Archive for category: Můj příběh

Už při vyplňování kolonky „autor“ si potvrzuji, že jsem skutečně nemocná. Nedokážu napsat své skutečné jméno, tolik se bojím, že by mě někdo z mých blízkých identifikoval. Je to život s jedním velkým tajemstvím. Je mi 26 let a s bulimií jsem se seznámila v 14. Je to už 12 let, co není dne, který bych nějakým způsobem prožila bez myšlenek na jídlo, na mojí postavu, na diety nebo hladovky. Teď jsem ve fázi, kdy moc toužím po uzdravení, už nechci takhle žít, ale moc dobře vím, že to je dlouhá cesta, kterou mám před sebou, ale chci se na ni vydat. Tolik se bojím, nevím, co mě čeká, jestli budu umět žít stejně jako zdraví lidé, protože 12 let je dlouhá doba. Vím, že si nemohu dávat podmínky pro svoje uzdravení, ale mám až panický strach z tloustnutí. Určitě znáte ten pocit. Nesnáším se a je mi psychicky nesnesitelně, nic mě netěší,když přiberu třeba jen 2 kila. Jsem štíhlá a moje postava se mi líbí(156 cm,43 kg), samozřejmě jsem byla nejspokojenější, když jsem měla o 3 kila méně, ale teď to je taky dobrý. Tedy, dobrý by to bylo, kdybych nezvracela a tuhle váhu si udržovala při normálním stravování. Začínám na sobě pozorovat, jak se měním, jsem bez energie, často unavená, pleť a vlasy se mi zhoršují, po normálním jídle mám nafouknuté břicho, jím sladkosti na kila, to je v poslední době jediné jídlo, které zvládnu bez zvracení. Několik měsíců jsem bez partnera. S tím posledním jsem se rozešla, protože mě to nebavilo. Sex a intimita mi začaly vadit. Studuju vysokou a moc mě to baví, jen mě mrzí, že se nedokážu soustředit, a proto jsou pro mě zkoušky dost velkým stresem. Kdybych věnovala učení čas, který věnuju přejídání a zvracení, tak jsem genius. Nejtíživější na bulimii je samota. Stud mi brání svěřit se někomu. Ta dokonalá, krásná, inteligentní, schopná,vtipná, křehká a štíhlá přece nemůže nikomu přiznat, že se dokáže nacpat tak, že má břicho jak v 8. měsíci těhotenství a hned na to jde všechno vyzvracet do záchodu. To zatím nedokážu. Možná v budoucnu, ale teď to nejde. Když čtu Vaše příběhy, tak je to jako dívat se do zrcadla, vidím se v nich. Těch dlouhých a těžkých 12 let nechci jen tak odsoudit a hodit za hlavu. Hodně jsem se naučila. Možná bych byla bez bulimie úplně někdo jiný, ale s určitostí vím, že tahle etepa mého života končí. Musí skončit. Moje mysl i tělo už potřebují pobyt v lázních. V těch nejdražších a já jim ten komfort musím dopřát, natolik se ještě mám ráda. Přeju Vám hodně sil ve Vašich osobních bojích a až se moje osobní rozhodnutí pro změnu v mém životě začne naplňovat, tak Vám třeba napíšu zaručeně fungující recept:-)Karen

Ahoj… Asi pred tydnem jsem si precetla vsechny Vase clanky a zdesilo mne, kolik lidi, lepe receno devcat, trpi temi potizemi, kterym Vy rikate bulimie a mentalni anorexie. Bohuzel i ja k nim patrim. Ze sebe samotny je mi hnusne, ale skoncit se to proste neda. Je mi 17, chodim na gympl a jsem uplne normalni holka… Moje trapeni zacalo uz ve 13, kdy mi mamka neustale dokola opakovala jak jsem tlusta, i kdyz podle meho mineni jsem byla uplne v pohode, a tak jsem zacala drzet ruzne diety. Ze zacatku jsem zacala omezovat ruzne sladkosti, pote prislo na radu vynechavani veceri, obedu a pak uz jsem nejedla prakticky nic. Cely muj zivot je o dietach a zvraceni.Pri 165cm jsem mela 39kg. Pres prazdniny jsem nechutne ztloustla a na gympl nastoupila s 60kg pri stejne vysce. Byla jsem z toho silene v depresi, lidi na me koukali divne, mamka mi vycitala kazde sousto…A tak to zacalo nanovo. V depresich jsem se silene prezirala a pak mi ze sebe samotny bylo spatne a vsechno vyzvracela. Mam 169cm a 49kg a myslim si, ze uz je to docela dobra vaha. Chci s tim prestat, ale nejde to..:-(Jen se podivejte treba do nejakych modnich casopisu nebo zapnete televizi. Kazda zena je tam jak vychrtla a vyretusovana modelka. Drzte mi palce, pokusim se…s pozdravem

Ahoj,cetla jsem si tady nekteré z vasich príbehu,behá mi mráz po zádech,je mi tezko od zaludku a priznám se,ze s mnoha vetami a myslenkami zde napsanými se bohuzel ztotoznuju..Ach jo..Jsem na tomto poli s trochou sibenicního humoru takríkajíc novácek.Muj problém nese vetsinu príznaku a pocitu spojovaných s anorexií.No proste,reknu tu zpríma,mohla bych se vzhledem k soucasnému a vlastne i minulému stavu oznacit za anorekticku.. Jak jsem do toho spadla? Vlastne ani porádne nevím,napadne me spousta prícin,ale ty uz ted v samotném dusledku nejsou vubec dulezité.Patrne dulezité je se z toho dostat.Merím 172cm a moje váha jeste v loni na jare byla tak 62,63 kg.V té dobe se na me nahromadila rada nepríjemných vecí,osobní potíze,zkousky na VS,zdravotní problémy v rodine,takze jsem prozívala dost intenzivní stres a vubec,nebylo mi do smíchu.Tím se mi asi i nejspís zvedla hladina cholesterolu,kvuli nemuz mi byla doporucena dieta.To se mi hodilo náramne do krámu,hned vysvetlím proc.Uz nejakou ty roky jsem nebyla spokojená se svojí postavou,chtela jsem být vzdycky krehcí,utlejsí..pusobit étericky..(hmm,ted pusobím lehce anorekticky..je to to samé?..)Pripadala jsem si vedle rady lidí jako kombajn,nevedela jsem co s rukama a co s nohama..Pritom se mi komplimentu dostávalo,jak prý mám hezkou sportovní postavu,jaké ze mám dlouhé nohy a chci-li vypadat stíhle,at cvicím a budu pevná a krásná.Co naplat,neverila jsem jim,navíc mi problémy s pletí prispívaly k mé predstave o mé odpornosti,takze já jsem se uplne strasne nesnásela..No nic,pokrocím.Zahájila jsem tedy dietu na snízení cholesterolu,nic drastického,jen jsem namísto bíleho peciva jedla tmavé a to je vlastne vse,nikdy predtím jsem totiz nejedla bucek,salámy a tak,jen sladkosti mám fakt hodne ráda..Taky jsem si do hlavy vtloukla to,ze muj apetit a pozitek z jídla je neco hrozne spatného a temito myslenkami se uzírala.Jo,ráda jím a vychutnávám,no spís s lítostí v hlase reknu,ze ráda jsem jedla a vychutnávala..Takze pres léto jsem byla tak o dve tri kila lehcí,zacala jsem kazdý den poctive pul hodiny posilovat bricho,zadek,stehna (coz prerostlo v naprostou posedlost),ale cítila se strasne nestastná.Obcas jsem vynechala veceri, nebo ji nahradila ovocem ci salátem,potom si vecer lehala do postele s krucícím brichem a uzírala se pocity hladu a nenávisti.V zárí mi zacala práce,o neco pozdeji skola,já se cítila relativne stastná,plná energie,aktivní a strasne schopná.A od té doby jsem pomalu ale jiste omezovala jídlo a vsugerovávala si zcestné predstavy o nem..Doslo to tam,ze jsem se pocátkem ledna tesila na operaci,protoze me predstava,ze nebudu moci byt jen pár dní jíst,naplnovala uzasem.Taky ze jsem nejedla a od té doby pritvrdila v omezování se v jídle.Takze ted je to tak 4 týdny,co se moje situace provalila,vázila jsem 48 kg,ted mám tak o tri kila víc,protoze me doma kontrolují a krmí me..Jak ale muzu popsat svuj soucasný stav?Jako naprostý zmatek.Vcera jsem docetla jednu bájecnou knihu zabývyjící se touto problematikou a zítra ji zacnu císt od zacátku,protoze jsem proste strasná a nezvládám to.Nastestí mám ohromnou pomoc v rodine,pomáhají mi,co jim síly stací,já mám hrozné výcitky,ze je tím vysávám a zatezuju,taky chodím pro rady k odborníkovi,ale je to tak vratké a já to delám ne z vlastního presvedcení,coz me desí uplne nejvíc.Mne se totiz moje postava líbí,pripadám si stíhlá o nic mín nez ostatní,ale moje druhé já kdesi uvnitr ríká,ze takhle bych prece nemohla zít vecne.Ztratila jsem zájem o to,o co jsem jeste loni tak strasne moc usilovala,nic me nebaví,je mi vsechno jedno,je mi stále zima a pocituju uzkost témer uplne ve vsem.Navíc kolem sebe koukám hladovýma vlcíma ocima,strasne ráda bych se s chutí najedla,ale zatím to bez výcitek neumím.Mám pocit,ze jsem se se svou dusevní vyspelostí vrátila o nekolik let dozadu,potrebuju ted ve vetsine vecí vodit za ruku,potrebuju intenzivne prozívat pocit bezpecí a být objímána,jsem jako nejaké nemocné opelichané zvírátko,chudácek.Jedno moje já takové být nechce,vzdyt se neumím chovat normálne!!Jedu metrem a pozoruju lidi kolem sebe,jak treba jedí bagetu,nebo si ctou v novinách,jak si povídají a strasne moc bych to taky chtela umet,já to ale umela.Co jsem to na sobe vymnoukla? Jsem ted sebestredná,smutná,apatické,mozná si v této roli i podvedome libuju,ale ríkám si,ze to takhle nejde.I pres tu spokojenost se svou stávající postavou me desí,ze jsem vázne opustila svoje vytícené cíle a zasvetila zivot jenom tomu zpropadenému jídlu.Jak o nem momentálne smýslím?Ze je to odporná,jedovatá,straslivá vec.Ale!Na druhou stranu mám kdesi uvnitr vzpomínku na to,jak mi kdysi chutnala bábovka s kakaem..Bojím se vlastne tyhle vzpomínky pripustit zpet k sobe,mám strach,ze se budu prezírat a ze teprve potom nastoupí ty pravé výcitky..Je to abstraktní strach?Je to blbost?Jestli jo,potvrdte to nekdo mé pobláznené hlave,treba ván uverím..Jsem zvrhlá tím,jak vlastne na nic jiného nez na to jídlo nemyslím,ale je potreba s tím neco udelat.Jsem tak trochu hodne bezradná,ale zároven predstava,ze mám takhle myslet po zbytek mého zivota,to není moc povzbudivé..Jak destruktivní pocity jsem si to ale do své hlavy vtloukla.No jo,vtloukla,tak kdyz to slo tam,musí to jít i ven..Vsechno zálezí na me,nikdo jiný to za me neudelá.Oni sice pomuzou,ale já to musím delat kvuli sobe,ne pro druhé.V tom se vyplatí být sobec,v téhle veci jo.Ackoliv treba ted jeste prozívám uzkost a strach,Zbytek mého zdravého rozumu varuje..Mejte se vsichni v rámci svých moznstí krásne,vy normální neblbnete,fakt to uz jen kvuli svojí psychice nestojí zato..Jo,taky treba dve moudré vety(nejsou z mé hlavy):Jíme abychom zili,nezijeme,abychom jedli. A taky,telo máme od toho,aby nám slouzilo jako schránka pro nasi dusi a je nejdulezitejsí,ze je zdravé a ne,ze je hubené..No,legracní,ze tak samozrejmé veci já si ve svých dvaceti letech vtloukám do hlavy,osvojuju a ucím jako vzorce na matematickou písemku..

Ahoj…No..Je mi hrozne trapne ale jsem hrozne nestastna.HA! Kvuli cemu asi?Ze?No asi tak pred dvouma rokama jsem byla nejlepsi kamoska s anorexii.Bylo to fajn..Byla jsem nadherne hubena,mela jsem 35 a bylo mi 15let, a vsemi obletovana.To bylo!Ted je ze me nechutny obtloustly prasatko.Jsem vazne nechutna.My pratele mi misto:,,Ahojk krasko“ rikaj:Jezis fuj,vzdyt vypadas jak hroch.Mrzi me to.Proc jsem tak ztloustla?Proc?Merim pouhych 155cm a vazim 56kg.Je to hrozny.Musim zhubnout ale jak?Vubec to nejde.Hrozne obdivuji Ty holciny co tady pisi jak krasne zhubly.Zkusim se vratit zpatky..k ANOREXII!Dnes to zacne znovu.Kazdy den brecim ze jsem tlusta,tatinek mi to take rika porad,ale proc me furt necim krmi?Nenavidi me!Vim to.To jsem nechtela.Je to kruta dan,ale muzu si za to sama.Nemam pravo jist.Ja NE!Pomocte mi prosim.Dekuji a obdivuji Vas.Inka

Je mi 17 a mám bulímii. Touhle nemocí trpím už tři roky. Je mi ze mě zle. Nemyslím z toho jak vypadám,a ale z toho co dělám. Nenávidím bulímii, chci se vyléčit, chci být zase normální, hlavně chci jíst normálně. Začalo to ve 14. Chtěla jsem být štíhlejší a myslela jsem že tím pádem budu i hezčí. Je to omyl. Tahle nemoc si vás obmotá kolem prstu. Stala jsem se jejím otrokem! Přesně si pamatuju kdy jsem si poprvé strčila prsty do pusy a zvracela. Bylo to u nás v hospodě a já jsem si týden před tím řekla, že budu držet dietu. Celý týden jsem to vydržela, omezovala jsem se v jídle a pochopitelně i hubla, ale ten osudný den jsem to nemohla vydržet a najedla jsem se a pak?Pak jsem to vyzvracela. Tak to pokračovalo celé 3 roky a já jsem si neuvědomovala co dělám. Teď to vím a chci bojovat, chci být zase normální. Je to vůbec možné? Nevím, ale já se o to pokusím. Nejvíc se bojím, že to nezvládnu, že se zase najím a půjdu si strčit prsty do pusy!! Já už nechci. Přísahám že se budu držet už kvůli mé mamce,která to ví a velmi kvůli tomu trpí. Za tuhle nemoc se stydím.Neřekla jsem to ani mé nejlepší kamarádce, ale až bude po všem tak to řeknu celému světu. Celí svět bude vědet,že jsem to zvládla, že už nezvracím. Čeká mě dlouhá cesta, ale já dojdu až do cíle. To slibuju mé rodině a mím přátelům!