ztracených 9 let

V zimě roku 1997 jsem začala blbnout s dietami.Náhodou jsem o Vánocích „přibrala“ dvě kila (při výšce 160 cm jsem měla 40 kilo).nicméně jsem si připadala tlustá.Nejdříve jsem začala každý den cvičit,ale výsledky se neobjevily, alespoň ne hned-a to jáprávě chtěla. Abych každý den hubla a hubla. Přestala jsem tedy navíc omezovat stravu a držela tzv. „čuchací dietu“, kdy jsem k jídlu jen čichala a stačilo mi to. Všem v rodině jsem vyvařovala-díky tomu vlastně umím už od svých dvanácti let vařit. Na jaře 1998 jsem již vážila 34 kg, čehož si samozřejmě naši všimli a už mě vezli do Motola. Než jsem tam byla přijata, stačila jsem ještě dvě kila ubrat.Na Dětské psychiatrii v Motole jsem strávila 4 měsíce.Bývala bych tam byla ještě déle,ale naši si mě vyzvedli na revers po mém dlouhodobém přemlouvání a slibování, že už začnu jíst.Přesto, že jsem na každé propustce domů zhubla, naši si mě opravdu vzali z nemocnice. A koloběh začal nanovo a vše bylo ještě mnohem horší než před hospitalizací-v Motole jsem se totiž od tamních anorektiček naučila, jak a kam schovávat jídlo, jak jíst co nejpomaleji a různé jiné „triky“. A tak jsem veškerý svůj prázdninový čas trávila u jídla, resp.jeho vyhazováním. U oběda jsem seděla téměř dvě hodiny. Dvanáctkrát denně jsem půl hodiny potají cvičila, vstávala jsem denně v šest hodin a chodila pozdě spát.Snažila jsem se vydávat co nejvíce energie, ač jsem byla všemi hlídána. Na konci srpna 1998 jsem vážila necelých 30 kg.Naši mě tedy vezli znovu do Motola, tentokrát na jiné dětské oddělení, kde jsem ale vyhrožovala sebevraždou. Tento pobyt je nezapomenutelný-tři a půl měsíce, dvakrát jsem okusila sondu do žaludku, kapačky, byla jsem pod dozorem sestřiček a všech ošetřujících lékařů. I přesto jsem dokázala jídlo schovat. Bylo to silnější než já. Moc anorexie mne ovládala i v noci-nespala jsem vleže-chtěla jsem „spalovat“ kalorie kdykoli-i v noci-spala jsem proto třeba i vsedě s domněnkou, že takto tolik „nepřiberu“. 23.12.1998 jsem byla s váhou 33,5 kg propuštěna do domácí péče. Nic se ale nezměnilo. Ačkoliv jsem docházela na kontroly ke své psycholožce, stále jsem nejedla, schovávala jídlo a stahovala si břicho páskem od županu s pocitem, že si zajistím štíhlý pas (dodnes po tom mám jizvy). Celkem rok jsem se jakž takž držela, ač na nízké váze, ovšem po roce přišlo vše nanovo a já se s hmotností 32 kilo dostala opět na dětskou kliniku motolské nemocnice. Sestřičky na mne jen nerady vzpomínaly 🙁 Pobyla jsem tu čtyři měsíce. Opět jsem zakusila, jak „chutná“ sonda do žaludku, opět přišly na řau kapačky. Ale já se nedala, a schovávala jídlo dál. Na WC jsem chodila tajně cvičit, skákala jsem u postele, smlouvala s doktory o jídlo, jak to jen šlo. Během tohoto pobytu, kdy jsem jedla a v noci mi sondou proudila do žaludku umělá výživa jsem přibrala na 40 kilo a byla jsem propuštěna. Opět jsem ale doma hubla, což se u mne dalo předpokládat-má psychika byla opravdu na dně… Připadala jsem si ošklivá, tlustá, k ničemu… Psycholožka mi přikázala abych tři týdny zůstala doma, nechodila do školy a jen ležela a nic nedělala. Zpočátku jsem jídlo opět schovávala ale po dvou týdnech jsem se začala doma nudit a začala jsem vyplňovat volný čas jídlem. Zkrátka jsem se začala přejídat. Tenkrát jsem ještě „neuměla“ zvracet. Přibírala jsem tedy ohromnou rychlostí a z 35 kg jsem náhle měla 42 kg. To bylo pro mne bolestivé a začala jsem zvracet. Po vyzvracení jsem se cítila opravdu dobře. Ale to jsem ještě netušila, že přijdou doby, kdy budu zvracet třeba desetkrát denně. a tak se opravdu stávalo… Ujídala jsem sušenky, čokolády, chleba, vše co bylo v lednici. Ovšem nikdy jsem se nedostala do takové fáze, že bych jídlo kradla v samoobsluze, či abych vyjedla celou ledničku a musela jít věci dokoupit. Zato jsem dokázala sníst třeba hrášek, hned na to jogurt, čokoládu, koblihu, tavený sýr-zkrátka všehochuť. S tímto problémem jsem se začala potýkat v lednu 2002. Nikdo to ale netušil-všichni kolem měli radost, že přibírám, zato já z toho byla nešťastná. I nadále jsem jídlo schovávala, ale když přišel čas, přejedla jsem se a jídlo vyzvrátila. Kvůli tomu jsem měla zameškaných 370 hodin ve škole-nechodila jsem tam, protože jsem si připadala tlustá a nechtěla se nikde ukazovat. Bála jsem se lidí. Nyní, v roce 2006 je můj stav takový, že jím jen zeleninu a ovoce, přestala jsem jíst zcela maso. Když už si někdy vezmu nějakýten sýr, tak už mám pocit, že jsem se přejedla a jdu zvracet. Potom třeba tři dny nejím, resp.jím jen jablka. Snažím se každý den cvičit a při výšce 165 cm vážím 40 kilo. Nemám přítele, dost často mívám strach ze společenského kontaktu,připadám si ošklivá a tlustá, v žádném oblečení se sama sobě nelíbím. Trpím depresemi, všechno beru příliš vážně a mé sebevědomí je téměř na nule. Samozřejmě trpím i zdravotními obtížemi jako je ztráta menstruace, vypadávání vlasů, lámání nehtů a především únava a nezájem. A to mi zrovna teď moc překáží, potřebovala bych se soustředit, jelikož končím školu (VOŠ) a budu dělat přijímačky na VŠ. Ale vůbec mi nejde se učit, nic si nepamatuju… Občas už si opravdu nevím rady… A tak si někdy říkám, že pokud by šel vrátit čas, vrátila bych ho tak o deset let zpět a většinuvěcí ve svém životě bych udělala jinak…