Chaty a diskuzní fóra-start nebo mrtvý bod?

Jsem ostřílený ?chatař? na diskuzních fórech, věnovaných problematice poruch příjmu potravy. Portál www.pppinfo.cz navštěvuji přibližně od roku 2003. Poprvé jsem jej navštívila pro rady ? jak se chovat ke kamarádce, která trpí mentální anorexií, jak jí neublížit ještě víc. Kdo jiný než ten, kdo tím prochází, mi v tom mohl nejlépe poradit. Dnes už tento chat nesleduji za stejným účelem, ale i tak mi přináší spoustu podnětů a myšlenek pro práci na svépomocné skupině.<br><br> Každý asi ví, jak funguje internetový chat. Anonymita, virtualita, žádné zábrany, fantazijní identity schované za určitými nicky. Portály věnované lidem s poruchou příjmu potravy žijí vlastními pravidly. Ze zkušeností z diskuzí na www.doktorka.cz, www.anorexie.wz.cz a www.pppinfo.cz si dovolím říci, že tyto chaty jsou výjimečné svou vážností a pravdivostí a také přezdívkami, které se v určitých obdobích téměř denně opakují. Stejně jako ta moje. Jakoby se tvořila určitá entita lidí, kteří navzájem sledují své osudy, kteří pravidelně chatují ? s různou motivací, s různým ziskem.<br><br> V ideálním případě nemocný poruchou příjmu potravy nejprve hledá možnosti léčby na internetu a tak najde i diskuzní fórum. Konečně nachází duše, které ?to mají stejně?, které ?tomu rozumí?. Může se anonymně rozepsat o pocitech, o jídelníčku, o tom, jaký je jaké má míry, ale také, jak se dá hubnout, jak vyprovokovat zvracení, jak už na to kašle a radši se zabije. Speci. kem na těchto chatech jsou silné vazby, které se vytváří mezi diskutujícími. Objevují se stejné nicky, lidé o sobě navzájem ví, rodí se kamarádství. Virtuální kamarádství. Není však výjimkou, že se často změní ve skutečná. Není jednoznačně jasné, zda tento typ ?pokecu? urychluje či zpomaluje proces léčení, či zda vůbec nějak zasahuje do léčby. Záměr založit Svépomocnou skupinu Anabell v Praze byl nastartován právě myšlenkou, že jen sedět u monitoru a neustále omílat, ?jak je to strašný a nekonečný? k ničemu nevede. Tolikrát mne napadlo ?kdyby neseděla u toho počítače a raději vyrazila k psychologovi?! Došla jsem ale k závěru, že každý se jednou přesytí a chat mu přestane stačit. Nemusíme se, dle mého názoru, bát, že by chat udržoval lidi v poruše příjmu potravy. Právě naopak ? může být dobrým startérem směrem k odborné pomoci, může být místem pro svépomoc, může být místem pro vypovídání se.<br><br> Stejně se vždy najde někdo, kdo napíše ?už se na to tady vykašli a padej do života, tady život není, tady je jen virtuální realita?. A za tyhle příspěvky jsem vždycky ráda. Za ty, co čeří hladinu a provokují k akci. K akci v životě, nejen na internetu. <br><br><br> Poznámka: Text vyšel ve zpravodaji anabell, ke stažení na stránkách <a href=“http://www.anabell.cz“ target=“_blank“>www.anabell.cz</a>