přítel to ani netuší….

ahojky… musim říct, že příspěvek Janie mě děsně moc povzbudil a potěšil. uplně mi vyrazil úsměv na tváři, když jsem to četla. Sama s tou mrchou bulimii bojuju skoro dva roky, více či méně úspěšně. Začalo to vlastně tak, že mi bejvalej přítel /nepřítel/ říkal jak sem tlustá, což ani nebyla pravda, když si to tak uvědomuju. no ale stalo se. Asi před měsícem sem si našla novýho přítele, vlastně prvního, co mě fakt má rád takovou, jaká sem a dává mi to patřičně najevo. poprvé za ty dva roky sem FAKT šťastná. od tý doby, co sem s nim, se bulimie ani nějak neobjevila, vlastně dvakrát… ale to je celkem úspěch. vim, že nejsem zdaleka zdravá, ale po jeho boku mam najednou pocit, že bych se z toho mohla dostat..ikdyž on to o mně ani netuší a toho se moc bojim? Všichni mi teď řikaj, jak mi to teď sluší a jak jenom zářim… je to děsně osvobozující pocit. no tak bych navrhovala jeden lék: pořádně se zamilovat, ne nadarmo se říká, že láska hory přenáší. Vim ale moc dobře, jak je boj s touhle nemocí těžkej… uvidíme, jak budu mluvit za pár měsíců. Přeju vám hrozně moc úsilí do novýho roku a abysme to všechny zvládly… a my to zvládnem. Budu moc ráda, když mi napíšete… ono i to vyslechnutí hrozně moc pomůže:-) nevzdávejte to lucik_20@centrum.cz