Snažím se to zvládnout,ale…

Ahoj,ze začátku chci říct,že tyto stránky čtu už delší dobu a všem vám držím palce. se svým vzhledem a hlavně váhou jsem měla a vlastně pořád mám,problémy už od dětství.Vždycky jsem byla baculka,už od 1. třídy se mi děcka posmívali a nadávali mi do tlustoprdek atd.,ale to mi ještě tak nevadilo.Myslela jsem si že všecko je vlastně jenom sranda,ale v duchu jsem se nenáviděla.Až do svých 12 let jsem s tím nic nedělala.Jenže to bylo na začátku puberty a já se začala pořádně zakulacovat.kynuly mi boky a zadek a břicho….nesnášela jsem se a nemohla se podívat do zrcadla.Ještě k tomu si mojeho přírustku na váze všimli i spolužáci a začali se mi posmívat a nadávat mi ještě víc než předtím.Musela jsem i přejít na novou školu.Bylo to před prázdninami a já si řekla dost!!!!už nechci být tlustá,vždyt můžu být hubená stejně jako ostatní a rozhodla se že do nové školy nastoupím jako úplně nový člověk,že shodím aspon 10 kilo!!!Neměla jsem to dělat,ted už to vím,byla sem blbá,neměla jsem se nechat ovlivnovat spolužákama,ale už je pozdě….Zkrátka,záte to asi všichni kdo si tím prošli,začala jsem omezovat ze začátku jen sladkosti,to pro mě bylo hodně těžký,protože čokoládou,zmrzlinou,bonbonama…. jsem si obalovala nervy a vždycky když sem přišla domů vyžrala jsem půl špajzu….Ale řikala sem si že to musím vydržet.TOHLE SI NIKDY NEŘÍKEJTE!nESTOJÍ TO ZA TO!Postupně jsem omezoval i hlavní jídla a ne¨jedla už skoro nic.Ze začátku jsem na sebe byla pyšná,všichni mě chválili jak mi to ted sluší a já byla štastná.Alespon na venek jsem tak působila.Všichni viděli jen můj vzhled ale na druhou stranu jsem denně hodiny cvičila a ze všech stran na mě útočil hlad.Snažila jsem se honevnímat,ale přitom jsem myslela celý den jen na to čím bych se nacpala.Ale ovládala jsem to,jenže mamce se to už přestalo líbit,zvlášt když sem se zhoršila ve škole,najednou byli všichni proti mě a říkali mi at už začnu zase jíst…že už jsem zhubla dost,jenže ono to nešlo…nešlo vrátit čas zpátky,já se pořád viděla v zrcadle tlustá jako bečka.Došlo to tak daleko že jsem omdlela ve škole a mamka mi hrozila že mě odveze do blázince.To mě vzpamatovalo a já začala trochu jíst.Snažím se jíst alespon 3krát deně v malých porcích a snažím se dívat se na sebe trochu jinak a dochází mi,že svět se netočí jenom kolem vzhedu a váhy,ale záleží hlavně na tom,co v nás je a jak vyzařujeme na okolí.Všichni mi moc pomáhají ve škole i doma,ale vím žedo toho můžu kdykoli zase spadnout,stačí pár poznámek blbých děcek a jak to může skončit……Proto vás prosím,nikomu nenadávejte,ani když má pár kilo navíc,třeba za to nemůže a v jádru je to fajn člověk,mějte se hezky a DRŽTE SE ZE VŠECH SIL!!!!!!