Chci umrit!

Chci umrit! Nenavidim se. Jsem tak odporna, slaba a hnusna. Pred chvili, kdyz jsem jela z knihovny chtela jsem vrazit s atem v plne rychlosti do nejblizsiho stromu. Neudelala jsem to z mnoha duvodu. Vim, ze se nikdy nezabiju. Ne protoze jsem slaba a zbabela, protoze je to nemuzu udelat lidem ktere miluji. Nemuzu to udelat kuli nim. Ale oni tu ted se mnou nejou. Jsou daleko za oceanem. Jsem tu sama, opustena. Kdybych byla doma vse by bylo jine. Rekla bych vse svym rodicum a sla se lecit. JSEM BULIMICA. to je to co me zabiji. od tud se bere ma nenavist, touha po smrti. Nechci zabit sebe, chci zabit bulimii, ale jedine jak to udelat je zabit sebe. Bulimie je mou primou soucasti. Jeste pred mesicem jsem kazde rano vstavala s nadeji, ze dnes vse bude jine. Ted uz ne nadeji vystridala beznadej. Je mi 23. Merim 178 a vazim 62 kg. Presto si pripadam tlusta a z pohledu na ma stehna se mi chce zvracet. Jsem aupair v americe. Tady to se vse zvrklo. Uz od 14-15 mam problem s jidlem, ale az do mych 20.5 to byla jen otazka vynechavani nebo mezovani jidla. Ani jsem to nepovazovala za problem. Ve 20.5 jsem se rozesla s dlouholetym pritele a odjela do Anglie. Tady to opravdu zacalo. Po rozchodu s prilelem jsem nemohla mesic vubec jist. Zhubla jsem 65 na 59. Nasledne 3 mesice jsem jedla jen cokoladu. Pak odjela do Anglie. Tam jsem pusobenim nervu zhubla na 57. Byla jsem jak vypustena s koncetraku. Ale strasne se mi libilo pocitat si zebra. Behem kratkeho casu jsem pribrala 7kg. Byla jsem z toho nestastna. Zacala jsem se pokouset o ruzne omezovani jidla. V teto dobe jsem se po prejedeni sla poprve vyzvracet. Nevim proc ale nechala jsem toho. Priblala jsem jeste na 68kg. Stale se pokousela zhubnout, ale bez uspechu. Statne jsem zila dal. Na Vanoce jsem jela domu. Kupodivu jsem vubec nepribrala. Od noveho roku jsem zmenila rodinu. Tam jsem pribrala na 73 to uz jsem z toho byla polosilena. Zacala jsem drzet 1000 calorie dietu s kombinaci jednotydeniho prejedeni a obcasneho zvraceni. Tato dieta fungovala skvele. Nejen ze jsem hubla, ale take jsem jedla celkem zrave. Tyto Vanoce jsem se domu vratila hubenoucka s 63 kg. Byla jsem stastna. Jako novorocni precevzeti jsem si dala za ukol naucit se jist pravidelne 3x denne a hlavne v sede. Doposud jsem vetsinu meho jidla jedla ve stoje. No a ted jsem zde. Odjela jsem sem nadsena plna ocekavani. Prijela jsem a nic. Strasne zklamani. Nebyla jsem vubec pripravena na to co me celalo. Na mou katastrofu. Byt skoro cely den doma sama, bez prace a bez moznosti neco delat. Protoze miluji jidlo a rada ochutnavam nepoznane zacala jsem jist jako o zivot. Pribrala jsem na 65 kg. Katastrofa. V teto fazi jsem se na par tydnu zastavila. A zacala ma bulimie. Prejist a vyzvracet. Nevim co delat. Nevim kde hledat pomoc. Nadeji vidim v zacinajicich prazdnin.Deti budou doma treba mi to pomuze. kdo vi. Stale nechapu mou rodinu. Nechapu,ze se nezeptaji kam to vsechno jidlo mizi. To co ja „snim“ za den oni za tyden. Vzdy jen bezeslova nakoupi. Ctu knizky o bulimi a casto navstevuji tyto stranky. Moc mi to pomaha. pomaha mi vedomi, ze nejsem tak sama jak se citim. Ze nektera z vas to dokazala. Nevim jestli i ja to dokazu. Problem je v tom, ze si neverim. Neverim, ze to dokazu. Sally sally_tulip@yahoo.com