Archive for category: Můj příběh

ahojky, chci poděkovat, už několikrát jsem sem psala, tehdy i když nervičkama někdě… stále v pohodě. Dnes… nervičky se klidní a tělo nechce poslouchat! Tím, že jsem napsala na tuto stránku jsem poznala pár suprových lidiček. Zejména chci poděkovat RObertovi K. který se mi snaží pomoct. asi mi nikdo nepomůže, protože já sama v podstatě nechci. ne, chci, ale nejde to. mám pocit jakoby… stojím na břehu vody. kolem stéká po kamenech průzračná voda, tak ladně se ten vodopád snáší! Na nebi se to hemží ptactvem a po trávě se ženou skupinky pracovitých mravenečků. Krásná představa, snad takový byl můj život (obrazně řečeno) dřív. dnes? Otevírám oči. ale už nestojím na břehu. stojím na vysokém srázu, z nějž se nezadržitelnou rychlostí derou proudy vody. Kameny se mi postupně zařezávají do nouhou. Bolí to. Ptáci kteřá kroužili kolem slunce padají mrtvi k zemi. a těm mravenečkům bych tak ráda řekla, ať zpomalí. Já taky celý život spěchám, a k čemu. Ti ptáci, to jsou mí přátelé. Pomalu se vytrácí. a vodopád?…. vy víte o čem mluvím… papa

Ahojky Lidičky,nevím,čím to je,že jsem se až po velmi dlouhé době rozhodla otevřít svůj ,,starý“ příběh,a tak vás seznámit s problémy,z kterých jsem se nedokázala vyhrabat! Začalo to už od dětství.Miminko jsem byla malinká kulička,což se se mnou táhlo až do puberty!Naše rodina si jídla váží a je to pro ně slast,kterou si dopřávají ve chvílích a pocitech stresu a radosti,tím se snaží ukojit své problémy či zdary.Tak to od dětství přenášeli i na nás-děti.Nevzpouzela jsem se,ba naopak-vypěstovala jsem si závislost na jídle,ale…Všeho moc škodí a mně učinilo nejvíce škody na mém těle.Před čtyřmi roky jsem se rozhodla zkusit držet dietu.Byla to má první zkušenost s omezením jídla,ale musím říct,že nebyla zkušeností poslední!Vytvořila jsem si svůj plán jídla a sportovních aktivit,které jsem se snažila dodržovat a plnit.Šlo to těžce,začátek se neobešel bez malinkatých zhřešení,ale to s odstupem času zmizelo.Ráno malá hrst corn flakes,za dvě hodiny rajče,poté suché špagety,za dvě hodiny banán a naposledy v 17.hod. jablko.Tak jsem to vydržela něco málo přes měsíc a 6.kilo bylo pryč.Hodně jsem sportovala,přesněji řečeno do vyčerpání všech mých sil!Jako první si mé změny vzhledu všimli rodiče,kteří se o mně začali bát…Pokusili se mi pomáhat,ale váha 46 kg nešla nahoru,a to i přesto,že jsem se i o půlnoci cpala vším možným.Ale nic!Vynechávala mi menstruace,žluté zabarvení kůže,stále zima,padání vlasů…Byla jsem rozpolcená osoba-jedna polovina byla šťastná,že začala být obdiována,ale druhá polovina tiše záviděla každičké sousto potravy,kterou si každý okolo mě dopřával,byla jsem psychicky na dně.Měla jsem hubenou postavu,ale já sama jsem si tak stále nepřipadala!S postupem času jsem začala sama jíst.Uklidňovali mě druzí lidé,kteří mi stále chválili mou postavu.Jejich lichocení mi dopomohlo k tomu,abych se příliš nevěnovala každodennímu vážení a ručička váhy se začala pohybovat směrem doprava-56 kg.Cože,to má být má váha???!Styděla jsem se za sebe,nenáviděla jsem se,ale jídlo jsem si nedokázala odpustit a začala to řešit přejídáním a následně vyvrácením.S anorexií jsem skoncovala,ale s bulimií jsem si začala před čtyřmi roky a nemohu dnes říci,že jsem na ni zapomněla-je všude se mnou,ale-trpím za ni!Bolesti břicha,nadýmání…Auuu!Přichází léto,mám 58kg – 160 cm.Chci dosáhnout toho,abych měla svých 50kg.Vím,že se poslední dobou říká,že míry nejsou to nejdůležitější,ale pro mě bohužel ano.Vím,že když omezím jídlo a zhubnu,tak budu život opravdu žít.Já chci žít,nechci přežívat!Chtěla bych,musím a já chci!Nemohu se rozloučit větou typu-Holky,neblbněte,nobody´s perfect=nikdo není dokonalý!Nemohu,protože na to nemám oprávnění,zatím ne!Budu ráda,když se mi kterákoliv z vás ozve a svěří se mi se svými problémy,a zároveň se pokusí vyslechnout ty mé,předem děkuji! mahtob@centrum.cz

Moje story To,že jsem tlustá jsem měla v paměti už od dětství.Nosila jsem vždycky kolem pasu mikiny,aby nebylo vidět můj hnusnej tlustej špekatej zadek a široký stehna.Vzít si na sebe mikinu do pasu pro mě neexistovalo,bylo mi ze mě špatně.Diety jsem nikdy nedržela,až jednou jsem si v časopise Dívka přečetla zajímavou internetovou adresu www.vitalital.cz ?mělo se to zaměřovat na zdraví,být fit,kosmetiku a tak.Tak jsem si tam zajela a udělala si bilanci svého jídelníčku a BMI.Bylo to v normálu něco kolem 20(BMI).Výška 172 a váha 68.No hnus.Bohužel jsem na normál (o štíhlosti nemluvě) nevypadala.Mám lehký kosti,a hodně špeku.Tak to vše začalo v dubnu 2003. Moc si na to nevzpomínám-vůbec jsem o tom nijak moc nepřemýšlela.Nikdy bych nevěřila,že se mi podaří zhubnout byť jen kilo.Každý den jsem 1/2 hoďky běhala.V encyklopedii jsem si našla nutriční údaje potravin-kalorie,?pro mě ale byly hlavní tuky.Třeba u jahod bylo napsáno,že maj na 100g 1g tuku,tak jsem je nejedla.To jsem anorexii ani neměla.Prostě jsem to vyřadila.Vyloučila jsem i veškerý maso,sladkosti,a tak.No vlastně vyřadila jsem to až o prázdninách,kdy jsem nechodila na obědy do školní jídelny.Před prázdninama jsem tedy (i s tim,že jsem chodila na obědy) shodila asi 5 kilo.Asi to bylo tou půl hodinou běhu denně a 3 krát týdně aerobic.Nad kaloriemi jsem vůbec neuvažovala.Jenom jsem si přečetla,že za 1 hodinu běhu spálím 700kcal.Počítala jsem tedy co spálím,ne to co sním. O prázdninách jsem nejedla nic víc než nízkotučné potraviny.To co mělo na 100g více jak 1g tuku bylo tabu.Cítila jsem se moc fajn.Odlehčeně.Na ídlo jsem myslela málokdy.Vůbec jsem nepočítala kolik toho sním.Třeba jsem si smíchala tvaroh s vitalineou (lahůdka).Byl to fajn dezert a jedla jsem to 3 krát denně,pak každý den cca 4 kilový meloun.Najedla jsem se ho vždy až k prasknutí.Byly moc dobrý a hlavně levný.Pak jsem si pochutnávala kdykoli na sucharech Raciol.Jen na těch z pšenice-ty měly na rozdíl od rýžových,které měly 0,2g tuku,jen 0,1g tuku.Ovoce jsem jedla dle libosti.Tak se stalo,že na začátku školního roku jsem vážila 58kg.Jenže jsem byla furt moc tlustá. Byla jsem ale strašně ráda,že si můžu dovolit i mikiny do pasu,přiléhavější trička,?Holky mi říkaly,že jsem zhubla, ale byla jsem přece ještě tak tlustá. Ani nevim jak to přešlo až do tohohle stadia,ale jedla jsem denně 1/2 polévky (někdy 1/4) ze sáčku-FIT polévky.Pak už jenom ovoce-jablka,mandarinky,?Neřešila jsem to.Stačilo mi to.Svý běhání jsem dotáhla na hodinu a půl,pak na 2.Na obědy jsem už nechodila. Jo ještě důležitá součást mé story:Moje nej kámoška začala v dubnu taky s dietou,ale tajně.Změnila se.Byla s ní děsná nuda.Nikdy jsme už nemluvily o ničem jiným než o škole.Na konci roku vypadala jak pravá anorektička a jak jsem se v červenci dozvěděla,tak i byla.To už byla měsíc v nemocnici (ani mi to neřekla) dověděla jsem se to až tehdy,co mi zavolala její ségra ať jí vrátím pučený knížky).Byla tam až do prosince 2003 a můžu říct,že mi nechyběla.Pak se ale vrátila a pro mě začalo peklo:furt měla kecy,že jsem moc hubená a další hovadiny.Strašně jí vadilo,že už nebude moct hubnout,protože ji rodiče hlídaj.Je vychrtlá doteď,ale příjde si strašně tlustá. Tehdy jsem už chodila na vážení.To byl šok:Moje máma za mnou jednou přišla o přestávce do školy a řekla,že jdem kdoktorce.Že prej sem nemocná.Dokonce se i několikrát rozbrečela.Mě polil pot.Coooože??? ?Ale mami,já už budu jíst normálně,slibuju.?Zkoušela jsem to ale na nic.Musela jsem odejít ze školy.Doktorka mě zvážila-55kg.To jsem měřila už 178.Jo musim dodat,že jsem vyrostla tolik asi kvůli tomu,že jsem denně pila kolem 2 litrů odstředěnýho mlíka-vápník.Měla jsem přibrat 1-2 kila.Panejo,tooolik?Třásla jsem se hrůzou.Poslala mě za dietologem.Ten mi řek,že se žádnýho jo-jo efektu obávat nemusim.Tak jsem po dlouhý době začala jíst i corn flakes,nízkotučný sýry,a nízkotuč.sušenky vitalinea.Mňam.Začala jsem se stravovat zdravě.Přesto jsem zhubla další 1 kg.Naplňovalo mě to štěstím.Myslela jsem,že teď už můžu prakticky vše.Stejně jsem jedla nízkotučně. Pak začala mamča kupovat loupáky.Jednou jsem se neovládla a spořádala jich 5.Chtěla jsem se zabít.Tak jsem to teda zkusila vyzvracet.Na WC jsem to dělat nemohla a tak jsem tajně zvracela ve svém pokoji do nádob a pak to šla potichu vylejvat.Tak to bylo 3krát denně 7 dní v týdnu.Přejídat jsem se začala asi kvůli tomu,že jsem si enormně zvětšila žaludek.Jak jsem chodila na vážení,vypila jsem předtím 3 litry vody !za 5 minut.Takže těch54 bylo i s 3 litrama.Aby to prostě jen vypadalo na váze,že jsem přibrala a ne zhubla.Zbytečně jsem si roztáhla žaludek.Až teď si uvědomuju,že jsem musela být při těch 54 kilech fakt hubená a chci se na ně vrátit.Už od Vánoc,kdy jsem se moc přežírala,nezvracim.Denně žeru 4 čokoperníky,sušenky,tučný jídla.Nekontroluju se.Od tý doby jsem teď ZTLOUSTLA na 65 kilo.To je +11.kilo.Měřim už 180.3peky mi visí,už se do ničeho nevejdu a každej den si slibuju,že ten příští už nebudu nic jíst.Už si to slibuju přes měsíc,ale pak z hladu snim jabko a řeknu si,že jsem moc zhřešila a tak že to nemá cenu a odložim to na další den,a cpu se tedy dnes,protože dnes můžu,od zítřka už totiž nebudu jíst nic.A tohle si říkám každej den.O zdravým hubnutí 0,5kg týdně se zdravou stravou,nechci mluvit.Trvalo mi to tolik měsíců se dostat na 54 a já všechno teď podělám za takovou chviličku.Plavková sezóna se blíží a na ňáký zdravý hubnutí není čas.Ach jo chci mít zas anorexii a na jídlo a hl.sladkosti nemít chuť. P.S.K Vánocům jsem dostala magnetickej rotoped a dokázala jsem na něm cvičit až 6 hodin denně (i ve všedních).To jsem si na něj sedla třeba v 5 a skončila v 11.Byla to rutina.Teď ale co furt žeru,si říkám,že si to kolo ani nezasloužim.Možná bych netloustla dál,ale já si na něj bez prázdnýho žaludku=čistýho svědomí sednout nemůžu. Tak tohle bylo o mě.No coment.Ozvi se na renata.ahoj@seznam.cz

Ahoj človíčci. Je to zoufalý, hrozně zoufalý…ale musím to napsat sem, protože se stydím za všechno, co se mi stalo a moje okolí by to asi příliš nepřijalo. Každý mě má za hysterku, za holku, která všechno přehání, dramatizuje. No, vždycky jsem byla trošku moc citlivá, ale teď jsem pořád nahromadě. Dlouho jsem si nedokázala spojit svoje problémy s tím, že jsem vlastně pořád nemocná. Ale nevím, co se mnou vlastně je. Není to anorexie, není to bulímie…Jsem prostě nešťastná a řešení hledám podvědomě v jídle. Už od malička jsem byla baculatá. Pak jsem byla vyloženě tlustá, ale ve 12 letech jsem začala tancovat hip hop, hrát basketbal a taky…držet dietu. byla jsem poprvé opravdu štíhlá! Jenomže to netrvalo dlouho. Kila šla po skončení diety nahoru a čím víc, tím víc jsem se cpala s tím, že od zítra už nebudu NIC jíst, dokud nebudu hubená. Pak jsem přibrala hodně, ale neřešila jsem to. Měla jsem jiné zájmy než svou postavu. Tancovat jsem přestala, tak jsem hezkou postavu nepotřebovala. Pak jsem si ale řekla dost, když už jsem nedopnula poslední kalhoty a začala jsem cvičit. Dietu jsem ani moc nedržela, ale cvičila jsem. Za nějakou dobu jsem opravdu trochu zhubla a zpevnila si postavu. Začalo se mi to líbit.A tak jsem omezila jídlo večer. Potom jsem byla 3 týdny nemocná a bylo mi vážně zle. 3 kila zmizely a já byla v sedmém nebi. Nemyslela jsem na nic jiného, než na kalorie, na to, co budu a nebudu jíst a jak to utajím před rodinou… Za několik měsíců jsem zhubla o 21 kilo.To mi bylo 16. Měřila jsem 160 cm a vážila 44 kilo. Nezdá se to tak hrozný, ale moje tělo to snášelo hrozně. A moje duše ještě hůř. V té době jsem poznala kluka, který se tvářil, že mě miluje, ale měl sám dost starostí se sebou a mě chtěl jen jako útěchu po nevydařeným vztahu. Já jsem ale byla ještě dítě a spousta věcí mi nedošla. Když jsem se mu svěřila se svým problémem, lekl se a opustil mě. A svedl celou vinu na mě. Na MĚ!!! Bylo mi strašně, byla jsem sama a k mé anorexii přibylo i občasné přejedení se ze zoufalství, co bude dál. Nikdy jsem se nenaučila zvracet, i když jsem chtěla. A to mě deprimovalo ještě víc, protože jsem se nemohla „bránit“ jídlu a smutku…Kila se mi vracela a všichni si mysleli, že jsem se uzdravila. Dodnes si to všichni myslí. Ale já nejsem zdravá! Já nejsem šťastná! A teď jsem zamilovaná do kluka, který o mě nestojí. Tvrdí, že mě má rád jako kamarádku, ale …to je složitý. Když jsem mu řekla, že ho miluju, zbaběle od toho utekl. Horší je, že je v mé třídě a denně se vidíme. On stále chce svou bývalou přítelkyni, která je v té samé třídě, takže se musím dívat i na to, jak se snaží získat ji zpět. A já? Mám pocit, že se mi hroutí celý svět.Já jsem tomu klukovi věřila a hrozně bych mu chtěla znovu běřit, ale…teď mám před maturitou a snažím se myslet na učení. Je to složitá situace. Nebaví mě přetvařovat se, nebaví mě dělat, že se mě to netýká. A taky bych s ním chtěla mluvit a říct mu, kaj se cítím, jak mi svým chováním ublížil a jestli si stále říká můj kamarád, tak by mě měl vyslechnout! Jak už tu někdo napsal…já nechci přežívat, já chci ŽÍT!!!