Závislost

Zdravím Vás všechny!!! Chci sem přidat taky pár řádek, protože jsem si vědoma, že nejsem na tom asi moc dobře…Už od puberty prakticky jsem koketovala s dietama, ale ne vazne, jako ze jsem to vydrzela den dva, a pak jsem normalne jedla….jeden cas jsem se ale hlidala….pak jsem zase normalne jedla, az moc….pak jsem pri vyssce 170 cm mela 70kg, bylo mi asi 16 let, pak jsem jeste vyrostla na 173, od tricnacti let jsem delala zavodni atletiku, takze chut k jidlu byla velka….Pak jsem s atletikou prestala a vaha spis sla dolu, nebo se tak nejak drzela, nastoupila jsem na Vysokou a taky jsem se v jidle neomezovala, moje vaha se pohybovala mezi 68 a 65, po roce a pul jsem studium ukoncila a sla pracovat. V praci jsem nemela cas na jidlo a hodne jsem chodila na prochazky…no a vaha sla sama dolu, aniz bych tak nejak chtela…tak jsem si rekla, ze toho vyuziji: za rok jsem shodila tak 7 kilo….Taky nemam stesti v lasce, coz mi na psychice vubec nepridalo….takze jakoby na truc jsem uplne prestala jist…..par dni temer nic jsem nejedla, zacala jsem schvalne zvracet a bylo mi tak dobre, trestala jsem se tak…..pak jsem zacala jist jen zeleninu a ovoce a mlecne nizkotucne vyrobky, drzim to presne mesic….a vaha jde dolu, samoztrejme si toho kazdy vsiml a komentuje to……uz se mi zda i o jidle…ze jsem snedla neco co jsem nemela…..chci mit 55kg, ale nevim, jestli to tady zastavim a nebude hubnuti dal….aniz bych chtela……Dalsi vec, mam kamaradku, ktera ma bulimii, a je nejhorsi, ze blbnem v hubnuti spolu a chceme mit o pet kilo min…..Jsem posedla a nejde to zastavit, man neuveritelnou fobii z toho ze zase priberu, uz nesportuji, nemam vubec silu, jen jednou do tydne tancuji ve skupine, pak trenuji doma, ale jen chvili, sily mi nestaci…… S pozdravem Petra Tumova

já to nechápu

Jsme z toho celá vedle. Jestli vám to nebude vadit shrnu tady svůj poslední rok.. ..všechno začalo těsně před letními prázdninami 2004, to jsem chodila do devítky. zjistila jsem že se jídlo jaksi stalo mou prioritou, ale že to takyhle nemůže dál jít, protože jak bych pak vypadala..když jsem se rozhlídly kolem sebe, viděla jsem plno holek s krásnou postavou, zvláště pak mou sestřenici, kterou mám nadevše ráda, a zároveň ji závidím její postavu. V podstatě ji závidím skoro vše..Je chytrá, ůspěšná, hezká, umí zpívat, kreslit, každý ji má rád, je roztomilá a má hezkou postavu…sice je malinká(nějakých 157cm) ale kdybyste viděly ten pas, a v podstatě celou její postavu..no škoda slov… prostě jsem chtěla být jako ona(kdo by nechtěl)..začal jsem méně jíst..postupně jsem to jídlo ubírala..čím dál více jsem cvičila, během dvou měsíců bylo 10kg dole..jenže mělo to své nástedky. Naši si všimli, že nejsem jako dříve, že se z nikým nebavím, jsem pořád zalezlá v pokoji, vůbec se neusmívám..apod..prostě děs… Jedno jak jsem byla s kámošema a mou sestřenicí(pajuška) v motobaru, což je hospoda, tak sjem se tam tak trošku připila..:o)…no a jak jsme byla v takové rozverné náladě tak jsem prokecla že si vyvolávám zavracení..v tu ránu všichni stichli..tak jsme jim to povyprávěla..no na druhý de n jsem o tom řekla mamce i taťkovi..teda pěkně je to vzalo..jsme vůbec netušila, co jim to udělá…když jsem viděla mojeho taťku brečet(a to je metalista..tvrďák!!)tak jsem z toho byla pěkně mimo..pak mě teda mamka obějdnla k psycholožce a ta okamžitě k psychiatričci…sice se obě holčiny moc snažily, to musím uznat, ale není to ono..pořád se to vrací..mám toho dost..sice je to občasné, ale je to!..nejhorší jsou pro mě víkendy a prázdniny..prostě ve škole se dokážu 100% uvolnit, ale jak jsem doma, tak to prostě nejde, jsem sevřená.. to by asi bylo ve zkratce všechno…jinak je to mnohem obsáhlejší…

jak se mít ráda?

Jedna z věcí, která mi dělá problém, ikdyž už jsem z ppp venku je to, že se neumím mít ráda. Nejde to. Občas stojím před zrcadlem a říkám si, že to zas tak hrozný nebude, jenom by to chtělo mít většinu věcí jinak…. a občas stojím před zrcadlem a vidím někoho, koho nenávidím. Mívám takový depky, že pak třeba celý víkend nejdu nikam ven, jenom sedím na posteli a přemýšlím, jak udělat, abych byla někdo jiný. V dobách, kdy jsem trpěla problémy s jídlem jsem takový věci nezažívala, protože jsem se trápila hladem a všechny ty negativní myšlenky se v tom mohly vyžívat… slibovaly, že budu někým jiným, když se překonám a nebudu jíst, slibovaly, že budu modelkou z časopisu. Nepovedlo se a nakonec jsem se z těch myšlenek musela léčit. A teď vím, že se nikým jiným stát nemůžu, jsem taková jaká jsem, nehledě na to, jestli svoje tělo nenávidím nebo ne… a nic s tím nemůžu udělat. Tak si říkám, jestli opravdu nebylo lepší to období, kdy jsem měla jako nejlepší kámošku anorexii. Byl to jistý smysl života, ikdyž teď vím, že zcestnej. Potřebovala bych asi i radu, jak udělat, abych konečně měla pokoj od všech těch hnusných myšlenek, který mě občas nutí dělat věci, který bych neměla…

Sem prostě zváštní….

Ahojky všem, Už dlouho jsem přemýšlela jestli mám nebo nemám napsat na tyhle stránky. Vlastně ani nemám takový problémy jako vy ostatní které trpíte anorexií nebo bulímií. Vlastně jednou skoro ale nějako sem si o všechno uvědomila a skončila s tím, i když se mi teda vůbec nechtělo. Nechtěla sem zase začít normálně jíst, abych náhodou nepřibrala. Napíšu to raději od začátku. V létě jsem byla v lázních, kam sem se hodně strašně moc těšila. Hlavně za kamošema, s kterejma je ta nej zábava. Odjela jsem na celý měsíc a to znamenalo, že celých 30 dní neuvidím svého přítele. Ale co, říkala jsem si, máme mobil, dopisy atd. Neděla sem si z toho nic až jednoho dne mi od něj začli chodit sms, jak se mu líbí jedna holka. Hubená, nádherná? Nevěděla jsem co dělat. V tý době jsem měla 165 cm a 67 kg. Nebyla jsem tlustá, jen trošku oplácanější? ale aspoň sem se líbila? teda myslela jsem si že pro něj sem ta nej já ale po těch sms to už tak nebylo. Rozhodla jsem se, že s tím něco udělám. Ze dne na den sem omezila jídlo. Nepatrná snídaně, místo pořádného oběda, jablko nebo banán. Prostě nějaké ovoce. No a k večeři už vlastně skoro nic. Svou druhou večeři jsem dávala klukům (potřebovali to víc jak já). Začla jsem chodit do posilovny. Pondělí, středa, pátek. Někdy i v jiný den. Byla jsem tam vždy aspoň 2 hodiny. Během 14 dní jsem zhubla 12kg. Ale líbila jsem se nej sobě, ale taky jiným. I když mí kamarádi moc nadšený nebyli. Báli se o mě ale já si to vůbec neuvědomovala. Po měsíci jsem odjela domů a viděla sem s tím mojim. Všiml si že sem zhubla, že mi to sluší, že sem si už mohla dovolit krátký trička. Jenže sem si uvědomila, proč to vlastně dělám. Vždyť já se mu mám líbit taková jaká jsem. Byla sem stále víc a víc podrážděná jak sem nejedla, unavená a hlavně mi byla docela zima. Řekla jsem si dost? kašlu na to a zase začla normálně jíst. Po nějakým měsíci sem se opět dostala na váhu přes 60kg myslím, že jsem měla 63 kg. A já zase začla bejt ta stará, usměvavá holčina. V listopadu jsem zase začla bláznit, ale naštěstí mi to skoro nevydrželo. Prostě tvrdím: HOLKA MÁ BÝT SAMA SEBOU, NEPŘETVAŘOVAT SE KVŮLI LIDEM KTEŘÍ ZA TO NESTOJÍ. A NESTOJÍ ZA TO ŽÁDNEJ KLUK. TO MI VĚŘTE. Jestli by mi chtěl někdo něco napsat, může. Budu jedině ráda. Všem vám držím palce pa tedies@seznam.cz

Zvládnu to

Je mi 17 a mám bulímii. Touhle nemocí trpím už tři roky. Je mi ze mě zle. Nemyslím z toho jak vypadám,a ale z toho co dělám. Nenávidím bulímii, chci se vyléčit, chci být zase normální, hlavně chci jíst normálně. Začalo to ve 14. Chtěla jsem být štíhlejší a myslela jsem že tím pádem budu i hezčí. Je to omyl. Tahle nemoc si vás obmotá kolem prstu. Stala jsem se jejím otrokem! Přesně si pamatuju kdy jsem si poprvé strčila prsty do pusy a zvracela. Bylo to u nás v hospodě a já jsem si týden před tím řekla, že budu držet dietu. Celý týden jsem to vydržela, omezovala jsem se v jídle a pochopitelně i hubla, ale ten osudný den jsem to nemohla vydržet a najedla jsem se a pak?Pak jsem to vyzvracela. Tak to pokračovalo celé 3 roky a já jsem si neuvědomovala co dělám. Teď to vím a chci bojovat, chci být zase normální. Je to vůbec možné? Nevím, ale já se o to pokusím. Nejvíc se bojím, že to nezvládnu, že se zase najím a půjdu si strčit prsty do pusy!! Já už nechci. Přísahám že se budu držet už kvůli mé mamce,která to ví a velmi kvůli tomu trpí. Za tuhle nemoc se stydím.Neřekla jsem to ani mé nejlepší kamarádce, ale až bude po všem tak to řeknu celému světu. Celí svět bude vědet,že jsem to zvládla, že už nezvracím. Čeká mě dlouhá cesta, ale já dojdu až do cíle. To slibuju mé rodině a mím přátelům!

Nevím, jak dál

Ahoj,měřím 150 cm a vážím 47 kg. Všichni mi tvrdí, že je to v pohodě, ale já si připadám strašně tlustá. Největší peklo pro mě je svléknout se do spodního prádla a v létě do plavek. Jídlo je moje droga. Celý den třeba vydržím nic nejíst, ale večer přijedu ze školy domů a strašně se přecpu tak, že je mi zle a po „akci“ ještě hůř psychicky. Mám strašný výčitky svědomí a nenávidím se za to. Celý den ve škole jenom pozoruju ostatní holky jakej mají zadek, břicho nebo nohy a co všechno jí. Jsem už z toho zoufalá, nemyslím na nic jinýho. Mám skvělýho kluka, kterej mě miluje, pořád mi říká jak jsem krásná a skvělá, ví o tom, jaký mám mindráky. Já mu jinak strašně věřím, vím, že je ke mně upřímnej, ale tomuhle se těžko věří. Občas o nějaký holce řekne, že má pěknou postavu a mě to strašně zraňuje. Vím, ža se mu líbí štíhlý holky. I jeho bejvalka měla dokonalou postavu. Takhle s ním nemůžu být nikdy šťastná. Nedokážu se uvolnit, pořád si připadám strašně ošklivá a tlustá, blbá a absolutně k ničemu. Moje sebevědomí se rovná nule. Hlavně, když se mám před ním svléknout, je to horor a on je pořád smutnej, protože neví, čím to je. Možná si myslí, že mě nevzrušuje, že se mi mazlení s ním nelíbí. Já jsem tohle ještě nikdy nikomu neřekla, nechci s tím nikoho otravovat, protože vím, že sama nemám ráda ty věčný holčičí nářky o tom, jak jsou strašně tlustý a tak. Jsem ráda, že jsem našla tyhle stránky a mohla se z toho alespoň vypsat. Jsem nešťastná. Nenávidím jídlo, je to můj největší nepřítel. Každy den začínám s tím, že tentokrát to už opravdu zvládnu, tak mi držte palce, aby ten den někdy nastal. Tohle trápení opravdu nikomu nepřeju!!!! Ahoj L

Anorexie………Brrrr

Ahoj.Četla jsem si vaše příběhy a řekla jsem si,že Vám ve zkratce řeknu i ten svůj. Loni v létě jsem byla ještě spokojená boubelka,měla jsem 172cm a 78 kilo.Žilo se mi celkem fajn,ale pak za mnou přišel jeden kluk,kterýho jsem fakt strašně milovala a ten mi řekl,uhni tlusťochu.Od tý doby jsem začala nad svou postavou přemýšlet a hubnout.Řekla jsem si,že na to půjdu rozumně,trochu jsem omezila jídlo a přidala pohyb.Ale po pár týdnech se mi to vymklo z rukou,přestala jsem cvičit a bohužel jsem přestala i jíst.Ze začátku mi všichni říkali jak krásně hubnu,ale pak říkali,stopni to.Jenže,mě už to stopnout nejde.Mám 39 kilo a váha jde každý týden o 20deka dolu.Před 2 měsíci jsem přestala mít menstruaci.Chodím pomalu,jsem utahaná,bolí mě celé tělo,mnohokrát jsem už omdlela.Rodiče mě dali před měsícem na léčení,ale tam jsem vydržela jen týden a pak jsem udělala takovou scénu,že mě pustili domu.Respektivě naši si pro mě jeli a já jím řekla,že pokud mě takhle někam dají,zabiju se nebo uteču z domova.Já vím,pařím na psychiatrii.Prostě chci se vyléčit,ale né za cenu toho,že budu žít jako nějakej blázen někde zavřená. Vím, že jsem blbá,měla bych se nechat léčit Už jsem se smířila s tím,že asi umřu……………. Prý při mé výšce stačí ještě pár kilo,a srdce to nemusí zvládnout.Obdivuju Vás,kteří jste nad tou nemocí zvítězili.Jse dobří. Vaše Katka

ja už nezvracim!

AHOJKY VSICHNI.PARKRAT JSEM SEM PSAL.(ZACALO TO NEVINE,LINA MIT ANOREXII.ATD..)TED JSEM NA TY STRANKY TOLIK NECHODIM..A VITE PROC?UZ JSEM SE DOCELA PROBRALA!!PRIBRALA JSEM MAM OKOLO 5KG,ANI NEVIM-TOTIZ UZ SE NRVAZIM,JEN JEDNOU ZA CAS…JIM VCELKU NORMALNE.BYLA JSEM TOTIZ NA 15-TI LETY PROHLIDCE NEDAVNO A TA MI REKLA ZE VAZIM47,5 A TO JE HROZNE MALO.ZE JSEM PRIBRALA JEN O MALO NEZ PRED ROKEM A TO NENI DOBRY..NEVIM CO SE STALO,JAKO KDYBY TO ZAKRIKLA..NAJEDNOU JSEM JEDLA TROCHU SE PREJIDAM NEKDY-ALE CO JE DULEZITY NEZVRACIM!UZ DLOUHO.ZACAL JSEM JIST VSECHNOA VIM JAKY JSOU RIZIKA KDYBYCH ZVRACELA TAK JSEM TOHO NECHALA.UZ VIM ZE TO JDE!NENI TO LEHKY,PROTOZE SE FURT PREJIDAM-!JSEM TLUSTSI-I MOJE KAMOSKA MI REKLA KDYZ JSEM JI OZNAMILA ZE MAM SPEK,TAK ZE HO VAZNE MAM!SNAZIM SE BRAT ZE JSEM NO RNAMLNI.ANI ZEBRA UZ MI NEJSOU VIDET! JIDLO MI HODNE VZALO!VZALO MI OPRAVDU HODNE,ALE DALO MI TO ZKUSENOSTI.TED MUZU RICT-BYLA JSEM BULIMICKA I ANOREKTICKA.PREJIDAM SE,ALE NEZVRACIM.NECHCI.JE TO HNUSNY!!!A VY VSICHNI TO VITE.KDYZ TO DOKAZU JA TAK TO DOKAZE TE I VY!!JASNE NEJRACI BYCH PRESTALA JIST,KDYZ ZSE NA SEBE NEMUZU PODIVAT.ALE NEJDE TO.NEJDE TO NEJISTMUSIM PORAD NECO MALYHO HIST.MILUJU JIDLO A ZAROVEN HO NESNASIM.DRIV JSEM SI MYSLELA ZE SE TOHO NEZBAVIM-ALE JDE TO.NEJDRIV SE PREJIDATE,ALE NESMI TE ZVRACEN.K NICEMU TO NENI A ANI PO TOM NEZHUBNETE,JIDLO VAS OVLADA A BERE VAM KUS VAS.JA CHCI BEJT HUBENA,ALE NORMALNE CHCI ZHUBNOUT.NAKOU DIETOU,NE NEJEDENIM UPLNYM.JSOU DNY KDY CHVILLI NEJIM PAK SE PREZIRAM,ALE UZ TO NENI TOLIK.JE TO HNUSNA NEMOC TAK TOHO NECHTE!VZDYT JSOU KRASNEJSI VECI NA SVETE.JIDLO JE ZALUDNY..UZ NEBRECIM KAZD YDEN NAD TIM JAK JSEM TLUSTA A JEN TAK ZNICEHO.UZ NEJSEM PROTIVNA NA OSTATNI..JE FAKT,ZE NEJIM NORMALNE,ALE VIM ZE JEDNOU BUDU..JEDNOU..TED JSETE CHCI ZHUBNOUT,ALE ZDRAVE..NEVIM..NEVIM CO SNIM ZA HODINU…ZITRA…JSEM V NEJISTOTE..ODMITAM NORMALNI OBEDY..LEDATAK MAXIMALNE CHLEBY,MI¨CHANY VAJICKA,POLIVKY,JOGUTY,A SPOUSSTU DALSIHO.JIM SLADKY,HAMBURGRY ZMRZLINY..NEKDY SE PROSTE NEDOKAZU OVLADNOUT JE TO TAK TEZKYY…ALE JSEM RADA ZE NEZVRACIM..A ENCHCI ABY SE TO VRATILO..SNAD LEHA ANOREXIE,JE LEPSI NEZ TA HNUSNA BULIMIE.NENICITE SI ZALUDEK ASPOUSTU DALSICH VECI..CHTELA BYCH TOHHO TOLIK NAPSAT,PROTOZE NIKDO O ME NEMOCI NEVEDEL…ASPON MYSLIM…MOZNA JE TO NEPREDHLEDNE,ALE TO TIM ZE BYCH TOHO ZE SEBE CHTELA TOLIK DOSTET..ALE JE TOHO MOC..TAKZE TO ZVLADNETE!!!!!JE TO OPRAVDU HNUSNY TA BULIMIE,TAK TOHO PROSIIM NECHTE!VZDYT JE TOLIK DULEZITEJCH VECI!!!PROSIM NETRAPTE SE TIM JAK VYPADA,RACI DETE NA NORMALNI DIETU,ALE NEZVRACEJTE..JA VIM,ZE TO NENI SNADNE,LEHCE SE TO RIKA..ALE JA SI TIM PROSLA A VIM,ZE KDYBYCH BYLA NA VASEM MISTE MOZNA BYCH SOUHLASILA A POKOUSELA BYCH SE PRESTAT,ALE PAK BYCH STEJNE POKRACOVALA.NE NEPOKRACOVAL.ZVRACELA JSEM CASTO A VSUDE!“!!ALE ZVLADLA JSEM TO!!A UZ SE NAD TU MISU ZACHODOVOU NEHODLA OHNOUT ZNOVA.A VY JSTE SILYNA MUSITE PRESTAT!!VAZNE SE O TO POKUSTE..JE TOLIK ZDRAVOTNICH PROBLEMU KTERE BY VAS MOHLI POSTIHNOUT!!!!!A TO PRECE NECHCETE!!A JAM VSEM MOC VEERIM,A VERIM ZE TO ZVLADNETE!!!!TAKZE OD TED-KONEC Z V R A C E N Í! ! ! ! ! !! ! ! !! ! ! ! ! !(ted jsen doufam ze to vsechno u sebe nezakriknu :)))

Co je to být normální?Nevěděla jsem a ted hledám EXIT!

Ahoj,posílám jen v krátkosti můj příběh. … Na základce jěště v devítce jsme byla v pohodě , hezký ksichtík , pěkný zdravý vlasy , bílý zuby postava úplně v normě . Co v normě dalo by se říct , že jsme byla docela hubená. Jediný co mi vadilo , bylo to ,že jsme byla trchu malá.Ale kdo by se tím zatěžoval ,když jsme vážila 50kg na 165cm , klukům sem se líbila= byla jsme hubená!!! jenže pak jsem se musela učit na zkoušky. V březnu mi odvezly dědu do nemocnice a tak jsme za ní každý druhý den chodili , nemohla jsem se tedy učit. Zkoušky jsem dělala 25. května a učit jsme se začala až 7ho ,protože 6.května děda jel zase domů a byla zdravý.měla jsme na to 18 dní, učila jsem se 20 hodi děnně. Na zkouškách jsem byla dvacáta a přijaly mě tudíš . Máma byla pyšná o to víc když jsem měla jěště dobrý výzo! Byl to fakt nářez o to větší ,že jsme se učila jen těch 18 dní. Za odměnu mi na prázdninách dělala pomyšlení. A já jelikož jsem v zkouškovým obdobím nejedla tak jsem si řekla proč si po tý dřině neodpočinout?Zasloužím si to …. …. V prváku na střední(po prázdninách) jsem měla 168cm/ 75kg!!!¨nikdo se mi nesmál ,prostě pohoda ,jenže asi tak v listopadu se mi začal líbit jeden kluk ze třetáku. Líbil se všem holkám,ale on si vybíral jen samé „modelky“. Strašně jsem ho chtěla ,byl o 2 roky straší a tak jsme mu nadbíhala co to šlo aby si mě všim.Třeba o přestávce když seděl venku na lavičce tak jsme kolem něj třeba 6x prošla. Samozřejmě ,že si mě všiml ,ale jinak než jsme chtěla.Myslela jsem ,že když po mě kouká tak ,že to vypadá slibně. POkračovala jsem proto v nadbíhání dál. Asi tak v dubnu v květnu(to už jsem měla asi 78kg) jsem zase kolem něj šla( samo ,že jakoby “ náhodou“) a slyšela jsme jak říká ¨kámošům : “ KDYBY BYLA ALESPON NORMÁLNÍ , KDYBY BYLA ASPON MALIČKO NORMÁLNÍ ,ALE TAKHLE TO SNAD NEMYSLÍ VÁŽNĚ.NEŘÍKÁM ,ŽE MUSÍM MÍT HUBENOU ,ALE TOHLE JE FAKT HNUS . TA SI SNAD DĚLÁ SRANDU“ Jeho kámoši něco jako at to zkusí ,že sex s hrošicí bude třeba fajn a tak … a pak s e začali smát . Bylo mi do breku. Přišli prázdniny a já začala hubnout … …samo ,že se mi to vymklo z rukou… V září jsme už měla 168cm/48kg. Ten kluk si toho všiml,ale nechtěl mě. líbí se mu snědý holky ,hnědý vlasy. Ká bloncka a světlá plet. Snažila jsem se zhubnout.Podařilo se říjen 2005= 45kg , leden 2005= 40kgPak o mě řekl ,že jsem anorektička a že jsme ubohá . Neřekl to přímo ,ale doneslo se mi to. únor 2005= psychiatrie,léčebna. Předevčírem jsem se vrátila. Viděla jsme ho s holkou….trhalo mi to srdce holky jestli do toho spadne¨te at to není kvůli klukovi nestojí to za to!!!!!!!!!!!

Kamarád to dělá asi kvůli mě :(

Já si prošla anorexií ,ale táta mě pomohl se z ní vyléčitt.Měla jsem ji teprve tak měsíc takže to nebylo zas tak těžké se od ní odloučit. Můj kamarád trpí anorexií už apspon 5 měsíců a je na tom fakt hrozně,chodí ke 4¨psychiatrům ale ani jeden mu nedokázal pomoct už mu i hrozí Bohunice.Navíc ještě pořád počítá kalorie už se i jednou zhroutil, všude mu koukají kosti. On ví že jsem si tím prošla taky a tak jsme si o tom začly povídat a já se mu svěřila s tím že když jsem ji měla tak se mi strašně třásli kolena,měla jsem studené končetiny……a on si ted myslí že bych mu mohla pomoct,ale to já vážně nedokážu. ještě mi navíc řekl že to dělal kvůli mě aby se mě líbil.(Jeho představa o dokonalém těle je aby se mu na břiše když si sedne nedělaly „špeky“ ale to přece nejde ne?) nevíte někdo jak bych mu mohla pomoct???Prosím vaše odpovědi nepište sem ale pošlite mi je na e-mail cebi@atlas.cz strašně moc děkuji za jakoukoli radu