. Pak začala mamča kupovat loupáky.Jednou jsem se neovládla a spořádala jich 5.Chtěla jsem se zabít.Tak jsem to teda zkusila vyzvracet.Na WC jsem to dělat nemohla a tak jsem tajně zvracela ve svém pokoji do nádob a pak to šla potichu vylejvat.Tak to bylo 3krát denně 7 dní v týdnu.Přejídat jsem se začala asi kvůli tomu,že jsem si enormně zvětšila žaludek.Jak jsem chodila na vážení,vypila jsem předtím 3 litry vody !za 5 minut.Takže těch54 bylo i s 3 litrama.Aby to prostě jen vypadalo na váze,že jsem přibrala a ne zhubla.Zbytečně jsem si roztáhla žaludek.Až teď si uvědomuju,že jsem musela být při těch 54 kilech fakt hubená a chci se na ně vrátit.Už od Vánoc,kdy jsem se moc přežírala,nezvracim.Denně žeru 4 čokoperníky,sušenky,tučný jídla.Nekontroluju se.Od tý doby jsem teď ZTLOUSTLA na 65 kilo.To je +11.kilo.Měřim už 180.3peky mi visí,už se do ničeho nevejdu a každej den si slibuju,že ten příští už nebudu nic jíst.Už si to slibuju přes měsíc,ale pak z hladu snim jabko a řeknu si,že jsem moc zhřešila a tak že to nemá cenu a odložim to na další den,a cpu se tedy dnes,protože dnes můžu,od zítřka už totiž nebudu jíst nic.A tohle si říkám každej den.O zdravým hubnutí 0,5kg týdně se zdravou stravou,nechci mluvit.Trvalo mi to tolik měsíců se dostat na 54 a já všechno teď podělám za takovou chviličku.Plavková sezóna se blíží a na ňáký zdravý hubnutí není čas.Ach jo chci mít zas anorexii a na jídlo a hl.sladkosti nemít chuť. P.S.K Vánocům jsem dostala magnetickej rotoped a dokázala jsem na něm cvičit až 6 hodin denně (i ve všedních).To jsem si na něj sedla třeba v 5 a skončila v 11.Byla to rutina.Teď ale co furt žeru,si říkám,že si to kolo ani nezasloužim.Možná bych netloustla dál,ale já si na něj bez prázdnýho žaludku=čistýho svědomí sednout nemůžu. Tak tohle bylo o mě.No coment.Ozvi se na renata.ahoj@seznam.cz

Ahoj človíčci. Je to zoufalý, hrozně zoufalý…ale musím to napsat sem, protože se stydím za všechno, co se mi stalo a moje okolí by to asi příliš nepřijalo. Každý mě má za hysterku, za holku, která všechno přehání, dramatizuje. No, vždycky jsem byla trošku moc citlivá, ale teď jsem pořád nahromadě. Dlouho jsem si nedokázala spojit svoje problémy s tím, že jsem vlastně pořád nemocná. Ale nevím, co se mnou vlastně je. Není to anorexie, není to bulímie…Jsem prostě nešťastná a řešení hledám podvědomě v jídle. Už od malička jsem byla baculatá. Pak jsem byla vyloženě tlustá, ale ve 12 letech jsem začala tancovat hip hop, hrát basketbal a taky…držet dietu. byla jsem poprvé opravdu štíhlá! Jenomže to netrvalo dlouho. Kila šla po skončení diety nahoru a čím víc, tím víc jsem se cpala s tím, že od zítra už nebudu NIC jíst, dokud nebudu hubená. Pak jsem přibrala hodně, ale neřešila jsem to. Měla jsem jiné zájmy než svou postavu. Tancovat jsem přestala, tak jsem hezkou postavu nepotřebovala. Pak jsem si ale řekla dost, když už jsem nedopnula poslední kalhoty a začala jsem cvičit. Dietu jsem ani moc nedržela, ale cvičila jsem. Za nějakou dobu jsem opravdu trochu zhubla a zpevnila si postavu. Začalo se mi to líbit.A tak jsem omezila jídlo večer. Potom jsem byla 3 týdny nemocná a bylo mi vážně zle. 3 kila zmizely a já byla v sedmém nebi. Nemyslela jsem na nic jiného, než na kalorie, na to, co budu a nebudu jíst a jak to utajím před rodinou… Za několik měsíců jsem zhubla o 21 kilo.To mi bylo 16. Měřila jsem 160 cm a vážila 44 kilo. Nezdá se to tak hrozný, ale moje tělo to snášelo hrozně. A moje duše ještě hůř. V té době jsem poznala kluka, který se tvářil, že mě miluje, ale měl sám dost starostí se sebou a mě chtěl jen jako útěchu po nevydařeným vztahu. Já jsem ale byla ještě dítě a spousta věcí mi nedošla. Když jsem se mu svěřila se svým problémem, lekl se a opustil mě. A svedl celou vinu na mě. Na MĚ!!! Bylo mi strašně, byla jsem sama a k mé anorexii přibylo i občasné přejedení se ze zoufalství, co bude dál. Nikdy jsem se nenaučila zvracet, i když jsem chtěla. A to mě deprimovalo ještě víc, protože jsem se nemohla „bránit“ jídlu a smutku…Kila se mi vracela a všichni si mysleli, že jsem se uzdravila. Dodnes si to všichni myslí. Ale já nejsem zdravá! Já nejsem šťastná! A teď jsem zamilovaná do kluka, který o mě nestojí. Tvrdí, že mě má rád jako kamarádku, ale …to je složitý. Když jsem mu řekla, že ho miluju, zbaběle od toho utekl. Horší je, že je v mé třídě a denně se vidíme. On stále chce svou bývalou přítelkyni, která je v té samé třídě, takže se musím dívat i na to, jak se snaží získat ji zpět. A já? Mám pocit, že se mi hroutí celý svět.Já jsem tomu klukovi věřila a hrozně bych mu chtěla znovu běřit, ale…teď mám před maturitou a snažím se myslet na učení. Je to složitá situace. Nebaví mě přetvařovat se, nebaví mě dělat, že se mě to netýká. A taky bych s ním chtěla mluvit a říct mu, kaj se cítím, jak mi svým chováním ublížil a jestli si stále říká můj kamarád, tak by mě měl vyslechnout! Jak už tu někdo napsal…já nechci přežívat, já chci ŽÍT!!!

Ahoj holky, je mi 25 a nemám „klasickou“ bulimii, „jen“ tu nezvracivou:-( Zní to líp, než poruchy příjmu potravy. Moje matka byla alkoholička a otec schizofrenik, takže došlo i na občasné urážky týkající se vzhledu. I když si logicky zdůvodním, že za to mohla nemoc a nebylo to míněno „osobně“, začala jsem si to připouštět a víc jíst. Až jsem dospěla k „pěkně“ zaoblené postavě:-(. X-krát jsem zkušela s ní něco dělat, ale jediné, co mi zabíralo je jíst jen dopoledne. Zhubla jsem na 62 kg při výšce 168 cm a bylo to úžasné. Sice jsem skoro nejedla, ale všichni si i doma všimli, jak je to úžasné. Když jsem začala brát antikoncepci, začala jsem přibírat a v důledku toho i víc jíst a od té doby se v tom motám:-( Rozhodně nejsem ten případ, kde by BMI říkalo – stop, ani deko dolů, klidně bych mohla shodit 15 kilo a bylo by to v pohodě. Jenže nemám pevnou vůli, jak mi říkají doma. Pořád mám na talíři, kdo si mě vezme, když nebudu dokonalá, štíhlá atd. (o mé povaze nemluvě;-)), takže mě tyto dobře míněné rady vždycky vyhodí z rovnováhy a říkám si: když už, tak už. Přejím se a přemýšlím o tom, že bych měla jít zvracet. Někdy dojdu i na záchod, ale nějak nejsem na zvracení uzpůsobená… Je mi špatně a v tom se trochu ráchám – dobře ti tak, jako bys to nevěděla atd. Pak začnu žít zdravě – snídat, svačit, obědvat… cvičit. A postupně najedu i na večeře…Jenže jakmile si dám ke snídani koláč nebo jednou vynechám cvičení, mám pocit, že už to nemá cenu, že začnu někdy jindy … Dokonce jsem si už koupila i knížku dr. Krcha, ale nejsem schopná pochopit, že když budu jíst 6x denně (3 krajíce chleba s něčím k večeři), budu mít „normální“ váhu a neztloustnu ještě víc… Jakmile sním dva průsvitné krajíčky, mám pocit, že dva tři další už nehrají roli. A samozřejmě musím dojíst tu čokoládu, aby mě nelákala, až budu žít zdravě:-( Ráda bych řekla, že alespon v práci to zvládám, ale není to tak. I u normální snídaně slyším neustále připomínky – co máš, kolik toho máš a to já bych nemohla, protože bych přibrala atd. Chci to zkusit ode dneška znovu, tak mi držte palce:-)))

Ahojky, dnes jsem objevil tyto stránky a po přečtení Vašich dopisů (hlavně od Iva) bych vám chtěl povědět svůj příběh. Před 14 dny se se mnou z ničeho nic rozešla holka, kterou jsem bezmezně miloval. Byla to pro mě obrovská rána a nechápal jsem proč. Byli jsme spolu 5 a půl roku, půl roku jsme spolu bydleli u a plánovali společnou budoucnost. Nechápal jsem proč to udělala, nikdy jsem na ní nebyl zlý a udělal jsem pro ní vše co jsem jí viděl na očích. Jediné co mi řekla je že není štastná a má osobní problémy. Nejdříve jsem v tom hledal něco jiného, ale ted mi to pomalu začíná docházet. Nikdy nemohla být štastná, měla bulimii. Sama mi řekla před půl rokem, že má problémy s jídlem a že občas zvrací. Chtěl jsem jí pomoct, ale nechtěla se o tom bavit. Myslel jsem si že tím že se ke mě přestěhovala bude všechno v pořádku a že to nějak zvládneme. Ted už vím co znamenaly její deprese, časté změny nálad atd…(koupil jsem si knihu o Bulimii), ani v nejmenším jsem netušil jak hrozné musí být žít s touto nemocí. Od jejího bratra jsem se dozvěděl že bulimii má už 4,5 roku a její rodina to ví, já to nevěděl a ted už vím že jsem to podcenil. Mrzí mě že jsem nic neudělal, čekala že jí pomůžu a já jsem jí zklamal. Vyčítám si že jsem na to nepřišel dřív a nikdy si neodpustim, že sem jí v tom nechal samotnou. Je pro mě ten nejdůležitější člověk na světě a miluju jí tak jako nikoho jinýho. Vám všem přeji aby jste se co nejdřív dostali ze svých problémů.Vždy se najde někdo kdo Vás rád vyslechne a pomůže Vám.