Ptám se proč?

Ahojky všem, znám tyto stránky velmi dobře, pomáhaly mi k napsání mé seminární práce o mentální anorexii… Víte, nechci přímo psát svůj příběh, zřejmě by se moc nelišil ode všech ostatních. Ptám se jen, proč to děláme? Proč hubneme? Co nás k tomu vede? Proč holka, která měří 1,60m a váží 52kg se rozhodne hubnout, kdo říká, že je to dobře? Potřebuje zhubnout ten, kdo má BMI nad 25, ale stále mi přijde, že to nikomu nedochází… Hodně dívek sem píše, že si přejí být anorektičkami, ale upřímně, kolik z nich ví, jak to skutečně vypadá. Máme za to, že anorektičky jsou missky, možná ano, ale nejsou v nejhorším stavu, to by si média nedovolila vzít si na triko, navíc my je vidíme na fotkách či v tv, kde je vidíme o 4 – 5 „tlustší“. Ale skutečná anorektička nevypadá už ani jako dívka… Proč se máme neustále dokola ohlížet na názory druhých. Proč náš přítel si dá výbornou pizzu a my steží salát, a mimo jeho přítomnost spořádáme, co najdeme a pak trpíme…? Vidíme jen to, že MUSÍME být hubené, jinak máme smůlu. Nejhorší je, že to tak často je. Často slyšíme řeči, že nikomu pár faldíků nevadí, ale na to všude vidíme, jak hubnou herečky a zpěvačky, jelikož jinak nemají šanci. Všude se na nás valí – HUBNĚTE!!! Slutečnost je, že být normální je problém. Jak má mít člověk normální váhu a cítit se dobře? Já vím, že mi na tyto otázky nikdo neodpoví, ale přesto se ptám, kolik slečen ještě bude muset prožít anorexii, bulimii, kolik z nich zemře, než to někdo pochopí a začne ukazovat to, co je normální. My kolem sebe nevidíme normální holky, vidíme jen ty z časopisů a tv. Pak se ale nemůžeme divit, že holčičky v sedmi letech touží být krásné = vychrtlé, ony vidí jen ty vyhublé… Nemá smysl dál cokoli psát… Odpovězte si sami… Děkuji, že jste toto četli…