myslim na to kazdy den

U me to zacalo, kdyz sem nastoupila do prvniho rocniku OA v Beroune. Byla jsem z male vesnice, kde jsem mela i pritele. Najednou jsem byla mezi novyma lidma, ktere jsem neznala. A ja se tak tezce seznamovala. Prisla jsem si sama, bez kamaradu a muj pritel se mel stehovat do Prahy, kde mel novou praci. Bala jsem se, ze o nej prijdu. Najednou jsem take zjistila, ze to co jsem za zakladce zvladala jedna dve, tak na stredni nejde. Musela jsem se ucit kazdy den a nemela jsem cas na nic. Bala jsem se, ze budu mit spatny znamky a tak se ucila a k tomu prichazeli deprese, ze stale jsem bez nekoho blizkeho na nove skole. Vetsina lidi byli z Berouna a tak se znali uz delsi dobu a ja, ktera byla z male vesnice a neustale se svym, o sedm let, strasim pritelem, jsem se bala, ze o nej prijdu a budu na celem svete sama. Mama mi rikala, ze vse bude jinak, jen co ty lidi poznam, tak se zacnu s nima kamaradit. Ale ja spis byla cim dal uzavrenejsi a v depresi. Prestala jsem jist a vubec mi to nevadilo. Bylo mi jedno, jak vypadam. Pak jsem dosla za skolni poradkyni a z niceho nic se tam rozbrecela. Chtela mi pomoc, zkousela vse mozny a volala i mame. A ja utikala ze skoly domu. Mezitim jsem zkusila par skol v PRaze, abych se mohla prestehovat do PRahy, kde jsem mela babicku. Myslela jsem si, ze PRaha bude moje zachrana. Nakonec se mi to povedlo. Ale mezitim, co jsem skoro mesic nejedla,tak jak bych mela, zhubla jsem asi 10 kilo. Po prechodu na skolu v PRaze a bydleni u babicky, ktera vyborne varila, jsem pribrala vse zpet a jeste vic. Jedla jsem a jedla. Vse se nakonec srovnalo celkem sama. Nakonec tenhle malej hladovejici kolotoc me znova prekvapil pred maturitou. Stres! Hroznej napor, at to zvladnu. Jedla jsem min a min a porad se jen ucila. Nakonec vse dopadlo bezva,ale ja jedla porad min a libilo se mi, jak jsem hubena. Jen okoli se hrozilo. Nakonec jsem dostala rozum a chtela si udrzet vahu, kterou jsem mela. Ale pak jsem zacala chodit do meho noveho zamestani, kde jsem sedela a taky hodne jedla. Zase jsem pribrala. Nyni ziju v Plzni u sveho pritele a snazim se vahu dat dolu. Nekdy mam pocit, ze i kdyz snim treba jen malinkatou porci, tak ze jsem hrozne prejedena. Mam stavy, kdy se uz tesim na druhej den, abych neco snedla. A taky se chytnu pritom, ze pri milovani myslim na jidlo a v hlave mi porad behaji susenky, cokolady a dalsi dobroty….<p> Je to hruza, kdyz sem si precetla par clanku a najednou vidim zcasti i samu sebe. Nikdy jsem jidlo neresila, jedla kdyz jsem mela hlad. Tedka si rikam uz jen kousicek, malinkej a zitra budu jist az treba vetri. Pak si dam neco malinkatyho a omlouvam si to sama sobe, proc jsem zase selhala. Nyni jsem ve stadiu, kdy piju a jim suchary. Chci zhubnout. Je to hruza, jak me to ovlada. Vidim napis na casopisu, kde je neco o dietach a hnedka to kupuju. Mama mi rika, jsi hubena, ale ja se tak nevidim. Tata mi parkrat rekl, ze mam velkou pr… jenze ono je to asi tim, ze mam velkou panev, ma postava je proste takova, ze nejsem uz svou podstatou zadna punta, co se zlomi v pase. Jak mi rikal muj prvni pritel, ze se mi jednou bude dobre rodit. CHJO, uz nevim, co mam delat, abych nemyslela bud na jidlo nebo na to jak zhubnout, vecne se nekoukala do zrcadla….