…proč já??

Tak jo, jak jen začít..úplně mám sevřený žaludek, že musím na sebe něco prásknout..otevřeně..,ale už to někomu musím říct… Trvá to už měsíc.. Začalo to před Vánoci, kdy sem byla v hrozném shonu skrz dárky, úklid…no bylo toho moc a já nestíhala jíst..jedla sem tak něco málo ráno a pak to co jsem zhltla večer. A už to šlo dolů…jéé..zhubla sem, no to je super…a tak sem v tom pokračovala i přes Vánoce..snažila sem se nejíst večer a přes den jen do polosyta..z 63 kil sem měla za týden 60..a pak už to víc nešlo,já se divila..vždyt sem jedla pořád stejně?…a tak začalo to neustálé myšlení na to,co dávám do pusy…Pořád sem chtěla víc zhubnout a čím víc sem chtěla,tím víc to nešlo. Tím sem se dopracovala k nejezení a hned k náhlemu přejídání… Vzhledem k tomu,že už sem si párkrát strčila prst do krku,nebylo mi to cizí a strčila sem si ho tam zas..a kila šli zase dolů..a jsem na 57…zvracím někdy i 5x denně… Doma se pořád hádáme,ale cítím se opravdu líp při této váze..už mi to řeklo pár lidí,že sem pěkně zhubla..zato chudák moje mamka nejvíc trpí,ví to,snaží se po dobrým..teď už po zlým..vyhrožuje doktorkou.. ale já nechci.. prostě nechci vypadat zpátky jak sem vypadala,ale taky nechci zvracet..neumím jest málo a víckrát denně.. Potřebuju z toho ale ven.. Vím,že o ale sama nezvládnu…ale nechi to řešit s nikým známím..natolik se stydím..taky mám proč!!