Rada

/0 Komentáře/v /přidal

jednou (není to tak dlouho) jsem sem psala. Nechci nyní psát jaké mám problémy, chtěla bych jen od někoho poradit. Nyní jsem měla 14 dní dovolenou a byly jsme s manželem na dovolené s polopenzí. To by nebylo nejhorší, ale horší byly snídaně formou švedského stolu. Já nevím, jak ale nedokázala jsem to žraní zastavit. Pořád jsem jen a jen žrala. Takže když jsem se dnes vrátila do práci, tak první co bylo, že jsem se koukla na tyto stránky(mimochodem poslední dobou moje oblíbené). Strašně mě to štve, přibrala jsem. P Ř I B R A L A J S E M!!!!!!!!!!!!!!!!!! Když tu tak sedím u PC a mé špeky se mi valí přes džíny, tak je mi na umření. Proto vás (kohokoliv, kdo si to přečte a může mi odepsat) chci poprosit o radu. M ů ž e t e m i n ě k d o p r o s í m V á s poradit, jak se mám těch špeků doopravdy zbavit? Nechci zvracet, nejíst a cpát se projímadlama, tak co jiného mi zbývá??????? Co mám dělat, abych byla štíhlá a zároveň zdravá?????? Jak tu tak dnes sedím a čtu si opět nové příběhy, tak myslím jen a jen na jedno – strčit si prst do krku. Prosím poradťe mi někdo jiné řešení. Děkuji Renata cts55@TISCALI.CZ

Jsem Kluk a spadl jsem do toho tak nejenom holky.

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj tak se taky přidám jsem kluk nas sice není moc ale no tak tady je muj příběch snad vás to poučí Holky-Kluci Začalo to nevině před 2 lety já měl nadváhu rekordních 120kg a rozhodl jsem se skoncovat sntím tak sem se hrozhodl pro nedrastyckou dietu a šloto za 3 měsíce jsem byl na 96kg za další dva to bylo v červnu 2003 už jen 86kg tak sem to zbrzdil a pozvolna klesal až do září na <76kg>a začal jíst normálně ale pomalu malé porce bylo to super noví tělo to sem si udržel až do prosince a v Březnu my napadlo kdiš to šlo tak lechko tak proč nejít jen o pár kilo dolú a ono to šlo za 30dní jsem měl 65kg mejch vysněnejch na 180cm super a to jsem dosahl a tet uš to začíná nejedl jsem 20dní nejhorší jsou 3 dni pak už človjek nemá hlad a tak jsem si v mím chorým mosku řekl že voda taky zvišuje váhu tak jsem nepil cca 7dní a to bylo peklo popraskaná slinivka v ustech voči žlute dehydrován ale o 8kg dole ale co se nestalo už sem nevidržel a napil vypil jsem snad na ex 3litry no a váha byla spjet jojo Klasika nestalo to za to nepít no nic tak jsem si uvjedomil své cíle skončil jsem na váze 65kg tak sem si to do dubna udržel no a co se nestalo kdiš sem se vratil z treninku tak my osudného 13.4.04. jsem byl unaven chytl my záchvat začal jsem se třast a spadl psovi na jidlo kdiš jedl on my pokousal do ucha skončil jsem na šití paní doktorka my pak preventivně napsala antibiotika a já začal po něm zvracet 18.4.04 no a za tyden sem skončil na 53kg a to sem začal blbnout a otut to začíná dráha anorexie zalíbilo se my tato váha tak sem přestával jíst a tak za 14dní jsem začal být spomalený sotva sem mluvil muj tělesný tuk byl pod 2% – <16%je normál> přes takovej deficit jsem začal trpjet zachvaty třesotu a studenejch končetin tak kdiš my vyndali stehy a šel jsem dát spravu mý doktorce zhrozila se vzala my krev a hrozný deficity tak my přesvěčila a já začal jíst pomal ale zvracení se oběvilo né ze strachu o kila ale žaludek to neunes najedl jsem se a udělala se my boule a zvracel tak sem se zas najedl a bylo to venku první tyden jsem chaoticky začal jsem se bát a byl přesvěčen že mám nádor v žaludku a potrava nejde dál a bál jsem se hladovět i to říc rodičum tak sem deně zvracel ze začatku i 8krat snažil jsem se najíst no ale né přejíst mám zas nějakou vuli po 14 dní jsem skusil projímadlo Dufalax a prorazil jsem, to tak a mohl jsem začit jíst a začal jsem natýkat dolní končetiny kotníky podbřišek voda podkoži doktorka my ihned poslala do nemocnice s podesřením afunkce jater já odmitl pak o 3 dny později jsem šel do nemocnice co my stoupla váha o 15kilo za 3 dni ale to bylo ve vodě po hospitalizaci 5dní jsem nezvracel a odvodnili my jinak jsem byl zdrav a po prohlídce psichiatra diagnoza mentalní Anorexie vis Bulemie a doporučili my FK Motol ja sem ihned ze strachu podepsal reverz a odešel domu zvracel jsem celí3měsíce přes 73dní skusil jsem lečitele rodičema to vše konzultoval jak zvracím kdy otce jsem mněl oporu a v srpnu jsem šel k gastroporadci mněl jsem chronický zanět Pankreacu a cirhozu jater dostal jsem dietu sacharidovou a leky a zvracení ustupovalo zvracel jsem uš jen 3 dny v týdnu a to do nedávna uš nezvracím tyden a sice sem přibral na 81kg ale co hlavně že jsem zdraví a na 180cm to zas tak hrozný není navíc posiluju a svali jsou až 5 krat těší než tuk ten mám kolem 8.5-12% a sice je to mírný deficit dík za něj no tak se vikašlete na diety nebo z rozumem ale pokud nemáte vuli tak na to kašlete at nespadnete do kruhu PPP naštěstí po pul roce zvracení bych uš ani nikdy nepil alkohol a nic podobného nesnášim to zvracet navíc škoda peněs za potraviny rači si kupte vječí šaty a šminky je to lepší navíc muj zubař my řekl že jsem mněl štěstí se zubama totíš kiselina solná a pepsin ale v ustech leptá sklovinu a mohou se kazit zuby já po pul roce naštěsti v pohodě aš na jeden kaz u plombi to mohlo bejt z toho a nemuselo . moje rada na závjer – Kdyš už jste v tom a máte Bulímiji a zvracíte tak si to neprovukujte prsty raději vypijte sklenku vody ze solí a po zvracením si vypláchněte pusu a vyčistěte chrup pastou s florem ale to vás stejně neochrání na vždy jen se to spomalí a stejně zuby za čas odejdou kdiš né zuby tak dásně na 100%jo berte vápník a doplnujte mineráli tím předejdete potížim .co je lepši bejt tlustý a zdraví nebo hubený a bezubí a bezvlasí plný akné samy se zamyslete nad tím co vám přidá na sebevjedomí a anorexie pozor na řidnutí kostí ta má sice mín následky vyditelné ale smrt je ryziko . Tak na zavjer se zamyslete nad cílema a zdravím duše a těla vým z vlastních skušeností já to dokázal zbavit se toho a sem rád snad vás ten dopis pouči dodnes se dávám do hromady s metabolizmem a bude to na dlouho navíc jsem si zarazil rust a vývin v 18 letech <21>se roste a dospívá tak AHOJ a hodně štěstí.

Díky mé MAMINCE

/0 Komentáře/v /přidal

Začala jsem chodit do 1.ročníku na ISŠ.Jedna holka ze třídy mě začala deptat.Při vstupu do třídy Jsem slyšela jen ty hrůzné nadávky.TULLO!!Později se k ní přidali i další.Už jsem nemohla dál.řekla jsem si že s tím něco musím udělat.Byly vánoce a nemohla jsem odolat maminčinu cukroví.Navíc bramborový salát atd.Po vánocích jsem začala hubnout.Tvrdě jsem dřela aerobic a postupně omezovala jídlo až na 1x denně.Pouze ovoce a zelenina.Málo kdy vařené maso nebo půl malé paštiky.Nejčastěji vařenou zeleninu-tukožroutská polévka.V období 1.1.2001-21.3.2001 jsem zhubla z 65 na 48.5 kg.Ztratila jsem měsíčky.Na gynekologii mi řekli že pokud nepřiberu nebudu mít děti.Moje psychika byla neskutečně oslabená.Všechny jsem nenáviděla.Byla jsem vynětlivá , hádavá, náladová, nervózní.Každé deko nahoru pro mě bylo utrpením.Nevšímala jsem si jak moc se kvůli mě maminka trápí.Koncem března jsem se poprvé přejedla ale neuměla jsem zvracet.Měla jsem strašné výčitky.Na prázdniny jsem jela ke své tetě.Tam mi vžy chutnalo a já ztrácela pevnou vůli když bylo něco sladkého.Poprvé jsem zkusila zvracet.Bylo to absurdní.Vyrušila mě kamarádka která zazvonila abychom už šli k vodě.Za prázdniny jsem přibrala na 59 a do ledna jsem zhubla na 54.Pak jsem poznala svou první lásku .Když se dověděl o tom co mi je řekl že pokud s tím nepřestanu rozejde se se mnou.Odpověděla jsem mu ironicky že to je to nejlepší co může udělat.Když je někdo v nouzi poslat ho k čertu.Nakonec se omluvil a zůstali jsme spolu.Já začala jíst normálně a v létě jsem vážila 74 kg.14 dní před začátkem školy jsem začala zase hubnout-zvracet.Do školy jsem nastoupila se 70-ti kily.Viděla jsem jak na mě všichni koukají.Víte, vždycky mi strašně lichotilo když jsem byla hubená a nějaký kluk se za mnou otočil ,pochválil nohy,zadek,postavu.A teď?V březnu jsem už zase vážila 57 kg.V dubnu jsem šla ke svému druhému psychologovi.Celkově jsem měla 3 a ani jeden mi nepomohl.Vstah s mým klukem skončil krutým způsobem.To já ho zradila.Já ho podvedla.Nedokázala jsem se rozhodnout mezi ním a „B“.“B“ mi tu lásku dával na jevo i na veřejnosti.Bývalý mě před našima ani nepolíbil,neobejmul.Pak se z „B“ vyklubal neskutečný hajzl a já si uvědomila že tohoto člověka nemiluji.V době kdy jsem s ním chodila jsem přibrala na 64 kg.V lednu jsme se rozešli a já nechtěla zůstat sama.Našla jsem si sportovce a sportuji s ním.A ikdyž mám 65 kg kalhoty se mi zvětšily takže snad se zmenšila tuková a přibyla svalová vrstva. Nejdůležitější je vyhodit ze své blízkosti váhu,věřte mi. MŮŽU JEN DĚKOVAT, ŽE MÁM RODINU JAKOU MÁM.MOJE MAMINKA MÁ NEJVĚTŠÍ ZÁSLUHU NA MÉM UZDRAVENÍ.A ZA TO JSEM JI MOC VDĚČNÁ. PODRUHÉ MI DALA ŽIVOT.

Nevím, jak jí pomoct

/0 Komentáře/v /přidal

Zdravim vsechny dusicky, co se potykaji se stejnym problemem jako ja…teda ne uplne. Jde o moji driv nejlepsi kamaradku. Nikdy nebyla tlusta, snad jen malicko oplacanejsi…coz sem ji vzdycky zavidela (ja byla opak-vyssi hubena bloncka, ke vsemu plocha jak pristavaci plosina pro letadla:)). Byla to krasna, sneda, okata, sice mensi holcina. Ale kazdej ji obletoval, protoze byla“co je maly, to je hezky“…Nikdo presne nevi, proc s anorexii zacala…mozna to bylo rozchodem s jejim klukem, nevim, to vi jen ona sama. No a zacla hubnout, tim, ze postupne zacla jist „zdravy“ jidla, jejichz porce zmensila na minimum(a kdyz uz ma snist obed, tak si ho da na malickej talirek)…jo nereknu…ty 2-3 kila dolu(na jeji vysku je to dost poznat) ji celkem slusely, jenze to ji nestacilo a ted ze svych puvodnich 50kg na vysku necelych 160 ma kolem 35kg. Proste hnus, hnus, hnus…v obliceji vypada na 70 let, je to silene oskliva kostra, jeji kuze je zeleno-zluto-sediva, pod kuzi ji prosvitaj zily, loupe se, nehty si radsi lakuje, vlasy si prebarvila na blond a ted je co myslite…no prece „sexy stihla blondynka“ FUJ. Uz sem za ni skoro prestala chodit, protoze mi rve srdce, kdyz vidim, jak se sama zabiji. S jeji maminou jsme to parkrat resily, ale nic z toho nevzeslo. Ja ji prece nemuzu hlidat, nejsem s ni doma skoro 24 hod denne jak jeji mama s tatou. Nemuzu pochopit, ze ji to trpi, jak se na ni dokazou koukat, ze ji uz za to nezfackovali!!! Je to jen a jen na ni, jestli se rozhodne pro plnohodnotnej zivot s manzelem a detma, anebo bude vychrtla podle svych predstav, mozna s manzelem, ale s tim, ze uz nikdy nebude mit deti…..LENCO J. MAS NA VYBER A NE ZE NE. PRESTAN BYT TAK SOBECKA, PROTOZE TIM NEUBLIZUJES POUZE A JEN SOBE, ALE TAKY SVYM NEJBLIZSIM, KTERYM NA TOBE MOC MOC ZALEZI A MAJ TE NESMIRNE RADI. MAM TE RADA, LENI, SES UZ PRECE DOSPELA, TAK UZ SE KONECNE VZPAMATUJ!!!!!

ach jo

/0 Komentáře/v /přidal

Jak zacit?Je to vlastne stejne anorexie a ted deset?!let bulimie.Uz fakt nevim co dal a nejhorsi je na tom,ze me to vlastne nevadi.Rada jim,ale nechci bejt tlusta.Merim 168 a vazim tak 50az 53kg.Penize nejsou problem.Jenze nejvice me vadi,ze uz nejsem tak hubena jako kdysi.Oblikam se,aby nebylo videt bricho,zadek mam malej a tak to jde.Ale nekdy mam z toho depku a zavidim vsem kteri jsou normalni.Takze je to kolotoc z ktereho pro me cesta nevede.Zvracim kazdej den jednou uz vecer premyslimco si na druhy den ukuchtim a tesim se.On to ale vlastne neni zadnej pribeh,ze jo.Ale takhle ja ziju nebo vlastne neziju.Zuza

Ne vždy anorexie

/0 Komentáře/v /přidal

Po přečtení příspěvků jsem si řekla, že sem taky něco přihodím. Je mi 19 let měřím 171 cm a vážím 49 kg. A nejsem anorektička..jde to samo a musím říct, že se naopak snažím přibrat. Na rozdíl od některých holek a missek mi nejdou vidět kosti mám normální postavu. Od té doby, co mám problémy se štítnou žlázou, jsem hodně zhubla, nemůžu ani moc cvičit, jím hodně, s menstruací problémy nemám. Spočítejte si můj BMI a zjistíte, že jsem na tom bídně! Proto nechápu holky, co chtějí za každou cenu zhubnout! Co já bych dala za pár kilo navíc!!!

Jak na tom sem?

/0 Komentáře/v /přidal

Ja vlastne nejsem ani anorekticka ani bulimicka a mozna oboje dohromady. Vsechno to nejspis zacalo kdyz mi bylo 11let. Byla sem do te doby hubena { asi tak jako divky v tomhle veku jsou} a nikdy sem nepremyslela nad tim co jim nebo tak spis me vsichni ti dospeli do jidla nutili… Ale pak se stalo neco co myslim ovlivnilo muj zivot. dostala sem zakernou nemoc salmonelu. Takze v te dobe kdyz uz sem byla tak dost hubena sem zhubla jeste vic protoze sem mela nasazenou prisnou dietu a priznaky tehle nemoci asi vsichni znate na zachode sem travila asi kazdych 10 minut! drzelo se me to 3 mesice. 3 mesice nez sem se mohla normalne najist. takze prvni den meho bezdietoveho obdobi sem snedla na co sem prisla a tak to slo dal a dal dal… Vsechno co sem zhubla sem okamzite nabrala a i vic. Nejhorsi je ze se mi tou nemoci poskodil uplne metabolismus a tak kdyz sem neco snedla tak sem pribrala. V e dobe mi to bylo celkem jedno…. pak mi bylo 13 a ja si pripadala neuveritelne tlusta vsichni kolem me rikali ze sem hubena at neblbnu. No vsichni ne byl jeden clovek kterej si myslel ze bych mela shodit a to jest muj tata. moji rodice spolu neziji a vzdycky kdyz sem k nemu prisla tak mi nezapomnel pripomenout ze sem jako male slunatko atd.. mela sem tehdy vahu 48kg pri 167cm.. ale jak se u me zacali projevovat pubertalni zmeny tak sem prirozene pribrala a najednou sme mela 53kg! Za staleho poslouchani taty ze sem tlusta atd sem dostala napad! Takze sem vlastne nezacla hubnou kvuli sobe ale kvuli nemu. Nikdy nezapomenu na ten okamzik kdy sem stala nad zachodem a strcila si prst do krku… takhle sem to delala asi mesic nez na to prisla mamka .. hrozne brecela a musela sem prisahat ze uz to neudelam ze sou ty holky nestastny. Okamzite sem s tim skoncila ale vaha byla porad 53kg.. ale to uz sem mela 169cm. potom mi bylo 14 a ja se hodne pohadala s tatkou a pul roku sem se s nim nevidela a porad sem chtela hubnout postupem casu mi nikdo nerikal ze sem tlusta kdyz tu nebyl tatka a tak sem se prestala hlkidat a jedla sem co sem chtela a kdy sem chtela a byla sem stastna a jeden den sem si stoupla na vahu a rucicka ukazovala !!60kg!! pri 170cm to mi bylo opravdu hrozne a tak sem prestala jist zhubla sem 3 kg a porad sem byla v tom kolotoci jist nejist jist … letos o prazdninach mi tata zaplatil posilovnu abych zhubla a s ni i prisnej jidelnicek ten sem ale nedokazala dlouho dodrzovat a tak sem nehubla tak rychle jak si pral.. potom sem spolu jeli na dovolenou a tak mi pri kazdem jidle nezapomnel rist neco jak hezky priberu nebo tak neco atk sem tam nemela a aani moc hlad.. potom sem odjela na tabor jako instruktorka a tam sme se celkem pohybovali a tak kdyz sem se vratila domu tak sem vazila 54kg pri 171cm to sem byla spokojena a tata mi taky nerikal ze sem tlusta proste super rikala sem si ze uz to bude snad vsechno v pohode ale ted sem v usa a mam pocit ze sem pribrala nemam tu vahu a mam krizi! Tak si nejak uvedomuji ze pri kazdem jidle musim myslet na to abych nepribrala a nedokazu se normalne najist.. vzdy mam potom vycitky svedomi. Dneska sem mluvila s tatkou a rikal ze jestli sem tady pribrala tak uz nikam nepojedu nevim oc mam delat. Sem mozna nemocna i kdyz to neni videt… co jineho by me prinutilo cist si na tehle strankach? vim ze ste na tom hur a tak vam preji abyste se se svou nemoci poprali a zvladli to ja doufam ze nekdy orestanu myslet na obsah meho zaludku a vsechno bude jako driv…

Více milujeme touhu, než její předmět

/0 Komentáře/v /přidal

Omlouvám se… možná ani nemám právo tady být. Ale chtěla bych pomoci, snad i podpořit, snad i sdílet vaši bolest. Je mi 29 měřím 163cm vážím 57kg a jsem šťastná. Nikdy jsem neměla problémy s jídlem, které mám ráda. Ráda jím, ráda vařím a miluji život. Celý život jsem sportovala, začala jsem atletikou pokračovala dalšími sporty. Díky jednomu jsem se dostala do zahraničí, kde jsem hrála. Pak jsem ale přestala a začala si užívat darů svobody a peněz. Ztloustla jsem na 72kg a vůbec mi to nepřišlo. Až když jsem se vrátila domů, maminka mi oznámila, že jsem poněkud ztloustla. Byla jsem překvapená, ale váha říkala totéž. Nezačala jsem držet dietu ani jsem nespanikařila, protože mi to přišlo divné a proti srsti. Z kamarádkama jsme si pronajali tělocvičnu a asi 3 měsíce 3x týdně se scházeli a tančily, cvičily a prostě blbly.Jedla jsem normálně. Znovu jsem se začala hýbat a to bylo důležité. Po půlroce jsem se dostala asi na 69 kg a po dalším asi na 65 – 66kg, pak jsem to přestala řešit. A časem jsem se dostala na 63kg poslední 4 rokyjsem měla pořád 60kg a vůbec jsem si nepřišla tlustá. Lhala bych,kdybych tvrdila, že jsem se cítila báječně v 72 nebo 66kg, ale prostě jsem to brala tak jak to bylo.Musím říci, že nikdy jindy jsem se mužům nelíbila víc, než když jsem měla těch 68kg. Při mé výšce je to asi zarážející,ale je to fakt. Vrátila jsem se k původnímu sportu a váha se sama ustálila. Teď od ledna jsem zhubla 3kg protože mám více pohybu, starám se o těžce pracujícího manžela a lítám a nakupuju a vařím a cvičím. Nikdy nezapomenu na svou kamarádku, která byla anorektičkou. Nezapomenu jak jsme stály před zrcadlem v jejím pokojíčku, ona byla poloviční než já a říkala jak je tlustá.Snažila jsem se srovnávat naše ruce, vysvětlit, že já pro ní musím být strašný obr. Nepomohlo to. Viděla mě normálně, ale sebe ne. Vím, že vy byste jí rozuměly. Není,už prostě není, je to 5 let co zemřela. Nemám s kým sdílet své dětství, ty báječné hry na dvoře mezi domy. Nemám s kým si povídat o těch nádherných stromech v parku, na které jsme lezly, a které už tam nejsou. Není jediný den, možná půlden, kdy si nevzpomenu. Ta ztráta je šílená.Nikdo, nikdy jí nenahradí ani nic. Ta bolest přetrvá… I přes to, že jsem nikdy neměla tento problém a vím, že nebudu mít a asi těžko někdy budu schopna ho pochopit, vás obdivuji, obdivuji, že jste schopné o tom psát a prát se. Bojujte, bojujte jako tygři. Bojujte o svůj jedinečný život. Rvě te se o ten kousek představy, že jednou v blízké budoucnosti půjdete v naprostém klidu do kavárny a dáte si kávu a něco drobného s člověkem, s kterým budete hovořit o čemkoliv. Věřte, že někde vedle vás,je člověk, pro kterého znaménate moc. Jsme všechny jedinečné a krásné a záleží jenom na nás jakou podobu světu o představách ženské krásy dáme my ženy. Vydej se s důvěrou za svými sny. Žij životem který sis představoval. H.D. Thoreau

Poslední stránky mého deníku …

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj vsichni , moc vas zdravim , dneska jsem se rozhodla, ze moje jidelnicky uz jsou natolik normalnia zdrave , ze si dnesnim dnem prestanu psat denik , normalni clovek si prece taky nepise co vsechno jedl a nejedl a ja uz si tu „normalnost“ snad muzu dovolit 🙂 Takze vam sverim to , co jsem si napsala na posledni stranky sveho deniku , ktery zaznamenaval pet mesicu meho zivota , pet mesicu zivota s naorexii .. 31.8.2004 Dnes je to presne pet mesicu , co jsem lezela na nemocnicni posteli a psala si prvni radky do tohohlr deniku .. je pravda , ze to byla sotva dve jablka .. Dneska , ale vlastne ne jen dneska , uz delsi dobu si pripadam v pohode . Jim na co mam chut , pravidelne , skoro bez vycitek … Mozna jsem zacala mit rada sama sebe … Ale hlavne svoje telo . Strasne dlouho jsem mu ublizovala , takze si ted zaslouzi rozmazlovat . Da se rict , ze pri ohledu do zrcadla uz nehystercim kvuli obrovskemu rosolovitemu zadku . Jsem jaka jsem . Jsem jedinecna . Nikdo me prece nema rad proto , ze mi jeste porad lehce koukaji zebra . To je prece absurudni . Maji me radi proto , ze jsem kamaradska , vesela , symptaicka a co ja vim jeste … Maji me radi kazdopadne kvuli necemu jinemu nez je cislo na vaze .. Mam rada svoje telo a uz nikdy , NIKDY , ho nebudu trapit dietami , hladovenim , zimou , modrinami .. NIKDY !! Od zitrka zacnu chodit do skoly , kam si budu naosit svaciny , na obedy do skolni jidelny , kde budu bez problemu jist vsechno , ale taky treba do ZUSky na vytvarku , na rustinu , na spanelstinu … Budu delat tisic jinych veci o sto porcent lepsich nez myslet na jidlo a kalorie .. A to je zivot !! Ne sedet doma a berect kvuli jablku .. Od zitrka se vartim do too stereotypu , ale jinak , jinak nez driv .. Vracim se tam totiz jako holka , co ma rada svoje telo , takove jake je , ktere konecne doslo , ze nejdulezitejsi na svete nejsou jeji obludne tlusta stehna , ktere doslo , ze ta stehna nakonec nejsou tak obludna jak se zdaji .. Ktere proste doslo , ze zivot bez anorexie je lepsi enz s ni !! .. Do skoly se vraci holka , ktera nebude zavidet spoluzackam ze dokazi nesnidat , nesvacit .. protoze moc dobre vim , jak to muze skoncit .. Snad uz je opravdu konec , konec ty odporny anorexie .. Ne , nikdy se z toho nejde 100%ne dostat , v hlave je to porad , ale muzu rict , ze me se to povedlo alespon 100%ne potlacit !! Nikdy , opravdu NIKDY jsem nezazila nic tak hroznyho jako je anorexie .. Dekuju vsem , co mi pomohli se z toho vyhrabat , mam je strasne rada a nebyt ldidicek okolo me .. Kdovi , mozna uz bych tady nebyla .. Jsou to lidi , se kterymi ted budu naplno zit ten lepsi zivot – ten bez anorexie … !! Tak , tohle jsem si napsala dnes do deniku , vzla jsem ho a spolu se vsemi kalorickymi tabulkami a clanky o dietach jsem ho dala do krabice , kterou jsem pevne oblepila izolepou a dala hluboko , opravdu hluboko pod postel .. Mozna to byl jakysi obradni pohreb .. pohreb anorexie .. pohrbila jsem tech hnusnych 5 mesicu zivota .. ¨ Holky , tady mate jasny dukaz toho , ze to jde !! Spousta lidicek na tomhle webu by vam potvrdila , jak jsem na tom byla .. vypadala jsem jako beznadejny pripad ..a pak ? pak mi doslo , kam to vede – je to pomala sebevrazda , nci vic , nic min .. jeste porad nemam menstruaci a doktori mi hrozili uz ted v 15ti neplodnosti .. Takze vy vsechny , ktere prave vahate nad tim , jestli mate nebo ne , jestli se vydat na tu dlouhou a slozitou cestu uzdraveni a nebo zustat v bezpeci anorexie , radim vam , vydejte se na tu cestu .. je sice opravdu dlouha a neni to zadna prochazka ruzovym sadem , ale JDE TO !! Jde ji projit .. sice ne az uplne do konce , protoze vzpominky a pokuseni zustanou , ale stoji to za to , STOJI !! Jsem strasne rada , ze jsem vam tohle mohla napsat a doufam , ze se najde alespon jedna z vas , ktera jako ja zjisti , ze o dietach zivot neni .. vlastne , s dietami to ani neni zivot .. Myslim na vas preju hodne sil na vasich (nasich) cestach !! Pa Tina

…

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj;) Uz tomu bude asi rok, co jsem zacala zvracet. Mam silny pocit, ze to zacalo tim ,ze jsem si pripadala tlusta, coz nejsem. Mam sice nejaky ten spek, ale vetsinou to chlapi hodnotili tak, ze je to sexy… V posledni dobe me to bliti ale zacalo stvat. Cim vic me to stve, tim vic bliju. Neublizuju tim jen sobe, ale i mym blizkym, coz je jeste horsi… Hodne jsem o tom vsem premyslela a dosla k zaveru, ze to bude asi psychickeho razu. Studuju. Kdyz jsem na koleji, je vse ok, ale v okamziku kdy jsem doma, zeru, bliju a nenavidim se za to… Momentalne jsem mimo domov a je to stejne… Preziram se a bliju, mam pocit, ze uz nedokazu pozrit nic bez toho, abych nemyslela na to, jak a kdy to vyblit. Pritom moc dobre vim, ze timhle zpusobem vubec nehubnu!!!! Poradi mi nekdo, jak se toho konecne zbavit… Dik moc… A vsem pevne nervy a hodne sily;)))) SarachG@seznam.cz