Archive for category: Můj příběh

Jak si tak čtu vaše články, dostávám pocit, že to neni zas tak strašný bejt bulímička nebo anor. Já s tim už bojuju dva tři roky,ale až teď sem dost psychisky vyčerpaná.myslela sem že je nás málo kdo na tom sme takle, ale je vás dost, tak to asi nebude tak strašná nemoc ne? asi si jenom vymejšlim blbosti a nalhávám si to nejhorší.No hlavu vzhůru, každej má nějakej problém a můj problém je tenhle věčnej kolotoč z kterýho se nedokážu vyhrabat a co je horší já ani nechci.Jediný co si fakt přeju je být hubená…

Ahoj všichniJ Asi za poslední půl rok jsem se stala pravidelným návštěvníkem těchto stránek.Každý příběh už mám přečtený a jen co se tu objeví nový,už si ho musím přečíst,taky jsem sem jednou napsala.V tu dobu jsem si nedokázala přiznat,že jsem opravdu bulimička!Myslela jsem si,že kdykoli budu chtít,tak s tím přestanu,že to dělám jenom málo kdy,ale když mi odpovědělo pár holek na ten článek,tak jsem si uvědomila,že v tom opravdu lítám,a že s tím budu muset něco dělat!A taky jsem začala,dala jsem se na sportování a zdravou výživu,ale zkuste hádat jak to dopadlo?vydrželo mi to pár dní,byla jsem ráda,že se mi to vede,ale pak přišel zlom,byla jsem jen 30minut sama doma a vše se zvrtlo,přejedla jsem se,a šla jsem samozřejmě zvracet!!Ulevilo se mi,ale vzápětí přišli strašné výčitky svědomí,jsem už zoufalá,nedokážu s tím přestat,už milionkrát jsem si řekla DOST!,ale však to znáte ,jak to dopadá? .Nevím jak dlouho tím trpím,ale myslím,že krátce asi pár měsíců,možný půl roku,jenže to jsem si neuvědomovala,prostě jsem se moc přejedla a šla to vyzvracet a nic víc,ale teď jsem si uvědomila,že je to vážný,kolikrát mám takový stavy,že myslím na sebevraždu,ale..nemám odvahu si podřezat žíly,kolikrát už jsem měla žiletku na zápěstí,ale nikdy jsem to neudělala,a ostatní metody..no nevím,skákání z okna mi přijde moc drastický,a prášky zase nejsou 100%,no skoro nic není 100%? .O mé nemoci nikdo neví,věděla o tom jenom kamarádka,která když mi začala vyhrožovat,že jestli s tím nepřestanu,tak to řekne mé mámě,takže jsem jí začala lhát,jak jenom držím dietu,a už nezvracím,nechci aby se to o mě někdo dověděl?strašně se za to stydím!Já už prostě nevím,co mám dělat,na koho se mám obrátit,kdo by mi poradil,kdo by mi rozuměl,a hlavně kdo by si to nechal pro sebe!Jenže nikdo takový není,radí mi jen pár kamarádek z netu se s tejným problémem,ale.. .Už jsem zoufalá,já nejsem sice vyloženě tlustá,jo jsem sice trošku při těle,ale..nechápu proč se tak trápím,proč nedokážu poslechnout sama sebe,když se řeknu dost,proč se neposlechnu,myslela jsem si,že to semnou nebude tak hrozný,ale ona je semnou pořád,pořád myslím jen na to,kdy bych se mohla vyzvracet,někdy vyzvracím i malý oběd,i blbou maličkost!Ale to už musí skončit!Musím s tím okamžitě přestat!nechci si zničit život a ani svoje tělo!Nechci se trápit a hlavně nechci mít ty strašný depky,to pak mám chuť se vším skončit,mám pocit,že mě každý přehlíží,že na mě nikomu nezáleží,a že by pro mě bylo mnohem jednoduší to tu zabalit a vzdát se,ale já to nechci vzdát!Chci s tím bojovat..ale jsem na to sama a nevím jestli to zvládnu! Byla bych moc ráda,kdyby se mi někdo ozval,s kým bych si tom mohla promluvit na Afroditka.M@seznam.cz Všem vám moc držím palečky,abyste to zvládli!!!

SNAD NEJSEM DIVNA.?CHCI JEN TROCHU OBDIVU A UZNANI. Vždycky jsem chtela byt hubena a asi tak pet let po tom touzim vic nez hodne.Ja si proste myslim, ze clovek musi mit budto hodne silne charisma, a nebo byt hubeny a hezky aby ho vsichni uznavali.Prave tohle sem chtela, abych mohla byt opravnene sebevedoma a necitila se jako neco min nez hezci a hubenejsi lidi. Mela jsem povest toho oskliveho kacatka.Byla jsem proste tlustsi nez ostani spoluzacky, talze na mem vzhledu ostatnim nezalezelo, byla jsem proste tlusta-odepsana, hotovo…Bylo mi 14, vyska 173, vaha 69.5. Mela jsem dobre kamaradky a ma´m je dodnes, ale ja touzila po uznani okoli. Tak se mi to povedlo zhubla jsem 9 kg a na chvili 10.Takze to bylo tak tech 61 a dokonce i 59. Najednou si ostatni zacali vsimat, ze nejsem oskliva.Rikali mi, jak mi to slusi a tak.Tak jsem si vybudovala novou image.Zhubla jsem naprosto prirozene, ale myslela jsem janom na to a zanedbavala sem skolu, takze vysvedceni bylo katasrofalni a taky jsem si nechala ujit kluka, co me mel rad. Jenze te vaha se mi nedari udrzet a navic ja chtela 55 kg, ted uz by mi stacilo 58.Ted mama tak 63, teda asi.Protože se bojim dneska zvazit, tolik jsem jedla.Sice mì ted maji vsichni za temer dokonalou, ale ja se boji, ze to skonci a musim zhubnout.Ted sem ve skatulce-hubena, ale na jek dlouho?Nachci byt jako driv.Zoufale se tomu branim.POMOC!!! Tak zkousii co se da.Vim, ze je to spatne, ale ja jsem silna osobnost, tak to snad zvladnu.Nejist se mi moc nedari, protoze to vecer porusim, coz je nejhorsi.Zvracet mi taky nejde…Prostì to nejde. Porad na to musim myslet.POrad myslim na jidlo,studuju pocet kalorii a tak.Zacalo to nevine, ted jsem uplne posedla.Vim to, ale prestanu az dosahnu 58 kg. Nekdy jsem zoufala a prejidam se, jindy nesnesu pohled do zrcadla. Snad si o me nemyslite, ze jsem divna.Mam ted 63 kg a 174 cm, chci 58 kg. Natalka

Jsem už rozumná a dospělá holka. byla jsem tlustá, protože jsme se před pár lety přestěhovali a já jsem to nějak nezvládla. pak jsem dost zhubla, ale stejně se mi občas stane, že se přejídám. Ani nevím proč. Mám super kluka, školu v pohodě, super rodinku. Vždycky mě hrozně potěší, když mi někdo říká, jak jsem hubená. Nikdy jsem nezvracela nebo tak, ale fakt nevím, proč to dělám. Snad to zase bude dobrý. nemám bulimii ani anorexii, ale stejně mi jídlo dělá docela problémy. jestli s tím někdo máte podobný zkušenosti, napiště prosím nikastankova@centrum.cz

<p class=“MsoNormal“>     Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlela,  komu tento článek věnovat- nejsem odborník, abych ho věnovala odborníkům, nejsem studovaný psycholog, abych ho věnovala nějakým psychologickým časopisům, ba dokonce nejsem ani mentální anorektička, vážící  40 kg/170 cm, abych ho dala do nějaké diskuze a netrpělivě čekala na to, až mi  jiná dívka (mající stejné problémy) napíše, že se musím léčit?..jsem obyčejná holka, která měla a stále má problémy vztahující se k sebelásce, radosti ze života a v neposlední řadě k jídlu. A proto jsem se rozhodla těchto pár řádků napsat především pro ty, které (kteří) mají stejné problémy.Tento článek se nemá ?tvářit? odborně (jak již jsem psala, nejsem žádný odborník v tomto oboru!)  a pokud tam zpočátku najdete informace, které jsou vám již známé, nezoufejte a čtěte dál, slibuji, že je vynahradí jiné, které budou možná jedna ?velká neznámá?!</p> <p class=“MsoNormal“>     Je to tedy speciálně pro ty, kteří už přečetli většinu knížek pojednávajících o poruchách příjmu potravy a v žádné z nich nenalezli, to co hledali?..</p> <p class=“MsoNormal“>      Jde o citaci z knížky? a já sama se přiznám, že když jsem to poprvé četla, tekly mi slzy, bránila jsem se tomu, ale někde v hloubce dušičky jsem věděla, že je to pravda?.</p> <p class=“MsoNormal“><i>?Při nechutenství vystupuji zvlášť zřetelně vtip i ironie, které obsahuje každá nemoc: někdo se zdráhá jist, protože nemá na nic chuť, a umírá, aniž by si uvědomil, že je nemocný!</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>To je tedy gol!  </i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Chorobná hubenost se vyskytuje skoro výlučně u pacientek. Pacientky, většinou v pubertě, upoutávají na sebe pozornost odmítáním jídla, což zdůvodňuji-zčásti vědomě, zčásti nevědomě-obavou z tloustnuti.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Striktní odmítaní potravy se ovšem může zvrátit v opak: jsou-li sami a nikdo je nevidí, začnou pořádat neuvěřitelné množství jídel. V noci vyprazdňují ledničku a snědí všechno, na co přijdou. Nechtějí však potravu v sobe podržet a snaží se ji opět zvrátit. Vymýšlejí si všemožné triky, aby okolí neprohledlo jejich zvyky. Je opravdu těžké si udělat správný obrázek o tom, co postižené nechutenstvím opravdu jedí a co ne, kdy je jejich hlad nasycen, a kdy ne.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Když ale jedí, dávají  přednost věcem, které si označeni ?potrava? sotva zaslouží: citronům, zeleným jablkům, kyselým salátům, tedy výlučně věcem s nízkou výživnou a kalorickou hodnotou. Navíc tyto pacientky užívají  projímadla, aby to málo nebo nic, které do sebe dostanou, rychle a jistě zase vyšlo ven. Maji také velkou potřebu pohybu. Podnikají dlouhé procházky, aby se zbavily sádla, které nikdy nenabraly, a to je při jejich velmi oslabeném stavu na pováženou. Nápadný je také přehnány altruismus těchto pacientek, vrcholící často tím, že s velkou láskou a péčí vaří jiným. Vařit pro jiné, obsluhovat je a pozorovat při jídle-to jim nepůsobí žádnou potíž, pokud také nemusí zasednout ke stolu. Jinak mají velký sklon k pobývaní v samotě a rady se stahuji zpět. Chorobně hubnoucí pacientky nemívají menstruaci, nebo je pro ne tato funkce spojena s různými potížemi.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Shrneme-li tyto příznaky, vidíme značné vystupňovaní asketického ideálů.V pozadí se skrývá starý konflikt mezi duchem a hmotou, mezi nahoře a dole, mezi čistotou a pudy.Potravou se živí tělo i svět forem. Ne postižených nechutenstvím znamená ne i tělesnosti a všem požadavkům z těla vycházejícím. Jejich pravý ideál sahá daleko za oblast jídla: cílem je čistota a zduchovnění. Chtějí se zbavit všeho těžkého a tělesného. Chtějí uniknout sexualitě a pudovosti. Cílem je sexuální cudnost a bezpohlavnost. K tomu musí zůstat,co nejštíhlejší,aby se jim nevytvořily žádné obliny vyznačující ženu. <b>Tyto dívky se ženami stát nechtějí!!!</b></i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Mají strach nejen před oblými, ženskými formami, ale i tlusté břicho jim připomíná možnost otěhotnění. Odpor proti vlastní ženskosti a sexualitě se projevuje absencí pravidelné menstruace. Nejvyšším ideálem je odmaterializování. Pryč se vší , co  prozrazuje nízkou tělesnost!</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Ideál askeze je hlediskem, z něhož pacientky nepohlížejí na své nechutenství jako na nemoc a nemají proto pochopení pro žádná terapeutická opatření, mající posloužit tělu. Vyhýbají se umělé výživě na klinice, vymýšlejí stále rafinovanější triky, jak se nenápadně zbavit každého jídla. Odmítají každou pomoc a zarytě sledují svůj ideál:zduchovněním se zbavit všech tělesných projevů. Smrt nepociťují jako ohrožení, protože to, co u nich vyvolává strach, je životaschopnost. Bojí se všeho, co je kulaté, amorfní, ženské, úrodné, pudové a sexuální, bojí se blízkosti a horka. Z tohoto důvodu také nejídají společně. Sedět v kruhu a společně jíst, to je prastarý rituál všech kultur, při němž se rodí lidská blízkost a vřelost. Jenže právě tato blízkost vyvolává u našich pacientek strach.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Tento strach pochází ze stínu těchto pacientek, tedy z oblasti, kde na svou realizaci lačně čekají všechna témata odsunutá z vědomého života. Pacientky trpí nenasytným hladem po živém, které se však ze strachu, aby jim nepřerostlo přes hlavu, snaží symptomatickým chováním vykořenit. Čas od času je však nenasytný hlad a žravost přemohou, a tak dochází k onomu tajnému obžerství. Cítí však vinu a snaží se svůj ?poklesek? napravit vydávením toho, co spolykaly. A tak tyto nemocné nemohou najít střet ve svém konfliktu mezi lačností a askezí, mezi hladem a odříkáním,mezi egocentrismem a altruismem. <b>Za altruistickým jednáním vždycky objevíme silně přehnanou egocentričnost, při styku s našima pacientkami rovněž patrnou. Ty tajně touží po pozornosti a dosahují svého cíle oklikou přes nemoc.</b> Odmítáním jídla získávají náhle netušenou moc nad ostatními lidmi, kteří mají zoufalý strach a věří, že je musí přinutit k přijímání potravy a přežití. Tímto trikem dokáží už malé děti držet v šachu svou rodinu.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Pacientkám nepomůžeme nucenou výživou, nýbrž jen tím, že dokážeme, <b>aby byly samy k sobě poctivé. Pacientka v sobě musí odkrýt a akceptovat lačnost, nenasytný hlad po lásce a sexu, svou egocentričnost a ženskost s veškerou pudovostí a tělesností.</b> Musí pochopit, že pozemské oblasti nepřekoná jejich potíráním a potlačováním, nýbrž jen tím, že <b>je prožije, a tím integruje, promění</b>. V tomto smyslu si mohou všichni lidé z nechutenství odvodit poučení. Nejen pubertální dívky tendují k tomu, že se snaží s pomocí vznešeně se tvářící filozofie potlačit strach, který probouzejí požadavky jejich tělesnosti, aby mohli vézt čistý a produševnělý život. Snadno při tom přehlédnou, že <b>askeze většinou vrhá stín- a ten se jmenuje žádostivost.</b></i></p> <p class=“MsoNormal“><b><i>                                                                               </i></b></p> <p class=“MsoNormal“><b><i>                                                               </i></b><i>T. Dethlefsen, R. Dahle-Nemoc jako cesta</i></p> <p class=“MsoNormal“><i> </i></p> <p class=“MsoNormal“>Tak to bylo tedy pár řádek!:-)</p> <p class=“MsoNormal“>     Na závěr bych se ještě ráda s vámi podělila o mojí včerejší zkušenost:</p> <p class=“MsoNormal“>Měla jsem možnost absolvovat masáž celého těla, dopropovázenou relaxační hudbou  a vůní růže (z aromatického přístupu je růže rostlinou ženství,mateřství, sexuality a  používá při pomocné  léčbě mentální anorexie). Byla to pro mě chvíle, kdy jsem plně uvědomovala své tělo, lásku k němu a vděčnost za to, že si můžu něco tak pěkného dopřát. A z toho plyne i moje poslední věta : <b>Je velice důležité být sama k sobě upřímná a naučit se mít ráda!</b></p>