Ano nebo ne?

Zdravím všechny ty,kteří právě klikli na můj „příběh“ a rozhodli se věnovat mu pár minut. Když sem četla všechny ty příběhy nenapadlo by mě že o chvíly později sem budu psát i já.A stalo se. Už sem jednou přispěla do „pokecu“ kde my nějaký slečny odpověděli „máš naorexii“…musim říct že mě to nějak ohromě nepotěšilo,na druhou stranu..“maj vůbec pravdu?“…Teď se v duchu modlim,aby si tohle nepřečetli moje kamarádky,neboť by to byla moje smrt.Každý den mluvíme na téma „anorexie“…scháněj mi kdejaký psychiatry a doktory a já nevim co všechno.Já jejich pomoc ale odmítam.Vždyť mi nic není.Při svých 167 centimetrech mám 44,5 kilo.žádná sláva,to vím.Ovšem mých vysněných 40 kilo je pořád ještě daleko.Dělám vše co můžu abych se na ně dostala.Rozhádala sem se se všema svejma kamarádkama,což mě moc mrzí.Ale moje vysněná váha je muj nynější cíl.Jdu za ním…Už sem tim doslova posedlá,nejedla sem vůbec,ale po chvíly sem přišla na to že i po pitomý okurce sem zase přibrala…moje tělo si dělalo zásoby tukem.A dala sem se na dietu…za 14 dní, 9 kilo dole…nepotřebuji ani 9 kilo…stačí mi 5… No dost o dietě…I když muj čánek asi hromada lidí nepřečte,chtěla bych ještě jednou pozdravit ty,kteří došli až sem a muj příbeh je trošku zaujmul..o čemž pochybuju…takže se loučím,a přeju vám at se máte dobře a užíváte si života,se svejma kamarádama…a tak dále…