pláču….

Konečně jsem se po tolika letech odhodlala sem napsat….nebo spíš vypsat se někomu. Když si tak pročítám všechny tyhle příběhy říkám si: “ Proč?“….pláču…pláču…kdyby mi ještě před několika lety kdokoli řekl, že na tom psychicky budu blbě vysměji se mu. Já – věčný optimista, cha – to se mi přece nikdy nemůže stát….ale hups….stačilo pár těžkých dní….rozhod s přítelem, následné pošťuchování ze strany táty na mé větší pozadí,… začala jsem více pozorovat své okolí a zjistila jsem, že už nejsem to, co dřív – krásná, vysoká, štíhlá s dlouhými vlasy. Byla jsem ve svých očích šereda s přílišným tukem, no prostě taková velká zrůdka…tím začal můj boj, nejprve sem si prošla anorexií, byla jsem konečně po tolika letech zase „šťastná“ – měla jsem to, co jsem chtěla – Štíhlost. Pak si toho začali všímat sourozenci, protože jsem několikrát hlady omdlela. Pořád mě nutili jíst a já měla víc kilo, než kdykoli jindy. Proto jsem začala zvracet. Ale došlo mi, že tohle nemohu. Tak jsem se na vše vybodla a ztloustla, ale byla jsem šťastná. Teď, po několika letech je to tu zase zpět. Už nechci být tlustá, proto chvíli nejím, pak se přejím a mám naprosté výčitky, odpor k vlastnímu tělu, k sebe sama – nesnáším se za to, že mám tak slabou vůli. Mám úžasného kamaráda, před rokem jsem se do něj zamilovala, ale jaký je problém?….jemu se líbí štíhlé ženy. Byli jsme dohr. na plese a když řekl o jedné ženě – podívej, ta má ale ruce, je jako bagrista. Jenže ona je měla stejné jako já – zastyděla jsem se, nechtěla jsem žít. Vlastně nechci ani teď. Už vím, proč mne nechce – jsem tlustá. Já ale nedokážu zhubnout (i když podle bmi mám normální váhu)…proč..proč proč…chtěla bych se mu líbit, chtěla bych, aby mne měl rád. Chtěla bych být znovu šťasná, ale vím, že už nikdy nebudu. Denně pláču. Vždy potom, co se přejím. Večer v noci, chtěla bych zmizet, ztratit se ze světa – stejně by to nikdo nepoznal. Tolik bych si přála někoho, kdo za mnou bude stát v dobrém i zlém, kdo mne podrží….ale já vím, že nikdy mít nikoho takového nebudu….proto dál…pláču…jinak všem, kteří máte jakýkoli problém přeji silnou vůli – takovou, o které jsem vždy jen snila. Ale z vlastní zkušenosti vám říkám – neubližujte si, život je příliš krátký na zbytečná trápení