potřebuju pomoc…

/0 Komentáře/v /přidal

už jsem v tom dlouho,asi čtyři roky. trápim se pořát a pořád,pokaždé si řikám,že už vživotě zvracet nebudu…je to pokaždé stejný. začalo to,jako asi u každého nevině. byla jsem silnější,tak jsem začala držet dietu.povedlo se a zhubla jsem přes prázdniny asi pět kilo a vypadala jsem dobře, ale chtěla jsem víc,během dalšího půl roku jsem zhubla dalšívh pět kilo a naši si začali všímat,dohnali mě k doktorce,pak k jiný,pak zase k jiný…..a tak pořád dokola,na maturitnim plesu už se ale měla jen 50 kg na(měřím 170cm) a maturitě už jsem málem nedošla.měla jsem asi 43KG a už jsem moc nevnímala okolí.i přesto jsem to zvladla a v tomhle stavu vydržela ještě další půlrok.pak přiušla velká změna.poznala jsem jojí lásku.byla jsem šťastná,začal mě znova bavit život,uzačala jsem znovu)aspoň trochu jíst.chvili se zdálo,že bude zase všechno ok,ale problém byl v tom,že on je kuchař a já začala pracovat u něj v kuchini,tím začal další koloběh-PŘEJÍDÁNÍ A ZVRACENÍ.to už trvá skoro rok,sice jsem přibrala na 55 kg,udělala jazykovou skolu,začala studovat vysokou sportovní školu,každý den zkoučím změnit svůj život a vrátit ho do normálních kolejí,ale je to pořád stejný,jen někdy lepší a někdy horší. kdyby kdokoliz z vás měl pro mě jakoukoliv radu…Prosím pošlete mě jí,sama už to nezvládnu…to vim janickavidlicka@post.cz děkuju všem Janča

Nejde to…

/0 Komentáře/v /přidal

Chodim sem uz tyden.ale jenom si tu ctu vase clanky a ted sem se rozhodla ,e taky jednim prispeji.Dneska se citim opravdu slaba a tezjo se mi pise. Je mi 15 let teda jeste ne ,ale za chvili bude merim 160cm a vazim 49kg.Mam bulimii nikdy sem si to nepripustila,ale ted je to opravdu hrozny.Posledni mesic vsechno co snim vyzvracim kolikrat sem si rekla ze toho necham normalne se najim.ale pak se prezeru,abych to pak mohla zase vyzvracet.Porad lzu,kdyz se me mama zapta jestli sem zvracela tak ji reknu ze ne ze se mozna linda(pes)ukrkla a vymyslim si ruzny kraviny,hlavne,aby neprisla na to, ze sem nemocna,ale na druhou stranu bych ji to tak chtela rict,aby mi pomohla.Moje vaha je asi normalni asi nejsem nijak tlusta,ale ani nijak hubena. Nikdy jsem nebyla hubeny dite jednim casem sem vazila 63kg kolikrat sem slysela jak mi nekdo rekl ze jsem tlusta a mel narazky nikdy mi to nevadilo,ale pak sem nejakym zpusobem zhubla o 5 kg nevim jak ,diety sem nedrzela no a vsichni zacali s tim,jak mi to ted slusi,no a kluci se okolo me zaceli motat a ja si rekla ze kdyz zhubnu jeste vic tak budu jeste oblibenejsi a vsichni me budou mit jeste radsi.Nikdy jsem nemela problemy s kamaradama to ne,tak proc sem do toho spadla? uz mi to vysiluje nekdy nemam chut ani vstat a hrozne se mi toci hlava jenze ja proste nedokazu jist niormalne bud nesmim jist vubec a nebo se musim prezrat a jit to potom vyzvracet!Vsem lzu vsem a hlavne sama sobe,kdyz si ted rikam ze v tom nejsem sama a ze to neni tak hrozny,ale na druhou stranu se za to nenavidim. Poprvy sem to zkusila,kdyz sem si o tom precetla.prosim vas holky nikdy to nezkousejte.Kolikrat sem si rikala dneska je to naposled co to udela zitra budu uz normalne jist,ale druhy den na to zase sedim u ty zachodivy misy a strkam si prst do krku a pak tam u vany lezim s brekem a snazim se necim ten smrad zavonit roznejma vonavkama aby to nebylo citit a mam nic nepoznala.holky moc vas prosim nezkousejte to a drzim vsem palecky kdo se z toho chce dostat.doufam,ze se mi to taky jednou povede a to driv nez bude pozde.a hrozne obdivuju ty kteri s tim prestali snad budu taky tak silna!!!!!!

NECHCI UMŘÍT!!!

/0 Komentáře/v /přidal

Nechci umřít. Bojim se! že to nezvládnu, dyť dneska jsem snědla jen misku rýže namíchanou s okurkami a před chvílí pár kousků želé. Ještě k tomu to bylo LIGHT želé, skoro žádné kalorie, samý vitamny. Gumoví trpajzlíci se však v mym břichu poněkud rozlezli, ani prášek proti bolesti nezklidnil křeče! Totálně jsem si zničila trávení! Mam nutkání vyběhnout na záchod a všechno to ze sebe dostat! Jak trpajzlíky, tak rejži, dokonce bych oželila i ten blbej prášek! Žeru jich těď čím dál víc, jenom dneska jsem měla dva! všechno proti bolesti! Kapesný mi nestačí, potřebovala bych víc. přemejšlím, že i místo toho abych se nechala nabarvit, koupim si balení projímadla a pilulek proti hladu a chuti. Bojim se! Já už to nezvládám, bojim se že za chvíli vyběhnu na ten záchod, že bojimse že umřu! Zajímalo by mě jaký to je po smrti, jaký to je umřít, ale na ve třinácti letech!!!! Je nromální co dělám? Neni! Je normální že fut brečim? I u čtení blbý básničky zakládám nový potoky! I u toho blbýho filmu, prý komedie, jsem probrečela všechen děj! Jsem přecitlivělá? Je to normální? Mám o zkončit? Přestat se trápit? dyť už to tu jednou bylo! Už jsem se několikrát řízla do zápěstí! Tentokrát by stačilo více přitisknout nůž… Jako tenkrát v kuchyni. Co jsem to šla dělat? Loupat okurku? Nevim, ale najednou se ostrá čepel octla na mym zápěstí. Tenkrát jsem přemýšlela, doleva nebo doprava? Kam říznout? Tiskla jsem nůží víc a víc! Nakonec jsem se vzapamatovala, ale i tam mi lehký krvavý otisk na zápěstí zůstal! Co když to udělám znovu? Změním ti neco? Pomůžu si? Přestane alespoň ta bolest a neusstálý kručení mího břicha? Přestane ten nutkavý pocit vyzvracet i to málo co jsem snědla? Přestane moření hladem? Přestane tim všechno to trápení?????

Rozlúčka…

/0 Komentáře/v /přidal

Od zajtra sa všetko mení ,nebudem už mať možnosť chodiť na pokec a začínam nový život. Chcela by som sa Vám všetkým podakovať, dnes je to 50dní od kedy som prestala zvracať. Veľmi ste ma všetky podporovali a pomáhali,radili:) Díky hlavne Princesse,Natty,Sarah,Mája,Iva,Cami…a všetky ktore ste mi kedy poradili ,alebo zkomentovali:) Teraz to budem musieť už dotiahnuť do konca sama,ale nemám strach už nie……:) Takže sa s Vami lúčim, určite sa sem tam ozvem ako sa mi darí a dúfam, že všetky ostanete také super baby ako ste,prajem si aby sa všetky holky z toho rýchlo dostali. Mám Vás rada a budete mi chýbať. „Za oknom vločka padá a zvonček cinká, zapáľte sviečku zľahka zľahulinka, v tú chvíľu láska a šťastie blikoce a ja Vám želám šťastné Vianoce.“ Daeny

je to vobec to iste??

/0 Komentáře/v /přidal

ahojte..stale citam vase pribehy,ale nezhoduju sa s mojim. ja mam pocit ze niesom ani bulimickou a ani anorektickou.zvraciam a aj niekedy nejem ale vobec,vobec nechudnem.mam 167cm a 60kg.pre mna je to velmi vela.i ked mi kamosky hovoria ze mam normalnu vahu.ale ja im neverim…verim len v to co ja si myslim ze je normalne.a to je asi 50kg!spadla som do toho asi pred 3 mesiacmi. prave teraz som jedla a sla to vyzvracat.a mam dost krce.ani neviem preco.pamätam sa ked som mala az 67kg.bolo to hrozne.nemohla som sa na seba pozerat.a tak som vobec nic nejedla.jedlo mi v tej chvili ani nechybalo.za 2 tyzdne som schudla 7kg.uz si to vsimla moja kamaratka a tak zacala na mna davat pozor.a povedala to aj mojej mame.no a bolo to.musela som zacat jest.strasne som nechcela pribrat a tak som zacala vracat.zdalo sa mi to velmi dobry napad.a tak som zacala.ale neschudla som nic.pretoze som jedla viacej ako som vyzvracala.a tak sa to menilo.raz som nejedla raz zvracala.potom som si povedala dost.skusim inak schudnut,normalne.a tak som si zostavila dietu na dve tyzdne.a pomohlo to.schudla som na 58kg za tyzden.ale zas druhy som nevidrzala a tak sa mi tie kg vratili.a tu som.zas to iste.tam kde som bola pred mesiacom.dufam,ze nespadnem do toho kruhu z ktoreho je tazko vyjst.alebo uz som tam??

co jsem udělala špatně??

/0 Komentáře/v /přidal

Když si pročítám příběhy na těchto stránkách, tak si říkám: PROČ? Proč něco tak hnusného a bezcitného, jako je anorexie a bulimie, existuje? I já jsem měla anorexii, počítala jsem kalorie i ve žvýkačkách, když jsem se v noci vzbudila, dělala jsem sklapovačky, běhala 2x denně. Jídlo mě úplně ovládlo! Nemyslela jsem na nic jiného! Ale jednoho dne jsem si řekla, že dokážu tuhle nemoc zničit. Chtěla jsem to dokázat sama – ale marně. Touha po tom být hubená, byla silnější než moje vůle. A v tu dobu jsem udělala jednu obrovskou chybu – řekla jsem o tom mé kamarádce. Doufala jsem, že mi pomůže, že v tom nebudu sama, ale stal se úplný opak. Vykašlala se na mě. A já vím, že v tu dobu, co ona odešla, už nevěřím v žádný zázrak. Něvěřím, že bych se někdy mohla podívat do zrcadla bez toho, aniž bych viděla ty odporné špeky. Něvěřím, že se sama sobě budu někdy líbit. Jediný člověk, na kterého jsem spoléhala byla ona, ale teď tady není. Je to absurdní, ale chybí mi. A já si říkám, co jsem udělala špatně, že ode mě odešla. Teď mám přítele, něco jsem mu o tom řekla, ale když se mě dotkne, tak mi pokaždé projede hlavou přání být hubenější a ještě hubenější. Je před Vánoci a já místo toho, abych byla šťastná, tak celý den nejím a večer to s tím jídlem zase přeháním. Už nevím, co je to normální oběd, jestli je normální dát si k večeři půlku rohlíku nebo jich sníst třeba šest. Chtěla bych, aby mě jídlo zase tolik neovládlo, abych byla šťastná. Svého přítele mám moc ráda, nechci ho prosit o pomoc, nechci ho ztratit…ale nevím, co mám dělat..

Nechci, ale je to silnější…….

/0 Komentáře/v /přidal

Nevím, jesli trpím nějakou ppp, každopádně můj příběh s jídlem souvisí. Ale snad na tom nejsem až tak špatně, jako mnozí z vás. Snad? Jak začít? Tak třeba tím, že dneska je mi 18 let a s jídlem se peru už od svých 13. Tehdy jsem se jako první ze třídy začala měnit a zakulacovat se. Hrozně mě to štvalo, protože když jsem se podívala kolem, všechny holky byly hubeňoučké křehotinky, jen já jsem byla jiná, taková nemotornější….. tlustější. Proto jsem začala hubnout. Přestala jsem jíst po 17. hodině, nejedla sladké, tučné, smažené, cvičila jako šílená….. Za měsíc jsem zhubla asi tři kila a i když si toho kupodivu někteří všimli a chválili mě, nestačilo mi to. Omezovala jsem jídlo až jsem nakonec jedla jeden rohlík denně. Byla jsem pořád hrozně nervozní, až hysterická a byla mi pořád hrozná zima, ačkoliv bylo léto a sluníčko pálilo, já pořád mrzla. Všimla si toho moje setřenice, studuje psychologii, pořádně mi promluvila do duše a začala mě hlídat. Jen díky ní jsem toho nechala a začla zase normálně jíst. Jenže jak? Začala jsem se přežírat a měla jsem všechno zpátky i s úroky. Zapoměla jsem možná říct, že než jsem začla hubnout, měla jsem 63 kilo. Zhubla jsem na 56, načež jsem přibrala na 65 kilo. A to při výšce 162 cm. Musím ale taky říct, že mám hrozně silné těžké kosti a každé kilo jde na mě vidět. Ale i když jsem už pak normálně jedla, nikdy jsem se nezbavila pomyšlení na to, jaké by to bylo být hubená…A když pak šla na gympl, bylo to ještě silnější. Máme třídu plnou vychrtlejch holek a já si mezi nimi připadala a stále připadám nejtlustší. Tak se znovu rozjely diety, ale nějak mi nešlo zhubnout a ještě jsem přibírala. Dostala jsem se až na 70 kilo!!! V té době jsem si našla prvního kluka a představa, že bych se s ním měla někdy mazlit byla příšerná. Nakonec mi pomohla blbá angína, kdy jsem zhubla asi pět kilo. Chtěla jsem hubnout dále, ale opět jsem přibrala. Ten kluk se se mnou rizešel, i když to asi nebylo kvůli tomu, že jsem přibrala, ale kvůli tomu, že jsem měla věčně blbou náladu. Pak jsem si ale řekla, že to musí zkončit! Začala jsem zase trošku omezovat jídlo, cvičit. Zhubla jsem asi jen tři kila a dál už to nešlo. Přestala jsem to zvládat a psychicky se sesypala. Jednu dobu jsem brala i antidepresiva. To bylo letos na jaře. Potkala jsem jednoho kluka, strašně se zamilovala a na všechno ostatní jsem se vykašlala. Prostě jsem váhu a všechny diety světa hodila za hlavu. Byla jsem spokojená. Byla. I když s tím princem jsem doteď, zase se v tom začínám topit. Zase v hlavě nemám nic jiného než diety, hladovky, dokonce jsem začla uvažovat i nad zvracenim. Nevím proč tak najednou. Možná je to proto, že už celé tři týdny jsem sama doma s příšernou angínou, že s přítelem se vidíme s bídou jednou týdně, nevím. Začínám být zoufalá. Nechci být zase nervozní, hysterická, mít deprese z toho, že jsem tlustá…. Mám teď 62 kilo, 162 cm, lezou ze mě moje silné kosti, ale mě připadá, že mám největší zadek na světě a že už se mému příteli nemůžu takhle líbit. Proč sakra nemůžu být taky křehotinka jako všechny ostatní? Proč musím být takhle veliká, tlustá? Ne, já musím bojovat! Musím! Proč sakra musí existovat váha, proč musí být ty nejprůsvitnější holky ty nejkrásnější? Chci to hodit za hlavu, ale citím, že už nějak nemůžu. Je to silnější….. Pořád se porovnávám s každou holkou, kterou vidím, pořád přemýšlím, která dieta bude nejlepší, jak to všem natřu, až příjdu jednoho krásného dne hubená…. Někdy si říkám, že jsem přeci se sebou docela spokojená a že ta širší stehna bych si mohla odpustit….. nemohla. Jsem tak trochu perfekcionistka a co není dokonalé, super, to není pro mě. Možná právě proto nikdo neví, co se mi pořád honí hlavou a snad se to nikdo nedoví. Nechci totiž vypadat jako nějaká poblblá anorektička, taková já přeci nejsem…… nebo ano?

Snažím se to zvládnout,ale…

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj,ze začátku chci říct,že tyto stránky čtu už delší dobu a všem vám držím palce. se svým vzhledem a hlavně váhou jsem měla a vlastně pořád mám,problémy už od dětství.Vždycky jsem byla baculka,už od 1. třídy se mi děcka posmívali a nadávali mi do tlustoprdek atd.,ale to mi ještě tak nevadilo.Myslela jsem si že všecko je vlastně jenom sranda,ale v duchu jsem se nenáviděla.Až do svých 12 let jsem s tím nic nedělala.Jenže to bylo na začátku puberty a já se začala pořádně zakulacovat.kynuly mi boky a zadek a břicho….nesnášela jsem se a nemohla se podívat do zrcadla.Ještě k tomu si mojeho přírustku na váze všimli i spolužáci a začali se mi posmívat a nadávat mi ještě víc než předtím.Musela jsem i přejít na novou školu.Bylo to před prázdninami a já si řekla dost!!!!už nechci být tlustá,vždyt můžu být hubená stejně jako ostatní a rozhodla se že do nové školy nastoupím jako úplně nový člověk,že shodím aspon 10 kilo!!!Neměla jsem to dělat,ted už to vím,byla sem blbá,neměla jsem se nechat ovlivnovat spolužákama,ale už je pozdě….Zkrátka,záte to asi všichni kdo si tím prošli,začala jsem omezovat ze začátku jen sladkosti,to pro mě bylo hodně těžký,protože čokoládou,zmrzlinou,bonbonama…. jsem si obalovala nervy a vždycky když sem přišla domů vyžrala jsem půl špajzu….Ale řikala sem si že to musím vydržet.TOHLE SI NIKDY NEŘÍKEJTE!nESTOJÍ TO ZA TO!Postupně jsem omezoval i hlavní jídla a ne¨jedla už skoro nic.Ze začátku jsem na sebe byla pyšná,všichni mě chválili jak mi to ted sluší a já byla štastná.Alespon na venek jsem tak působila.Všichni viděli jen můj vzhled ale na druhou stranu jsem denně hodiny cvičila a ze všech stran na mě útočil hlad.Snažila jsem se honevnímat,ale přitom jsem myslela celý den jen na to čím bych se nacpala.Ale ovládala jsem to,jenže mamce se to už přestalo líbit,zvlášt když sem se zhoršila ve škole,najednou byli všichni proti mě a říkali mi at už začnu zase jíst…že už jsem zhubla dost,jenže ono to nešlo…nešlo vrátit čas zpátky,já se pořád viděla v zrcadle tlustá jako bečka.Došlo to tak daleko že jsem omdlela ve škole a mamka mi hrozila že mě odveze do blázince.To mě vzpamatovalo a já začala trochu jíst.Snažím se jíst alespon 3krát deně v malých porcích a snažím se dívat se na sebe trochu jinak a dochází mi,že svět se netočí jenom kolem vzhedu a váhy,ale záleží hlavně na tom,co v nás je a jak vyzařujeme na okolí.Všichni mi moc pomáhají ve škole i doma,ale vím žedo toho můžu kdykoli zase spadnout,stačí pár poznámek blbých děcek a jak to může skončit……Proto vás prosím,nikomu nenadávejte,ani když má pár kilo navíc,třeba za to nemůže a v jádru je to fajn člověk,mějte se hezky a DRŽTE SE ZE VŠECH SIL!!!!!!

Sama se nechápu…..

/0 Komentáře/v /přidal

Sama se nechápu.Začalo to asi před 2 roky.Moje váha byla 52-53 a měla sem 162cm.Moje kamarádka měda anorexii ale dostala se z ní.TAk sem si myslela, že to je hnusná nemoc…Ale ted mam 164cm a 57 kg.Já vim, žádnej ideál,vim to o sobě…Před těma 2 roky sem začala hubnout.Cely tyden sem třeba dělala, že mi je blbě a vubec nejedla,pak sem třeba neodolala a snědla jenom sušenku, dostala sem vycitky a zvracela…Ted je to se mnou michany….mama kluka, kterej mi řiká, že se mu líbim takova jaka sem, ale ja mam v podvedomí něco jinýho…sem tlustá…Zvracim, nejim, zvracim a pořád dokola….Když mě viděl jeden spolužák-kterej se mi strasne líbí-v plavkách, tak řekl:Ty seš tlustá….a já utekla a začala brečet….Už je mi to jedno, utekla sem z plavečáku a chtěla spáchat sebevraždu.Tejden sem nic nejedla…Pak mě odvezli do nemocnice a já sem rozbila sklenicku a nechala si nejaky strepy a pak sem se pokusila podřezat na záchode…ale zachránila mě sestricka, ktera mi prisla zmerit teplotu…Nechci tu už bejt, ale snažim se….Kamila

Anorexie,bulimie

/0 Komentáře/v /přidal

Čau holky,tak si tady pročítam vaše příběhy a uvědomuju si,že bych s tímhle způsobem života měla přestat..ale já CHCI zhubnout.Už jako malá sem byla buřtík.Taky mi to kažej připomínal-doma,ve škole..když mi bylo asi 12 rozhodla sem se,že zhubnu.To sem třeba dva dny nejedla,ale pak jsem to už nevydržela a začla se zase cpát..V létě jsem se styděla vylézt ven v tričku,všechny moje špeky na břiše dost vynikly.Já jsem nikdy nebyla tlustá v obličeji,mam i malej zadek,štíhlý nohy,ale břicho..samej tuk,když se na sebe podívam do zrcadla v plavkách,rozbrečim se jak malý děcko.Chci zhubnout,chci mít pěkný,vypracovaný bříško s minimem tuku.Ještě o prázdninách sem vážila 60kg,řekla sem si,že zhubnu těch 8kg.Tak jsem nasadila přísnou dietu,jedla jen ovoce a zeleninu.Za týden sem shodila asi 3 kg,super,ale já chtěla aby to šlo rychleji,přestala jsem jíst.Za 14 dnů sem měla už jenom 50kg.Začla sem zase trošku jíst a to zas jen ovoce a zeleninu.Byla jsem totiž strašně zesláblá,na všchechny protivná,nedokázala se soustředit..Najednou jsem byla šťastná,byla jsem hubená a líbila se sama sobě.Pořád jsem se kontrolovala v zrcadle,vážila..za chvilku jsem si na svojí novou postavu zvykla a začla se zase přejídat.Před měsícem váha ukazovala 61kg!Měla jsem z toho pořádnou depku a nenapadlo mě nic lepšího,než vybílit lednici a jít to vyzvracet.Ze začátku to nešlo,zvracela sem i půl hodiny..Tak tohle dělam měsíc,někdy i 5x denně a váha ukazuje 57kg:-(Myslela jsem,že to pujde rychleji,takže zase nasazuju hladovku.Jídlo vždycky jenom rozžvejkam,a pak vyplivnu.To mi stačí.Já vim,že se tímhle ničim,ale nechci se už utápět v depresích,že sem ta tlustá,co si nemůže vzít pěkný oblečení,aby se jí všichni nevysmáli.Víte, já se nedokážu mít ráda taková jaká jsem-tlustá.Asi mi z toho vážně hrabe,ale spokojená budu jenom hubená!