Archive for category: Můj příběh

aa….sakra. kdovi kam se podely mesicky…uz je to toliiik dni…neska 110..a na gynde mi rekli ze mam jist, ze takovejch jako ja je tisice…mnoo to tak!!! jist = pribirat, ztratit kluka, premejslet jen nad tim jak ty kila shodit dolu popripade jak zvracet…ja nechci, ja jsem stastna tak jak jsem!!! Nechapu, proc mi mamina, doktorka, nejlepsi kamoska i ucitelky vycitaj to ze sem o 10 kg lehci nez pred nedavnem, nechapu proc je tech mych 46 kg na 166 cm tak rozciluje, vzdyt je to normal! teda pro me. Mozna nekdo muze rict ze to je anorexie nebo neco takovyho, ale pro me to je naprosto uuzasnej zivot kterej si naplno uzivam a nechci nic menit, mam skvelyho kluka, kolem sebe spoustu skvelych lidi… tak proc me nenechaj i ti ostatni?!? proc se ted moje nej kamoska vykaslala na me i na vsechny z party kvuli tomu ze jsem prej sobecka a nejim, proc??!! vzdyt nezvracim, to nee jeste bych mela zkazeny ty my pekny bily zuby a kdysi jsem se fakt skoro pozvracela (jjooo=D) kdyz jsem videla jak vypadaj travici trubice bulimicek…tak at jsou vsichni spokojeny!! tak sakra co je spatne, proc mi mamka zacala vyhrozovat ze me vezme do Motola, na to nejhorsi misto na svete, proc…. A KDE JSOU TY MESICKY????!! Vzdyt si uz zacinam pripadat jak zenska v prechodu!!!

Achojky všichni, už strašně dlouho znám a chodím na tyto stránky, ale ještě jsem neměla důvod sem psát. Ovšem to se změnilo! Je mi 18 a jako každá holka chci být krásná a štíhlá, zkusila jsem bulimii, ale nejsem asi na to ten typ člověka, který by takhle mohl žít, takže jsem toho nechala, naštěstí! Ale tento víkend jsem zjistila nemilou věc. Moje nejlepší kamarádka se mi svěřila, že má bulimii už asi sedm měsíců. No svěřila, spíš na to přišla její mamča a potom to řekla i mně. Nevěřila jsem vlastním uším. Nikdy bych to do ní neřekla. Ona nikdy nebyla extra štíhlá, prostě normální váha (asi 58 kg na 165 cm – prostě OK) a navíc je ještě hezká a nemá to zapotřebí, kluci na ni vždycky lětěli:-) Všimla jsem si, že nějak zhubla, ale ona byla vždycky strašně aktivní ve sportu atd., takže mi to ani nepřišlo. Ale jak to, že jsem si ničeho nevšimla? Když teď zpetně nad tím uvažuju, tak opravdu ve škole chodila často na WC, hlavně po vydatné svačině. Jak to, že mi to ale neřekla? Vždyť jsme nerozlučná dvojka, víme o sobě navzájem úplně všechno, tak proč mi do háje neřekla, že má problém? Vždyť ví, že se na mě může kdykoliv spolehnout a já ji vždycky pomůžu! Drž se, nenechám Tě v tom!!!!! Mějte se krásně a nevzdávejte to. jullia*

tak si tady ctu vsechny ty clanky a je neuveritelne jak moc divek trpi anorexii a bulimii.tak si tak rikam proc se nepodelit smym pribehem ?mym zivotem? sedim u pc a jim polivku.v hlave mi beha to jak pristivh deset minut poletim na zacho a vyzvracim tam polivku.hrnec polivky,kterou sem do sebe naladovala..a zacatek tohohle pribehu?bulimie a anorexie-stridave si nasli misto v mem zivote asi pred peti-sesti mesici..vite za mesic mi bude 15let.prave merim 168 a vazim 50kg.normalni vaha-rikate si..jenze pro me ne.vse zacinalo tak nevine…okolo 13-teho roku jsem se zajimala -zacala zajimat o ruzne diety,znate to.jenze jsem velky gurman a jidlo je ma laska,tak si asi umite predstvit jak tezko jsem se omezovala v jidle-respektive vubec.a naky cviceni?behani?nene,to vydrzelo maximealne par dni.po 14-tem roce jsem to zacinala brat vazne a cim dal vic se pristihovala,jakmerim sve miry,vazim se,koukanm po dietach… ale pro me jokošto pro pohodlneho cloveka?-nic! a vtom 14-tem roce to prislo¨.moje oblibena hvezda byla hospitalizovana kvuli anorexii.tak jsem tomu nevenovala prilis velkou pozornoust jen sem jedla mene.to bylo o prazdninach.jenze pak sem se sni zacala porovnavat a pripadala si tklusta.no nebudu to rozepisovat.proste sem se prejedla a zvracela nebo nejedla nic-teda spis jedla malo-pak me vykrmovalal tejden babca,tak sem se dostala na zacetekl a zdy to co mi nalozila sem vyzvracela a ve skole nejedle.tak jsem prezuibala nekolik mnesicu zvracenim,malo jedenim,prejidanim,takze anorexo-bulimie.tak ted jsem na tom ze ve skole nejim a po skole s e obcas najim a zvracim.ale vzdycky o vikendu musim jist protoze -to vite rodice-a kdyz sem u taty tak tam nemuzu ani zvracet jelikoz neni kde.nenavidim se.casto brecim .nad svejma spekama nad problemy ve skole ktery sou od techto nemosi.jsem si odporna a nejsem si jista,jestli bych se chtela treba anorexie zbavit..nejmin sem zati m emla 48,5kg a ted mam zase 50-je po vikendu.je mi skvele kdyz jsem byla hubenouckaa byli mi vydet zebra.ale ted ma m 50 a stahna jako jkrava a kydz sedim..je to nechutny!a to bricho! hnusnej spek.nenavidim jidlo a presto ho miluju.ted budu muset jet na vikend k teatovi kde zase budu muset zrat!ale ja nechci.vzdycky si rikam ze kdyz sem sama doma nebo me nikdo nehlida,ze nebudu jist,jenze se pak stejne prezeru.zubarka mi musela zaplombovat KAZ anastesti vzadu ,ale stejne chci prestat zvracet,nici to buby.a ja je mam pekny,tak chci aby vydrzely,a vlasy mi slusne padaj… no nic.asi bych se mela ucit.nenavidim se kvuli jidlu.nakdy mam blbounaladu a to vse kvuli nakej pitomejm spekum kterej ma kazdej normalni clovek a ktery sou proste dule¨zity aby mohlo tello normalne fungovat.jenze je stejne nehci.a taky sem vzdycky chtela byt modelkou.no uz to snad budestecit.. dekuju za „vyslechnuti“a vsem drzim vsechny palce co mam… ctela bych se naucit jist malo,ale nejde to…riam si proc?…. jo a tenhle viken sem musela jist normalne,kvuli rodicum.troskusem se prejidala,ale zistila sem ze se mi nelibi jist normalne,strasne si pak nadavam….. 🙁

Toto je článek z deníku, který když jsem si přečetla mi trochu otevřel oči … tak třeba si ti,kteří ho budou číst taky něco uvědomí! … Jídlo není smysl mého života! Teď už to vím. Konečně jsem na to přišla. I když je pravdou, že pozdě… pozdě, ale přece-to je heslo kterému věřím a toleruju ho! A proč pozdě? – mám teď špatné zuby a celkově porouchaný metabolismus.. Dřív jsem si myslela, že nemůžu žít bez toho, aniž bych byla štíhlá jako proutek. A štíhlost pro mne znamenala nejíst nebo jídlo vyzvracet. Byla jsem tím tak posedlá až jsem se úplně uzavřela do sebe a nevnímala okolí. A to se stalo mým velkým PROBLÉMEM. Pak jsem vše z okolí vnímala jako útok na mne a každé: „Ty jsi přibrala!“ mě táhlo ke dnu. Jednou ale řekla má kamarádka: „Každý by měl ve svém životě dostat DRUHOU ŠANCI“ a já bych ji nechtěla promarnit. Teď už vím, že v tom nejsem sama a mé okolí mě podporuje a neútočí na mne. To, že jsem si tohle uvědomila a jakoby tím vystřízlivěla mi hodně pomáhá!!! Jsem unavená jako pes. Ale jdu spát s pocitem, že svůj život prožívám taková jaká jsem v tomhle okamžiku, ať se to každému líbí nebo ne! A ne jako dřív, když jsem si říkala : „Dnes byl poslední den kdy jsem jedla a zítra začnu nový život bez jídla, protože jen hubená můžu být šťastná.“ Život je založen na náhodách a z toho plyne, že si nebudu plánovat co jíst a co ne, protože nikdy nemůžu přesně vědět, co se stane… Ale vím, že JÍDLO NENÍ SMYSLEM MÉHO ŽIVOTA!… Doufám, že to někomu taky pomůže! Každý by se měl nad sebou občas zamyslet a uvědomit si, že život máme jenom jeden a že by ho měl prožívat naplno.- Jako by byl každý den ten poslední!!!!

Chtěla jsem šok, psala jsem, že bych chtěla aby mi zemřel někdo blízký. Abych nejedla, ztratila chuť k jídlu… Stalo se. A ani nikdo umírat nemusel. Tedy vlastně ne viditelně. Ve skutečnosti jsem umřela já, část ve mě. Nevím která část to byla, nevím ani proč… Možná je těch šoků na mě teď nějak moc. Byly tu vždycky, ale teprve teď je vnímám, jako bych předtím byla slepá a teď jsem otevřela oči… Proč mi (můj) kluk neodepsal na dopis? Třeba mu nedošel? Neměl čas? Stydí se? Bla bla bla… Jenom ho ospravedlňuju, to vše jsou jenom přání. Otevřít oč! Baf! A je tu odpověď? Proč neodepsal? A proč by měl?! Nic pro něj nejsem, taková tlustá tuctová holka, vždy´T takovejch může mít kolik chce… Táta mě nemá rád… Že by se rozhodl právě teď? Ne!!! A to je to nejhorší, už dřív jsem slýchala že by chtěl hubenou tenistku. A to tlustý prasátko co se mu narodilo? To že je jeho dcera? Jo, bohužel. Jeho dcera, co tak nikdy nebral. A jak ji bral? Jako přítěž! Myslí si, že jsem bez citu! To že zavřu dveře svýho pokoje a brečim už neslyej, nemůžou… Zapnu nahlas hudbu, žádný slaďáky, pěkně ROCK. Co si potom myslej? „Ani ji to nemrzí!“ Hloupost! Brečim každej den, ať už kvůli televizi, písničce, starým vzpomínkám. Dokonce i teď se mi chce brečet! Proč? protože jsem blbá a tlustá kevšemu! Že prej maj kluci rádi silnější holky! Pch… a co z toho? Nic! Protože tlustá sice jsem, ale ne holka, kráva!!! Nikdo mě nemá rád, nezasloužim si to! Tak proč tady vzdychám? Kdybych byla co k čemu, vzchopim se a někoho si najdu, ale takhle? Nic! protože ten koho chci neodepisuje… Neobviňujme ho, nemůže za to, tu tlustou prostě nehce! Tak a co si myslíte vy? Chudák holka? Má těžkej život? Ne! Nic takovýho, tahle holka má co chce (kromě sedacího pytle a trička za 1000korun), ona je nevděčná. Nebo to neni tak? Opravdu mi chybí jen ten pytel a triko? A co láska? Aˇˇt už rodičovská, nebo klučičí? Ano, dokonale se rozhodlo, nebude ani jedna z nich! Každýho odrazí nejen vzhledem, ale taky tím co dělá. Když se nikdo nedívá, skloní se nad záchodovou mísou! Ble! Ale už je konec, končim! Nejim, pak nebudu muset zvracet! Jo, chytrý rozhodnutí, že nejim?! Ale nevim jestli mam silnou vůli, snad jo, snad vydržim! Třeba zhubnu, vlastně proto to dělám! Že jsem nemocná, že mam bulimii, tedy že to asi všichni řikaj! Zmatenej dopis, co říkáte? Zmatená holka však nic jinýho nedokáže nepsat! Nenávidim se, to je tak poseldní k čemu se zmůže… Lucka, ta co všechno vzdala…