Taky jako rada z vás nevím..

Ahoj,cetla jsem si tady nekteré z vasich príbehu,behá mi mráz po zádech,je mi tezko od zaludku a priznám se,ze s mnoha vetami a myslenkami zde napsanými se bohuzel ztotoznuju..Ach jo..Jsem na tomto poli s trochou sibenicního humoru takríkajíc novácek.Muj problém nese vetsinu príznaku a pocitu spojovaných s anorexií.No proste,reknu tu zpríma,mohla bych se vzhledem k soucasnému a vlastne i minulému stavu oznacit za anorekticku.. Jak jsem do toho spadla? Vlastne ani porádne nevím,napadne me spousta prícin,ale ty uz ted v samotném dusledku nejsou vubec dulezité.Patrne dulezité je se z toho dostat.Merím 172cm a moje váha jeste v loni na jare byla tak 62,63 kg.V té dobe se na me nahromadila rada nepríjemných vecí,osobní potíze,zkousky na VS,zdravotní problémy v rodine,takze jsem prozívala dost intenzivní stres a vubec,nebylo mi do smíchu.Tím se mi asi i nejspís zvedla hladina cholesterolu,kvuli nemuz mi byla doporucena dieta.To se mi hodilo náramne do krámu,hned vysvetlím proc.Uz nejakou ty roky jsem nebyla spokojená se svojí postavou,chtela jsem být vzdycky krehcí,utlejsí..pusobit étericky..(hmm,ted pusobím lehce anorekticky..je to to samé?..)Pripadala jsem si vedle rady lidí jako kombajn,nevedela jsem co s rukama a co s nohama..Pritom se mi komplimentu dostávalo,jak prý mám hezkou sportovní postavu,jaké ze mám dlouhé nohy a chci-li vypadat stíhle,at cvicím a budu pevná a krásná.Co naplat,neverila jsem jim,navíc mi problémy s pletí prispívaly k mé predstave o mé odpornosti,takze já jsem se uplne strasne nesnásela..No nic,pokrocím.Zahájila jsem tedy dietu na snízení cholesterolu,nic drastického,jen jsem namísto bíleho peciva jedla tmavé a to je vlastne vse,nikdy predtím jsem totiz nejedla bucek,salámy a tak,jen sladkosti mám fakt hodne ráda..Taky jsem si do hlavy vtloukla to,ze muj apetit a pozitek z jídla je neco hrozne spatného a temito myslenkami se uzírala.Jo,ráda jím a vychutnávám,no spís s lítostí v hlase reknu,ze ráda jsem jedla a vychutnávala..Takze pres léto jsem byla tak o dve tri kila lehcí,zacala jsem kazdý den poctive pul hodiny posilovat bricho,zadek,stehna (coz prerostlo v naprostou posedlost),ale cítila se strasne nestastná.Obcas jsem vynechala veceri, nebo ji nahradila ovocem ci salátem,potom si vecer lehala do postele s krucícím brichem a uzírala se pocity hladu a nenávisti.V zárí mi zacala práce,o neco pozdeji skola,já se cítila relativne stastná,plná energie,aktivní a strasne schopná.A od té doby jsem pomalu ale jiste omezovala jídlo a vsugerovávala si zcestné predstavy o nem..Doslo to tam,ze jsem se pocátkem ledna tesila na operaci,protoze me predstava,ze nebudu moci byt jen pár dní jíst,naplnovala uzasem.Taky ze jsem nejedla a od té doby pritvrdila v omezování se v jídle.Takze ted je to tak 4 týdny,co se moje situace provalila,vázila jsem 48 kg,ted mám tak o tri kila víc,protoze me doma kontrolují a krmí me..Jak ale muzu popsat svuj soucasný stav?Jako naprostý zmatek.Vcera jsem docetla jednu bájecnou knihu zabývyjící se touto problematikou a zítra ji zacnu císt od zacátku,protoze jsem proste strasná a nezvládám to.Nastestí mám ohromnou pomoc v rodine,pomáhají mi,co jim síly stací,já mám hrozné výcitky,ze je tím vysávám a zatezuju,taky chodím pro rady k odborníkovi,ale je to tak vratké a já to delám ne z vlastního presvedcení,coz me desí uplne nejvíc.Mne se totiz moje postava líbí,pripadám si stíhlá o nic mín nez ostatní,ale moje druhé já kdesi uvnitr ríká,ze takhle bych prece nemohla zít vecne.Ztratila jsem zájem o to,o co jsem jeste loni tak strasne moc usilovala,nic me nebaví,je mi vsechno jedno,je mi stále zima a pocituju uzkost témer uplne ve vsem.Navíc kolem sebe koukám hladovýma vlcíma ocima,strasne ráda bych se s chutí najedla,ale zatím to bez výcitek neumím.Mám pocit,ze jsem se se svou dusevní vyspelostí vrátila o nekolik let dozadu,potrebuju ted ve vetsine vecí vodit za ruku,potrebuju intenzivne prozívat pocit bezpecí a být objímána,jsem jako nejaké nemocné opelichané zvírátko,chudácek.Jedno moje já takové být nechce,vzdyt se neumím chovat normálne!!Jedu metrem a pozoruju lidi kolem sebe,jak treba jedí bagetu,nebo si ctou v novinách,jak si povídají a strasne moc bych to taky chtela umet,já to ale umela.Co jsem to na sobe vymnoukla? Jsem ted sebestredná,smutná,apatické,mozná si v této roli i podvedome libuju,ale ríkám si,ze to takhle nejde.I pres tu spokojenost se svou stávající postavou me desí,ze jsem vázne opustila svoje vytícené cíle a zasvetila zivot jenom tomu zpropadenému jídlu.Jak o nem momentálne smýslím?Ze je to odporná,jedovatá,straslivá vec.Ale!Na druhou stranu mám kdesi uvnitr vzpomínku na to,jak mi kdysi chutnala bábovka s kakaem..Bojím se vlastne tyhle vzpomínky pripustit zpet k sobe,mám strach,ze se budu prezírat a ze teprve potom nastoupí ty pravé výcitky..Je to abstraktní strach?Je to blbost?Jestli jo,potvrdte to nekdo mé pobláznené hlave,treba ván uverím..Jsem zvrhlá tím,jak vlastne na nic jiného nez na to jídlo nemyslím,ale je potreba s tím neco udelat.Jsem tak trochu hodne bezradná,ale zároven predstava,ze mám takhle myslet po zbytek mého zivota,to není moc povzbudivé..Jak destruktivní pocity jsem si to ale do své hlavy vtloukla.No jo,vtloukla,tak kdyz to slo tam,musí to jít i ven..Vsechno zálezí na me,nikdo jiný to za me neudelá.Oni sice pomuzou,ale já to musím delat kvuli sobe,ne pro druhé.V tom se vyplatí být sobec,v téhle veci jo.Ackoliv treba ted jeste prozívám uzkost a strach,Zbytek mého zdravého rozumu varuje..Mejte se vsichni v rámci svých moznstí krásne,vy normální neblbnete,fakt to uz jen kvuli svojí psychice nestojí zato..Jo,taky treba dve moudré vety(nejsou z mé hlavy):Jíme abychom zili,nezijeme,abychom jedli. A taky,telo máme od toho,aby nám slouzilo jako schránka pro nasi dusi a je nejdulezitejsí,ze je zdravé a ne,ze je hubené..No,legracní,ze tak samozrejmé veci já si ve svých dvaceti letech vtloukám do hlavy,osvojuju a ucím jako vzorce na matematickou písemku..