Archive for category: Můj příběh

Nechci umřít. Bojim se! že to nezvládnu, dyť dneska jsem snědla jen misku rýže namíchanou s okurkami a před chvílí pár kousků želé. Ještě k tomu to bylo LIGHT želé, skoro žádné kalorie, samý vitamny. Gumoví trpajzlíci se však v mym břichu poněkud rozlezli, ani prášek proti bolesti nezklidnil křeče! Totálně jsem si zničila trávení! Mam nutkání vyběhnout na záchod a všechno to ze sebe dostat! Jak trpajzlíky, tak rejži, dokonce bych oželila i ten blbej prášek! Žeru jich těď čím dál víc, jenom dneska jsem měla dva! všechno proti bolesti! Kapesný mi nestačí, potřebovala bych víc. přemejšlím, že i místo toho abych se nechala nabarvit, koupim si balení projímadla a pilulek proti hladu a chuti. Bojim se! Já už to nezvládám, bojim se že za chvíli vyběhnu na ten záchod, že bojimse že umřu! Zajímalo by mě jaký to je po smrti, jaký to je umřít, ale na ve třinácti letech!!!! Je nromální co dělám? Neni! Je normální že fut brečim? I u čtení blbý básničky zakládám nový potoky! I u toho blbýho filmu, prý komedie, jsem probrečela všechen děj! Jsem přecitlivělá? Je to normální? Mám o zkončit? Přestat se trápit? dyť už to tu jednou bylo! Už jsem se několikrát řízla do zápěstí! Tentokrát by stačilo více přitisknout nůž… Jako tenkrát v kuchyni. Co jsem to šla dělat? Loupat okurku? Nevim, ale najednou se ostrá čepel octla na mym zápěstí. Tenkrát jsem přemýšlela, doleva nebo doprava? Kam říznout? Tiskla jsem nůží víc a víc! Nakonec jsem se vzapamatovala, ale i tam mi lehký krvavý otisk na zápěstí zůstal! Co když to udělám znovu? Změním ti neco? Pomůžu si? Přestane alespoň ta bolest a neusstálý kručení mího břicha? Přestane ten nutkavý pocit vyzvracet i to málo co jsem snědla? Přestane moření hladem? Přestane tim všechno to trápení?????

ahojte..stale citam vase pribehy,ale nezhoduju sa s mojim. ja mam pocit ze niesom ani bulimickou a ani anorektickou.zvraciam a aj niekedy nejem ale vobec,vobec nechudnem.mam 167cm a 60kg.pre mna je to velmi vela.i ked mi kamosky hovoria ze mam normalnu vahu.ale ja im neverim…verim len v to co ja si myslim ze je normalne.a to je asi 50kg!spadla som do toho asi pred 3 mesiacmi. prave teraz som jedla a sla to vyzvracat.a mam dost krce.ani neviem preco.pamätam sa ked som mala az 67kg.bolo to hrozne.nemohla som sa na seba pozerat.a tak som vobec nic nejedla.jedlo mi v tej chvili ani nechybalo.za 2 tyzdne som schudla 7kg.uz si to vsimla moja kamaratka a tak zacala na mna davat pozor.a povedala to aj mojej mame.no a bolo to.musela som zacat jest.strasne som nechcela pribrat a tak som zacala vracat.zdalo sa mi to velmi dobry napad.a tak som zacala.ale neschudla som nic.pretoze som jedla viacej ako som vyzvracala.a tak sa to menilo.raz som nejedla raz zvracala.potom som si povedala dost.skusim inak schudnut,normalne.a tak som si zostavila dietu na dve tyzdne.a pomohlo to.schudla som na 58kg za tyzden.ale zas druhy som nevidrzala a tak sa mi tie kg vratili.a tu som.zas to iste.tam kde som bola pred mesiacom.dufam,ze nespadnem do toho kruhu z ktoreho je tazko vyjst.alebo uz som tam??

Nevím, jesli trpím nějakou ppp, každopádně můj příběh s jídlem souvisí. Ale snad na tom nejsem až tak špatně, jako mnozí z vás. Snad? Jak začít? Tak třeba tím, že dneska je mi 18 let a s jídlem se peru už od svých 13. Tehdy jsem se jako první ze třídy začala měnit a zakulacovat se. Hrozně mě to štvalo, protože když jsem se podívala kolem, všechny holky byly hubeňoučké křehotinky, jen já jsem byla jiná, taková nemotornější….. tlustější. Proto jsem začala hubnout. Přestala jsem jíst po 17. hodině, nejedla sladké, tučné, smažené, cvičila jako šílená….. Za měsíc jsem zhubla asi tři kila a i když si toho kupodivu někteří všimli a chválili mě, nestačilo mi to. Omezovala jsem jídlo až jsem nakonec jedla jeden rohlík denně. Byla jsem pořád hrozně nervozní, až hysterická a byla mi pořád hrozná zima, ačkoliv bylo léto a sluníčko pálilo, já pořád mrzla. Všimla si toho moje setřenice, studuje psychologii, pořádně mi promluvila do duše a začala mě hlídat. Jen díky ní jsem toho nechala a začla zase normálně jíst. Jenže jak? Začala jsem se přežírat a měla jsem všechno zpátky i s úroky. Zapoměla jsem možná říct, že než jsem začla hubnout, měla jsem 63 kilo. Zhubla jsem na 56, načež jsem přibrala na 65 kilo. A to při výšce 162 cm. Musím ale taky říct, že mám hrozně silné těžké kosti a každé kilo jde na mě vidět. Ale i když jsem už pak normálně jedla, nikdy jsem se nezbavila pomyšlení na to, jaké by to bylo být hubená…A když pak šla na gympl, bylo to ještě silnější. Máme třídu plnou vychrtlejch holek a já si mezi nimi připadala a stále připadám nejtlustší. Tak se znovu rozjely diety, ale nějak mi nešlo zhubnout a ještě jsem přibírala. Dostala jsem se až na 70 kilo!!! V té době jsem si našla prvního kluka a představa, že bych se s ním měla někdy mazlit byla příšerná. Nakonec mi pomohla blbá angína, kdy jsem zhubla asi pět kilo. Chtěla jsem hubnout dále, ale opět jsem přibrala. Ten kluk se se mnou rizešel, i když to asi nebylo kvůli tomu, že jsem přibrala, ale kvůli tomu, že jsem měla věčně blbou náladu. Pak jsem si ale řekla, že to musí zkončit! Začala jsem zase trošku omezovat jídlo, cvičit. Zhubla jsem asi jen tři kila a dál už to nešlo. Přestala jsem to zvládat a psychicky se sesypala. Jednu dobu jsem brala i antidepresiva. To bylo letos na jaře. Potkala jsem jednoho kluka, strašně se zamilovala a na všechno ostatní jsem se vykašlala. Prostě jsem váhu a všechny diety světa hodila za hlavu. Byla jsem spokojená. Byla. I když s tím princem jsem doteď, zase se v tom začínám topit. Zase v hlavě nemám nic jiného než diety, hladovky, dokonce jsem začla uvažovat i nad zvracenim. Nevím proč tak najednou. Možná je to proto, že už celé tři týdny jsem sama doma s příšernou angínou, že s přítelem se vidíme s bídou jednou týdně, nevím. Začínám být zoufalá. Nechci být zase nervozní, hysterická, mít deprese z toho, že jsem tlustá…. Mám teď 62 kilo, 162 cm, lezou ze mě moje silné kosti, ale mě připadá, že mám největší zadek na světě a že už se mému příteli nemůžu takhle líbit. Proč sakra nemůžu být taky křehotinka jako všechny ostatní? Proč musím být takhle veliká, tlustá? Ne, já musím bojovat! Musím! Proč sakra musí existovat váha, proč musí být ty nejprůsvitnější holky ty nejkrásnější? Chci to hodit za hlavu, ale citím, že už nějak nemůžu. Je to silnější….. Pořád se porovnávám s každou holkou, kterou vidím, pořád přemýšlím, která dieta bude nejlepší, jak to všem natřu, až příjdu jednoho krásného dne hubená…. Někdy si říkám, že jsem přeci se sebou docela spokojená a že ta širší stehna bych si mohla odpustit….. nemohla. Jsem tak trochu perfekcionistka a co není dokonalé, super, to není pro mě. Možná právě proto nikdo neví, co se mi pořád honí hlavou a snad se to nikdo nedoví. Nechci totiž vypadat jako nějaká poblblá anorektička, taková já přeci nejsem…… nebo ano?

Uz dlho si tu citam vsetky pribehy..Stale rozmyslam,ci mam s nimi nieco spolocne..podla mna nie,ale podla mnohych ano..no ale zacnem od zaciatku..teraz budem mat 17rokov…presne pred rokom,som mala asi 48/9kg a meriam 168cm..asi to bola normalna vaha,ale mne sa to nezdalo..celu dobu som bola spokojna,ale potom mi jeden spoluziak povedal,ze ci som nahodou nepribrala(zevraj to myslel zo srandy,ale ja som to brala absolutne vazne)..potom mi mama raz vecer povedala,ze by som po siestej nemala jest a prave vtedy som si uvedomila,ze na co som bola v lete a celu dobu hrda?ked som chodila v kratkych suknickach a myslela si,ze mam peknu postavu..blbost!!a tak som sa zacala obmedzovat v jedle..trvalo to asi tak dva mesiace,potom mi na to dosli rodicia,mala som asi 44kg..porozpravali sme sa,strasne som plakala,uvedomovala som si,ze to neni v poriadku,nenavidela som sa a stale som bola v tom,ze som tucna,ze mam tucne stehna a podobne..nemohla som sa ani do zrkladla pozret..pritom o chlapcov som fakt nikdy nudzu nemala,ale neverila som nikomu a nicomu..to doteraz..ale nejak som sa z toho dostala a moja vaha odvtedy bola okolo 46/7kg..a tak to islo az doteraz…asi pred mesiacom som skusila zvracat..neslo to a zda sa mi to blbe,tak som to uz ani potom neskusala…kazdy mi stale hovori aka som chuda a neviem co,ale ja tieto reci tak strasne nenavidim!!preco mi stale klamu??preco to stale hovoria???nenavidim sa,nejsom chuda,ani vychrtla a ani nic podobne co hovoria..od pondelka som nic nejdela,absolutne nic(dnes je sobota)..prvy den to bolo blbe,ale potom to islo..v noci som sa budila a rozmyslala nad tym,jak zase oklamem rodicov..dari sa mi to uuplne skvelo a uz mam 42kg..som stastna..teraz som vazne stastna..nikto to nechape..chcem mat 40kg a budem uuplne spokojna.. niekedy si uvedomujem,ze to asi neni v poriadku,ale potom mam zase pocit,ze ved je to uuplne v pohode,tak co..takto som vazne stastna,kym na mna nepridu stavy uzkosti,depresie..mam chlapca,velmi ho lubim a on mna tiez(aspon dufam:))..jeho mama mala anorexiu a on sa boji,ze do toho spadnem tiez..hmm,pochybujem… len by som rada vedela,co si o tom myslite..asi potrebujem poradit..dakujem…

jsem rada ze jsem si v tramvaji vsimla letaku s internet poradnou,diky tomu jsem se dostala az na tyto stranky.Jsem zoufala a na dne,pred dvema roky jsem mela anorexii,pul roku jsem byla celkem v pohode a pred rokem me to opet zasahlo ale pro zmenu bulimie.Trapi me uz asi rok,stridave zvracim,cpu se jidlem,pak to ztela vyhanim projimadly a nakonec se nekde schoulim a rvu jak maly dite a slibuju si ze to bylo naposled!ale ta svine me stejne premuze a dalsi den takhle brecim znova.Donedavna o tom nikdo nevedel ale pred tydnem me mama vzala na odbery krve a na rozbor moci.Bylo jasny ze kdyz sem vecer mela projimadlo ze to tam bude a taky ze bylo.Mama se malem zhroutila ze uz sem vtom zase,hrozili mi psychiatrii ale nakonec sme se dohodly na spolecnych navstevach psychologa.Jeste sem tam nebyla mam tam jit za 14 dni,mam strach ale taky se tesim ze me konecne osvobodi.Na druhou stranu mi v hlave bijí slova váha ,dieta zdrava vyziva atd.Budu rada kdyz mi budete drzet palce a odhadlate se spolecne semnou ty svine zbavit!!!! Budu rada kdyz mi nekdo poradite nebo napisete vase zkusenosti BNekolova@seznam.cz Díky vsem Devilka………..