It open all my scars

Ahojte Vlastne ani neviem preco pisem. V poslednom case mam asi obdobie volania o pomoc. Neviem, aky to bude mat zmysel, ale ak chcete, citajte. Pred nejakym casom som zazila par nepeknych veci a dost stresujucich. No, zvladla som to vsetko pomerne dobre a hlavne len naoko. Realita je ina. Uz druhy rok mavam bulimicke zachvaty, trochu anorexia a tak podobne. Ved to vsetky pozname. Skusala som psychologa, ale ten sa na mna vykaslal. Proste mu za tu namahu nestojim. Objavila som vela sposobov, ako si naozaj ublizit. Nejest, jest privela, jest a vracat, pit, pit a vracat. Ale zda sa, ze je to malo. Zacala som robit aj ine veci. Nicenie si povesti, striedanie chlapov(z nejakeho zvlastneho dvovodu ma miluju a pripadam im sexy),lamat im srdcia, zradzat priatelov. Ale to je vsetko malo. Prisli spendliky, ihli, noze. Lieky, trava. Vsetko je na nic. Som voci tomu bezmocna. Nechcem byt na tomto svete, ale nechcem sklamat rodicov. Kazdy si mysli, ze vziat si zivot je sebecke. Ale mne to pripada ako zachrana. Ako sa mam vyrovnat so svetom, ked mu nerozumiem? Ked uz nikomu na nikom nezalezi? Ked ludia maju privela svojich problemov na to, aby sa zaoberali niekym inym? Nedokazem si poradit. Preco zijete vy? Preco sa menite? Preco rano vstanete a idete do prace? Nerozumiem tomu. Vy ano?

Je to čím dál tím horší

Začalo to tak ve čtrnácti před čtyřmi lety.Jednoho dne jsem se zvážila a měla jsem 53 kg na 160 cm.Zhrozila jsem se, a tak jsem omezila sladkosti a brzy jsem zhubla na 50 kg.Chtěla jsem být ale ještě hubenější, proto jsem omezila jídlo ještě víc.A vida.Zabralo to.Jenže pak se stalo,že jsem toho prostě snědla víc.Měla jsem hrozné výčitky, ale přesto jsem si řekla,že už to nemá cenu, že od zítřka budu držet hladovku, a tak jsem se poprvé přežrala.Skutečně jsem pak téměř 14 dní nic nejedla a zhubla jsem na 42 kg.Jenže dlouho se to nedalo vydržet a tak jsem se střídavě přejídala a držela hladovky.Než jsem nastoupila na střední, měla jsem 48 kg.Tam to moje střídání žravosti s nejedením pokračovalo a také jsem si začala kupovat projímadla.Jenže jsem nehubla a pokud se mi to podařilo,tak jsem to zase rychle nabrala zpět.Začala jsem být depresivní, přestala jsem komunikovat s lidmi(tak je tomu do teď), nechodila jsem ven.Měla jsem strach chodit do školy, protože jsem měla a vlastně i stále mám pocit, jak na mě všichni hledí a říkají jak jsem tlustá.Sebevědomí na nule.Nakonec jsem se pokusila o sebevraždu.Dnes lituju toho,že nejsem mrtvá.Tím pokusem se věci trochu rozhýbaly, nicméně nikoho nenapadlo,že by za vším mohly být problémy s jídlem,jelikož moje váha dost skáče,ale nemám podváhu.Teď na tom nejsem o nic líp, spíš zase znovu upadám do deprese,pořád toužím po váze 40 kg a když mám sílu,tak se jí snažím dosáhnout a nejím.Celkově jsem na tom psychicky strašně špatně.Nemám téměř žádné kamarády,protože nikam nechodím.Stydím se za sebe a mám strach z lidí.Mám pocit naprostýho selhání, že jsem zklamala sama sebe,své nejbližší a nemám ani žádný výhled do budoucnosti,jelikož si nedokážu představit, že by člověk jako já (nevyrovnaný,depresivní,úzkostný a fobický)mohl někdy uspět a vést normální život).

NEMÁM ANOREXII!!! tag co mi je ?!

Ahojky holky x). Asi blbá otázka jak se máte… ? já jsem tady jenom proto, že mě sem dokopala moje kamarádka. Měla we škole přednášku o tomhle wšem a na férku mi řekla, že pochopila, že jsem w tom až po uši.. já jí newěřím! aé jsem tu, abych jí udělala radost.. já newím, aé přijde mi to jako strašná krawina, abych byla anorektička.. jo, líbí se mi to, aé nejsu nějak wyhublá… prostě je to tag, že přibližně od 13 let jsem začala hubnout, měla jsem 85kg we 13 letech, bylo to strašný a proto jsem s tím začala něco dělat… nějdříw tábor..pohyb..we 14 letech jsem začala zwracet..dostala jsem se do nemocnice, aé jelikož jsem jim odmítla říct, co se se mnou děje, na rewers mě poslali domů. už jsem se tam nidky neukázala…naši mě tam nedostali. na chwilku jsem s tím nějak přestala… chodila jsem s jedním klukem… láska až za hrob, byla jsem do něj totálně hotowá…on si nepřál ,abych hubla, aé já se sama sobě nelíbila… wydržela jsem za den nesníst nic, bo řeba jablko… za měsíc mi bude 16 let… plawu w otázce jídlo 2roky… ráno se wzbudím a říkám si, že snídat nebudu, sedím we škole , jím jablko a zjistím, že nemám hlad… su na obědě, koukám na to a řeknu si, nemám hlad… powrtám se w tom a odnesu to… přijedu domu, dám si müsli s mlékem a už se do mě nic newejde… jchodím ještě na breakdance… ono když tohle člowěk dělá dejmě tomu w kuse 3 měsíce, jako já teď…tag je to haluz… su unawená jako prase… x( mám měkké kosti, omdlíwám, točí se mi hlawa, mám nadýmání… jem i často špatně… x( teď tu sedím mám wedle sebe oběd, který tu wedle mě leží už 4 hodiny a já se ho ani nedotkla… nemyslím si, že su nemocná, já jen prostě nemám HLAD !!! Hnusí se mi wšechno jako maso, čokoláda, sušenky, bílé pečiwo a tag dále… jen zdrawá wýžiwa x) ednou bych chtěla být moc hubená a snad by se to dalo do léta zwládnout x) chtěla bych wážit tag 55kg x) měřím 173cm a nyní wážím 62kg. mám welké pozadí po mamce, aé prostě ho nechci ! míry mám 85-68-98 … aé nejwíc se mi líbí, jak mám widět žebra x) upa brutálně… pak taky miluju ,jak kouká pánew třeba z gatí a fajn je, dyž se předkloním amám widět páteř x) já jsem asi magor, aé nejsu nemocná… nejsem anorektička ! Já newím, co mám dělat…nechce se mi s tím přestat!!!! Aé jak to mám zamaskowat ? poraďte prosím !!!

MŮJ BOJ Z ANOREXIÍ

Můj příběh začal tím,že jsem se v 18 letech rozhodla zhubnout.Vážila jsem tehdy 120kg měřila 178cm,tlustoška.Pod lékařským dozorem ,ale i bezva nehladovějící dietou jsem zhubla na 80 kg za 4 měsíce.Lékař mi zkontroloval můj zdravotní stav,naučil mě jak se pomalu vrátit k normální stravě abych neměla jojo efekt.Supr dařilo se.Vdala jsemse porodila prvního syna zůstala na váze 80 kg,pak jsem po roce otěhotněla podruhé a nastalten osudný zlom.Panický strach,že naberu zpět na 120 kg,jedla jsem vše zdravé aby děcko ve mě se dobře vyvíjelo ale již jsem v ěhotenství já soně zhubla v nohou.Přibrala jsem sice 9 kg ,ale syn měl 4,40 takže jsem po porodu měla již váhu 77kg.Dlouho jsem jej kojila,témě rok tudíž jsem zůstávala na pestré stravě ale ne přibírající.Potom jsem začala jíst stále mín a mín a radovala se z každého kila dolů.Ne nemohu napsat,že by mi jídli bylo odporné,nebo neměla chut,ale pohled na fotku kde mám 120 kg mě dostal,že jsem jídoo dsrtčila.Jedla jsem denně ale tak minimální porce,že jsem se dostala až k váze 46 kg.Tehdy bych to o osobě nenapsala,ale vychrtlá,katechická,s vypadávajícími vlasy,bez menstruace.Ovšem můj mozek byl silnější,zrcadlomi říkalo jsi tlustá nejez,docházela jsem na psychiatrii a články o zemřelé ženě na anorexii jsem nebrala vážně.Pak jsem ale podvou letech se rozhodla,že tedy nastopím ustavní léčbu ovšem s tím jak všechny přelstím i v nemocnici.Podařilo se a po4 měs.léčbě mě propustili domů se tejnou váhou s tím že umírám nebo skončím na vozíku.Ovšem tato zkutečnost ta už mě dostala obzvlášt když jsem si došla do školky pro mé synky,ti pro mě byli vším.A tak jsem se rozhodla začít bojovat.Bohužel ale velkýubytek váhy na mě zanechal zdracvotní potíže.Ano díky anorexii,jsem v invalidním důchodu,nyní je mi 47 let z Anorerie jsem sice vyléčena,ale následky nesud odnes.Odcházejí mi orgány,tudíž podstupuji mnoho operací abych vůbec žila.Ano žiji ale jak ,unavená vyčerpaná,kluci jsou velcí,manžl se se mnou rozvedl,nakonec jse sama kluci již ají své domovy,štastná alespon za život v bolestech,které jsou důsledkem anorexie,na životním minimu,díky inv.důchodu.,bojíc se jak dlouhototo vydržím,Ačkoliv jsem 10 kilo nabrala,tělo už se nesrovná s tak velkou újmou,prosím všechny,kteří mají sklon k hubnutí,nedělějjte to vím o čem píši a co prožívám,nepřeji to nikomu,pokud vás přepadne touha hubnout přečtěte si můj příspěpevěk třeba 100 krát aby vás to odrdilo popřípadně se na mě * * * P.S. Administrátor: Nezveřejňujeme emailové adresy, k případnému kontaktu můžete využít diskusi, díky za pochopení.

Je to jako bludny kruh…

Ahoj… Vlastne ani nevim, kde mam zacit. Jeste pred rokem jsem pri sve vysce 161 mela 43 kilo. Nehubla jsem, ale proste jsem takto vypadala bez jakekoli namahy. Jedla jsem normalne. Ale pak jsem zacala brat hormonalni antikoncepci, protoze jsem nemela temer vubec menstruaci. Kdyz jsem ji zacala brat, pribrala jsem a menstruace se upravila. Jenomze ted uz mam 50 kilo, vidim se jako velryba. Jim mene nez predtim, cvicim, ale proste kila nejdou dolu, prala bych si mit zase svych 45 nebo 43 kilo. Zkousela jsem vsechno. Ja vim, neni to ani anorexie ani bulimie, problem je v me hlave. Ale ja nesnasim sve telo. Uz nevim, co mam delat. Cely den myslim na to, abych nesnedla moc jidla. Zkousela jsem prestat jist. Prisla na to mamka a ted me dost hlida. Kdyz uz neco jim, mam hruzu, ze ze me bude uplny tak. Proste cvicim, jim mene, ale nenavidim se za to, ze vubec jim, zase ale vim, ze se nechci dostat do pekla jmenem mentalni anorexie nebo bulimie. Vlastne asi ani necekam, ze mi nekdo poradi… Jen jsem to ze sebe potrebovala vypsat. Proste se v tom porad motam, abych nepribrala, ale shodila alespon 5 kilo, snazim se, nedari se a nenavidim se za to…

Nechci aby mě ta bestie dostala:-(((

Vždycky jsem byla štíhlá holka, která žádné jídlo neřešila a jedla jak chtěla. Při 158cm a váze50kg, jsem si myslela, že je vše v pořádku a já jsem hezká. Všem jsem se líbila a u kluků jsem byla zájmem. Když jsem začala chodit do 8. třídy, tak mi jen tak babička řekla, že jsem oplácaná. Vzala jsem si to hodně k srdci a řekla, že s tím musím něco udělat. Nechtěla jsem držet žádně diety, tak jsem jenom začala jíst zdravě, víc sportovat, vynechala jsem sladký a moc tučný jídla, jedla víc ovoce a zeleniny, nepila sladký nápoje a jedla do 18.hodiny. Zprvu idealní stravování a máma mě obdivovala, že to vydržím. Rok uběhl jak voda a já měla na začátku 9. třídy při 163cm, 40kg. Lezli mi kosti, všichni se o mě bali. Doktoři se vždycky zděsili, když uviděli moji váhu. Já na to nebrala ohled a dělala si co chci pořád dál. Mámě však došla trpělivost a řekla, že jestli do vánoc nepřiberu 5kg, tak mi zakáže lyžovat. Lyžování je moje největší vášěn, a tak jsem slíbila, že se o to pokusím. Jím pořád stejně, hodinu denně cvičím a nepřejídám se, jím 5krát denně a zdravě. Ted mám 42,5kg a jsem se sebou spokojená. Vím, že to není ideální a musím ještě přibrat. Snažím se a nenechám si úplně zkazit život. Jestli máte nějakou radu jak mi pomoct, budu jen ráda. VŠEM DRŽÍM PALEČKY, ABY SE JIM TAKY PODAŘILO VYHRÁT NAD ANOREXII.

Bojím se, že to začne znovu….

Bojím se, že to začne znovu, že se vrátím do toho stejného kolotoče, ale něco ve říká, že to nesmím, nemůžu jim přidělávat zas ty stejné starosti…. Ale vše od začátku. Vše to začalo když jsem skončila 8. třídu o prázdinách. Jela jsem s babičkou na prázdniny a tam jsem si dopřávala langoše, zmrzliny, kofolu atd. přitom jsem byla vždycky štíhlá, měla jsem 48kg na 160cm a postavu jsem neřešila, až do tý osudný chvíle:( Když jsme měli rodinnou sešlost, tak mi babička naznačila, že mám velkej zadek, já vím říkáte si, jen kvůli tomu? ale mě se to hrozně dotklo, možná až moc! Začlam jsem jíst pravidelně 5krát denně, zdravou stravu a víc jsem cvičila. Nejdřív jsem sklouzla na 46kg říkala jsem si, ,,seš dobrá, ale ještě…:(“ Pak moje váha sklouzla na 45…42…40kg no a pak se kolem toho začalo moc dít. Máma mi nejdřív domlouvala, ale já jsem si to BOHUŽEL nevzala k srdci. Pořád jsem hubla, až mě máma jednoho dne zvážila (koupila kvůli tomu i digitální váhu) a měla jsem tušit co se stane:(! Řekla mi, že pokud se mi váha nezvedne, tak mě vezme k psychiatrovi. Už to slovo psychiatr mne zděsilo, tak jsem se rozhodla, že stím musím udělat konec, ne kvůli mé pověsti, ale kvůli mé mámě. Když jsem viděla, jak se kvůli mé postavě trápí, nemohla jsem se na to už koukat! Máma mi našla právě z této stránky různé typy jídelníčků a začla jsem… Zvýšila jsem moje porce, po obědě dezert a dopřávala jsem si někdy nějakou tu sladkost (dřív jsem nic takového neměla!) Teď je má váha na 44,4 a vede se mi postupně váhu zvyšovat, ale bojím se, že to začne znovu…. Pokusím se to znova neodstartovat a budu si víc věřit. Doufám, že mi budete věřit a doufat, že tu vnitřní opotvoru jednou a provždy porazím.

mládí v hajzlu (doslova)

rozhodla jsem se taky přispět svým příběhem… není nijak tragický oproti osudům, které můžu vidět všude kolem mě, ale je to můj život a mám pocit, že hodně zpackaný…:( začalo to v mých 14-ti letech, kdy jsem si řekla, že už dál přibírat nechci. nedošlo mi, že právě to k dospívání patří. prostě jsem nechtěla být tlustá jako celá moje rodina. mívala jsem 160 cm a 45 kg… do té doby relativně spokojená, ale jakmile váha začínala jít k 50… prostě tragédie. začala jsem víc myslet na to,co jím, jestli dostatečně cvičím… a skončilo to tak, že momentálně- v 19-ti letech nemyslím na nic jinýho. padají mi vlasy, lámou se mi nehty, zuby se tak nějak začínají pomalu ale jistě drolit… a menstruaci nemám už asi půl roku vůbec… prošla jsem obdobím, kdy jsem vyrostla a zároveň zhubla na 42 kg při výšce 164… a také obdobím, kdy jsem se nenáviděla ještě o něco víc, jestli to jde… přejídala jsem se a zvracela… váha šla až na šílených 52 kilo… strávila jsem hodiny s hlavou nad záchodovou mísou, abych dostala všechno ven… moje mládí se opravdu doslova ztrácelo v hajzlu…. je to pořád dokola… nic jinýho v mým životě mi nezabírá tolik času a energie… nic jinýho mi nedává takový pocit smyslu a cíle, kterého musím dosáhnout… neumím uvažovat normálně… neumím jíst normálně… všechno táhnu do extrému… a přitom si doopravdy přeju vědět, jaký to je- být zdravá, mladá a aspokojená 19-ti letá holka. ale jak na to? a najde se něco, co zaplní místo, na kterém je teď ppp…?

Proste muj pribeh…

Ahoj vsichni, nahodou jsem se pred casem dostala na tyhle stranky…no nahodou-hledala jsem neco o hubnuti!A narazila na odkaz sem!Hnedka ten vecer jsem se zacetla do pribehu a byla na pocitaci pres 6hodin! Tak neco malo o me- 21let, ted mam asi 53kg , pri vysce 163. Nemuzu si pomoct , ale cejtim se jak velryba! Na zacatku roku jsem odjela do zahranici za praci a mela okolo 70kg! Do te doby vzdy usmevava a tak nejak i stastna…ale pak jsem si rekla, ze neco musim delat! Zacala jsem cvicit a jist zdrave-to se i darilo a zhubla 5kg ,navrat domu byl planovany v cervnu, tak jsem chtela prijet jako novy clovek! A proto jsem postupem casu zacala vic a vic omezovat davky jidla az jsem se dostala na jablko k snidani a zeleninovy salat k obedu a minimalne 30 minut cviceni denne! A nekdy jsem nejedla nic!Od tohoto radikalu jsem prestala menstruovat! Nejak jsem to ale neresila-chtela jsem jen zhubnout! Vsechno ostatni me nezajimalo!Kdyz si vzpomenu na tu dobu- v noci jsem nespala, neslo to, nekdy jsem se budila desne smradlave spocena-fuj…a timhle tempem sem dosla na 45kg! Byla jsem ale stejne nespokojena,kdyz si ted na ten cas vzpomenu-videla jsem se i tak strasne tlusta!Kdyz kouknu na fotky ste doby-tak jsem byla fakt vychrtla-chtela bych to vratit, ale bez problemu co stoho vzniknou! Nasledovala zachrana v podobe navratu domu-vsichni na me koukali a rikali jak jsem zhubla!Az moc! A me se to libilo , ze sem stim rozhodne nechtela prestat! Naopak! Na otazky-jak-jsem rekla, ze jsem mela spoustu prace a tim jsem zhubla! Doma jsem neco malo pribrala, jedla jsem normalne, aby vsichni videli , ze jim! Rikala jsem si, ze to budu kompenzovat az se zase vratim do zahranici! Ale po navratu uz jsem nemela takovy duvod v tom pokracovat-jsem od mala jedlik a navic uz me vsichni kamaradi videli a i rodina, tak jsem nemela takovy odhodlani zase se vratit k tomu nejist! Naopak jsem se zacala nechutne prezirat! Az me bylo zle-tak nacpanej pupek jsem nemela nikdy-samo vycitky a snaha to vyzvracet, ale na to nemam! Proste to nejde! Tak jsem to kompenzovala tak , ze se jednou nacpu -nezvracim a pak treba dva dny jen na jablku ci nic…postupem casu jsem se snazila jist pravidelne , ale neslo to! Ted jsem ve stadiu , ze se hlidam a dalo by se rict , ze jim normalne! A 53kg si drzim porad bez hnuti mesic! Je to ale uz osmy mesic co jsem to nedostala! Nechapu to, proc????? Ted jim prece tak nejak normalne! Tak jsem myslela, ze tim se ta menstruace dostavi!Ale je to porad ve me! Pecivo nejim furt-zacala jsem konecne jist i nejaky ty prilohy-sladkosti-no kdyz si dam kousek susenky , tak se ten den nacpu sladkym a pristi den to kompenzuju , ze nejim-vlastne ani nemam hlad! Stve me to-porad musim koukat co ma co kalorii, kdyz si neco zakazanyho dam mam desny vycitky! A nemuzu se toho proste zbavit! Porad to ve me je! Na zacatku jsem psala, ze si ted pripadam jak velryba-a to je pravda-tech pribranych osm kilo mam totiz v pupku-nohy mi ani tak neztloustly-takze vypadam jak tehotna-super! Ale mam ted predsevzeti, ze to chci dostat a potom az zacnu zase hubnout! Proto se ted drzim na 53kg a cekam az to dostanu-na gyndu sem nesla…muzete mi prosim poradit, jestli nekdo zazil neco podobnyho-kdy to od te doby dostal????Bojim se , ze s toho budu mit v budoucnu nejake problemy-treba , ze bych nemohla mit deti, ci tak…uprimne me sere, ze jsem nejakou dietu drzela-predtim jsem byla tlusta, ale stastna…nevim proc jsem to vzala tak radikalne! Ted bych jen chtela dostat menstruaci! Prosim poradte za jak dlouho jste to dostali vy?? Dekuji moc!!! Holky , jezte a budte stastny! Vim, ze se to rekne lehce-ja to taky moc nedrzim…uz je to proste ve me! Ale proc to vlastne delame…je to dnesni dobou! Ale treba ja neodjed pryc, tak se na to vyseru a je ze me porad ta usmevava a pohodova holka…ted mam sklony k zavideni a hlavne driv , kdyz jsem byla posedla hubnout jsem nechapala jak muze jist tlusta holka na ulici dvojityho hambace!Asi jsem ji vlastne zavidela:]Ze si doprava a bez vycitek! To bych taky chtela zazit! Ted uz se zacinam vracet pomalicku do normalniho mysleni a kdyz nekoho takovyho vidim , tak si rikam-jen at papa:] No nic, budu koncit, aby ten co to ted cte uplne neusnul, tak diky za precteni a jestli nekdo muzete, prosim poradte s tou menstruaci-jak to mate vy…dekuju!!! Lenka

Už od dětství jsem měla štíhlou postavu

Už od dětství jsem měla štíhlou postavu a jídlo nikdy neřešila.Dávala si bez výčitek vše co hrdlo ráčí a nikdy jsem si nevyčítala, že potom budu tlustá. Na konci prázdnin, kdy jsem měla jít do osmičky, jsem byla v Bratislavě, a tam sem si dopřávala každej den zmrzliny, kolu, pizzu atd.. Když jsem se vrátila, tak se konala taková rodinná sešlost, a tam jsem si od babičky vyslechla, že jsem oplácaná. V tu dobu jsem měřila 158 a vážila 50kg. Byla jsem smutná a řekla si, že s tím musím něco udělat. Začala jsem jíst zdravě, vynećhávat sladké a tučné, jíst hodně zeleniny, ovoce, nejíst po 18. hodině, cvičit, prostě vše možné abych ubyla svou váhu. Navíc jsem pokaždém jídle dělala cvik, který je hodně účinný na snížení hmotnosti. Když śem zhubla o 2kg, tak mě všichni chválili a říkali, že jsem dobrá, ale když jsem za 3 měsíce zhubla na 45kg, tak mi začali kámošky,rodiče a dokonce i doktoři říkat, že sem podviživená. Nebrala jsem to moc vážně a v klidu hubla dál. Rok uběhl jak voda a na začátku 9, třídy jsem měla 40kg, při výšce 163cm. Věděla jsem, že to je hrozně málo na moji výšku a věk, doktoři říkali, že sem strašně vyhublá a musí se s tím něco udělat, kámoši mi začali říkat, že mám anorexii, a tak s pomocí mámy a sestrou se z toho pomalu dostávám. Dnes mám 42,5kg, jím pořád zdravě, hodně ovoce a zeleniny, cvičím každej den hodinu a věřím, že se z toho jednou dostanu. Vím, že to nebude jednoduché, ale já se s tím poperu, jak dlouho ta bestie chce.Jestli máte nějaké zaručené rady jak mi pomoci, tak mi PROSÍM PIŠTE, budu moc ráda