SKONČÍ TO NĚKDY???

Každý, kdo mě pozná si myslí, že jsem veselá holka bez problémů. Spokojená se svým životem i sama se sebou. Pravda, ta děsivá pravda je však úplně odlišná od toho, jak navenek působím…. Začalo to v 16…tehdy jsem byla ve druháku na zdrávce. Život mi připadal nudný a já hrozně toužila po nějaké změně,po velké změně mého těla. Byla jsem tehdy normální holka tak akorát. Jedla jsem vše, na co jsem měla chuť a byla relativně šťastná…..bohužel jen relativně. Myslela jsem si,že úspěch v životě budu mít jen tehdy, když zhubnu a tak jsem začala,bylo září 2001. V červnu 2002 jsem byla jak lunt,bez menstruace vzhledově připomínající 13 leté dítě před vývinem, ale mě bylo 17…a byla jsem šťastná. Jedla jsem dle mého okolí velmi málo, samé dietní potraviny a cvičila jsem. Takto jsem se držela 2 roky.Nikdy jsem neměla anoraxii,jedla jsem sice dost málo,ale něco přece a v životě jsem nezvracela. Pak mi bylo 19, zima před maturitou a já se zamilovala. Tehdy jsem byla pořád velmi štíhlá a přítele by tehdy ani nenapadlo,jak velké odříkání mě to stojí. Začali jsme spolu mlsat a já najednou, jakoby se ve mě prorvaly všechny ty zakázané chutě, se začala nezřízeně cpát. Následky byly jasné.Přibrala jsem.A vlastně od té doby není den, abych si neslíbila,že zhubnu. Extrémní hlídání se se proměnilo v obrovské přejídání.Po každém záchvatu žravosti si slibuji,že už to bude naposledy….. Teď je mi 22 a už 3 roky se vláčím s tímto hrozným břemenem. Už mě to nebaví a hlavně velmi unavuje,ten stále stejný scénář…Týden vzorný jídelníček,a náhle, hrozé přejedení.Nevím si s tím rady.Poslední dobou si říkám,že bych raději i zvracela než toto,ale nechci,chci být zdravá a konečně doopravdy šťastná……Může mi někdo poradit????