Archive for category: Můj příběh

Ahoj lidi , vsechny VAs moc zdravim a myslim na VAs . Uplne si umim predstavit jak vypadate kdyz si ctete muj pribeh ….nekterym tecou slzy po tvari , nekteri si klepou na celo , hodne z VAs semnou souciti par me odsuzuje . Vim to , protoze jsme jedna z VAs a my jsme vsechny v jadru stejne . JEden pribeh je stejny jako ten druhy , vcelku je to vse jedna dlouha nekonecna story .Ikdyz sem tam se lisi konec , myslenka je zustava porad stejna . Zpet ke mne , budu ted naprosto uprimna . Sami dobre znate jak umime lhat , podvadet a ublizovat svym bliznim a hlavne vedome i nevedome sami sobe . Jo vim jak to moc boli ,nedivim se pak ,ze se tolik nenavidime . TAkze ja trpim bulimii uz pres 5 let , nekde jsem cetla ze vetsinou po peti letech bulimie ustupuje , bohuzel to neni muj pripad . KDyz se podivam zpatky ,tak se stydim , tolik promarnenyho casu , vzala mi vsechno , ta chamtiva nemoc mi nenechala ani lasku , duveru , radost ,smich ….vsechno si vzala , nebo spise ja jsme ji to dovolila . JAk uz to tak byva tak vsechno zacalo laskou , nebyla jsme to co jsem byt mela a hodne me to vzalo . VZdycky jsme si myslela ,ze jsem silny clovek ,ale ted v posledni dobe zjistuji ze jsem uplne hypermegasuper senzitivni a slaba .FAkt ze jsem byla vychovavana k tomu abych byla perfektni a uspesna mi taky moc nepomohl . Nechci aby to znelo ,ze obvinuji sve rodice , je to proste fakt kterym zneprijemnil zivot vetsine z nas . PEt let uteklo jako voda a pochopitelne muj zivot vypada uspesne . Skola nebyla problem , dokazala jsem se osamostatnit , mam plno “ pratel “ jo je to smutny ale opravdu jsou to jen pratele v uvozovkach . JSem sikovna , mila , reprezentativni typ , zadna domaci myska . Ale to vse nejsem ja. Ted je mi 21 let ale v jadru jsem stara , smutna , zoufale volajici po lasce , doufajici ….. Jo kdyz uz jsem u te lasky , jeste nikdy jsem neprozila ten kouzelny pocit zamilovanosti – opravdu existuje nebo ji muzou prozit jen senzitivni jedinci ? Co bych dala za pritele co me miluje ,vezme na rande , pohladi po tvari a rekne ze me ma rad takovou jaka jsem . Dala bych vsechno . Ale ja se bojim , bojim se na nekoho upoutat , bojim se ,ze ho zklamu a ze on mi pak ublizi a ze me ta bolest znici . A nebo je to tim ,ze mi bulimicky jsme extremistky ,vsechno nebo nic , kdyz uz tak uz poradne ….. Mozna si rikate co jsem vsechno delala pro to abych se uzdravila , zkusila jsem hodne – ocividne to nebylo dost , ale zadna lecba nema cenu pokud si to neuvedomite ve vlastni kebuli . Coz jsem si taky myslela ,ze se jiz tak stalo . Nestalo. MUSime se odrazit od toho zatracene hlubokyho dna a nechat spadnout dolu kameny a plavat dokud se poradne nenadechneme cerstvyho vzduchu . Ikdybych mela plavat cely zivot , tak se stejne jednou a naporad nadechnu . Holky tak to zkusme ZASE znovu , jednou to vyjde . Ver me si ,ver me v sami sebe . Myslim na VAs . Ikdyz se nam ted zivot zda nekonecne nudne dlouhy a bezvyznamny , vim ze vite ze zivot taky umi byt pekne kratky . Omlouvam se pokud se VAm tento pribeh zda zmateny ,takova ja .Ale kazdopadne pro me splnil svuj ucel . Y.

Ahoj,už jsem sem jednou psala,že se všechno snažím zvládnout,ale moc se mi to nedaří.Častokrát už jsem přemýšlela o tom,jestli to vůbec stojí za to.Já vím,asi všechny znáte ten krásný pocit,když ze začátku hubnete,okolí vás chválí,jak vám to sluší,začínají se za vámi otáčet kluci,zvedá se vám sebevědomí…všechno vypadá tak krásné,vznášíte se na růžovích obláčcích a říkáte si:Konečně,konečně je ze mě jiný člověk,konečně jsem to dokázala,daří se mi hubnout!Sice máte hlad,ale ze začátku vám ani nevadí.Říkáte si,že je to dan za to,že vám mizí kila.Jenže po čase vás to už přestane bavit.Myslíte na jídlo čím dál častěji,ve dne v noci…nemůžete spát,myslíte jen na to,jak vybílit ledničku,zoufale bojujete sami se sebou a většinou podlehnete…Pak přijdou výčitky,kruté výčitky,svědomí vás táhne k zemi,kdo nezažil,neví o čem mluvím,je to jako pomalá sebevražda a vy končíte nad záchodovou mísou.a tak pořád dokola ,je to jako kdyby vás někdo zavřel do klece a vy se nemohli dostat ven.Propadáte se čím dál víc,nikdo vám nepomůže ,dokud sami nechcete říct DOST!!Někdy trvá hodně dlouho,než si uvědomíme,že ppp nejsou běžnou součástí našeho života,že se dá žít bez nich a mnohem líp.chce to jen chtít ,ale také se někomu svěřit,protože když jsme na to sami,moc lehce se vzdáváme a propadáme beznaději. Ano,mluví ze mě vlastní zkušenosti,že tělo není naše hračka a nesnese úplně všecko a čas nejde vrátit zpět,bohužel.A proto vás prosím,neopakujte stejné chyby a hlavně si důvěřujte a říkejte si,že to jde!Sice pomalu,hodněkrát ještě spadneme,ale nejhorší je ,vzdávat se!!!!!!!!!!!

Tak jsem tady podruhé a moc děkuju jednomu skvělému človíčkovi v mém životě,za to co napsal jako komentář k mému příběhu a všem ostatním.Bulímie je opravdu nemoc,co obrátí život jiným směrem a vytváří různé druhy nálad,nebo stresů,které se točí jen a jen kolem jídla.Taky mi chybí ten skvělej život,který měla spousta znás,než jsme začli dělat tyhle blbosti ze kterých se těžko leze ven.Jednou bych se chtěla probudit a říct si,byl to jen hloupej sen a nic víc,ale neni to jak když někdo luskne prstem a jako by se nic nestalo.V poslední době s tim bojuju každý den,proč?řikám si,proč je to tak složitý,najíst se normálně a pak nemít výčitky,nebo že jsem toho snědla hodně a nakonec se dál cpát a pak jít zvracet.Sama sebe za to pak nesnáším,protože bych chtěla mít ten prožitek z jídla jako ostatní a nezabívat se tím.Bulímie je fakt mrcha,snad ovládá celý mozek.Když vydržím nějakej ten den se nepřecpat,tak je to zázrak,si říkám,to musím vydržet,ale další den jako když utne a najednou je to tady zase.Nedokážu tomu odolat a hlavně když jsem sama.Nejdéle jsem to vydržela přes měsíc,myslela jsem že už je to v pohodě,ale kdepak.Tohle je asi věc se kterou se musí bojovat celý život a obdivuju ty,kteří si řeknou:DOST:a už tohle v životě neudělají a je to pro ně minulost.Jen doufám,že tohle dokážu někdy tady zdolat a ne jen já,ale my všichni co tím trpíme.Taky doufám,že každá z nás bude mít vedle sebe někoho,v kom bude mít velkou oporu,porozumnění a pomoc.Je to hodně důležitý,protože já jsem například byla dneska u svojí mámy,různě jsme se bavili a přišlo i na tohle téma bulímie.Moc mě u ní mrzí,že tím trpím už dlouho a ona vlastně ani nemá tušení co to vlastně je a jak to na mě působí.Je to fakt smutný,když má o tom doma knížku a za ty roky si jí nedokázala ani přečíst.Nerada tam chodím,protože vím,že pro ně nejsem důležitá a má to na mě takovej vliv,že přijdu domu a snim všechno co najdu.Je pravda co se říká,že člověk si rodiče nevybírá.Možná některá z vás má stejný problém,tak můžem jen doufat,že si to jednoho dne uvědomí.Přála bych si,aby jsme našli psychickou pohodu,uznání v sami sebe,ne v tom jak vypadáme a navždy se té bulímie a jiné nemoci zbavili !!! A taky by si tohle měli uvědomit všichni kluci,co dokážou jen holky posuzovat podle toho jak vypadaj a nedochází jim,jaký to na nás může mít vliv a důsledky !!!

Ahoj holky!Je mi 15 a bulimii mam asi uz rok jednou prestanu,pak priberu,pak jim normalne a pak s tim zase zacnu.Nedokazu jist porad stejne a normalne a me zvraceni uz me hrozne vysiluje,tak bych s tim chtela prestat jenze,jakmile se najim jdu se podivat do zrcadla a vidim to nafouknute brisko,jdu na zachod tam to vsechno vyhodim a pak si stoupnu pred zrcadlo a prohlizim si kosti navic ta holka hnusna,co me prepadla ty se to libi ale me ne!!Vzdyt sem byla driv tak silna proc ted nedokazu preprat tu co tak nenavidim(bulimii)proc me vzdycky premuze?proc vzdycky kdyz uz si myslim ze sem nad ni vyhrala ona nejednou vyleze a opet me premuze nad zachodem!Vzdyt sem ze sebou byla spokojena proc se mi tohle stalo?mela sem se rada tak proc to delam kdyz se za to nenavidim a proc s tim nejde prestat?mozna ani nechci ale chci to ona nechce!Holky prosimvas zadna s tim nezacinejte nejdrim si myslite ze to nic neni a muzete s tim hned prestat ale jak uz tady nekdo psal je to bludnej kruh z kteryho se nikdy v zivote nedostanete a muzete se do nej zamotat kdykoliv jeste jednou vas prosim nedeljte to!jakmile zacnete jen tezko se vam podari prestat,vsem drzim palecky a doufam ze vam to vsem dobre dopadnete

Na tyto stránky jsem už jednou psala, asi tak před půl rokem. Tehda jsem si říkala, že už vážně nemohu, ale přežila jsem. Říkám si ale, jestli jsem tehda nemohla, tak teď jsem v koncích. Před tím jsem psala asi den poté, co mě pustili z nemocnice a hned další den jsem měla nastoupit do léčebny. Taky jsem nastoupila, byla jsem tam celé tři měsíce. Moc věcí jsem se naučila. Například to, jak být sama sebou a jak nebrat na názory jiných ohled. Hlavní věc, kterou jsem očekávala, že mě tam naučí, bylo stravování. Bohužel se tak nestalo. Abych Vám to nějak přiblížila. Anorexií jsem trpěla asi necelý rok, nejedla jsem, nepila jsem, zneužívala jsem léky a pak, ani nevím jak, jsem skončila na jednotce intenzívní péče. Už v léčebně jsem začala mít takzvané bulimické etapy, což znamenalo, že při každé návštěvě rodičů, jsem se nehorázně přejedla a pak na oddělení tajně zvracela. Jak už to ale bývá, přišli na to a návštěvy mi zakázaly, přestala jsem znova jíst, ale dlouho se to vydržet nedalo, protože tam mě tak hlídali, že jsem si to nemohla dovolit. Teď jsem asi tři měsíce doma a je mi hrozně! Mám na sebe hrozný vztek a není den, kdy bych nepomyslela na sebevraždu! Nepoznávám se, dříve by mě taková věc ani ve snu nenapadla, byla jsem holka, která se i přezevšechny útrapy, které mě potkávaly, dokázala smát a nad vším mávla rukou! A teď? Co jsem teď? Troska, troska, která se nezasměje, lže a nadává lidem, kteří ji mají rádi, a které i ona miluje! Nemůžu už takhle dál. Jednou mi bylo řečeno, že se lituji, že kdybych chtěla, mohla bych být zase ta stará holčina s velkým úsměvem na tváři! Po příjezdu z léčebny jsem se začala přežírat. Jeden den si řeknu, že vypadám normálně a tak proč bych nemohla normálně jíst? Jenže já už ani netuším co je to jíst normálně. Je to snad to, když přijdu domů a sním šest rohlíku se salámem, hranolky, maso se sýrem, dva rohlíky s anglickou slaninou, bulku se sýrem, čokoládovou tyčinku, kousek buchty a vše to zapiji třemi hrnky přeslazené horké čokolády? Dá se hovořit o normálním stravovacím návyku? Nedá, a já to vím. Při posledním soustu se mi v hlavě honí výčitka za výčitkou a můj veškerý příjem končí v záchodové míse. Aby ve mně vážně už nic nezůstalo, aplikuji si ještě klyzma, abych se vyprázdnila se vším všudy. Veškeré peníze, které mám, utrácím za jídlo a projímadla. Určitě si říkáte, že jsem nechutná, já vím, říkám si to při každé myšlence na jídlo, takže stále! Nedělám už nic jiného než, že přemýšlím nad jídlem, nebo jím. Proč jsem vlastně napsala tento příběh? Snad proto, abych Vám ukázala, že čím více budeme chtít být lepší, tím větší trosky se z nás stanou. Alespoň u mě to tak je. Chtěla bych se moc omluvit mé mamince, kterou neskutečně miluji, a kterou jsem tak zklamala, a chci se omluvit všem lidem na světě, a také sobě, že jsem to, co jsem!!! TROSKA. Budu velmi ráda za každičký Váš komentář nebo e ? mail: pampadur@seznam.cz Mám Vás všechny moc ráda a všem držím pěstičky, abyste neskončili, tak jako já.