Snad už bude dobře…

Ahojky,po přečtení těchto příběhů jsem se rozhodla přispět taky svou troškou do mlýna…Je mi 18 let a taky jsem toho dost prožila.Začalo to úplně nevině,asi jako u všech.Vždycky jsem byla silnější – při tehdejši výšce 150cm jsem vážila 72kg,nikdy jsem si z toho nic nedělala,ale pak přišla puberta a ja jsem zjistila že se sama sobě vlastne vůbec nelíbím,tak jsem začala hubnout,nejdřive to byly jen takové pokusy,které končily marně,ale pak jsem omezila svou stravu tím,že jsem začala vynechávat některá jídla,až jsem skončila jen u jablka denně.Nikdy jsem nebyla jednou z těch,které počítají kalorie,nebo usilovně cvičí,zvracejí..,ne já jsem „akorát“ nejedla.Všichni mi pořád říkali jak se ztrácím před očima,ale mě ani nenapadlo něco s tím dělat,dokonce jsem na ně byla našvaná,protože jsem měla pocit,že mi to dělají schválně,že mi to nepřejou,když jsem konečne tak krásně zhubla..byla jsem na sebe pyšná. Když se mě moje mistrová na praxi tenkrát ptala co se děje,když jsem byla vždy tak pěkná,a najednou jsem tak strašne vychrtlá,jestli náhodou nemám nějaký problém třeba s anorexií,tak jsem se smála,že jsem v pohodě.Až po dlouhé době jsem si uvědomila,že asi něco není v pořádku a snažila jsem se jíst..sice ze začátku žádná sláva,spíše nic než jídlo,ale byl to dobrý začátek.Později jsem zvládla sníst oběd a večeři,ale stejně jsem strašně hubla.Tak mě vzali do nemocnice na vyšetření,že překontrolují jen nějaké funkce,to jsem tenkrát souhlasila,a jsem za to dneska mooc ráda.Zjistili mi revmatoidní artritídu.Prý kdybych ješte čekala,tak se za chvíli ani neučešu.Teďko se od října léčím.Z 39kg jsem přibrala na 55kg a už to nehodlám měnit,při výšce 156cm je to akorát.Čekám na vyjádření lékaře o mé operaci,dostanu totiž umělý kyčelní kloub…Někteří doktoři říkají že jsem si to revma vyvolala hubnutím,jiní že je to blbost.Vlastně mi nikdo neřekne proč…Možná jo,možná ne,každopádně by mě už v životě nenapadlo dělat takové kraviny…konečně už se blýská na lepší časy?