Právě se vracím….

Pávě se vracím…ne z hradu, ale z WC.Ruce mám vlhké,prsty na rukou odrané od zubů,oči uslzené a smrkám…zase jsem to nezvládla. Je mi 21 let, měřím 167cm vážím 58kg, jsem VŠ,mám skvělého přítele, rodinu a od 16let trpím bulimií. Zvracím v průměru obden, někdy větší menší přestváky,které ale nikdy nejsou delší než týden. Jídlo je mou vášní.Možná nejsem bulimik v tom pravém slova smyslu,bojím se o sebe své zdraví, o bulimii vím snad všechno na světě, pravidelně navštěvuju tyto stránky a se zájmem čtu příběhy holek, které jako by mi mluvili z duše. Jak sem psala bojím se o své zdraví…i přesto, že bulimii mám bezmála šest let, žádné problémy zatím nepozoruji…zuby mám relativně v pořádku, vlasy mi nevypadávají, nehty mám pevné…jím každý den multivitamín, občas cvičím, kupuji výrobky light…potud budiž mi čest a chvála. A jak vypadá můj den? Už od rána myslím jen na jídlo. Den začínám jako každý den miskou musli s ovocem a nizkotučným mlékem, s půllitrem zeleného čaje. Dávám si na množství musli pozor, nikdy ne víc než 50gramů. Pak si jdu zacvičit a říkám si jak jsem dobrá a jak mi ta zdravá životospráva jde. Ovšem pak a to zejména o prázdninách jsem sama doma a mám za úkol udělat oběd pro mě a mamču. Ten udělám jako obvykle s co nejméně tučných surovin,zeleniny, smažené nikdy a když už tak troška olivového oleje. Oběd sním,ale už to začíná..hlavou se mi začne honit co všechno máme v lednici, ve spíži, dyt oběd byl jen lehkým snídaně taky…vemu si teda musli tyčinku…ta mě ale ještě víc navnadí a tak otevřu balení Bebe-dám si přece jen dvě sušenky…jedna,dvě…a už to jede, na posezenísním 130gramové balení Bebe a s pocitem, že jsem zase selhala(tohle přece nemůžu nechat v žaludku), se vrahám ke skříni…tvarohový závin, ještě další musli, ořechy (výborná,ale kalorické),tatrank..je to požitek.Zbrkle žvýkám, užívám si pocit plné pusy čokolády, sacharidů, oříšků…jen si dej,stejně to vyzvracíš…je mi božsky,najednou jsem svobodná..nemusím koukat na kalorie,cukry,tuky,můžu sníst CO CHCI,protože vím,že to půjde ven…paráda.TOHLE je pocit,pro který se ničím,ta svoboda,ten požiek z jídla, kterého se nemůžu nabažit. Uffff,začíná mi být špatně…to je ale nafouklé břicho..hlavně at nepřijde mamka řív z práce a se stihnu stejně „svobodně“vyzvracet.Nadkláním se na mísu,snad to dneska půjde (ikdyž bulimií trpím skoro 6let nemám automatický dávící reflex a párkrát se stalo,že to prostě nešlo!!!)Mám nový fígl-prst si omotám gumičkou do vlasů-tou chlupatou a začnu…JDE TO!!Jídlo letí do záchodu přesně v pořadí jaké jsem je snědla.Většinou jak jsem již psala, mám níkźkokalorický,zeleninový oběd,až pak do sebe naflákám ty nezdravé věci,takže ten oběd v sobě chci nechat,abych neměla za chvíli hlad a té zeleniny a zdravého oleje je mi líto…někdy se mi to v žaludku divně převrátí a místo těch sušenek a čokolád jde nejdřív to první zdravé jídlo a to je mi pak líto. Ne je to dobré, už začínám zvracet i tu zeleninu,dobrá stačí, tu už tam nechám.Tak ted vyčistit zuby (nechci si je zkazit),dát žvýkačku a je ze mě zase ta „normální“holka.Za chvíli přijede přítel,zakroutí hlavou nad hrncem plným zeleniny, že nechápe jak můžu tohle jíst, že on by si dal radši čokoládu,buchty nebo něco smaženého (a já se potutelně usměju) a uděláme si hezký den. A tak pořád dokola.Někdy mám výčitky, bojím se o sebe…nechci být bulimička,nechci zvracet,nechci mít problémy,ale ten pocit „svobody“při žvýkání haldy jídla je zatím silnější. Holky obdivuju vás,keteré jste sami přestali,jste fakt dobré. O mě to nikdo neví, za psychologem nechci a říct to někomu nemůžu.Navenek jsem pro všechny dokonalá, VŠ studentka,jedináček,miláček rodiny…to nejde!! Jak mám skončit?Vždycky vydržím do oběda, pak se to zvrtne,zvracím a pak až do večeře nejím nic.Málokdy zvracím večer,to jsem se svým přítelem a jsou naši doma..jen někdy když je třeba oslava a přejím se. Mám strach z rakoviny jícnu,jazyka,z vředů..nic z toho zatím nemám ale když to takhle půjde dál? Chci žít,být zdravá,ale taky moct sníst cokoli zrovna chci a taky být štíhlá!!! Ikdyž trpím bulimií vážím relativně pořád stejně celých 6let.Nemám váhové výkyvy,ale chtěla bych být štíhlá. Dietu držet nedokážu,přítel miluje sladké a když jsem s ním tak nedokážu říct ne,když koupí nanukáč,sušenky,oplatky…nebo jdemem na večeři… Je to začarovaný kruh,asi se z toho nedostanu nikdy. Ráda bych vás poprosila,jestli máte podobně zkšenosti jako já,napište mi o problémech,keteré vám už bulimie způsobila,nebo pokud jste ta štastnější JAK jste se z toho SAMI dostali. Vím,že je možnost jít k psychologovi,k doktorce,ale to nechci,MUSIM to zvladnout sama.Díky moc a držím vám všem palce,jsem jedna z vás.