Nekonečný boj?

Před první osudovou dietou, před pěti lety jsem měla 54,5 kg, zhubla jsem „jen“ 10 kg za necelé dva měsíce, posledních 14 dnů jsem jedla jen jedno jablko denně…..Nějakou anorexii jsem vůbec neznala…..Ale příznaky s ní byly totožné…..Když jsem byla jen na tom jednom jablku, nechodila jsem ani do školy, nemohla jsem slabostí ani vstát z postele,…….Bylo těsně před Vánocemi r.98 a já se začala přejídat, mého zhubnutí si nikdo nevšiml…..Jen spolužačky ve škole, viděly, že vůbec nic nejím,přestaly se mnou úplně komunikovat, doma jsem lhala, měla pokojík plný schovaného jídla….Napadlo mě to samotnou, nikde jsem to nečetla…..Akorát těsně před Vánoci mě rodiče vzali k jednomu našemu rodinnému lékaři ( měla jsem okolo 45 kg), on je primář na infečním…..A jeho žena, taky lékářka, je známá anorektička…..Jemu jsem i před rodiči lhala ještě více, říkám mu i, že vážím 53 kg, on si mě ani nezvážil a řekl, že je to v poho…..Akorát mamka byla najednou na zhroucení…..Vypadala jsem jako smrt! I taťka se slzami v očích mi řekl, že se jim ztrácím přimo před očima…..V tu chvíli jsem o svém zdraví začala pochybovat! Samozdřejmě jsem v té době začala péct (před tím jsem to nenáviděla), sbírat recepty (mám jich doma teď plnou knihovnu) a taky šíleně uklízet-to je dodnes má droga…..a všichni tím okolo trpí….. Bylo po Vánocích r.1999 a v únoru přesně po jarních prázdninách jsem začala nanovo, ale hned skoro hladovkou, když jsem zhubla prvních 6 kg, z 59 kg, mamka mě z ničeho nic objednala k dětské psychiatričce a já vřískala a vynutila jsem si návštěvu posunout alespoň o týden…..Z důvodu „nepůjdu tam přece tak tlustá!!!“( Jasná představa, že když jsem tlustá, nemůžu mít přece problém s jídlem). Do té doby jsem hladověla…..A pí.doktorka mě stejně ještě za anorektičku neoznačila…..Ale na těch jejich návštěvách jsem byla přímo závislá….Ani nevím proč!? Dala mi antideprsivum, bylo mi už i psychicky špatně a chodila jsem k ní každý týden na skupinovu terapii, která byla o ničem. Vesele jsem si hubla dál a lhala jsem ještě více. Pí.doktorka měla měsíc dovolenou – o velkých prázdninách a já konečně zase vážila 44 kg…..Byla jsem na tři dny s rodiči v Německu u známých a skoro nic jsem nejedla….Ráno s donucení nízkotučný tvaroh a večer s velkým křikem suchý salát (chtěli do mě narvat těstoviny) Jen jsme přijeli, samé divné telefonáty, no a v novém týdnu mě mamka málém násilím dotáhla k nám do vyhlášené opavské psychiatrické léčebny…..Ještě, že mi bylo teprve 17 let, šla jsem tedy na dětské. Tam se se mnou nikdo nebavil a když, tak mi pí.psycholožka stále opakovala, že tam měli horší případy – vychrtlejší holky! Že já na tom ještě tak špatně nejsem. To samé mi opakovaly spolupacintky, které tam s jinými problémy. Denně jsem tam brečela, jídlo schovávala do rukávů, bot, kapes, pak splachovala do záchodu…..Ironie je, že mi dost psychicky pomáhala jedna vychovatelka, kterou dnes potkávám (už mě nepoznává) a ona je vychrtlá na kost….. Po 14-ti dnech za mě taťka podepsal revers, což byla obrovská chyba! Nepřibrala jsem tam ani deko, přijela jsem domů a vesele v tom pokračovala, i když…..Pod svá ochranná křídla si mě vzala zmiňovaná psychiatrička a ta mi nařídila přibrat na 50 kg, jinak okamžitě půjdu, a to už proti své vůli do nemocnice…..Mamka mě mesíc co měsích vážila a posílala pí.doktorce lístečky…..Ja sice švindlovala, ale dostala jsem se na 48 kg….A dlouho jsem se na nich držela…..A v tu chvíli nastalo nejhorší období mé PPP…..Strašně jsem chtěla zhubnout, přibližně půl roku v kuse jsem jedla jen jedno jablko a jeden nízkotučný jogurt denně a nic!!! Tělo se mi doslova mstilo a právem… Přála jsem si umřít!!! Denně! Zkoušela jsem zvracet, strkala jsem si do krku všechno možné a nic! Díkybohu!!! Pí. doktorka si pořídila váhu a začala mě vážit ona…..Měla jsem u ní stále okolo 50-ti kg….Doma 48 kg Bylo mi před ní trapně přibrat byť jen půl kila…..Já přece nejsem žádný slaboch!!! Ale měsíce šly dál, já na tom byla psychicky stále hůř a hůř, chystaly se další velké prázdniny (r.2000) a já jsem si slibovala, že konečně zhubnu alespoň na těch 45 kg…..Místo toho se to nějak zvrhlo a já se začala přejídat….Začalo to tím, že jsem si řekla „a co kdybch si jen ZÍTRA dala to, nač mám chuť? Jen zítra opakovala jsem si…..Hmm, jako by se stalo, skoro po roce a půl drsných diet a odříkání. Z jednoho dne, staly se dny celé přejídání…O prázdninách jsem nastoupila na brigádu ke kase do supermarketu…Chtěla jsem jíst akorát tak max. tři müsli tyčinky denně, ale jak mi denně pod rukama projíždělo tolik jídla, to se fakt nedalo…..Nedalo….. Vždycky, když jsem přišla domů, tak jsem sama zkoušela jíst, pomalu každý den teplé jídlo a pořád jsem si říkala „Proč bych si to Proboha nezasloužila? Proč? Vždyť i já jsem člověk, já taky přece potřebuji jíst!!! Proč bych si tento požitek a nutnost k životu měla stále dokola odpírat!“ A s těmito myšlenkami jsem jedla čím dál lépe…..K psychiatrovi se tak po několila měsících u PPP chodí čím dál méně…..Nebylo mi samotné jasné, proč mě paní doktorka objednává až vždycky za měsíc, ale někde jsem četla, že návštěvy u odborníka jsou s čím dál většími intervaly…..No a jak jsem k ní ke konci srpna opět zašla a vše jí řekla, byla jsem vyrovnaná, usměvavá…..Tak mi řekla, že jsem vyléčená, a že jsem její nejlepší prázdninový dárek. Radostí jsem brečela….. Vůbec jsem se nevážila……Až po prázdninách, kdy jsem viděla fotky z dovolené!!! Byla jsem tlustá jako prase!!! A večer jsem doma měla 64 kg….Ale říkala jsem si,“hlavně klid…..“ Pak přišla lehčí deprese, při které jsem zhubla, ani jsem nevěděla jak,…10 kg….Přibrala jsem jen 3 kg a přitom jsem se ládovala! Pak těžší deprese, jedla jsem až 15 prášků denně, přesně půl roku jsem byla zavřená po nemocnicích, absolvolala jsem elekrošoky, ale dostala jsem se z toho…..Prášky teď budu brát třetí rok v kuse, strašně mi pomáhají, ale stačí abych párkrát vynechala, mám bolesti, nucení na zvracení….Jsem na nich jak psychicky, tak i fyzicky závislá. Beru tři druhy….. Bohužel jedny zvyšují hmotnost, přibrala jsem celkově po všech prášcích 13 kg….. Loni o prázdninách jsem se už na sebe nemohla dívat! 70 kg…..Na konci prázdnin 56 kg a anorexie jako vyšitá….Až na tu váhu. 3 hodiny denně tvrdého cvičení, k jídlu max. jeden jogurt denně nebo suchá vařená brokolice….Jablko….Pí doktorka mě chtěla poslat do nemocnice, ale mě čekala Vysoká a rodiče s nějakou hospitalizací absolutně už nesouhlasili! Dostala jsem ultimátum! Od pí.doktorky, pokud okamžitě nezačnu 5 krát denně jíst, už k ní nemám chodit (chodím k ní už pět let, pomohla mi už ve všem a mám jí strašně moc ráda a ona to ví…..), kamarádky mi daly ultimátum a přítel taktéž….. Začala jsem doslova bojovat, sama…..Denně jsem se s tím prala, ale bohužel ta motivace nebyla tak silná, jak taky mohla při 56-ti kilech?! Věděla jsem, že přiberu! Ale kdyby ze 46-ti kg, ale z tolika? Ale šlo to…..Začala jsem v polovině září a teď po Vánocích jsem měla 59,5 kg….No což jde to….Ládovala jsem se denně úplně vším možným. Ale teď už týden skoro nejím….. A bojím se zítra k pí.doktorce…… Skončí to někdy? Můj email je: kolkova.b@seznam.cz