Nesnášim feťáky!

Ahoj kamaradky, vy me asi neznate ale ja uz sem taky nejaky ten patek chodim a prozivam s vama vsechny vase pribehy. Nemam anorexii, nedokazu uplne prestat jist, ziju dost aktivne a tak potrebuju nejakou tu energii. Nemam ani bulimii, nikdy bych si nestrcila prst do krku a to same se tyka projimadel. Dokazu jist par dni „zdrave“. Ale pak to prijde jako blesk z cisteho nebe a ja do sebe nahazim vsechno na co prijdu! Je to k vzteku, celej den se drzim a vecer se narvu k prasknuti. Uz se dostavam do stavu, kdy se bojim byt sama doma, kdy u sebe nechci nosit penize kdyz se jdu projit mestem, abych je nerozhazela za sladkosti!!! Nevim jestli to nekdo znate, ten pocit, ze proste nemuzete prestat jist, ze proste jenom mechanicky otvirate pusu a NEMUZETE TO ZASTAVIT! Je to nechutny, je to jak touha fetaka po svoji davce, boli me cely telo kdyz si nedam jeste cokoladu a pak zas parek a vanocku…. Mozek se uplne zatemni, jak je to MOZNY??? Ja to tak nechci, hnusim se sama sobe, kazdej den rano kdyz otviram oci, tak si rikam: TAK DNES, dnes budu jist normalne. A kazdej den vecer, kdyz lezim s plnym pupkem v posteli a cucim do zdi, tak si rikam PROC? Je to jak kdyby ve mne byly 2 Jany, jedna Jana chytra a uvedomela, s prehledem o zdravem zivotnim stylu, druha hnusna fetacka. Ta chytra Jana vi, ze neni tlusta a ze jedine co potrebuje je jist normalne, ale ta druha si jen tak pichne: jaky by to asi bylo kdybych zhubla 3 kila? Jsem fetak touzici po sve denni (vecerni) davce a je mi ze me zle……..