Na kolotoči

Ach jo, zase sem to nezvládla…před hodinou sem přišla domů. Naši maji přijít až k večeru. Včera sme bohužel byli na velkém nákupu, takže plná lednice a spíž. Já sem si sice na cestě domů řikala, že si dám rajče a zacvičim si, jenže ta šunka vypadala líp a pak už to jelo…8 ovocných knedlíků,4 tučný jogurty, monte, předsmažený obalovaný sýr, dvoje diska, pytel chipsů, čtvrt kila bramborovýho salátu se třema rohlíkama,4 párky a polárkáč…A během 10 minut všechno(aspoň doufám) v záchodě. A mě je zle…Pokolikátý už??? Začalo to uplně nevině před pěti lety. To mi bylo 12. Sem dost vysoká a tehdy mizačaly vadit pitomý poznámky lidí okolo. Řekla sem si, ty jim ukážeš, že taky dokážeš být dobrá a výška ti nepřekáží. Moje vůle a ctižádost neznala mezí. V první řadě sem chtěla perfektní postavu. Zhubla sem během měsíce 15 kilo. Jedla sem minimálně a skoro pořád byla v pohybu. Po pár týdnech mi začli chybět všechny ty dobrůtky, co sem jedla dřív a tak sem došla k občasnýmu plánovanýmu zvracení. Například sem tři dny dopředu věděla, že ve čtvrtek budu tři hodiny doma sama a co si koupím dobrýho a co pak skončí v míse…Takhle to šlo pořád dál…hladovky střídaný občasným přežráním a zvracením. Váha se mi vpodstatě neměnila. Až letos na silvestra sem si dala předsevzetí, že přestávám se zvracením. A tak zůstalo jen u těch hladovek. Když sem při své výšcě 196cm dospěla na váhu 66,5 kilo, nebyla sem už schopná málem ani stát,jak sem byla unavená, ale já dál chodila do školy a na brigádě dělala kolem 100 hodin měsíčně + k tomu tancování.Jednou večer sem se sesypala a mamce všechno vyklopila-o zvracení, o tom jak se cítím, o tom že měsíčky sem měla naposledy v listopadu… Mamka byla nejdřív v šoku a pak na mě začla nepředstavitelně řvát. Vůbec nehápe, že je to problém. Nacpala do mě dva chleby s paštikou a poslala do postele. Vůbec nechápe,že když mě do jídla bude nutit, ještě to zhorší. Řëkla sem si tehdy, že přiberu. Ideální mi připadá tak 72 kilo. Doktorka mi sice řekla, že 82 by bylo vzhledem k výšce mnohem lepší a stále bych byla štíhlá, ale s tím se nesmířím. Před 2 měsíceme sem si našla přítele, skoro nic neříká na moje vystouplý kosti,ale vidím na něm, že se mu skoro hnusí se mě dotýkat. Kvůli němu to chci dokázat. Teď mám 69-70kilo, ale jakmile váha překročí tu sedmdesátku, začnou mě zase hryzat výčitky-tak dlouho si to schazovala a teď to za pár dnů nabereš atd. a hladovky a dneska i to odporný zvracení sou tu zas. Mám taky problém se žvejkačkama, spořádám jich nesmírný množství, jelikož si s nima nahrazuju jídlo.Musim mít do konce července 72 kilo, jinak mě naši nepustěj s přítelem a kamarádama pod stan. Musim to dokázat!!! Kamarádka mi řekla, že jí moc pomohla paní doktorka Papežová, ale já nemám odvahu jít k odborníkovi. No zkusím se odhodlat…Jako první krok s tím vším skoncovat považuju tenhle dopis, potřebovala sem se asi vyzpovídat, bylo toho ve mně moc…díky