Léčba

Dobrý den, poprosila bych o radu (eventuelně z vlastní či odborné zkušenosti). Při pokusu o navrácení k běžnému stravovacímu režimu při anorexii, jaký může být optimální příbytek na váze v případě, že se celá záležitost nezvrhne v bulimii? Díky předem. K.

Ráda bych ještě podotkla, že jsem byla spíše asi na hranici anorexie (při cca 38,5kg, 150cm)se nyní zotavuji v lázních v Jeseníku a myslím, že bych mohla být na dobré cestě ke změně…

kavetko, jak jsi stará? Co předcházelo tvému současnému doléčovacímu pobytu v lázních?..

Zdravím,mně je 37 let. Léčila jsem se cca od r. 2000 – nejprve pro bulimii, depresivní poruchu a nyní jsem uvízla ve stadiu anorexie a ve spojení s těžkou depresivní poruchou jsem byla odeslána do lázní s tím, abych eventuelně zlepšila svůj stav, případně – po kontrole (kterou mám 1.7.2014) bych měla při nezlepšení stavu být odeslána k léčbě do VFN na kliniku pro poruchy příjmu potravy. Díky moc za reakci a jakoukoliv pomoc. Mám doma osmiletého syna s poruchou chování a učení a potřebuji fungovat – už kvůli němu.K

ahoj,chtěla jsem se zeptat kam zajít,když se chci začít léčit se záchvatovým přejídáním? prošla jsem si všema třema poruchama,málem skončila na kapačkách a teď už trpim „jenom“ záchvatovým přejídáním 🙁 mám nejprve zkusit psychologa, nebo rovnou zajít na nějaké specializované oddělení?

Zdravím,no já bych asi zkusila nejprve psychologa, který by Tě eventuelně nasměroval dále. Můžu se zeptat odkud jsi? Třeba bych věděla nějaký kontakt. Jak moc jsi bojovala s bulimií a enorexií. Při jaké příležitosti ses dostala na kapačky?Kolik jsi vážila a měřila, jestli to můžu vědět? Držím palečky. Já taky svádím boj a je to pro mě moc těžké. Drž se. K.

Dobře, děkuju moc 🙂
Jsem z Jičína. Měřím 165 a měla sem těsně pod 40, ale nějak jsem si rozházela krev a ztratila menstr., dvakrát jsem se složila, prostě jsem byla vyčerpaná. Napsala jsem to špatně, na kapačky přímo ne, ale do nemocnice mě chtěli. Nebojovala jsem skoro vůbec, nechtěla jsem, přišlo mi to v pořádku, jsem hloupá, ale snažím se do toho vrátit, ale přes to přejídání se prostě nedokážu dostat 🙁 Těžké to je a to pekelně. Jak bojuješ ty? 🙂

To se musím jedině podívat, jestli bych něco nenašla ve Tvém okolí. Tam ale přímo nikoho neznám. Já jsem od Chrudimi, Čáslav atd…Kdybych něco zjistila, tak dám vědět. Já jsem začala bulimií (měla jsem přes 60 kg při 150 cm), Zvracela jsem, přejídala se… Lékařka mi už v té době nabízela léčbu v lázních a dostala jsem antidepresiva. Potom se to trochu uklidnilo kolem porodu syna (dnes je mu osm let). Potom to bylo vcelku v pohodě. bydleli jsme od rodičů. Asi před čtyřma rokama jsme se přestěhovali do Ronova k rodičům ( a vzhledem ke komplikovanému vztahu s matkou – taky asi mimo jiné) se to rapidně zhoršilo. Začala jsem pozvolna hubnout až na nynější váhu, kdy mi v lázních navážili 38,4kg. Vím, že musím zabojovat – už kvůli synovi, ale i tady je to pro mě hodně těžké. Urputně se bráním přibrat a mám stále až panický strach z tloušťky. Jinak s kolapsem jsem už taky byla na infuzích a mám anemii na kterou beru železo. Kdybych něco zjistila a mohla Ti někoho doporučit, dám určitě vědět. Mám se zkusit zeptat i tady? Mají tady celkem přehled o lékařích – kde jaký působí….K.

A teď jsi doma a chodíš jen na vážení a tak, nebo jsi v těch lázních? Trápíš se s tím podstatně déle než já, já se v tom plácám „teprve“ 3. rok. Asi bych potřebovala někam zavřít. Mám ještě jiný problém, už 5. rok si trhám vlasy, vždycky než se mi udělá lysina a pak na chvíli přestanu, protože si na mě lidi ve škole začnou ukazovat a pak zase znovu. Sžírá mě to, i když se mi trochu ulevilo při zjištění, že nejsem jediná, kdo hlídá každou kalorii.
Doufám, že brzy se Ti brzy blýskne na dobré časy, protože mluvit o úplném vyléčení je asi (podle mě) naivní. Alespoň mě se to tak střídá. Mám třeba skoro měsíc v pořádku, kdy začnu jíst tak, jak mám, ale pak to zase přijde.
Jinak ohledně těch kontaktů .. byla by jsi hodná .. tady jsem o tom s nikým nemluvila, co jsem se spravila a nabrala jsem, naši ani netuší, že to pokračuje a bojím se jim to říct, zklamala bych je. Oni mi stejně nikde asi nepomůžou, aniž by to naši věděli, nebylo mi ještě 18..

Ano, bohužel, o úplném vyšetření se zřejmě mluvit nedá nikdy, protože jídlo – ta mrcha zrádná nás má v hrsti :-(( neusátle. Opravdu se obávám, že pokud Ti nebylo ještě osmnáct, budou muset být rodiče se vším seznámeni. Jinak já jsem teď aktuálně v lázních v Jeseníku, kde mám ultimátum, neb v červenci jdu k lékařce na psychiatrii a tam budu skládat účty a podle toho se rozhodne, zda bude pokračovat v mé léčbě ambulantně, či hospitalizaci na klinice VFN v Praze (pro poruchy příjmu potravy). A to sebepoškozování je jen další nutné zlo v tom všem. Já mám hodně zhoršený atopický ekzém, rozpadají se mi zuby a o menstruaci už ani nemluvím….:-((

chtěla jsem napsat „uzdravení“, ne „vyšetření“

Chtěla bych ještě jednou poprosit, zda tu je někdo, kdo má zkušenost s realimentací u anorexie. Jaký váhový příbytek je při nastartování běžného stravovacího režimu možné očekávat. Je možné předpokládat váhu na hranici, která byla před hubnutím, jestliže jsem před tím neměla epizodu přejídání či bulimie? Díky moc všem za postřehy. K.

Pro Kakky: doporučila bych kontakt: Hofmanová Michaela, 17. listopadu 861, Jičín. Potom jsem nalezla ještě asi dva ( v sekci „odkazy“ – „adresář psychiatrů“). Pokus se tam třeba stavit a domluvit, zda bude nutná přítomnost rodičů. Hezkou dobrou noc. K.

Ahoj Kakyy,no určitě tam zajdi. Nenechávala bych to úplně být. Sama vím, jak málo stačí a vše se rapidně může zhoršit. Kdybys věděla, jak tady s tím bojuju. Nejde mi to vrátit se do alespoň trochu přijatelných mezí. Hází mě to stále zpátky. Nevím jak to dopadne. Musíme ale bojovat…

ahoj kavetko, včera sem to řekla našim a oni mi řekli,že to mám z toho,že mam moc volnýho času a že se nudím,to mi docela vyrazilo dech,pak mi začali vyčítat,jak sem strašná,jak sem se zhoršila ve škole a teď se tady jenom křičí … achjo, už fakt nevim, přemlouvám se, abych zašla tam,jak jsi mi doporučila,ale ale nemám ani na to 🙁 jak bojuješ?

To by šlo? Já udělám cokoliv,jen když to aspoň trochu pomůže,už fakt nevím … Chrudim mám cca 60 km, to není moc a doma bych to taky snad nějak zmákla, teď se jen domluvit na tom, kdy by se to hodilo .. S tím, jak to doma berou bohužel nehnu. Stavíme dům, a tak mají naši plno starostí s tím, na další koleji je mladší sourozenec a já jsem bohužel už asi jen přítěž.

Tobě rodiče řeknou, že to je z moc volnýho času!? A až tě najdou viset na hrušce tak taky řeknou že jsi se jenom nudila!? Podle mě nechápou o co jde. Myslim si, že někdo kdo tim neprošel to nedokáže pochopit…. Taky chci žít bez neustálý myšlenky že se kdykoliv vlastně můžu zabít, že nemam co ztratit. No a pak na sebe namířim zbraň a nemam na to abych stiskl spoušť. A to jsem muž a s tim jde celý to stigma.

Kavetka : Ahoj Kavetko, ptala jsi se na tu realimentaci u anorexie . Já sama trpím anorexií už asi 5 let. Už delší dobu se léčím ambulantně v Brně . Jídelníček nedodržuji, ale hrozně mi pomáhají nutridrinky a Fresubiny . Dále uživám hodně vit.B, který podporuje chuť k jídlu .Denně beru asi 10 různým tobolek. Snažím se jíst zdravě a pít ty Fresubiny, bez toho bych určitě nikdy nepřibrala. Určitě to doporučuji !! HOdně štěstí :))

Ahoj, holky

už před několika měsíci jsem tady psala jako někdo, kdo si dlouhých 8 let procházel poruchou příjmu potravy s tím, že bych ráda dala dohromady alespoň pár holek, které by se rády setkávaly v Olomouci. Tady je totiž smutný nedostatek péče nabízené dívkám trpícím PPP. Pár dívek, možná taky některá z vás tady, se mi ozvalo s tím, že by o takové setkávání měly zájem. Tehdy jsem chtěla počkat, až za sebou budu mít státnice a všechny děsivé věci kolem, takže jsem celou věc odložila. Proto píšu znovu teď. Kdyby se tady našla některá z Vás, která by uvítala partu holek s podobným problémem, bezpečný prostor pro sdílení a třeba i pomoc, budu ráda, když zareagujete. Sama se teď s odstupem, jako budoucí psycholog dívám na celou věc jinak. Když jsem sama PPP trpěla, jediná pomoc, o kterou bych možná stála byla právě takováhle. Ze strany někoho, kdo zná ten pocit „mít PPP“. Jenže taková možnost nikde kolem mě nebyla. Vzhledem k tomu, že v Olomouci nepůsobí ani o.s. Anabelll, myslím, že je tohle fajn způsob, jak najít pomoc. A dokonce tam, kde je podložená kromě učebnicových definic i vlastní zkušeností. Mějte se hezky a já budu doufat, že některou z vás třeba můj dlouhatánský vzkaz zaujme. Ahoj, Darča 🙂

Mary wrote:

Ahoj Darčo,

líbí se mi Tvá iniciativa udělat skupina holek, které mají zkušenosti s poruchami příjmu potravy.
Já osobně poruchami příjmu potravy netrpím, ale anorexii měla má blízká kamarádka. Vše jsem s ní řešila a dost jsem si o anorexii i četla, takže o ní vím víc než dost.

Píšeš, že jsi z Olomouce. OS Anabell působí v Ostravě, cca 100 km vlakem od Omlomouce. nechceš se obrátit tam? Třeba tam bude víc slečen, které by tvou skupinu uvítaly.

Měj se hezky a drž se!

Mary

Ahoj Darčo!
jsem ráda, že máš tedy úspěšně po státnicích a hlavně, že jsi neopustila od svého záměru s tou podpůrnou skupinou. Můj zájem ,,bohužel,, trvá, takže si udělej za mě další čárku a až se Ti to posbírá, ráda se přidám.
Zdenča

Ahoj, mám bulimii už tak 5-6 let, chodím k doktorce poslední půlrok. S paní doktorkou se snažíme najít příčinu přejídání v osobním životě, minulosti, dětství atd. Ale potřebovala bych poradit se situací samotnou, než se to vše vyřeší, což asi nebude jen tak… Máte nějaké fígle, zkušenosti, jak odolat jídlu, jak přestat jíst? díky