nechcu žít dál,ale já musím protože přežívám

milé slečny, není to ještě nemoc,ale je to posedlost,posedlost hubnutím,ale ne to se tak zase říci nedá,už mně prostě přestal bavit svět,přestali mně bavit všichni lidé okolo,nevidím nic,nic mně nezajímá,je mi vše ukradené,ale já jsem za to ráda,je mi dobře ve své ulitě,bojím se každého rána,a miluju když už den končí,a je večer…už se ničeho nebojím,jsem apatická….zase se mi to vrátilo,držím hladovku….a je mi lhostejné že můžu omdlít,já jsem totiž zavřená,uvěžněná ve svém vlastním těle,které nenávidím jako nikdy v životě…..cvičit mně nebaví,protože prostě nechci……možná ale chci razantní změnu…možná chci onemocnět,je mi to jedno….už je mi všechno jedno………..všechnoo… mám vás ráda….a doufám že mi tady otisknou příspěvek,protože na mně taky někdy kašlou…:-D