Jsem nemocná? a zvládnu se uzdravit?

mám strach že mám anorexii. s nikým jsem se o tom zatím nebavila. své nejlepší kamarádce jsem sice řekla že mám možná anorexii, ale nechtěla jsem to moc rozebírat, protože si myslím že by mě nepochopila a jen by se do mě zbytečně strefovala a nervovala mě. je mi 16. měřím asi 160 cm, jsem tedy celkem malá. teď zrovna vážím 45kg. nejvíc co jsem kdy měla bylo 54kg. to jsem byla už trošku tlustá,a později když jsem zhubla mi to mamka také řekla. hubla jsem celkem pomalu, od dubna do prázdnin 2kg, přes prázdniny ubylo další kilko a v listopadu jsem vážila 48, přes zimu jsem ale přibrala a řekla si dost! tak jsem hubla, hubnutí bylo jako hra s vlastním tělem, jedno kolo vyhraju, příští to trošku pokazím, ale to nevadí, protože se to dá napravit, protože jsem ale většinou vyhrávala nad svou vahou, začalo mě to bavit, necejtila jsem se tlustá, ale být hubenější bylo přece jenom lepší. prázdiny se pro mě postavily jako zkouška- rozjedu se po světě, každej tejden někde jinde… během prázdnin jsem pořád hubla. mám celkem velký strach z toho že někde přiberu, mám motto lepší zhubnout než přibrat, ale to je teď asi špatně. nevím jestli si správně uvědomuju svou situaci. mám podezření na anorexii. mám strach z toho že přiberu a vytvoří se mi ceulitida. každý mi říká že mám supr postavu (i když za poslední týden taky občas říkají že jsem vyhublá) a já ji nechci ztratit. během dne pořád myslím na jídlo a přemýšlým jak bych mohla ošidit energii, bez toho abych měla hlad. mám stavy kdy se mi zdá jak jsem, šíleně tlustá a cítím vrstvu špeku po celém těle, ale někdy se zničehonic zhrozím jakto že mám tak štíhlý nohy?! jak to že jsem tak hubená? taky mám asi strach přiznat svému okolí, že bych měla anorexii, protože se vzhledem k výsledkům ve škole považuju za celkem inteligentní holku, a tý by se něco takovýho přece nemělo stát, ta by to neměla připustit. taky se mi stává že se nedokážu smát, směju se rozhodně míň než před rokem, nebaví mě drbání s holkama v partě a taky si míň zpívám, než dřív. jsem schopná jíst běžnou stravu, i když pak mám často výčitky a druhý den jím zas dietně. držet dietu pro mě není ani moc přemáhní, je to pro mě úspěch když se mi to daří a „špatné“ potraviny jako uzeniny, rohlíky nebo některé sladkosti mi stejně už přestaly chutnat. nevím jestli chci přibrat, i když si uvědomuju, že bych asi měla. nechci už hubnout, přesto ale hubnu. jsem nemocná? mám se někomu svěřit, nebo bych to mohla zvládnout i sama, bez toho aniž by ostatní věděli jakou trapnou nemocí jsem trpěla? je něco, podle čeho bych zjistila že jsem (už) zdravá? prosím poraďte mi , mám zmatky sama se sebou. budu ráda, jestli mi někdo napíše arajka@centrum.cz