Archive for category: Můj příběh

Ahoj,posílám jen v krátkosti můj příběh. … Na základce jěště v devítce jsme byla v pohodě , hezký ksichtík , pěkný zdravý vlasy , bílý zuby postava úplně v normě . Co v normě dalo by se říct , že jsme byla docela hubená. Jediný co mi vadilo , bylo to ,že jsme byla trchu malá.Ale kdo by se tím zatěžoval ,když jsme vážila 50kg na 165cm , klukům sem se líbila= byla jsme hubená!!! jenže pak jsem se musela učit na zkoušky. V březnu mi odvezly dědu do nemocnice a tak jsme za ní každý druhý den chodili , nemohla jsem se tedy učit. Zkoušky jsem dělala 25. května a učit jsme se začala až 7ho ,protože 6.května děda jel zase domů a byla zdravý.měla jsme na to 18 dní, učila jsem se 20 hodi děnně. Na zkouškách jsem byla dvacáta a přijaly mě tudíš . Máma byla pyšná o to víc když jsem měla jěště dobrý výzo! Byl to fakt nářez o to větší ,že jsme se učila jen těch 18 dní. Za odměnu mi na prázdninách dělala pomyšlení. A já jelikož jsem v zkouškovým obdobím nejedla tak jsem si řekla proč si po tý dřině neodpočinout?Zasloužím si to …. …. V prváku na střední(po prázdninách) jsem měla 168cm/ 75kg!!!¨nikdo se mi nesmál ,prostě pohoda ,jenže asi tak v listopadu se mi začal líbit jeden kluk ze třetáku. Líbil se všem holkám,ale on si vybíral jen samé „modelky“. Strašně jsem ho chtěla ,byl o 2 roky straší a tak jsme mu nadbíhala co to šlo aby si mě všim.Třeba o přestávce když seděl venku na lavičce tak jsme kolem něj třeba 6x prošla. Samozřejmě ,že si mě všiml ,ale jinak než jsme chtěla.Myslela jsem ,že když po mě kouká tak ,že to vypadá slibně. POkračovala jsem proto v nadbíhání dál. Asi tak v dubnu v květnu(to už jsem měla asi 78kg) jsem zase kolem něj šla( samo ,že jakoby “ náhodou“) a slyšela jsme jak říká ¨kámošům : “ KDYBY BYLA ALESPON NORMÁLNÍ , KDYBY BYLA ASPON MALIČKO NORMÁLNÍ ,ALE TAKHLE TO SNAD NEMYSLÍ VÁŽNĚ.NEŘÍKÁM ,ŽE MUSÍM MÍT HUBENOU ,ALE TOHLE JE FAKT HNUS . TA SI SNAD DĚLÁ SRANDU“ Jeho kámoši něco jako at to zkusí ,že sex s hrošicí bude třeba fajn a tak … a pak s e začali smát . Bylo mi do breku. Přišli prázdniny a já začala hubnout … …samo ,že se mi to vymklo z rukou… V září jsme už měla 168cm/48kg. Ten kluk si toho všiml,ale nechtěl mě. líbí se mu snědý holky ,hnědý vlasy. Ká bloncka a světlá plet. Snažila jsem se zhubnout.Podařilo se říjen 2005= 45kg , leden 2005= 40kgPak o mě řekl ,že jsem anorektička a že jsme ubohá . Neřekl to přímo ,ale doneslo se mi to. únor 2005= psychiatrie,léčebna. Předevčírem jsem se vrátila. Viděla jsme ho s holkou….trhalo mi to srdce holky jestli do toho spadne¨te at to není kvůli klukovi nestojí to za to!!!!!!!!!!!

Je mi 15 let a bulimii mam asi tak 6 mesicu.Nevim proc sem to dopustila aby se to stalo na to si proste nedokazu odpovedet.Nikdy sem nebyla tlusta jedla sem sice hodne ale nikdy sem tlusta nebyla.Pri sve vysce 171cm sem mela 60kg a ten mam 48kg.Zacalo to tak ze moje sestrenka která sem jezdi jenom na prazdniny prijela po 3 letech vzdycky byla trosku při tele tak nas celou rodinu sokovalo když sme ji uvideli jenom kost a kuze.Rikala sem ji jak je to skarede at pribere ale v duchu sem ji to silene zavidela.Pozdeji se mi sverila ze zvraci ale uz to asi tyden neudelala a chce s tim prestat tak sem ji rekla at to nedela ze je to k nicemu ale ve skutecnosti mi dala navod na to jak byt to co sem.Kdyz skoncili prazdniny a ona odjela tak sem si vzpomela jak každý rikal ze sem hezka ale ona ma hezci postavu,ze ona je vychrtla ale ja nejsem ani tlusta ani chuda ja sem tak akorat-tohle byla asi ta veta kvuli které to zacalo.Ja ze nejsem chuda?Zacala sem teda s dietami to slo celkem dobře normální dietou sem zhubla na55kg nekdy sem si něco dobreho doprala a jindy sem třeba jedla za cely den jenom jogurt.Ale jednou sem si po obede dala bramburky a to bylo hrozne mela sem strasne výčitky svedomi a najednou me napadlo ze to proste vyzvracím slo to docela dobře vsechno sem ze sebe dostala i ten obed.Kdyz to zkusite jednou tak to je začátek konce pak uz to nejde zastavit.Kdyz sem byla na prohlídce u lekare tak me poslala k psychiatrovi ale me je to fuk ja pribrat proste nemuzu.Dostala sem antidepresiva ale to nic nemeni je to porad to same.Jedna pulka mi říká priber ale druha to nedovoli!Sestrence jsem to ještě nenapsala ze to delam bojim se ze by me nanavidela!Porad se musim vazit nazeru se pak se vyzvracím a du se zvazit je to strasne uplne me to ubiji zvracim třeba i pětkrát denne nikdo nic nevi ani rodina ani kamaradi strasne ze za sebe stydim.Prosim všechny kteří mají podobny proběh jako ja aby se mi ozvali a pomohli mi to zvladnout.Verim ze casem se z toho dostanu ale zatím budu vdecna za kazdou radu!!!Nikola?piste na mail Beluska.T@seznam.cz

Cau letos maturuju a na zitrek mam umet 11 MO, misto toho hned jak se za rodici zaklaply dvere otevrela jsem lednicku… ted je mi zle ale uz jsme uplne apaticka uz ani nezkousim jit zvracet muj zaludek je natolik zvykly na vsechny mozne metody drazdeni, ze uz to nejde… bulimii mam asi rok na jidlo myslim porad, nemuzu se ucit, nedokazu se bavit o nicem jinem, vsude pozoruju ostatni co ji, jak vypadaji, kolik zhubly… jsem ucebnicovy priklad, nedokazu s tim nic delat, kdyz se ted pujdu ucit stejne nebudu nic vnimat, porad pozoruju svoje bricho vazim se co pet minut… asi bych se mela lecit, rodice to berou na lehkou vahu, kdybych jim rekla ze chci jit k psychologovi, vysmali by se mi… mam strach ze neodmaturuju a nedostnu se na vysku. Nemuzu se ucit ani kdyz jsem prezrana ani kdyz nejim. Je to smesne, prece me nemuze ovladat jidlo?! Myslela jsem za mam vyhrano, od noveho roku jsem se celkem drzela, zhubla jsem 5 kg a mela pocit, ze ted konecne zacne zivot, najdu si kluka, budu sportovat, zdrave jist. Ale pred 4 dny slo vsechno do haje. Snedla jsem snad tolik jidla co za cely unor. Nevychazim z bytu protoze mi pripada ze to kazdy pozna. Cely vikend tady sedim jsem zpocena mam mastne vlasy a hroznou plet, venku je krasne ale vim ze dneska uz nic neudelam, pro me je to prohrany den. Navazila jsem si o 4 kila vic!!! Sebevedomi na nule… Zitra zas budu pocitat kazdou kalorii a cvicit. To je absurdni, je to odporny kolotoc…a ja vim ze to je hloupost!!! Kdyz to po sobe ctu je to hruza. Byla jsem (nebo jsem?) inteligentni, docela hezka holka s normalni postavou (172/56-63), mela konicky a kamose… Ted? Otravena, oplacana, znudena, neuveritelne lina – v pokojicku zapraseny rotoped, permanentku na spinning jsem prodala kamosce a penize utratila za pivo:) ale uz ani pivo nepiju, kdyz si predstavim ze 1 pivo= 1000kJ – to radsi cokoladu… Nebavi me chodit ven ani se opit, ani kluci se mi nelibi mam rada jen jidlo a zaroven ho nenavidim. Vsem zavidim hubenou postavu, kluka vsechno… Mam pocit ze se mi meni mozek v jitrnici…

ahoj…. Jeste tu ani nevidim svuj pribeh a pisu dalsi..myslim,ze se jmenoval ehh..vlastne nevim..neco o tom ze uz jsme to zvladlaa ze nezvracim.. jenže!!! Na konci jsem minule psala,ze doufam,ze to vsechno nezakriknu(to jak jsem rikala,ze uz to zvlada..atd)ale myslim,ze jsem to zakrokla.nezvladam o!zase se prejidam jak prsatko a nejde to zastavit…prijela mmi babca a privezla spoustu cokola,cusenek a sposty sladkyho a ja nemohla odolat..mam strach,ze az ted pujdu do sprchy,strcim si ten zatracenej prs do krku..mama za sebou celou cokokladu,cusenky,kolace a livance..jsem nafoukla k prasknuti.. jidlo mi nici zivot,nevim jak dal,nevim co mma delat abych tohoh tolik nesnedla.nechci zase zacit zvracet.k nicemu to nevede,ledatak k dobrymu pocitu,ze clovek neni tolik plnej..ale ja uz jsem zoufala..ja se nechci prejidat..tolik jsem stloustla po tom prejidani..stehna,zadek,bricho -samy spek..chce se mi brecet..je mi strasne…proste se nedokazu jidlu vyhnout..ovladlo me..a to ja nechi. Nikdo to o me nevi,jen to ,ze se prejidam-to lidi vedi,ale ze jsem byla bulimicka trochu amela stim problemy to ne..nedokazu to nikomu rict..jen vim,ze az budu strasi cely to povim ame a svy kamosce,aby to vedely..kdybych to rekla mame asi y se zblaznila.jsem jedinacek..jeji mazanek..babicky taky ta by se zvencla dvojnasob.do jidla me nuti a taky diky ni(trochu)se zeme prave ta mala bulimicka stala.uz se teda tesim az jim to reknu.ted by me mama nutila po doktorech po nemocnicihc..blablabla a ni na to nemuzu myslet.a hlave-chci to vedet jen ja-ted i vy. chci zacit jist normalne-malo.jezis ja uz nemuzu..za 6 tydnu mam prijmaci rizeni na stredni a musim to zvladnou,tak ze se nicim nesmim rozptiylovat..tadyto je misto kde se clovek muze vypovidat,kde mu treba i poradi..no nic…ted mam asi 51kg?nevim…prave ted mam obvod pasu 71cm!!!!!!!! merim 168cm..nedavno jsem mela 61cm kolem pasu!!10cm….jsme tlusta!!!!nenavidim se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! a je mi spatne..ja uz nemuzuuuuu………. :o(( nespadnete do taho vy! je to vazne strašnéééé….

Precitala som si zopar pribehov a rozhodla som sa tiez prispiet svojou skusenostou. Uz pomaly 15 rokov sa trapim s anorexiou. Zacalo to ani neviem ako asi v mojich 19-20 rokoch. Ako decko si myslim ze som bola ziva a vesela,ale od mojich 16 mozno aj skvor sa to zacalo menit. Zacala som sa v puberte menit nielen psych.ale aj samozrejme fyzicky. Bola som dost zakomplexovana , mala som akne a v tej dobe na to nebolo tolko vselijakych masticiek ako teraz a ani to nebolo medzi mladymi tak rozsirene,nemala som odvahu nadviazat vztah s chlapcom. Bola som sama sebe odporna a zacala som sa nenavidiet a za vsetko obvinovat. Nabalovali sa na mna problemy v rodine, chcela som sa osamostatnit ,ale nebola som na to pripravena.Skusila som sa odputat od rodiny ,ale sama som vydrzala asi iba jeden mesiac. Vysnivala som si svoj zivot aky by som ho chcela mat ,ale vsetky sny sa mi postupne zrutili. Nemala som pracu ktora by ma bavila,lasku ktora by mi davala chut a zmysel zivota,ostali mi iba moje komplexy.Nic som v zivote nedokazala a jedine co som vedela ovplivnit a riadit bolo jedlo. To kolko a co zjem . Dost v skratke som vam tu opisala ako som sa vlastne prepracovavala k anorexii. Zo zaciatku som nemala pojem o tom ze vobec nieco take existuje a myslim ,ze to v tedy netusili ani rodicia. Az ked som raz s chripkou navstivila obvodnu lekarku tak ta si vsimla moju podvahu. Vyska 158 a vaha 34kg. Okamzite si zavolala mamu a mna doporucila na pohovor k psychiatricke. Zasa sa to pokusim skratit,bola so hospitalizovana na internom oddeleni a po vybrati infuzii a pribrati 1-2 kg som bola prepustena domov. Ja som sa vsak znovu pustila do chudnutia a to skoncilo na 30-29kg.Medzi tym sme sa prestahovali do ineho mesta a ja som prisla o pracu.Zasa som sa upla na hladanie zamestnania ,ale neslo to tak lahko.Opat som sa dostala do nemocnice na psychyatriu,bola som tam mesiac ale nespoluprac.som s lekarmi tak ma po mesiaci pustili s vahou 27kg. Pocase sa mi ako zazrakom podarilo najs pracu ,ktora bola pre mna vsetkym. Konecne som sa osamostatnila a zacala byvat sama. Moj jedalnicek pozostaval iba s ovocia,vetsinou jablko a okolo 15.hod po prichode s prace som si varila zeleninu v bujone. Takto som to vydrzala bez problemov do svojich 32 rokov. Pred tromi rokmi nastal mensi zlom. Pri preventivnej prehliadke mi na pluciach nasli nalez a po dokladnejsom vysetreni diagnostikovali tuberkulozu. Vraj z podvizivy a celkoveho vycerpania. Museala som ist do liec.sanatoria do Tatier a to na cele 2 mesiace. BOla to pre mna hrozna predstava,tym skvor ze ja sama som sa vobec necitila byt chora,iba som sa obcas citila slaba a unavena. Lekarka vsak bola nekompromisna. V sanatoriu som si vytrpela svoje a dost sa to podpisalo na mojej psychyke. Zacala som si uvedomovat hodnotu zdravia ato ze ja si ho vlastne sama nicim a druhy pacienti by boli radi zdravi a nie z vlastnej vole su chori a mali ovela tazsie diagnozy. Naucila som sa tam pravidelne jest ,ranajky vecera obed ,vysli mi aj v ustrety lebo som vegetarianka. Pribrala som z 29kg asi na 33kg ale musim priznat ze som to nie celkom dobre prijala. Viacmenej som sa uz chcela vratit co najskvor domov a do prace. Po prepusteni som brala este 4 mesiace lieky a tak sa snazila jest o nieco viac. Cize zelenina ostala ale snazila som sa zjest aspon tie krechke grah.chlebiky alebo cinske cestoviny,z tych cinsk.polievok co su bezne v supermarketoch a zaleju sa iba vriacou vodou. Ale na nejake priberanie to samozrejme nestacilo. Moja vaha stala stale na tych 29-30kg a ja som bola spokojna. Moje okolie ma uz vnimalo taku aka som ,rodicia uz rezignovali aboli radi ze zijem. No ale v minulom roku to uz zacalo byt so mnou horsie.V praci nastali zmeny a atmosfera doposial priatelska sa stala neunosnou. Chodila som domov unavena a aj uplakana a psychycky vycerpana. V noci som aj parkrat odpadla a zle spavala. Zasa bola preventivna prehliadka a mne opat diagnostikovali tbc. Cize znova nastup do liecebne. Neviem ako asi to bol varovny prst sa diagnoza nepotvrdila.Musim este poznamenat ze po prvej hospitalizacii som zacala chodit do kostola a to dost pravidelne. Niesom fanatik ale navsteva kostola ma ukludnovala. Teraz ked som mala do sanatoria nastupit znova brala som to ako pomoc od Boha,ze ma vyslobodil s psych. tlaku z prace . Uz som vazne mlela z posledneho a sama z vlastnej vole by som k lekarke nesla. Za tych 12 rokov co pracujem u firmy som bola vypisana iba raz s tou prvou diagn.tbc . Na dovolenku ma veduca musela doslova dokopat, nechcela som byt doma. Praca mi vyplnovala moj zivot a velmi ma bavila,ale ako som uz pisala za ten rok a pol sa vsetko zmenilo. Zacala som mat depresie a myslienky na smrt,nie zeby som sa chcela sama zabit ,ale zeby sa nic strasne nestalo ba bolo b premna lepsie keby som umrela. Preto somtento druhy pobyt uvitala a zacala som ho brat ako vykupenie. Rozhodla som sa ze sa pokusim skoncit s anorexiou. Nic mi nedala a vela vzala. Ublizila som sebe ale najviac mojim najblissim. V sanatoriu som sa upla na boha aby mi dal silu. Zacala som zasa jest,tam to islo hravo. Priberanie islo pomalsie ale ja uz som sa tym ani nezaoberala.Po prepusteni som sa dohodla s obv.lekarkou ze do prace este nenastupim a zacala som navstevovat psychyatrcku a psychologicku. Priznala som si svoju chorobu a chcem ju liecit. Dohodla som sa aj s rodicmi ze budem na obedy chodit domov,kedze ja byvam sama.Neviem ci to boh tak chcel ale o tri dni ako som sa vratila zo sanatoria som si zlomila ruku a to az na dvakrat,cize musim byt u nasich a som rada. Normalne jem,neprezieram sa ,Ale ranajkujem rozok a obedujem zeleninu ale pekne s prilohou. Nerobi mi to zatal ziadne problemy. Vaha ide hore zatial mam 32kg. Chcela som vam vsetkym co sa pasujete s anorexiou povedat ,ze v prvom rade musite vy same chciet,nik vam nepomoze iba vy. Nestoji to zato verte zdravie je len jedno. DRzme si palce,lebo ani ja este niesom ako sa hovori zavodou. Budem sa ale snazit nedostat sa spat,iked vzdy budem iba abstinujuca anorekticka,lebo anorexia je zavyslost ako narkomania alebo alkoholizmus.