je to rok

Je to na den přesně rok, co jsem sem dala svůj minulý příbeh. Mám pocit jako by ho snad psal někdo jiný. Změnilo se toho strašně moc. Po asi půl roce jsem se sem vrátila. Co mě sem přivedlo? Asi to že jsem to dnes zase nevydržela, nikdy jsem neměla bulimii, ale vim, že takhle to zase začalo. Odstartovala jsem něco co jsem už nikdy nechtěla zažít. Už jsem byla naprosto v pohodě a teď, úplně bezdůvodně se opět propadám do toho kolotoče, o rok starší, možná o rok moudřejší, s novými kamarády a zážitky ale zároveň úplně stejně blbá jako tehdy. Na zápěstí pribylo pár příležitostných šrámů. Při každém z nich jsem si říkala, že to nemusím dělat a že můžu kdykoli přestat. Vím, že to tak není. Vím, že bych nevydržela bez těch zadních vrátek, která mi umožňují odventilovat aspoň trochu toho co cítím. Přesně před rokem jsem vážila tolik co dnes. Od té doby jsem zhubla a zas přiblrala dalších 10 kilo. Abych to uvedla na pravou míru, měla jsem původně o 14 kilo víc než teď a v době kdy jsem psala minulý článek, hubla jsem, zhubla jsem tedy celkem 24 kilo a z toho 10 zase přiblala. Pokud chcete tak jako důkaz toho, že jsem toho pro tu danou chvíli skutečně nechala, ale vím, že mě to asi nikdy neopustí. Nikdy se toho nezbavím. Můžete si myslet, že jste v pohodě, ale nikdy to nebude jako dřív!!!