Já, já, jen já :-(

Tak jelikož už tady dlouho brouzdám a pročítám si jednotlivé články, tak jsem se rozhodla taky něco připsat a uvidíme…nevím…nic od toho nečekám, ale možná se mi uleví, jak si časem budu psát s někým kdo má stejné problémy……. Takže krátce se jen představím, je mi 25 let, měřím 168cm a momentálně vážím 52kg. (Váha se mi pohybovala od 44kg-60kg)Doporučená váha od doktorky je alespoň 56kg…což je pro mě nepřijetelné!!! S anorexií jsem začala zhruba v 17 letech….celý kolotoč nebudu popisovat, je to obdobné jako jsem tady četla…prostě hlavním motivem bylo zhubnout! Když jsem byla už na pohled extrémně hubená, rodiče mě přinutili začít normálně jíst a v tu chvíli jsem propadla bulimii:´-(sknčila jsem v nemocnici z vyčerpání,,,zvracela jsem i 3x denně rok v kuse…pak přišli na řadu psychologové a psychiatři…nic to nebylo platné a ze strachu k rodičům a k novému přítelovi (nyní manžel) jsem od zvracení postupně upouštěla…od 22 let se dá říct, že jsem zvracela maximálně z přepití alkoholem:-)NEZVRACÍM, ale pořád mám veliké obavy z nárustu hmotnosti, jakmile mi váha stoupne o nějaké to kilo panikařím a hned držím hladovky a snažím se hubnout:-( Trápí mě, že se neumím normálně s radostí najíst!!!Pořád jen přemýšlím co sníst abych zahnala kručení v břichu a vymýšlím nějaké fígle jak se vyhýbat obědu…….je to v mé hlavince asi už nějak zabudováno, ale veřím, že se toho časem nějak setřepu…ale, ale, ale……. Důležité je že bulimie u mě nemá šanci, ale ta anorexie je pořád někde ve mě :´-(