Archive for category: Můj příběh

<p class=“MsoNormal“>     Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlela,  komu tento článek věnovat- nejsem odborník, abych ho věnovala odborníkům, nejsem studovaný psycholog, abych ho věnovala nějakým psychologickým časopisům, ba dokonce nejsem ani mentální anorektička, vážící  40 kg/170 cm, abych ho dala do nějaké diskuze a netrpělivě čekala na to, až mi  jiná dívka (mající stejné problémy) napíše, že se musím léčit?..jsem obyčejná holka, která měla a stále má problémy vztahující se k sebelásce, radosti ze života a v neposlední řadě k jídlu. A proto jsem se rozhodla těchto pár řádků napsat především pro ty, které (kteří) mají stejné problémy.Tento článek se nemá ?tvářit? odborně (jak již jsem psala, nejsem žádný odborník v tomto oboru!)  a pokud tam zpočátku najdete informace, které jsou vám již známé, nezoufejte a čtěte dál, slibuji, že je vynahradí jiné, které budou možná jedna ?velká neznámá?!</p> <p class=“MsoNormal“>     Je to tedy speciálně pro ty, kteří už přečetli většinu knížek pojednávajících o poruchách příjmu potravy a v žádné z nich nenalezli, to co hledali?..</p> <p class=“MsoNormal“>      Jde o citaci z knížky? a já sama se přiznám, že když jsem to poprvé četla, tekly mi slzy, bránila jsem se tomu, ale někde v hloubce dušičky jsem věděla, že je to pravda?.</p> <p class=“MsoNormal“><i>?Při nechutenství vystupuji zvlášť zřetelně vtip i ironie, které obsahuje každá nemoc: někdo se zdráhá jist, protože nemá na nic chuť, a umírá, aniž by si uvědomil, že je nemocný!</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>To je tedy gol!  </i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Chorobná hubenost se vyskytuje skoro výlučně u pacientek. Pacientky, většinou v pubertě, upoutávají na sebe pozornost odmítáním jídla, což zdůvodňuji-zčásti vědomě, zčásti nevědomě-obavou z tloustnuti.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Striktní odmítaní potravy se ovšem může zvrátit v opak: jsou-li sami a nikdo je nevidí, začnou pořádat neuvěřitelné množství jídel. V noci vyprazdňují ledničku a snědí všechno, na co přijdou. Nechtějí však potravu v sobe podržet a snaží se ji opět zvrátit. Vymýšlejí si všemožné triky, aby okolí neprohledlo jejich zvyky. Je opravdu těžké si udělat správný obrázek o tom, co postižené nechutenstvím opravdu jedí a co ne, kdy je jejich hlad nasycen, a kdy ne.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Když ale jedí, dávají  přednost věcem, které si označeni ?potrava? sotva zaslouží: citronům, zeleným jablkům, kyselým salátům, tedy výlučně věcem s nízkou výživnou a kalorickou hodnotou. Navíc tyto pacientky užívají  projímadla, aby to málo nebo nic, které do sebe dostanou, rychle a jistě zase vyšlo ven. Maji také velkou potřebu pohybu. Podnikají dlouhé procházky, aby se zbavily sádla, které nikdy nenabraly, a to je při jejich velmi oslabeném stavu na pováženou. Nápadný je také přehnány altruismus těchto pacientek, vrcholící často tím, že s velkou láskou a péčí vaří jiným. Vařit pro jiné, obsluhovat je a pozorovat při jídle-to jim nepůsobí žádnou potíž, pokud také nemusí zasednout ke stolu. Jinak mají velký sklon k pobývaní v samotě a rady se stahuji zpět. Chorobně hubnoucí pacientky nemívají menstruaci, nebo je pro ne tato funkce spojena s různými potížemi.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Shrneme-li tyto příznaky, vidíme značné vystupňovaní asketického ideálů.V pozadí se skrývá starý konflikt mezi duchem a hmotou, mezi nahoře a dole, mezi čistotou a pudy.Potravou se živí tělo i svět forem. Ne postižených nechutenstvím znamená ne i tělesnosti a všem požadavkům z těla vycházejícím. Jejich pravý ideál sahá daleko za oblast jídla: cílem je čistota a zduchovnění. Chtějí se zbavit všeho těžkého a tělesného. Chtějí uniknout sexualitě a pudovosti. Cílem je sexuální cudnost a bezpohlavnost. K tomu musí zůstat,co nejštíhlejší,aby se jim nevytvořily žádné obliny vyznačující ženu. <b>Tyto dívky se ženami stát nechtějí!!!</b></i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Mají strach nejen před oblými, ženskými formami, ale i tlusté břicho jim připomíná možnost otěhotnění. Odpor proti vlastní ženskosti a sexualitě se projevuje absencí pravidelné menstruace. Nejvyšším ideálem je odmaterializování. Pryč se vší , co  prozrazuje nízkou tělesnost!</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Ideál askeze je hlediskem, z něhož pacientky nepohlížejí na své nechutenství jako na nemoc a nemají proto pochopení pro žádná terapeutická opatření, mající posloužit tělu. Vyhýbají se umělé výživě na klinice, vymýšlejí stále rafinovanější triky, jak se nenápadně zbavit každého jídla. Odmítají každou pomoc a zarytě sledují svůj ideál:zduchovněním se zbavit všech tělesných projevů. Smrt nepociťují jako ohrožení, protože to, co u nich vyvolává strach, je životaschopnost. Bojí se všeho, co je kulaté, amorfní, ženské, úrodné, pudové a sexuální, bojí se blízkosti a horka. Z tohoto důvodu také nejídají společně. Sedět v kruhu a společně jíst, to je prastarý rituál všech kultur, při němž se rodí lidská blízkost a vřelost. Jenže právě tato blízkost vyvolává u našich pacientek strach.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Tento strach pochází ze stínu těchto pacientek, tedy z oblasti, kde na svou realizaci lačně čekají všechna témata odsunutá z vědomého života. Pacientky trpí nenasytným hladem po živém, které se však ze strachu, aby jim nepřerostlo přes hlavu, snaží symptomatickým chováním vykořenit. Čas od času je však nenasytný hlad a žravost přemohou, a tak dochází k onomu tajnému obžerství. Cítí však vinu a snaží se svůj ?poklesek? napravit vydávením toho, co spolykaly. A tak tyto nemocné nemohou najít střet ve svém konfliktu mezi lačností a askezí, mezi hladem a odříkáním,mezi egocentrismem a altruismem. <b>Za altruistickým jednáním vždycky objevíme silně přehnanou egocentričnost, při styku s našima pacientkami rovněž patrnou. Ty tajně touží po pozornosti a dosahují svého cíle oklikou přes nemoc.</b> Odmítáním jídla získávají náhle netušenou moc nad ostatními lidmi, kteří mají zoufalý strach a věří, že je musí přinutit k přijímání potravy a přežití. Tímto trikem dokáží už malé děti držet v šachu svou rodinu.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Pacientkám nepomůžeme nucenou výživou, nýbrž jen tím, že dokážeme, <b>aby byly samy k sobě poctivé. Pacientka v sobě musí odkrýt a akceptovat lačnost, nenasytný hlad po lásce a sexu, svou egocentričnost a ženskost s veškerou pudovostí a tělesností.</b> Musí pochopit, že pozemské oblasti nepřekoná jejich potíráním a potlačováním, nýbrž jen tím, že <b>je prožije, a tím integruje, promění</b>. V tomto smyslu si mohou všichni lidé z nechutenství odvodit poučení. Nejen pubertální dívky tendují k tomu, že se snaží s pomocí vznešeně se tvářící filozofie potlačit strach, který probouzejí požadavky jejich tělesnosti, aby mohli vézt čistý a produševnělý život. Snadno při tom přehlédnou, že <b>askeze většinou vrhá stín- a ten se jmenuje žádostivost.</b></i></p> <p class=“MsoNormal“><b><i>                                                                               </i></b></p> <p class=“MsoNormal“><b><i>                                                               </i></b><i>T. Dethlefsen, R. Dahle-Nemoc jako cesta</i></p> <p class=“MsoNormal“><i> </i></p> <p class=“MsoNormal“>Tak to bylo tedy pár řádek!:-)</p> <p class=“MsoNormal“>     Na závěr bych se ještě ráda s vámi podělila o mojí včerejší zkušenost:</p> <p class=“MsoNormal“>Měla jsem možnost absolvovat masáž celého těla, dopropovázenou relaxační hudbou  a vůní růže (z aromatického přístupu je růže rostlinou ženství,mateřství, sexuality a  používá při pomocné  léčbě mentální anorexie). Byla to pro mě chvíle, kdy jsem plně uvědomovala své tělo, lásku k němu a vděčnost za to, že si můžu něco tak pěkného dopřát. A z toho plyne i moje poslední věta : <b>Je velice důležité být sama k sobě upřímná a naučit se mít ráda!</b></p>

Nedokážu přesně ani určit počátky.Snad jsem to nevnímala jako nějaký závažný problém,tak ale asi začíná každý.Myslím,že v těhle případech onemocnění je moc důležité si uvědomit v jaké míře se nachází náš stupeň přecitlivělosti na naše okolí.Ti naprostí ignoranti a silné osobnosti mají asi jen min.zkušenosti v téhle problematice.A ti více citlivější,jako já,spadají do rizikovější skupiny. Mamina mi již v dětství dávala dosti najevo,že nejspíš nebudu mít šanci,se svou hloupostí,dát světu najevo,že tu jsem.Byla jsem málo chytrá,aktivní,necitelná,líná,žila jsem jen pro své věci….atd.Někdy jsem pochybovala,jestli mě vůbec zná,ale nikdy jsem neprotestovala vůči jejím názorům nahlas.Později se ukázalo,že nejsem vůbec špatná na jazyky,že dokážu naslouchat lidem,pomáhat,účastnit se,dozvídala jsem se od okolí,že to co mám doma není v normálu,takovej malej teror.A tak jsem se rozhodla konečně vzepřít,zabalit si a postavit se na vlastní nohy. Jenže i přes mou úspěšnost uživit se,studovat a tak nějak mít vztah, ve mě neustále vězí ta veliká chuť se zavděčit.Jako bych si z té doby dětství odnesla syndrom méněcennosti.A k tomu samozřejmě patří i tzv.určitý ideál krásy.Vždycky jsem aktivně provozovala kondiční sporty,nikdy žádný problém s postavou,ale… Nyní jsem s perfektním chlápkem,máme super syna,nemusím se o nic starat,peníze nejsou problém,osobní vztah není problém,až moc veliký klid a mír.Nemusím se honit,mám spoustu času,až se nudím.Najednou je ten můj rušný život pryč a já nemusím nikomu nic dokazovat,že jsem opravdu dobrý člověk.Snažím se najít si něco co budu ovládat jen já,co budu mít pod kontrolou jen já.Pátek se sešel s pátkem a už jsou to čtyři roky,co se tajím s bulimií.Mám vše promyšlené,všechny ty triky a pravidla,až hnusně promyšlené,abych si dokázala,že je tu něco jen kvůli mě a jen já se s tím poperu,nebo ono se mnou.Bulimie se stala takovým postraním rituálem JEN mého života,tajemstvím,které si hlídám.Něco přísně tajného.Je to jako bych se ve svých záchvatech vracela zpět někam do dospívání,kdy se dělají totální hlouposti,které je lepší nezveřejňovat,jako bych si musela dokazovat,že nejsem ta hloupá holka vlastní mamky,že to zvládnu.Je to brutalita,kam je člověk schopen zajít a jak moc věci promýšlí a plánuje,kdyby se takhle zabýval vším,mohly bychom být opravdu na vysoké úrovni. Schrnuji za sebe,že nyní nejsem posedlá postavou,jsem schopna se normálně najíst,žít,radovat se ale potřebuju něco jen pro sebe.Jen mám strach,že nenaleznu náhradu za tuhle závislost. Ze srdce přeji všem těm,kteří propadli,aby se nevzdali,já to nevzdávám,protože jsou tu vedle mě lidé,které miluji a nechci zklamat,i když nejsem schopna se jim svěřit teď,s hrdostí se svěřím,až se z toho vymotám.A já se vymotám!

Svůj příběh už jsem psala, takže co chci teď je menší pomoc. Zhubla jsem 10kg, rychle, a teď 5kg zas nabrala. Balancuji nahoru-dolu a už to tak ani nevnímám. Problém je jinatší. Stále si říkám „Vždyť to pořád není tak hrozný, abych měla problémy, vše je pod kontrolou…“ Chyba. V mym hubnutí nepřevládala touha „Chci se líbit okolí“ ale spíš cosi nespecifického, taková vnitřní touha si ublížit. Ne že bych si o 10kg hubenější nepřipadala líp, ke všemu i když jsem předtím nijak obézní nebyla. Avšak teď se sama sobě spíš hnusím: 1) V chuchvalcích mi vypadávají vlasy. Je to tragické množství. Ještě měsíc a budu potřebovat paruku. 2) Občas se mi klepou ruce a je mi zima (především po projímadlech a zvracení, což není časté) 3) Už od června nemám jinak pravidelnou menstruaci. Je to pohodlné, avšak zastrašující. 4) Buď nejím, nebo se přežírám. Z obojího mne bolí břicho. 5) Po každém kJ mi naskočí beďar. Nemohu si pomoct, ale najím se a osypu se. Aby to nebylo tak strašidelné:sebevražedné deprese se pomalu přestávají vyskytovat. Prosím poraďte, co mám proti těmto příznakům dělat (Jen ne: JEZ „NORMÁLNĚ“, prosím, na to bych přišla i sama) Hlavně co stěmi vlasy. Změnila jsem oblečení, chodím prý jak „pytel“. Což mi nevadí, ale především se mi scvrkly prsa. Pořád si říkám „není to ještě pořád tak hrozný“ ale asi za chvíli bude jestli nad těma příznakama nevyhraju

ahojky Začnu od začátku krůček po krůčku. Už od malička jsem byla pučmelík.Myslím, že to bylo tím, že jsem trávila hodně času u babičky. Ta mě cpala samýma dobrotama jako jsou její buchty, knedlíky, lívanečky a další mňamky. Zezačátku mi nevadilo, že jsem tlustá, jelikož jsem z toho neměla rozum. Ale kolem tý pátý třídy začaly ty náražky od spolužáků. Samozřejmě, že mi to bylo líto, ale neřešila jsem to. Na začátku devítky jsem si řekla a DOST, takhle už vypadat nechci. Začala jsem hubnout, šlo to úspěšně a zdravě. Ze svých 74 kilo jsem měla 64. Všichni říkali jak mi to sluší, jak jsem se změnila. Nikdy jsem nebyla zamilovaná, neměla žádný tajný lásky ani nic takovýho. Až jednou to přišlo, zbláznila jsem se do kluka o 10 roků staršího než jsem já. On si mě nikdy ani nevšiml. A proč by taky měl. Měl holku, která byla krásná,hubeňonká a v jeho věku. Bylo mi jasný, že mezi náma nikdy nic nebude, ale pořád sem si říkala, že možná jednou by se ten zázrak mohl stát. Pak sem ho dlouho neviděla a přešlo mě to. Během prázdnin se moje váha vrátila na 70kg. A byl tu prvák. Přišli problémy s učením, opět narážky od spolužáků na mou postavu,potkala jsem znovu JEHO s tou jeho milovanou kostřičkou. Blesklo mi hlavou, kdybych byla hubená jako ona, tak by si mě mohl všimnout a mohlo by se něco změnit.A tady přišlo to co nemělo. Do teď si přesně vzpomínám jak stojím v koupelně nad umyvadlem a říkám si tak to jednou zkusím jaký to je vyzvracet jídlo. Ten den jsem měla jenom melouna a nic víc. Strčila sem prsty do krku, nešlo to, dávila sem se a vyšlo to asi až na potřetí. Potom už stačilo jednou prsty strčit a šlo to. Druhý den si říkám, tak proč to neskusit znova, vždyť do nebylo tak hrozný. A jídlo šlo ven znovu. Říkala jsem si, já přece nejsem jako ty bulimičky, který se nacpou a pak všechno vyzvrací, to přece ne, já jím málo a pak zvracím tak to je přece něco jinýho. Pak sem si říkala, ale když už to zvracím tak proč se pořádně nenajíst a pak to vyzvracet. Vyjde to na stejno a alespoň se najím.Nejdřív sem si tím připadala hrozně zajímavá, ale pak se sama sobě hnusit. Bylo mně špatně jak sem přejedená a ten pocit, že ještě dnes to musím vyzvracet byl hroznej. Čekala jsem na každou volnou chvíli, kdy budu sama doma. Jen když šla mamka nakoupit, tak už sem letěla na záchod a šup s jídlem ven. Když naši byly doma, tak jsem si vzala do vany kýbl, pustila vodu ve vaně(aby nebylo slyšet jak zvracím) a pak když sem šla vylít kýbl do záchoda tak jsem jim řekla, že jdu vylít vodu,protože v koupelně bylo mokro tak sem setřela.Lhala jsem den co den, pokaždé se nějaká ta výmluva našla. Když to nešlo v koupelně, vzala sem velkou mísu k sobě do pokoje a našim řekla, že balím dárky ať tam nechodí.A znova sem zvracela.:-( Váha šla opět dolů a měla sem 60kg. No jo, ale holky v mým okolí mají kolem těch 53kg a to já chci taky. Ale mně už to dál nešlo. pořád těch 59-60 a dál se to nechtělo hýbat. Vydržela sem 3 dny jíst normálně(s mírou). Potom sem viděla plnou lednici a tu dokázala vybílit až do posledního kousku.Připadala jsem si jako bezedná nádoba do které se vejde všecko a zas tu byl ten pocit, že se můžu najíst a pak jenom všecko vyzvracet mi dělal dobře. Tohle všecko trvalo rok,cítila jsem se provinile že našim tak lžu, ale ono to ovládnout nešlo. O letních prázdninách jsem to omezila, zvracela jsem tak jednou za 14dní a už sem na tom nebyla tak závislá. Jenže nový školní rok začal a já sem v tom znova až po uši.Ráno si dám jedno jablko a pak až do odpoledne než přijdu ze školy to vydržím. A říkám si,tak holka a dneska to vydržíš a ovládneš se, ale ono ne. Opět vyprázdním lednici a čekám až naši půjdou spát, abych já se mohla zavřít do koupelny a všechno vyzvracet. Pořád mě bolí od toho zvracení v krku, jsem unavená,ospalá a dělám to furt dokola. Sem bulimička. Chci moc moc přestat,ale nejde mi to. Ted je deset večer a já slyším jak se u nás v ložnici zavřeli dveře. A já už musím jít abych mohla zase v koupelně všecko jídlo co jsem do sebe za celý odpoledne nacpala vyzvracet, uklidit všechny stopy, aby nikdo nic nepoznal a jít unavená a s pocitem viny spát. Tak se mějte lidičky a nevzdávejte to, já se taky budu snažit moc a moc přestat. A vím, že se mi to jednou podaří a držím vám palce at vám taky. Ahoj

Tak teď jsem to lidi vážně přehnala! Pávě jsem lhala jako nikdy předtím. Začalo to v předminulou sootu.Mamka mě vzala na pizzu!No a se stalo.Nejsem zviklá teď jíst takové velké porce.A tak se můj žaludek začal bouřit.Jen jsem přijela domů všechno to skončilo v …víte kde.Mamka to z chodby slyšela, a řekla že to mám z cesty autem a´t si du lehnout… No jo, ale mě to připadaloo jako dobrý nápad, jak se pod záštitou nemoci zbavit nepotřebného jídla. Zvracela jsem několikrát za den.Pak jsem přestala úrotože jsem měla jet k dědovi ale po návratu jsem začala znova.Mamka zase že to mám z cesty a že další den nepudu do školy.Tak to mi ještě scházelo! Ve škole mě nikdo nehlídá a můžu jíst kolik chci já, a porce tak málé jak se mi jen zamane. Dobře, ale pokračovala jsem, do téhle středy, pak mě mamka odtáhla k doktorovi.Naštěstí tu řádí nějaká podobná viroza kdy všichni ve městě mají horeky, průjmy a zvrací.Doktorovi bylo divný jen to že jenom zvracim ale to je jedno.Musela jsem ale do pátku zůstat doma a přestat zvracet jinak by mě doktor naprosto jistě poslal do špitálu!A tam bych byla na pokoji s několika lidma…a prst do krku bych si dát nemohla protože by se na to přišlo……… Mám teď hrozné výčitky svědomí! Dvoje…první že musím nechat jídlo v žaludku…ale ty druhý jsou ještě horší…že jsem lhala rodičům, a oni se mohli chudáci zbláznit strachy co semnou je….. Teď mě hrozně bolí břicho..mám v něm dnešní večeři! Ale že jsem zklamala rodiče je asi to nejsmutnější….