Běh na celý život,aneb-JÁ CHCI ŽÍT,NÉ JEN PŘEŽÍVAt!

Ahojky Lidičky,nevím,čím to je,že jsem se až po velmi dlouhé době rozhodla otevřít svůj ,,starý“ příběh,a tak vás seznámit s problémy,z kterých jsem se nedokázala vyhrabat! Začalo to už od dětství.Miminko jsem byla malinká kulička,což se se mnou táhlo až do puberty!Naše rodina si jídla váží a je to pro ně slast,kterou si dopřávají ve chvílích a pocitech stresu a radosti,tím se snaží ukojit své problémy či zdary.Tak to od dětství přenášeli i na nás-děti.Nevzpouzela jsem se,ba naopak-vypěstovala jsem si závislost na jídle,ale…Všeho moc škodí a mně učinilo nejvíce škody na mém těle.Před čtyřmi roky jsem se rozhodla zkusit držet dietu.Byla to má první zkušenost s omezením jídla,ale musím říct,že nebyla zkušeností poslední!Vytvořila jsem si svůj plán jídla a sportovních aktivit,které jsem se snažila dodržovat a plnit.Šlo to těžce,začátek se neobešel bez malinkatých zhřešení,ale to s odstupem času zmizelo.Ráno malá hrst corn flakes,za dvě hodiny rajče,poté suché špagety,za dvě hodiny banán a naposledy v 17.hod. jablko.Tak jsem to vydržela něco málo přes měsíc a 6.kilo bylo pryč.Hodně jsem sportovala,přesněji řečeno do vyčerpání všech mých sil!Jako první si mé změny vzhledu všimli rodiče,kteří se o mně začali bát…Pokusili se mi pomáhat,ale váha 46 kg nešla nahoru,a to i přesto,že jsem se i o půlnoci cpala vším možným.Ale nic!Vynechávala mi menstruace,žluté zabarvení kůže,stále zima,padání vlasů…Byla jsem rozpolcená osoba-jedna polovina byla šťastná,že začala být obdiována,ale druhá polovina tiše záviděla každičké sousto potravy,kterou si každý okolo mě dopřával,byla jsem psychicky na dně.Měla jsem hubenou postavu,ale já sama jsem si tak stále nepřipadala!S postupem času jsem začala sama jíst.Uklidňovali mě druzí lidé,kteří mi stále chválili mou postavu.Jejich lichocení mi dopomohlo k tomu,abych se příliš nevěnovala každodennímu vážení a ručička váhy se začala pohybovat směrem doprava-56 kg.Cože,to má být má váha???!Styděla jsem se za sebe,nenáviděla jsem se,ale jídlo jsem si nedokázala odpustit a začala to řešit přejídáním a následně vyvrácením.S anorexií jsem skoncovala,ale s bulimií jsem si začala před čtyřmi roky a nemohu dnes říci,že jsem na ni zapomněla-je všude se mnou,ale-trpím za ni!Bolesti břicha,nadýmání…Auuu!Přichází léto,mám 58kg – 160 cm.Chci dosáhnout toho,abych měla svých 50kg.Vím,že se poslední dobou říká,že míry nejsou to nejdůležitější,ale pro mě bohužel ano.Vím,že když omezím jídlo a zhubnu,tak budu život opravdu žít.Já chci žít,nechci přežívat!Chtěla bych,musím a já chci!Nemohu se rozloučit větou typu-Holky,neblbněte,nobody´s perfect=nikdo není dokonalý!Nemohu,protože na to nemám oprávnění,zatím ne!Budu ráda,když se mi kterákoliv z vás ozve a svěří se mi se svými problémy,a zároveň se pokusí vyslechnout ty mé,předem děkuji! mahtob@centrum.cz