Dnes mi začala umírat poslední naděje. Bože!kde jsi? …veď mé kroky, staň se vůle Tvá.

/0 Komentáře/v /přidal

klesám stále níž a níž…nic, co by mi pomohlo, nedokážu přijmout. Jsem nádoba, která rozdává, ale sama o sobě zůstává prázdná. Studuju Vyšší Zdravku. Školu miluju. miluju svoje pacienty. Je to má naděje na budoucnost. ale ta dnes začala mířit ke konci. Vzhledem k práškům, které na mě zkoušela moje doktorka, jsem byla minulých 14 dní dezorientovaná a zmatená. Bylo to poznat. Mluvila jsem (i ve škole) nesouvisle, pletla se mi slova, zapomínala jsem v polovině rozvikládanou větu. A tím se můj osud spečetil. Před hodinou jsem mluvila se svojí třídní. Byla jsem k ní upřímná. ona mi oznámila, že si té zmatenosti taky všimla a že naznala, že nejsem vhodný typ pro povolání zdravotní školy. Takže řekla:“školné máte zaplacené, studujte si. Ale já udělám všechno pro to, abyste školu nedokončila“. A já teď? Brečím. jediná naděje, která mi slibovala jakous takous budoucnost, právě umírá. A teď už jen zbývá, abych zemřela já, protože tuhle školu jsem si dala jako poslední šanci. Nechci se vzdát. Budu studovat. Budu se snažit žít. ale moc to bolí, zvlášť teď, když vím, jak bude pro mě těžké se na škole udržet. mám anorexii, občas bulimii, mívám strašné úzkostné stavy. Už sedm let. a teď? Pořád nejsem připravená se uzdravit. Pořád mám z toho větší strach, než z hubnutí. Ale tato škola, je má poslední šance. Prosím Boha, aby moje kroky vedl, aby mi dal ke všemu sílu. Kéž se to stane. Bože, prosím, nezapomeň na mě, nenech mě samotnou, já už nemám ani trošku sil, já už …NEMŮŽU. snadné je umírat. těžké je žít. …bojím se těžkých věcí….

Chci se smát!!!

/0 Komentáře/v /přidal

poslední týden dost o všem přemýšlím a musím říct, že je mi hrozně. Je mi hrozně z toho, když se podívám do zrcadla, je mi zle z toho když jím. Kdykoliv, když jsem držela dietu, tak to bylo v pohodě, když jsem zhubla, tak jsem byla ráda, když ne tak mi to nijak zvlášť nevadilo. Ale teď? Teď je vše jinak. Od té doby, co jsem od loňska zhubla 10 kg a pak během chvilky jsem je nabrala zpátky, tak se ve mě asi něco zlomilo. Nevím, co a proč, ale vím, že jsem už jiná. Bolí mě pohled do zrcadla, nemůžu se na sebe ani podívat, abych si neřekla, jsi hnusný tlustý prase. Jen žeřeš, podívej se na sebe, jak vypadáš. A co já na to? NEJÍM!!!!!!Nemůžu, prostě to nejde. Když se najím, tak je mi ze sebe špatně (ne snad ani od žaludku, jako spíš psychicky), cítím se hrozně. Když nejím, tak je vše OK. Nic mě netrápí a já vím, že budu za chvíli hubená, hubená jako kost. Budu se všem líbit a hlavně budu šťastná. Já vím, že mi asi nevěříte, ale já budu opravdu šťastná. Kouknu se do zrcadla a uvidím tam jinou osobu, krásnou štíhlou. Už se nebudu muset halit do tlustých svetrů a volných kalhot (abych schovala špeky), budu moct nosit sukně a přilíhavý trička. A to pak budu šťastná. Budu se moct konečně usmívat. Budu v pohodě. Chce to jen vydržet. Teď, každou vteřinu svého života myslím jen na jediné, jak co nejrychleji zhubnout. Jsem proto ochotná udělat vše. Já vím, že je to vše psychického rázu (dětství a život), ale je to prostě ve mě. Občas si připadám jako ve vězení. V tom nejhorším vězení jako existuje. Jsem uvězněná ve vlastním hnusném těle a trpím. Trpím strašně moc, N E N A V I D Í M S E!!!!!Je to ten nejhorší pocit, jaký lze zažít. Nemůžu se na sebe ani podívat, každou chvíli stojím na váze. Ach jo, kdyby to tak šlo jako v Arabele. Jen bych otočila prstenem a byla bych šťastná. Za tyhle stránky jsem moc vděčná jejím zakladatelům. Můžu se tu vyzpovídat a vím, že mě nikdo kritizovat. NIKDO. A také těmto stránkám vděčím za kamarádku. Poznala jsem tu strašně moc fajn kamarádku. Jsem ráda, že jsme se poznali, je strašně moc hodná a je to ten nejbáječnější člověk, jakého lze poznat. Děkuju ti Mariko, za vše. Mám tě moc ráda. Teď ještě trochu k mému problému. Můj asi největší problém bude v tom, že se nemám ráda. Já to vím, ale nemůžu s tím nic dělat, i když jsem se moc snažila. Slíbila jsem to i Marice, že se zkusím naučit mít se ráda. Ale jsem slaboch, nejde to. Nejde. Ten pocit, když stojím nahá před zrcadlem se ani nedá popsat. Opravdu je mi ze sebe samé zle. 2 roky jsem užívala projímadla a zhubla jsem. Pak už psychicky skoro na dně sil, jsem poznala Mariku. S ní mi bylo hned líp, slíbila jsem jí, že budu jíst normálně, že se budu mít ráda, ale vážně to nejde. Mrzí mě to. Mám sny, ve kterých jsem krásná a štíhlá a já věřím tomu, že do vánoc se mi tento sen (alepoň co se týká štíhlosti splní). Musí. Teď opět užívám projímadla a čípky. Jsem v tom opět znova, jen s tím rozdílem, že předtím jsem u toho jedla, teď už se snažím i nejíst. Bože, ať už jsou ty špeky pryč. Jediné na co poslední týden myslím, je to, proč nenávidím své tělo. Proč zrovna já? A nic mě nenapadá, snad jen to, že kdybych nežrala, tak bych byla štíhlá. Vím, že je to v psychice, ale já se nechci a nepotřebuju léčit. Až zhubnu, tak budu šťastná a to mi bude stačit. Vím, co si o mě asi myslíte. Znám vaše příběhy, a právě proto sem píšu. Jsme na tom všichni stejně, touha zhubnout, nás sem všechny dovedla. Je to tak? Vím, že je nás určitě víc, ne jen já. Také se vám hnusí vlastní tělo? Také je vám špatně když se kouknete do zrcadla? Nenávidíte se? Je to cesta. Ale každá cesta má svůj cíl – svůj konec. Ten můj konec = štěstí = štíhlost. Mariko, ještě jednou ti děkuju za to že můžu být tvojí kamarádkou. Kdybyste chtěli, klidně mi napiště. Budu ráda, když si o tom budu moct promluvit s někým, kdo tím prochází také. cts55@tiscali.cz

Nedůvěra ostatních me dohnala k silenstvi z jidla

/0 Komentáře/v /přidal

Mnohokrat za svuj zivot jsem prohlasila,ze zacinam hubnout.Kazdy se teto poznamce jen zasmal a myslel si o tom sve,ze vydrzim pouze par dni a pak se zase nacpu nebo si vezmu nejakou sladkost.Ze svych puvodnich 60 kg pri vysce 168cm jsem se dopracovala az na vahu 43 kg. Zacalo to lonsky rok v breznu.Strejda mi rekl dalsi ze svych hloupych poznamek,kdyz jsem byla u nich na navsteve – ty budes zase vykrmena!!V tu chvili jsem si rikala,ze mam vseho plne zuby a ze to uz musim dokazat.Zacala jsem se omezovat v jidle a taky jsem hodne cvicila aerobik.Shodou okolnosti jsem jela na tyden do Italie,kde jsem taky cvicila aerobik.Porad jsme cvicily na slunci a ja jsem temer cely tyden nejedla.Po navratu jsem zhubla asi o 5 kilo.Mamka si uz me zacala hlidat,abych aspon neco snedla.Mi se to ovsem zacalo libit,kazdy si samozrejme vsiml,ze jsem neco zhubla.Jejich poznamky me samozrejme podporily v dalsim hubnuti.Nastaly hlavni prazdniny.Nejedla jsem uz temer nic,jidlu jsem se vyhybala,jak jsem mohla,kdyz jsem nekde s nekym MUSELA jist,mela jsem vzdy v kapse pripraveny sacek a kdyz se nekdo otocil,hned jsem to hodila do sacku.Doma si toho samozrejme vsichni vsimli,ze nejim a tak zacaly spory.Proto jsem se domovu vyhybala,jak jsem jen mohla a po navrátu jsem si vymyslela buhvico jsem snedla.Odjela jsem na 4 dny ke kamaradce a za celou dobu jsem snedla 1 nektarinku!! Prvniho zari jsem se tesila do skoly,co tomu reknou ostatni,ze jsem tak pekne zhubla.Vsichni na me vylozene zirali.Po prvnim tydnu si me zavolala tridni a ptala se me,jestli mam problemy s jidlem.Cely den jsem u ni probrecela.Mela jsem uz velke problemy,nemohla jsem uz vubec nic snist,bolelo me stale bricho a jen pri predstave jidla se mi obracel zaludek.Zacaly mi samozrejme padat vlasy,takze jsem si musela nechat ostrihat sve dlouhe vlasy na jezka,byla jsem slaba,nemohla jsem zvednout ani batoh.Kdyz jsem sla po ulici,najednou jsem omdlela…Na nalehani tridni a me maminky jsem zacala pravidelne dochazet na prychiatrii a k psycholozce a chodim tam dodnes.Nejsem jeste uplne v poradku,ale z nejhorsiho jsem prozatim venku.Za toto vsechno vdecim sve mamince a drahe pani tridni!!!!

hlavně nezklamat (sama sebe)

/0 Komentáře/v /přidal

Už jako malinká jsem chodila do gymnastiky a jako osmiletá jsem se dala na balet. Vlastně mámka mě tam dala. Právě od ní neustále slýchávala, že ze mě něco bude, že jednou na mě bude moct být pyšná, pokud budu neustále cvičit. Když jsem teda jako už osmiletá slečna přešla na balet nemyslela jsem na nic jiného, než abych mamku nezklamala a abych vážila jako správná baletka- jako pírko. trenér byl spokojený, mamka byla spokojená a já jsem ani netušila, o co všechno přicházím. O zmrzlině jsem jenom slýchávala a o pořádným dětství taky. Ve dvanácti jsem už jezdila po světě s svým osobním trenérem a kondiční trenérkou, která mě každý den (!) vážila. Během týdne, co jsme byli na soustředění v Brně jsem přibrala kilo. Když mě pak moje k. trenérka vážila, zeptala se mě, jestli si připadám špekatá. Řekla jsem, že ne a ona mi řekla, že pokud přiberu ještě kilo a přitom nevyrostu alespoň o centimetr, tak že s představením, na které jsme trénovaly půl roku nemám počítat. Hodně mě to vzalo a rozhodla jsem se, že zhubnu pro jistotu 2 kila. Zvládla jsem to, protože jsem omezila i zeleninový večeře a obědy. Představení vyšlo na jedničku, ale cítila jsem se čím dál slabší, ale o to šťastnější, že už vím, jak na to… už jsem věděla, jak se zbavit váhy a zároveň „řešit“ svoje problémy. Přestala jsem jíst, hlad mi dělal strašně dobře, ten pocit že trpím, aby se ve mně mamka nezklamala za to stál… Ve čtrnácti jsem měřila 164 a vážila 39 kilo. Skončila jsem v nemocnici a později tam i bojovala o život. Vyhrála jsem, ale nikdy nebudu moct mít děti a mám taky spoustu jiných problémů. Z léčebny jsem přijela před měsícem s 47 kily a s zcela novým plánem- žít. Slibuju, že se budu radovat z maličkostí, že půjdu se spolužačkama na zmrzku, a že sport pro mě bude radostí, kterou si můžu dopřát. A to je můj vlastní sen, ať se to lidem nebo mé mamce líbí nebo ne. Za ten měsíc mi stihla hodněkrát říct, že jsem ji zklamala, že do mě investovala a nic z toho nemá. Slíbila jsem, že jednou ji všechny ty peníze vrátím… zaplatím ji hodiny baletu, ať si taky může splnit svůj sen.

anorexii,protoze ji mela ma oblibena hvezda

/0 Komentáře/v /přidal

kdyz tady ctu vsechny ty ostatni dopisy,rozhodla jsem s,ze sem pridam i neco co se deje se mnou.je mi 14apul let.asi pred 2mesici jsem videla par slavnych osobnosti,ktere trpi anoroxiia buliimii.tyto dve nemoci jsem dobre znala a vedela jak jsou nebezpecne.mluvilo se o tom vsude atak.. a tim to zacalo.zacala jsem si pripadat baculata,presto,ze jsem merila 167cm a vazila52kg.ani nevim proc.ale kdyz jsem se koukla na ty hvezdy tak jsem oproti nim byla baculatejsi a tak jsem chtela byt jako oni.uz asi rok predtim jsem se zajimala o ruzne diety a cviceni a vzdy chtela cvicit treba cviky pro polche bricho atak,jenze jsem na to byla lina.a prave pred temi dvemi mesici jsem chtela „zkusit“ byt anorektickou.jen lehkou.chtela jsem mit alespon 48kg.tak jsem se snazila mene jist.byli jsme s rodici v restauraci a ja si dala cinske nudle.jenze jich bylo moc ja se prejedla a mela vycitky svedomi.kdyz jsme prijeli domu rozhodla jsem se ze to zkusim vyzvracet.tak jsem to zkusila.bylo to tezky,ale neco jsem ze sebe dostala.druhy den jsem se snazila mene jist.par dni se darilo,chvili jsemn jedla normalne,chvili mene a obcas jsem neoolala nake „dobre potrave“a pak jsem mela vycitky,tak jsem to vyzvracela.takhle to slo necely mesic.ovsem nekolik dni pred zacatkem praznin jsem travila s kamaradkou,tak jsem sko¨ro nejedla,jen ovoce,jogurty atak.to bylo 4dny.jenze pak prijela na tyden babicka,protoze mama jela pryc.samozdrejme rikala ze jsem zhubla a mluvila mi o anorexii atd. a protoze to jeste nazacala skola,musela jsem jist doma.tak jsem obcas strkala jidlo do ubrousku apak ho vyhazovala atak jsem se snazila pozdrit co nejmensi porce.jenze kdyz mi to taky jednou chutnalo,tak jsem snedla celou porci.no a pak jsem si pripadala opet tlusta,tak jsem obcas zvracela,kdyz jsem se prejedla.posledni prazdninovy vikend jsem jela na oslavu,grilovalo se tam prase,kure.mela jsem asi 9 platku masa!! bylo to hrozny.strasn mne tlacil zaludek aja melastrasny vycitky,jenze mi to proste chutnalo.nemohla jsem se zastavit.taK JSEM SE SLa schovart-najiz zachod abych to vyzvracela.jenze tam bylo kolem 20-ti lidi a ja sebala,ze me nekdo uslysi,jak zvracim,tak sem byla ve stresu anebyla schopna se vyzvract,tak jsem ze sebe dostla jen kousek zvratků.druhy den jsem mela normalni porci snidane i obeda,tak mi pripadalo,ze jsem zase tam kde jsem byla-na zacatku.no tak jsem zase jedla-nejedla,zvracela-nezvracela.po 14-ti dnech! konecne babca odjela.ja chodila DO SKOLY,JEDLA MALO I VIC,ZVRACELA JSEM TAKY JEN OBCAS,KDYZ TO BYLO NUTNY.obcas jsem chodila behat.no mela jsem stale 50kg.pred tydnem dvema,jsem mela kriticky obdobi,ze jsem zvracela taky dvakrat dene-ale to jen chvili NEbylo to kazdy den.jenze ja jsem clovek co proste miluje sladky.no pak jsem jela na vykend k tatovi,minuly tyden.tam ma manzelku,tak jsem musel ajist uplne vsechno.prislo mi pak,ze jim zase normalne-hlacvne se tam totiz nedalo kde vyzvrecet!to byl des.prijela jsem,snedla dva talire rizota,polivku.pak jsem to trochu vyzvracela.tak jsem si rekla,ze se takhle nemuzu prejidat a zvracat.tenhle tyden jsem jedla malo,ale kdyz mam „zachvat“ a snim hodne sladkyho tucnyho jidla,prejim se tak to proste vyzvracim,ale neni to tak hrozny. tad vazim 50kg,merim asi 168nebo 169cm. to vsechno se deje kvuli,tomu,ze moje oblibena hvezda mela anorexii aja se ji tak moc chtela podobat a byt hubena.vcera jsem zvracela dvakrat,protoze jsem se prejedla sledkym.a dneska jednou,jelikoz jsem snedka 150gramu piskotu s maslem a susenky.ale ted uz se budu snazit nezvracet,jist zdrave a neprejidat se… dekuji tem kteri jsi muj dopis precetli,ikdyz neni tak vazny. ja jsem to proste vsobe nemohla dusit a vypsat se z toho.rika se ze se cloveku ulevi.. vim jaka je bulimie i anorexie nebezpecna nemoc.a jake nemoci jsou z castesteho zvraceni.zajimam se o to actu kdejaky cklanek. a podle meje horsi bulimie.ja osobe vim,ze nikdy mentalni anorexii ani bulimii nepropadnu.vim jake to je a drzim pevne palecky vsem kteri tuto nemoc proziji a verim ze se znidostanou…

z bláta do louže

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojky, nevím jak začít. Je mi 24 let. Na tuhle stránku jsem najela před pár týdny a úplně mi zamrazilo. Stejné problémy ppp jsem prožívala dva roky zpět. Začalo to asi na střední, kdy jsem měla nějakých 64kg na 175 výšku. Dnes už bych řekla normální váha, kapku zadeček, ale hlavně zdravá váha:o)) Jednu z rolí úlohu v tomhle příběhu hrála moje matka. Ráda ponižuje lidi, tak mi říkala jak jsem ošklivá, blbá, neschopná, že budu stejně tlustá jako ona. Takže člověk měl sebevědomí na nule. Dokonce jsem utekla i z domu. Pak jen pár poznámek od kluků a už o tom člověk začne přemýšlet a lítat… Tenkrát jsem přestala chodit na obědy, dávala si místo toho polévku s chlebem, nebo jen určité množství těstovin s nějakou omáčkou..nevim už kde jsem to vyčetla. Ještě jsem i normálně večeřela, akorát už jsem si nedávala nic u televize….. Pak to pokračovalo postupným omezováním…bez snídaně, bez večeře, pořád někde venku, abych nemusela být doma a nejít do ledničky. Každý obdivoval, když jsem najednou měla 58 kg, vešla jsem se do stejného oblečení jako kamarádka, prostě super.. Pak jsem ale jednoho dne četla článek o bulimii, nechápala jsem, proč to ty holky neovládnou a musí zvracet a že se z toho kolotoče nedostanou…dodnes toho lituju. Samozřejmě jak ta nejhloupější husa, jsem to začala zkoušet a šlo to líp a líp. Pak jsem dokonce chvíli bydlela sama, tak se mi ppp pěkně rozjelo. Měla jsem 51 kg a připadala jsem si dobře, ale ostatní mi pořád říkali ať ztloustnu … nechápala jsem je..tak jsem moc nikam už nechodila… Nakonec na to přišel táta, došel se mnou k doktorovi, k kterému jsem docházela na konzultace…ze začatku jsem mu někdy lhala a pak jsem zjistila, že tím škodím jenom sobě. Dostala jsem se na 58 kg, ale při představě, že budu ještě tloustnou mě jímala hrůza. Nakonec jsem do toho spadla znovu. V tomto kolotoči jsem byla asi tak rok…měsíc dobrý a týden-dva hrůzy.. Co je důležité, když se z toho chcete dostat je, že když třeba měsíc nezvracíte a jeden den do toho spadnete, druhý den najet na ten správný stravovací systém a nenechat zas rozjet ten šílený vlak. Také je důležité to někomu říct,nebo alespoň s někým být, bydlet…hlavně nebýt sám a nemít prostor ani čas o něčem takovém uvažovat (já vim, to se mi to mluví). Je docela dobré chodit do nějakého malířského nebo jiného kroužku, dělat hodně ručních prací. Ze začátku jsem nedokázala odpočívat, abych na to nemyslela, pak se to ale zlomí. Strašně mi v tom pomohl přítel, teď už spolu bydlíme – sportujeme spolu, chodíme do kina, na diskotéky.. večer připravuju večeře (já jim večer rozhodně méně než on, ale naučila jsem se nepřejídat a když se to stane, tak si druhů den zas upřu něco dobrého, nebo jdu sportovat a nebo to úplně hodim za hlavu). U přítele je výhoda, že mne má rád takovou, jaká jsem…je hlavně kliďas, což mi strašně pomohla, byla jsem dřív strašně nervózní..teď když přiberu, tak si z toho dovedu udělat i srandu, jakou mám „vaničku“, opravdu jen v uvozovkách a vim,že se půjdu párkrát zacvičit a budu na normálu a hlavně mít pevnější tělo a DOBRÝ POCIT NA DUŠIČCE. V jedné věci bych zas potřebovala poradit od Vás.. Samozřejmě, že v období ppp jsem trpěla silnou zácpou, začala používat různá projímadla ve formě prášků, kapek.. To se na člověku podepíše. Teď když chodim normálně už do práce, chodím pravidelně cvičit, snídám, zdravě obědvám (střídám masitá, zeleninová jidla, rybu…spíše na přírodní způsob), večeře tak po různu, většinou něco studeného, ale už v menší míře.. Stává se mi, že si třeba nemoho dojít 5 dní na záchod, pak už mi bolí břicho, mám křeče a je mi špatně od žaludku. Když si už dojdu, stejně se mi moc neuleví. Začala jsem si kupovat „Projímavou čajovou směs“ kterou 3-4 týdne musim uvařit, jinak si nedojdu. Bojím se ale, že je to pro můj organismus zas nezdravé, tak nevim. Zase jsem četla, že dlouhodobá zácpa směřuje k rakovině tlustého střeva… Teď mám jen pro info 60-61 kg a cítím se s tím spokojená.. HOLKY NEKOUKEJTE NA TO, CO SI O VÁS DRUZÍ MYSLÍ, NEKOUKEJTE SE NA TY HOLKY V ČASOPISECH..PÁR JICH ZNÁM A VĚTŠINOU MÁ PPP, NESPORTUJÍ, NEJÍ ATD. UVĚDOMTE SI, ŽE ŽIJETE JENOM JEDNOU A SVÉ NEJLEPŠÍ ROKY TRÁVÍTE DOMA, TÍM ŽE SE TRÁPÍTE, MÁTE NEPŘÍJEMNÉ SNY.. MUSÍTE HLAVNĚ CHTÍT, ZABRAT A PŘESTAT SE LITOVAT..JDĚTE MEZI LIDI A ZJISTÍTE, ŽE TLUSTÁ HOLKA JE NĚKDY O HOOODNĚ HEZČÍ NEŽ HUBENÁ, PROTOŽE MÁ ŠŤASTNOU DUŠIČKU – BERE SE TAKOVÁ, JAKÁ JE A TO JE HLAVNÍ!!! Za každý příspěvek budu ráda a když se budete chtít na něco zeptat, neni problém. Napsala jsem to dost chaoticky.. Holky držte se, vždyť je tolik krásných věcí!!!!

ach ta menstrulace

/0 Komentáře/v /přidal

Prosím poraďte mi někdo. Protože jsem (ve 20 letech) chtěla celému světu ukázat, jak jsem dobrá, odjela jsem do Německa, kde jsem zhubla 10kg. Vrátila jsem se domu po 4 měsících a při výšce 165 cm jsem vážila 43 kg, i přes to, že jsem přestala menstrulovat, jsem na sebe byla tak pyšná. Po čase jsem se vrátila na původní váhu 53 kg, našla si báječného přitele, začala s ním žít, ale menstrulaci nemám. Prosím poradte mi, co mám dělat. Doktoři tvrdí, že to příjde, ale kdy? Vždyť už je mi 24 let. Máte prosím někdo podobnou zkušenost? Napište – moc se těším Lenka

Hledám kamárádku

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojte, jsem bulimička už 4 rokem, protože jsem chtěla pro svého kluka udělat všechno. Tlačí doposud na mně, abych zhubla a byla pro něj krásná a štíhla. Jednou jsem mu o tom řekla a pohrozil mi, že s bulimičkou žít nechce.. zhroutila jsem se..a teď jsem v tom opět. Nepomohl mi ani psycholog. Úspech byl zaručen jen na chvilku a zase je to spět. Jsem sama se svou bolesti a nevím jak dál. Zvracim několikrát denně a nejvíce když jsem sama. Je to začarovaný kruh z kterého si přeju vykročit ven. Touto cestou bych jsi ráda našla kamarádku pro opčásně psaní a ulevování našich bolavých srdíček. Ocenila bych, pokud by se někdo našel a poradil mi,nebo doporučil nějaký tip jak z toho ven. ( nebo, aspoň zastavit tok myšlení na jídlo) Děkuji Vám předem a přeju nám všem hodně úspěchů, vůli, čas a chuť bojovat s tou metlou bulimií.. Mějte se moc krásně … Donatelka Moje adresa : Dona.tela@seznam.cz

Já se stejně nevzdám!!!!!

/0 Komentáře/v /přidal

JA SE STEJNE NEVZDAM!!!!! Vse zacalo pred 7 lety. Byla jsem zrovna v devitce a nejak nas s kamoskou napadlo, ze bychom mohly zhubnout. (asi nejake zatmeni mozku, nebo „dobra rada“ z Bravicka?? Nebot pri me vysce 168 cm a vaze 55kg nebylo vubec zapotrebi) A tak jsme si nakoupily strasne moc jogurtu a ovesnych vlocek, ovoce a zeleniny, zdrave tycinky, polystyrenove chleby…… a pustily se s nadsenim do toho. Za mesic jsme obe zhubly okolo 10 kg. Byly jsme krasne, hubenoucke….byla nam sice trosku zima, kosti nam lezly kde se dalo, ale jinak jak princezny. A tak jsme si uzivaly, byl konec prazdnin leto pred nama. Uz jsem se videla, jak se promenaduji po koupalisti v novych plavkach se super novou postavickou…. Jo, jenze nikdo mi nerekl o onom zradnem JOJO efektu. Do mesice jsem mela vsechno zpatky i s uroky: okolo 60 kg. Takze promenada se nekonala a ja sedela doma jedla a hladovela, jedla a hladovela……. a pak zacal muj novy zivot….. dostala jsem se na stredni skolu, chtela jsem at je vsechno krasne a na tu hloupost, kterou jsem udelala chtela rychle zapomenout. Brzy jsem se vahove dostala do normalu: 170cm/55kg… tak akorat ani tlusta ani vychrtla….. navic jsem zacala chodit se svou prvni laskou, takze vsecko zacalo byt bezvadne, uzasne, krasne a ruzovoucke. Muj pritel chodil do posilovny a ja zacala s nim. Nejdriv jen tak 1-2x tydne a pozdeji jsem chodila 3x tydne a zacala zdrave jist. Jako fitneska, kupovala jsem si sportovni casopisy, chodila behat, plavat po 17h nejedla….. no a pak uz jsem do posilovny chodila 5x,6x tydne vzdy minimalne na 2 hodiny. Vazila se kazdy den, vazila se 2x, 3x, 4x, …..10x za den….. no a jednou muj pritel byl unaveny a nikam se mu nechtelo. Pujcil nejaky film ukuchtil veceri a chtel se mnou stravit romanticky vecer. A copak jsem to zase provedla ja?? Utekla jsem do posilovny bez neho….Timhle zivotnim stylem jsem dosahla 48 kg. No a jak uz to tak byva – kdyz clovek hubne vzdycky chce jeste to jedno kilecko, a pak jeste jedno….. ve skole mi zacali rikat ze jsem strasne vychrtla, ze se ztracim, a jestli se mnou neco neni….. Co????? Se mnou????? Ne!!!!!!! Proc???? Citim se skvele!!!!!!!!! No, ale pro jistotu jsem k pouze zdravemu jidelnicku pridala i trosku nezdravy, a po par tydnech jsem uz jedla jen nezdrave, samo sebou zacala tloustnout, prestala chodit do posilovny (stydela jsem se za svych 52kg!!) Chtela jsem si vsecko vyresit pekne sama doma: par dni budu hladovet, dostanu se opet na 50 kg a muzu zase chodit do posilovny a mezi lidi…. No a misto 2 denni hladovky jsem poradala tydenni orgie, ktere jsem diky pocitum viny stridala s hladovenim, ktere jsem dlouho nevydrzela a zase se prejidala. Po prazdninach jsem nastoupila do 3. rocniku a od te doby se to vezlo….. Nedokazala jsem se vratit ani ke sportu (stydela jsem se za to), ani ke zdrave strave. Cyklus hladoveni-prezirani me doslova pohltil. Vazila jsem 60 kg, 62kg, 67kg, dostala jsem se dokonce az k 70 kg. O prazdninach mezi 3. a 4. rocnikem jsem zhubla na 62 kg. V lete totiz skoro nikdy nejim, nebot venku je horko, furt se nekam jezdi, furt jsem s lidma a nemuzu si dovolit se tolik prezirat. Vzdyt preci v lete nemuzu nosit kabat a nebo svou cernou maskovaci kosili, ktera zakryje kdejaky spek. Tak se mi tedy podarilo zhubnout. Myslela jsem si, ze ted uz se konecne vratim ke svoji vaze. Jenze prazdniny skoncily, zacalo se ochlazovat a ja se zase mohla schovat do obleceni. Takze opet prezirani-hladoveni…. Navic se stala strasna vec, muj spoluzak se zabil v aute. Tezce jsem to nesla. Par dni jsem kaslala na sve stravovaci problemy a jen truchlila…. no a v tom truchleni jsem si nejak vsimla, ze smutek zahanim jidlem a kdyz jsem stoupla na vahu zjistila jsem, ze vazim 70kg. A pak uz to slo jenom nahoru… 72kg, 75kg, 76kg, 78kg….. a myslim ze i jednou jsem dosahla 80kg!!!!!!!!!!!! Ma tridni ucitelka si musela myslet, ze umiram! Byla jsem co 14 dni nemocna. Vecne jsem nebyla ve skole. Nechodila jsem k doktorovi, nekoupala jsem se i tyden. A to vsechno jen kvuli toho, ze jsem se stydela sama pred sebou, pred lidmi….. schovavala jsem se doma, pred svetem. Vymyslela nejruznejsi plany, jak zhubnu. Donekonecna si prohlizela fotky, na kterych jsem vazila 50 kg a snila o tom az zase jednou……Na maturitnim vecirku se se mnou muj pritel po 3,5 letech vztahu rozesel. Vlastne jsem ho k tomu dohnala svym chovanim. Rikal mi, ze jsem frigidni… avsak nechapal, ze se s nim nechci milovat a mazlit jen kvuli tomu, jak vypadam….. pak prisla vysoka. Nova skola? Novy zivot? Myslela jsem si tehdy….. jak uz jsem rekla, o prazdninach vzdy zhubnu okolo tech 5-10 kg. Do skoly jsem sla ne primo stihla, ale ne zase jak otesanek. Myslela jsem si, ze uz to tedkom vazne dokazu. Musim!!!!! Chci!!!!! Jenze misto toho, jsem se zacala propadat do te sve „srackovite jistoty“ jen jidlo jidlo jidlo…. zase moje znama schovka….. aaaaaaach jak vazne jsem nemocna, no, to musim byt urcite doma….. oh promin, dneska nejdu ven, boli me hlava…… blalbalba…… schovavani se pred svetem. Myslela jsem si, lec mylne, ze kdyz zustanu doma, zhubnu, vyjdu opet mezi lidi a uz to nikdy neudelam. Misto toho jsem zase jen jedla a jedla, a lezela v depkach, lezela v posteli tyden, 14 dni, divala se na televizi a jedla….. no a pak zase hladovela….. nechodila do skoly a pak jsem to vzdala. Nechala jsem vysoke skoly!!! Rodice me malem zabili, ale co….. prihlasila jsem se na pracak. A zase jsem si naivne myslela, ze tedkom vlastne jak mam tolik volneho casu muzu konecne delat to, co jsem vzdycky chtela. Muzu chodit zase do posilovny, do aerobiku, kreslit, na brigadu, cist si…… jo, prdlajs jen jsem hnila doma, cpala do sebe konske porce jidla, takove, ktere by muj bracha (a to on ji fakt hodne) snedl za tyden, ja snedla za 2 hodky. Pokusila jsem se zvracet. Nevim, asi na to nejsem ten spravny typ. Nejak mi to neslo, nebavilo me to – jen mi slzely oci, a prsty jsem si poskrabala krk….. zkusila jsem to jeste parkrat ale vice mene bez uspesne. A tak jsem zkusila projimadla. No lidi to vam reknu, to byla ale ukrutna bolest. Vypila jsem celou lahvicku na ex a za nejakych 10 hodin myslela, ze umru. Svijela jsem se v krecich, litala na zachod co 2 minuty, ale citila se lip, nebot jsem to svinstvo ze sebe dostala. Pak uz jsem si projimadla kupovala temer kazdy den. Jenze casem prestali ucinkovat a me uz z toho kadeni bolel zadek….. tak jsem zacala zase chodit mezi lidi….. do hospod. Alkohol dela divy. Clovek dokaze zapomenout na problemy…. a tak jsem pila jako duha, kourila krabicku denne – nebot koureni potlacuje chut k jidlu. Vzdy nez jsem sla do hospody jsem 2-4dny nic nejedla. To abych byla aspon trosku k svetu, pak do sebe nalila 10 piv a nejake ty panaky a pak se dopotacela domu. Jenze driv nez jsem sebou zuchla do postele jsem si ukuchtila jidlo. No a tak se muj zivot odvijel. Hladovka – hospoda + chlast – prezrani se – schovka – hladovka – hospoda….. pak uz jsem chodila do hospody kazdy den…. a pila a pila a pila… okoli se o me zacinalo bat…. ja si myslela, ze je vsechno v pohode. Vzdyt preci mladi lide dneska piji, chodi do hospod, chodi se bavit, tak o co jde??? V teto alkoholicke ere meho zivota, jsem byvala castokrat nemocna – i 2x za mesic. Nikdy jsem si nezasla k doktorovi – stydela jsem se za sve spekate telo. Rikala jsem si, az zhubnu zajdu….. Docela se divim, ale v te dobe jsem mela i nejake ty kluky. Coz nechapu jak jsem se jim mohla libit – vzdyt jsem vazila temer 80 kg!!! Pak jsem se zavrela na 3 tydny doma a ucila se na prijmacky (ucila a jedla a hladovela a ucila…..)Dostala jsem se na dalsi vysokou skolu. Buh me miluje! Dalsi sance! Tedkom ji nepropasnu! Nova skola, novy zivot!!! Jenze v podstate to bylo porad stejne. Do hospod jsem chodila min a min az temer vubec ne. Dokazala jsem par dni normalne jist, ale spis to byl zase onen znamy kolotoc. Podarilo se mi vahove dostat na 65-70kg. Ma vysnena vaha byla a porad je 55 kg. Ani tlusta ani vychrtla ….. normalni. Jenze ne a ne se mi to podarit. Zacaly prazdniny a ja odjela do Anglie. Nejdriv jsem pracovala na farme. Sbirala jsem hrach od 6 do 6. Najist jsem se mohla az kolem 7 hodin vecer. Zvykla jsem si: na drinu na poli a na nejezeni. Vim, ze to byl dalsi extrem, ale mnohem lepsi nez hladovka-prejezeni. Tak jsem vedela, ze budu mit jidlo vzdy kolem 7 hodiny. Po 14 dnech jsem odjela z farmy a hledala si jine misto. Nasla jsem si praci v kuchyni. Dostavali jsme tam obed, mohla jsem uzdibovat co jsem chtela….. kupodivu jsem se dokazala krotit. Jedla jsem jako normalni clovek. Maso i hranolky, ovoce i jogurty, 3-5x denne. Nekdy jsem mela chut se prezrat, nekdy jsem nechtela jist, abych zhubla jeste vic…. byly slabe chvilky, ale ustala jsem je. Vedela jsem, ze si nemuzu dovolit to, co jsem si dovolovala doma. Musela jsem chodit do prace – kazdy den s lidma…. nemohla jsem si dovolit nahodit fingovanou nemoc a zase se schovavat… A tak jsem jedla vicemene normalne. Do Anglie jsem odjizdela s 60 kg a po 2 mesicich se vratila s 53 kg. Videla jsem sama na sobe, ze uz zacinam byt vychrtla. Na jednu stranu se mi to libilo a na druhou jsem si rikala: neblbni, nech to tak, jak to je. Tak ti to slusi, a vlastne bys mohla i ty 2 kg pribrat. Pak jsem prijela domu. Kazdy me obdivoval, ze jsem krasne stihla, ze mi to slusi a ja se citila jak krasne. V Anglii jsem se musela starat sama o sebe, v anglictine si najit praci, zalozit bankovni ucet atd. atd. Takze kdyz jsem se vratila domu nechapala jsem jak jsem mohla takhle zit… JENZE za 2 dny jsem se strasne prejedla, a trvalo to 3 dny nez jsem zacala hladovet -no a po 3 dnech hladovky s deckama do hospody (oslavit ze jsem zpet) – 3 piva na lacno, navic jsem uz nebyla zvykla… takze kdyz jsem prisla domu, tak jsem se zase prejedla…. ted uz hnipu doma 8 den. Jsem zase nemocna abyste vedeli! Projistotu jsem si vypla mobil. Az se me budete ptat reknu vam, ze nevim kde byl, ze mi musel zapadnout a musela se vybit baterka. Mela jsem jet s bratry na Slovensko, na chatu s deckama….. a ja sedim doma a zeru a bliju a hladovim….. ano, zacala jsem zvracet! To, co jsem nikdy nedelala, protoze mi to nikdy neslo, ted delam – i 3x denne. Uz mam pres 60 kg. Nechci ani stoupat na vahu.. V hlave se mi perou myslenky – no tak, najez se, to te nezabije… a dalsi myslenky a vzpominky na Anglii – ze jsem to v podstate uz skoro dokazala. Strasne me to bavilo – rano se probudit a vedet, ze dneska se ani nehladovi ani neprejida. Ze si dam snidani, obed i veceri…. A svete div se, nepribrala jsem a jeste zhubla. Delala jsem praci, ktera me bavila…. citila jsem se svobodne a stastne….. ted si pripadam jak v pekle!!!! Jiz hodnekrat jsem zazila obdobne stavy. Kdy jsem spadla na dno a nevedela jak vsat… ale vedela, ze musim, ze se nesmim vzdavat, ze nesmim podlehnout, ze jsem silnejsi. Bylo to cim dal tim obtiznejsi. Nebot tolik proher a zadne vyhry… no a ted…ted jsem zoufala a v beznadeji, na jidlo a cely muj problem myslim od rana do vecera. Uvedomila jsem si totiz, ze to neni v pohode, ze uz nesmim zavirat oci. Ze mi vazne neco je. Vzdyt jsem zacala zvracet!!!!! Zalekla jsem se a zacala hledat na internetu. No a nasla tyto stranky. Po precteni par clanku jsem se vylekala jeste vic. Byly tak podobne memu pribehu…. takze jsem nemocna! Mam problemy s jidlem!!! Je to divne, co?Priznat si to az po 7 letech. Tedkom je to vsecko pro me strasne tezke. Vim, ze jsem nad propasti, vim ze ted prisla ta chvile, kdy se musim konecne rozhodnout. Pokracovat v teto pomale sebevrazde a nebo zacit konecne zit. Ze nejde zit??? Ale jde. Zila jsem 2 mesice, a ty 2 mesice v Anglii byly pro me vic nez ty posledni 4 roky, kdy se v tom fakticky topim . Po 4 letech jsem znova okusila jake je to zit – ne jen na par dni, co zrovna hladovim a myslim si, ze mam vsecko pod kontrolou…. opravdu jsem zila!!! A chci to zpatky!!! Ted prisla ta chvile….. vim to…… jenze je to tezke…. 2 dny zpatky jsem to zkusila – zkoncovat s tim, jenze jsem zase selhala. A vite proc? Protoze jsem se snazila skoncit hladovkou…. shodit tech 5 kg, ktere jsem za tech par dni nabrala… Vim, ze nemuzu hladovet, nebo do toho zase spadnu…. ale videli jste moje bricho??? Bojim se, ze minimalne 2 denni hladovka je nevyhnutelna – jen se nesmim zase prejist. A proc je nevyhnutelna?? Protoze to jinak neumim, protoze takhle ziji uz hodne let…. protoze je to tezke….. Od 1.10. se stehuji do sveho noveho bytecku. Budu tam bydlet s kamaradkou, ktera o me nemoci nema ani potuchy. Nechci tam pachat to, co jsem pachala v dome svych rodicu. Chci zacit znova….. a vim, ze se to tentokrat podari… A jak si muzu byt tak jista?? Zvracim!!! Takze ted se muzu nazvat bulimickou, chci mit 53kg, libi se mi kdyz mi aspon trosku lezou kosti – takze mam nejaky ten nabeh na anorekticku. Vazim se i 50x denne. No a je tohle zivot? Ptam se vas – Je? Neni, co?!! Hmmm….. jenze ja chci zit… a tim, ze jsem zacala blit jsem dostala strach, tim ze jsem vyhledala tyto stranky – ja to chci resit… a navic muj novy byt!!!!!!!!! Vim, asi bude jeste hodne padu, nez opravdu zvitezim, a vim ze je to boj jeste na mnoho dni, tydnu, mesicu a mozna i roku – a ja budu bojovat, a nikdy se nevzdam!!!!!!! Vzdy jsem si vytycovala neuskutecnitelne cile. Ted mam 3, snad o neco realnejsi nez drive: 1. slibuji, ze ve svem novem byte ( a kdekoliv jinde) nebudu pachat to zlo, ktere jsem pachala. Slibuji, ze se pokusim jist zase jako clovek ( a vim, ze to jde) 2. budu se snazit udrzet si vahu 55 kg, nebot mi slusi. Jak rikam ani tlustoch ani zombice. Pekna holka! A zadne skemrani – 55??Co takhle 53, to uz je lepsi, ne?? A pak se z 53 stane 50 a za par mesicu to bude zase 70?? Ne diky – fakt nechci, me staci 55!!!!!!!!!! 3.no a muj posledni cil: chci zit, chci se bavit, chci sportovat, chci zpivat, chci se radovat, chci byt stastna………… JAKY SI TO UDELAS, TAKOVY TO MAS………….

lina mit anorexii…pohodlna v zivote..co delat?

/0 Komentáře/v /přidal

ahoj.pred par dny jsem sem psala.uz si nepamatuji nadpis toho predesleho clanku.neco o tom jak moje oblibena hvezda mela anorexii a ja chtela taky….mozna jste to cetli,mozne ne… je mi tedy 14a půl let.na konci tamtoho clanku jsemn psala,ze nikdy nebudu mit anorexii… jsem vysoka 168,169cm a vazim 50kg.normalni stihla holka.mam oblibenou hvezdu,je to holka a strasne se mi libi(myslim to jinak nejsem na holky!!!)-nebudu jmenovat.ona mela 2roky anorexii.pak ji hospitalizovali(teda ona chtela) a vadel o tom cely narod.(je strasne slavna,hlavne v americe.) a tak jsem se i ja dozvedela,ze ona ma anorexii.a tak sel cas a me uz se nebavilon se divat na sebe,pripadala jsem si tlusta.jenze jsem byla normalni… a tak jsemm chtela zhubnou-a hlavne se podobat te hvezde.tak se mi chvili darilo nejist,chvili jsem jedla a pak se prejedla-obcas to vyzvracela a tak. jenze ted jsem byla 4dny sama doma.moje vysnena vaha je 45kg-chci byt modelka:).a tak jsem si rekla,ze kdyz me nikdo nebud ehlidat tak z hubnu.jenze je jsem f¨urt mela na neco chut a tak jsem se zpopcatku a prejidala a zvracela-asi 2krat denne.mam furt 50kg jenze jsem to proste nedokazala.kdyz jsem doma tak jenom zeru!!slibovala jsem si ze de budu ucit,ale ani jsem na to nesahla(vim ze stim skola nema moc spolecneho,jenze vezte ze kdyz mate tuto nemoc,na skolu proste nemyslite)!priode mi ze nic neumim a tenhle rok delam rijmacky a chci se dostat na tu hotelovku!!!proc nikdy nic nedodrzim.!!!pripadam si,ze jsem knicemu!!vzdy kdyz si reknu,ze se budu ucit nebo si naplanuju jidelnicek abych zhubla alespon na tech 48kg tak to proste nedodrzim!!!prooooc???proc jsem tak lina ???nebo kdyz si reknu:tak a ted budu chodit alespon dvakrat tydne behat,tak to taky neudelam???aspon stim ucenim sem to vydrzela par dni na zacatku roku jenze ted se mi nechce.jsem strasne ppododlna.chci bejt anorekticka.aspon chvili nez bydu mit aspon 48kg.jenze mi to nejde:prosim pomozte mi nekdoooo.jak se zbavit ty lenosti?aspon s ucenim?nevite co mam delat?jsem vyrizena semtam spekata holka se spicatym nosem.lidi mi rikaj,ze jsem hezka,ze mam super postavu,jenze ja to tak nevidim.vidim jen to spatny.jo naka pozitivni vec se nejde ale to uz je vec uvnitr me. jsem vdecna tem kteri si udali tech par minut na precteni tohoto mozna pro nekoho mene zajimaveho clanku.neustale jsem to vsobe dusila a je mi lepe,ze jsem se mohla alespon vypsat… a taky mi prijde zajimave,ze je tolik holek,ktere maji stemito dvemi nemocmi neco spolecneho..drzim palecky..