je to stejné,všechno stejné

Ahoj lidi,tak už jsme se vrátii z dovolené a já slíbila ,že vám napíšu.Možná zase čekáte co tady z mě vypadne,možná si říkáte,že pořád dokola omílám to samé,ale není to vlastně všechno pořád to samé? Hrozně moc bych vám chtěla nějak účinně pomoct,ale nezbývá mi nic jiného,než vám tu psát svoje příběhy,postřehy a chyby,právě proto,abyst je znova a znova neopakovali. Víte,dlouho mi trval než jem v sobě překonala odpork jídlu a poté závislost na něm,jinými slovzy anorexii a bulimii,myslím ,že už sem tak docela epatřímuž ne,dlouho jsem snila o om až řeknu,je to za mnou,měla jsem problém,ale podařilo se mi ho překonat.Poté co jsem začala znova žít,jsem rázem zapomněla na všechno špatné,co mě provázelona mojí cestě zpět,za novým životem.Někdy jsem vzteky brečela,když se mi nepodařilo odolat,celé dny ležela a potácela se v depce,ale nakonec,nakonec jsem přece jen uviděla výsledky své snahy.Poznala jsem,že každý člověk má svou cenu,svou hodnotu,své řednosti,kdysi jsem je nemohla naít,nenáviděla jsem se,ale potom jsem začala bojovat,sama se sebou a našla to hezké uvnitř,hluboko ukryt,ale přece jsem to našla.Od toho dne,pro mě začalo znova svítit slunce,a nesouvisí to s počasím,myslím to světlo uvnitř. Nevím,jak vám mám pomoct,nevím co byste měi dělat,na tuhle cestu neexistuje žádný přesný návd,nědo půjde po téhle cestě dlouho,někomu to bude trvat třeba jen měsíc.Hlavní je začít.